Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 1/2018 — 19. 2. 2018 — Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti — Tištěná verze článku v pdf
Ochrana biologické rozmanitosti: o peníze jde až na prvním místě
Od června 1992, kdy byla na dnes již kultovní Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji (UNCED) v Rio de Janeiru poprvé vystavena k podpisu nezávislými státy Úmluva o biologické rozmanitosti (CBD), utratily vlády, nevládní organizace i soukromníci po celém světě na druhovou ochranu bez nadsázky miliardy dolarů. Měřítkem úspěšnosti zmiňovaných snah by mělo být zpomalení úbytku planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a dalších organismů.
Najít věrohodnou odpověď na otázku, zda jsou uvedené finanční prostředky vynakládány skutečně účinně, se pokusil mezinárodní badatelský kolektiv vedený Anthonem Waldronem ze Singapurské univerzity (Nature, doi: 10.1038/nature24295, 2017). V jeho analýze zastupovaly biodiverzitu dvě velmi dobře prozkoumané třídy obratlovců – ptáci a savci. Údaje o stavu jednotlivých druhů za období 1996–2008 autoři čerpali z v tomto ohledu nejuznávanějšího informačního zdroje – Červeného seznamu ohrožených druhů, vydávaného několikrát ročně Mezinárodní unií ochrany přírody (IUCN). Zohlednili při tom míru odpovědnosti jednotlivých zemí za ochranu ptačích a savčích druhů, kterým hrozí v celosvětovém měřítku zvýšené nebezpečí vyhubení nebo vyhynutí: čím větší část areálu rozšíření leží v daném státě, tím větší má za jeho přežití odpovědnost. Protože větší část areálu rozšíření orangutana bornejského (Pongo pygmaeus) se nachází v Indonésii, měla by uvedená ostrovní země investovat více do ochrany lidoopa než sousední Malajsie.
Západní poddruh antilopy Derbyho (Taurotragus d. derbianus) připomíná
velikostí a hmotností spíše než antilopy volně žijící tury.
V Senegalu se na jeho záchraně významně podílejí pracovníci
České zemědělské univerzity Praha. Foto Jan Plesník
V dalším kroku vědci stanovili pro každou ze 109 zemí celkové náklady na péči o biodiverzitu, kam zahrnuli kupř. výdaje na chráněná území, infrastrukturu sloužící jejich strážcům, školení profesionálních ochránců přírody, informování, výchovu a vzdělávání široké veřejnosti i cílových skupin obyvatelstva a získávání jejich podpory pro péči o přírodní a krajinné dědictví a na vědu a výzkum související s ochranou přírody. Protože určitou dobu trvá, než se finanční náklady projeví přímo v terénu, brali v úvahu období mezi lety 1992 až 2003. Stav druhů z hlediska jejich ochrany ovlivňuje řada dalších činitelů (hnacích sil). Proto badatelé do svého modelu začlenili také údaje o vývoji počtu obyvatelstva v příslušné zemi, hospodářském růstu či poklesu vyjádřeném hrubým domácím produktem (HDP), rozšiřování zemědělské výroby včetně změn lesnatosti a o trendech v řízení země, převzaté ze statistických tabulek Světové banky.
Některé výsledky poskytnuté studií se daly očekávat, ale některé můžeme označit za překvapení. Potvrdilo se, že 14,4 miliardy USD (300 miliard Kč), které vlády a další dárci investovali za deset let do ochrany přírody, snížily úbytek modelové složky biologické rozmanitosti ve sledovaných zemích v průměru o plných 29 %. Přitom poměrně malé, ale dobře zacílené finanční prostředky mohou často napomoci nečekaně velkému počtu druhů a jimi osídlenému prostředí. Navíc 60 % ztrát globální biodiverzity připadá na pouhých sedm zemí, konkrétně Indonésii, Malajsii, Papuu Novou Guineu, Čínu, Indii, Austrálii a USA, přičemž v případě Spojených států se jedná především o Havajské ostrovy. Naopak ke zlepšení stavu ohrožených ptačích a savčích druhů došlo ve studovaném časovém úseku na Mauriciu, Seychelských ostrovech, Fidži, Samoi, Tonze, v Polsku a na Ukrajině. Náklady na ochranu přírody se projevily výrazněji v chudších zemích, kde přírodu ovlivňuje méně hospodářský růst a více přírůstek obyvatelstva.