Ochrana přírody 4/2025 — 28. 8. 2025 — Zprávy, aktuality, oznámení — Tištěná verze článku v pdf
Ochrana psouna prériového vyžaduje vhodnou krajinu
Velké prérie táhnoucí se západně od řeky Mississippi a na východ od Skalnatých hor od jižní Kanady po americko-mexickou hranici kdysi obývala početná stáda bizonů (Bison bison), vidlorohů (Antilocapra americana), kterým Američané říkají jednoduše antilopy, a jelenů wapiti (Cervus canadensis). Početnost tohoto společenstva se blížila abundanci velkých kopytníků v proslulém národním parku Serengeti v Tanzanii. Od poloviny 19. století prošla zmiňovaná oblast rozsáhlou proměnou, takže dnes ji tvoří většinou orná půda a ohrazené pastviny pro dobytek.
Známý hlodavec psoun prériový (Cynomys ludovicianus) patří na Velkých prériích, kterým se někdy říká také Velké pláně, mezi klíčové druhy. Jeho význam pro fungování příslušného ekosystému totiž výrazně převyšuje dominanci (procentuální podíl na početnosti nebo biomase celého společenstva). Tvorbou rozsáhlých podzemních nor a spásáním vegetace vznikají v prériích otevřené izolované plochy. Psouny proto považujeme za ekosystémové tvůrce měnící fyzikálně-chemické vlastnosti prostředí. Kolonie psounů lákají živočichy upřednostňující otevřené biotopy a využívající podzemní nory psounů jako úkryt, pro rozmnožování nebo skladování potravy, jako je sýček králičí (Athene cunicularia), ještěrky, hadi, četní členovci, králíci a jiné druhy hlodavců. Hmyzím opylovačům vyhovuje činností těchto svišťům podobných savců způsobená větší nabídka živných rostlin a otevřený půdní kryt umožňující kladení vajíček. Ukázalo se rovněž, že vegetace v okolí psouních kolonií nabízí bizonům a dalším velkým kopytníkům na živiny bohatší potravu. Psouni navíc zůstávají vítanou kořistí jak šelem, kupř. kojotů (Canis latrans), tak ptačích predátorů, jako je orel skalní (Aquila chrysaetos). Drastický úbytek jedné z ikon americké ochrany přírody, tchoře černonohého (Mustela nigripes), souvisí právě s dramatickým snížením početnosti psouna – jeho hlavní kořisti. Celkově jsou na výskyt uvedených hlodavců v severoamerických travinných oblastech navázány stovky druhů volně žijících živočichů.
Současná početnost psouna prériového se v USA odhaduje na 10–20 milionů jedinců. Z hlediska ochrany přírody se zdá být vše v naprostém pořádku. Střízlivé odhady hovoří o tom, že úbytek psounů prériových od začátku 20. století činí 95 %, což odpovídá poklesu stavu bizona po Velkých jatkách na začátku 90. let 19. století. Tvrzení, že kolem roku 1800 osídlovalo Velké prérie na 5 miliard psounů, ale považujeme za nadhodnocené. Na vině popsané redukce je již zmiňovaná velkoplošná přeměna původních biotopů, široce rozšířené pronásledování lidmi, zejména farmáři, a pravidelně propukávající zavlečené nemoci. Protože psoun prériový patří mezi ekosystémové tvůrce a jeho přítomnost podporuje výskyt stovek dalších taxonů, může sloužit rovněž jako deštníkový druh, jehož ochrana napomáhá zachovat ve volné přírodě celou škálu druhů flóry a fauny a nakonec i celý ekosystém.
Ana Davidsonová z Coloradské státní univerzity ve Fort Collins se se svými kolegy rozhodla určit, kolik prostředí vhodného pro psouna prériového se nachází ve Velkých prériích (Divers. Distrib., 31, e13945, 2025). Pro určení plochy, kde by měl být ekosystém chráněn nebo obnoven tak, aby vyhovoval nárokům psounů, vědci použili celkem 23 proměnných. Zahrnovaly mj. dostupnost biotopu během probíhajících a očekávaných změn podnebí, podíl travin, keřů, sezónních mokřadů a lesa, fragmentaci krajiny, přítomnost ložisek ropy a zemního plynu, vzdálenost od elektrovodů, počet větrných elektráren, hustotu silniční sítě, pravděpodobnost změn využití území včetně rozorání travinného porostu, rozsah chráněných území a ploch pozemkových spolků, politickou podporu péče o životní prostředí, zvyšující se podporu ochrany populace psouna, upřednostňování federálních a soukromých dotačních programů zaměřených na ochranu psouna a kapacity pro praktickou ochranu uvedeného populárního savce.
Pozemky, které mohou psounům poskytnout optimální biotop, vyznačující se člověkem zatím ještě málo ovlivněnými travinnými porosty, velkou propojeností biotopů a malým rizikem, zabírají v USA 96 944 km2, a to v případě 10 % nejvhodnějšího prostředí. Pokud budeme brát v úvahu 30 % nejlepších ploch, pokrývaly by 359 425 km2. I když jde na (středo)evropské poměry o rozsáhlá území, představují 6 %, resp. 22 % původního areálu rozšíření psouna prériového. Hlavní biotop pro zmiňovaný klíčový druh severoamerické prérie leží zejména v západní části jeho areálu rozšíření, kupř. ve východním Wyomingu, východní Montaně a v západní Nebrasce. Stanoviště v Arizoně, jižním Novém Mexiku a v Texasu v budoucnosti již v důsledku klimatických změn psounům vyhovovat nebudou. V současnosti se 96 % pro psouna nejvhodnějších biotopů nachází mimo chráněná území, přičemž dvě třetiny z nich se rozkládají na soukromých pozemcích. Současně 8 % těchto lokalit spravují indiánské kmeny, jako jsou Komančové nebo Lakotové z podkmene Oglala.
Závěry ekologů naznačují, kam by měla být směrována pokračující snaha chránit a obnovit travinné ekosystémy Velkých prérií. Petice požadující, aby se na psouna vztahoval známý zákon o ohrožených druzích (ESA), Správa Spojených států pro ryby, planě rostoucí rostliny a volně žijící živočichy (USFWS) opakovaně odmítla. Na druhou stranu americký prezident Joe Biden vydal v roce 2021 nařízení, aby jako jedno z opatření snižujících dopady změn podnebí nebo se jim přizpůsobujících Spojené státy chránily do roku 2030 30 % souše a vod. ■