Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 2/2023 — 23. 4. 2023 — Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti — Tištěná verze článku v pdf
Odolnost savany vůči suchu zvyšuje zastoupení volně žijících býložravců a funkční rozmanitost rostli
Mimořádné povětrnostní jevy, jako je prodloužené období sucha v tropických oblastech, snižují zejména při současné nadměrné pastvě resilienci savany. Protože uvedený pojem může být chápán různě, v našem případě jej vymezíme jako schopnost příslušného ekosystému jak odolávat beze změny vnějším činitelům (resistence), tak se po odeznění stresu obnovit (resi-lience v užším smyslu).
Pro západoafrickou suchou savanu jsou kromě jeden až dva metry vysokých trav typické i až desetimetrové stromy, které ale nikdy nevytvářejí souvislejší stromové patro. Foto Jan Plesník
Savany představují kombinaci lesa a travního porostu vystavenou proměnlivým srážkám a nízké dostupnosti vody. Vyznačují se několika rozdílnými vývojovými stavy od vegetace s převahou travin přes směsici stromů a travin až po porosty, v nichž dominují dřeviny, a obnažený zemský povrch. Předpokládáme, že probíhající a očekávané změny podnebí ještě četnost a intenzitu mimořádných povětrnostních jevů výrazně navýší.
Němečtí a namibijští ekologové řízení Katjou Irobovou ze Svobodné univerzity v Berlíně se snažili stanovit reakce savany na sucho, a to za přítomnosti rozdílných typů býložravců a odlišného složení vegetace (J. appl. Ecol., 60, 251–262, 2023). Vybrali si k tomu soukromou rezervaci volně žijících živočichů v Etošské vysočině v Namibii, vytvořenou v roce 2002 sloučením osmi farem, na nichž byl dobytek postupně nahrazen původní faunou. Lokalita se rozprostírá na ploše téměř 500 km2 a leží na jižní hranici známého národního parku Etoša. V tamější suché savaně bývají srážky značně proměnlivé a vyskytují se hlavně v létě, tedy od října do dubna. Mezi nejdůležitější býložravce žijící v rezervaci se řadí antilopy skákavé (Antidorcas marsupialis), přímorožci jihoafričtí (Oryx gazella), žirafy angolské (Giraffa giraffa angolensis) a zebry Burchellovy (Equus quagga burchelli).
Při hledání odpovědi na uvedenou otázku vědci použili ekohydrologický model EcoHyD, do něhož zadali údaje ze zmiňovaného privátního chráněného území. Jednalo se o data o teplotě, srážkách a suchu, základních typech prostředí, (křoviny a stromy, trvalý bylinný porost a jednoletý bylinný porost) a způsobu pastvy býložravci. V posledním případě určili, zda v savaně převládá spásání trávy, konzumace listí, měkkých výhonků či plodu vyšších dřevin, nebo zda jsou na určité lokalitě zastoupeny oba typy pastvy v poměru 1 : 1. Model umožnil uvažovat také dvě intenzity pastvy v závislosti na populační hustotě herbivorů a dvě období proslouženého období sucha trvající čtyři, resp. osm let. Odolnost badatelé vymezili jako rozsah víceletých travin schopný vydržet sucho a porovnaný s plochou bez navozeného sucha, zatímco obnovu stanovili pomocí času nezbytného k opětovnému rozšíření víceletého trávníku určité rozlohy.
Hustší buš, jako roste kupř. v keňské rezervaci Ol Pejeta, osídlují různé druhy býložravců. Foto Jan Plesník
Jak se dalo předpokládat, při vysoké hustotě spásačů trávy vykazovala savana nízkou resi-lienci. Co je ale podstatnější, savana se lépe vypořádala se suchem, jestliže v ní byla zachována hustá vegetace víceletých trav, chránící svrchní vrstvu půdy před ztrátou vody navozenou horkem a erozí a zahrnující zejména rychle rostoucí druhy, dobře adaptované na nedostatek vody a současně chutnající herbivorům. Důležité je rovněž, aby tlak pastvy odpovídal produktivitě savany a aby ve společenstvu nechyběli býložravci živící se listím, měkkými výhonky či plody vyšších dřevin. ■
Jan Plesník
---
Titulní foto: V savaně se střídá období sucha s obdobím dešťů: pláně v národním parku Kafue v Zambii na konci periody srážek. Foto Jan Plesník