Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti

Ochrana přírody 5/2021 — 28. 10. 2021 — Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti — Tištěná verze článku v pdf

Učená společnost České republiky o biologické rozmanitosti

Autor: Jan Plesník

Dynamika biodiverzity není šablonovitá
David Storch z Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR a Přírodovědecké fakulty UK v Praze připomněl, že přestože někdy hovoříme o antropocénu jako o období šestého masového vymírání druhů na Zemi, ve srovnání s předcházejícími obdobnými událostmi, kdy vymřely desítky procent druhů, postihuje nedávná nebo současná extinkce zatím zlomky globální druhové bohatosti (počtu druhů na určité ploše v daném čase). Co je ovšem znepokojující, je právě recentní rychlost mizení druhů, navíc vykazující akceleraci. Opomenout nesmíme ani skutečnost, že zatímco v celosvětovém měřítku mohou druhy ubývat, v určité části světa může být mizení druhů v rovnováze s jejich přibýváním způsobeným zejména šířením invazních nepůvodních taxonů nebo může tamější druhová bohatost ze stejného důvodu narůstat. Výsledkem obou procesů bývá homogenizace bioty. Označujeme tak proces, v němž jsou odlišná místní společenstva organismů postupně nahrazována omezeným počtem všudypřítomných druhů, často jako důsledek intenzifikace využívání území lidmi (mizení původních druhů, tedy poražených) a celosvětového obchodu (šíření invazních nepůvodních druhů – vítězů). Větší dopad na biodiverzitu než změna podnebí má intenzivní zemědělská výroba, vyvolávající mj. posuny ve využívání území a následně i narušení ustálených vzájemných vazeb v ekosystému. Storch rovněž upozornil na dalekosáhlé a dlouhodobé důsledky politických rozhodnutí, jako je kupř. výrazná podpora biopaliv.

Ze značně odloučeného pracoviště, konkrétně z terénní stanice na Papui Nové Guineji, se do diskuse zapojil i pracovník Entomologického ústavu AV ČR a současně pedagog na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity České Budějovice Vojtěch Novotný. Zdůraznil, že speciace neprobíhá proto, že by ekosystém druhy potřeboval, ale proto, že je jejich vznik možný. Málo se ví, že domorodci způsobili v Tichomoří vymizení více ptačích druhů než industriální lidská civilizace celosvětově. A ještě jeden paradox: ekonomický rozvoj a zlepšování kvality života lidí vyjádřené spotřebou likvidují biologickou rozmanitost, ale zároveň snižují porodnost, čímž vlastně zpětnou vazbou ničení biodiverzity omezují. 

Jak uvedl Petr Pyšek z Botanického ústavu AV ČR v Průhonicích a Přírodovědecké fakulty UK, invazní nepůvodní druhy, zejména predátoři nebo rychle se množící býložravci, sužují nejvíce ostrovy a pobřežní oblasti. Vždyť jen kočky domácí mají na svědomí vymizení nejméně 30 druhů ptáků, savců a plazů a negativně ovlivňují na 175 celosvětově ohrožených druhů. U třetiny rostlinných a živočišných druhů, u nichž známe příčiny vymření, se na těchto extinkcích podílejí právě invazní nepůvodní druhy, které často působí na původní biotu spolu s dalšími vnějšími činiteli. Třetina všech biologických invazí proběhla v posledních 40 letech a kupř. v případě plžů smazaly v důsledku již zmiňované homogenizace bioty rozdíly mezi jednotlivými biogeografickými oblastmi, takže se v případě této fauny dnes odlišují jen tropické a subtropické oblasti a oblasti mírného pásu. 

Nepodceňujme biotopy
Další paradox vyzdvihl Milan Chytrý z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity Brno. Mezi faktory ohrožující ve střední Evropě nejvíce biodiverzitu patří přirozené procesy, jako je sukcese po opuštění pozemků, hydrografické sucho, tedy významné snížení hladin vodních toků, eutrofizace a šíření kompetičně (konkurenčně) silných druhů, navíc podpořené rozsáhlými změnami v prostředí. Připomněl, že pokud jde o cévnaté rostliny, druhově nejbohatší ekosystémy představují v naší části Evropy traviny. Květnaté louky Bílých Karpat dokonce drží světový rekord v počtu druhů hned v pěti rozdílných prostorových měřítcích. Podle názoru Chytrého jsou biotopy velmi vhodnými biologickými systémy pro ochranu a státní ochrana přírody v ČR má jeden z nejlepších souborů údajů o biotopech v Evropě. Jak uvádí červený seznam biotopů ČR z roku 2020, 79 ze 157 typů biotopů je v různé míře ohrožena, nejvíce rašeliniště, vodní toky a nádrže a další mokřady. 

Původní nebo dlouhověké lesy se v České republice zachovaly jen na
rozlohou omezených plochách: na snímku bukový porost v NPR Mionší
v CHKO Beskydy. Foto Jan Plesník

Střípky z diskuse
Neméně zajímavé pohledy zazněly i v následné debatě. V. Novotný podtrhl, že u hmyzu není problémem ani tak úbytek druhů jako jedinců v populacích. D. Storch by se místo velkých mezinárodních cílů a závazků zaměřil spíše na zpomalení vymírání druhů a populací: současně je ale důležitá rozmanitost ochranářských zásahů a přístupů v terénu. V této souvislosti V. Novotný doplnil, že každý druh má informační hodnotu – je výsledkem evoluce. Rozdíl mezi černým, šedým a výstražným seznamem invazních nepůvodních druhů přiblížil P. Pyšek, přičemž upozornil na nařízení Evropské unie z r. 2014: zařazování taxonů na seznam invazních nepůvodních druhů s významným dopadem na EU je ale spíše záležitostí politického licitování. Jak M. Chytrý, tak D. Storch by se během předsednictví ČR Radě EU, které připadá na druhé pololetí r. 2022, zaměřili na dopad Společné zemědělské politiky EU na přírodu a krajinu. V. Novotný by si klidně dokázal představit intenzivní zemědělství s vysokou produkcí, a to včetně využití geneticky modifikovaných organismů, provozované v nejúrodnějších částech planety, protože by v takovém případě mohlo být více zbylé plochy ponecháno přírodě. Biologická rozmanitost neexistuje kvůli lidem, aby jim sloužila, ale představuje to nejdůležitější, co máme a bez čeho nepřežijeme – i to zaznělo na samý závěr celé debaty.

Celou diskusi, citlivě moderovanou Kateřinou Polákovou z redakce vědy České televize, lze zhlédnout na 
https://www.youtube.com/watch?v=yfUl8HM89xg.