Zprávy, aktuality, oznámení

Ochrana přírody 5/2025 — 30. 10. 2025 — Zprávy, aktuality, oznámení — Tištěná verze článku v pdf

Novinky z vědy a výzkumu

Autor: Jan Plesník

Dey Hou z univerzity Čching-chua v čínském Pekingu analyzoval se svými spolupracovníky údaje o koncentracích arzenu, kadmia, kobaltu, chromu, mědi, niklu a olova pocházející z celkem 796 084 odběrných míst (Science, 388, 316–321, 2025). Umělá inteligence pomohla badatelům určit plochy, kde množství těžkých kovů v půdě překračuje limity stanovené pro zemědělskou výrobu a pro lidské zdraví.

Ukázalo se, že největší nebezpečí kontaminace půd těžkými kovy hrozí níže položeným oblastem Eurasie. Pás půd „obohacených“ zmiňovanými prvky se táhne od jižní Evropy přes Blízký východ, Irán, severní Indii až do jižní Číny. Autoři dokazují, že znečištění půd těžkými kovy v současnosti zasahuje 14–17 % veškeré orné půdy a že zvýšenému nebezpečí poškození zdraví uvedenými kontaminanty čelí 0,9–1,4 miliardy obyvatel naší planety. 

- - - -

Genetické monitorování se při přemísťování organismů podceňuje

Vysazování planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů mimo původní areál rozšíření pro účely ochrany přírody se uplatňuje zejména tehdy, jestliže v něm nenajdeme pro repatriaci druhů vhodné podmínky. Aby byly takto vzniklé populace v novém prostředí dlouhodobě životaschopné, měly by se vyznačovat vysokou genetickou rozmanitostí (viz Ochrana přírody, 79, 2, 30–33, 2024).

Nakolik se při uvedených přesunech fauny a flóry ve skutečnosti uplatňuje genetické monitorování, se pokusil vyčíslit kolektiv badatelů vedených Elspeth McLennanovou z univerzity v Sydney (Conserv. Sci. Pract., 7, e70036, 2025). Ze 167 případů vysazení cílových druhů uskutečněných v Severní Americe, Austrálii a Číně se téměř ze tří čtvrtin jednalo o planě rostoucí rostliny a hlavní motivací se stala snaha najít pro taxony ovlivněné změnami podnebí vyhovující lokality: šlo o 40 % všech autory zdokumentovaných zásahů.

Na nových plochách ochránci přírody a vědci nejčastěji hodnotili přežívání a rozmnožování fauny a flóry. Pouze v deseti případech se provádělo genetické monitorování a jen ve dvou z nich vědci sledovali změnu genetické rozmanitosti. Jak v případě pěvce lejskovce seychelského (Terpsiphone corvina), tak známého dravého vačnatce ďábla medvědovitého (Sarcophilus harrisii) se po vysazení diverzita genofondu (veškeré genetické informace populace) snížila. Autoři proto doporučují, aby ochránci přírody sledovali po určitou dobu genetickou rozmanitost vysazené populace a včas tak odhalili příbuzenskou plemenitbu (inbríding) způsobenou efektem zakladatele.

- - - -

Světová produkce palivového dřeva byla dlouhou dobu podhodnocena

Dřevo sloužící k topení může představovat až polovinu veškerého dřeva získaného v lesích a ze stromů rostoucích mimo ně. Pro nemalou část lidstva zůstávají větve, klacky, nasekaná polínka nebo dřevěné uhlí jediným zdrojem energie. Přesto má k dispozici aktuální věrohodné údaje o produkci palivového dřeva pouze malý počet zemí.

Vyplnit tuto mezeru se pokusil badatelský tým řízený Ashley Steelovou z ústředí Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) v Římě (Nat. Commun., 16, 6227, 2025). Pro odhad objemu palivového dřeva využili model beroucí v úvahu řadu vnějších činitelů (hnacích sil) jej ovlivňujících. Patří mezi ně mj. počet obyvatel dané země, hrubý domácí produkt (HDP), věk dožití obyvatelstva, stupeň elektrifikace, typy stravy obyvatel, podíl městského obyvatelstva, podnebí, celková těžba dřeva či lesnatost a její změny. Kromě oficiálních statistik autorům posloužila i nová data z více než 2 000 lokalit.

Pro rok 2019 stanovili výzkumníci objem těžby palivového dřeva na naší planetě na 2,52 miliardy m³, což je asi o třetinu více, než se dosud předpokládalo. Největší rozdíl vykazuje v tomto směru Afrika, kde se podle autorů spálí o polovinu více dřeva, než uvádějí oficiální údaje. U dřevěného uhlí, jehož celková produkce může za rok dosahovat 70,5 milionů tun, se jedná o polovinu více, než se dlouhodobě usuzovalo: v tomto případě se nejvíce podhodnocovala jeho výroba v Asii.

V Africe dřevo poskytuje 27 % primární energie. Na snímku materiál na výrobu dřevěného uhlí na západě Zambie. Foto Jan Plesník

- - - -

Nepůvodní rostliny v krajnicích silnic lákají hmyzí opylovače

Krajnice silnic zvyšují v jinak homogenní krajině rozrůzněnost a propojenost biotopů. Zároveň se staly místy, kde se usazují a odkud se šíří nepůvodní rostlinné druhy.

Ekolog z univerzity ve Winnipegu Massimo Martini a jeho kolegové zaznamenali v červenci a srpnu na 180 lokalitách ležících podél silnic v jihovýchodní Manitobě výskyt všech druhů kvetoucích rostlin a na ně vázaných včel, vos a dvoukřídlých (Glob. Ecol. Conserv., 58, e03489, 2025). Uvedená místa se nacházela v krajině různého typu, od zemědělsky využívané přes přírodě blízkou až po přírodní. Získaná data vědci porovnali s údaji o společenstvech (synuziích) včel a vos v okolí zkoumaných ploch a v územích péče o flóru a faunu (WMA) shromážděnými v předchozím výzkumu.

V rostlinných společenstvech (fytocenózách) na silničních okrajích převládalo několik početných nepůvodních druhů, často navštěvovaných nespecializovanými opylovači. Abundance nepůvodních rostlinných druhů pozitivně korelovala s početností a druhovou bohatostí (počtem druhů) včel. Místní krajina ovlivňovala synuzie opylovačů méně významně, přičemž společenstva včel podél silnic se významně odlišovala od těch žijících v jejich okolí a ve zmiňovaných chráněných územích.

I když krajnice silnic podporují mezi hmyzími opylovači spíše nespecializované druhy, dokáží udržet uvedenou ekosystémovou službu i v člověkem silně pozměněné nebo hustě zalesněné krajině.

- - - -

Jak se v Evropě obnovuje les

Není žádným tajemstvím, že lesy přes svůj poměrně vysoký podíl na celkové rozloze Evropy (35 % bez Ruské federace) nejsou v mnoha částech našeho kontinentu v dobrém stavu. Jejich obnova se soustředila na podporu celé škály procesů a funkcí, jejichž přínosy lidské civilizaci jsme si zvykli označovat jako ekosystémové služby nebo příspěvky přírody lidem.

Maria Menédezová-Miguélezová působící v Ústavu lesnických věd ve španělské La Coruně sestavila početný tým badatelů, který rozeslal dotazník vyhotovený v šesti jazycích do 1 500 veřejných a soukromých institucí na našem kontinentě (Ecol. Indic., 173, 113348, 2025). Vyplnilo jej celkem 398 organizací z 31 zemí: 13 z nich pocházelo z České republiky, což byl mimochodem stejný počet jako ze SRN.

Více než 40 % respondentů se soustředilo, ostatně jak se dalo očekávat, na zvýšení početnosti rostlinných druhů, na prvním místě dřevin, nebo na plošné rozšíření jejich výskytu. Zvýšenému zájmu lesníků o obnovu uvedeného základního typu zemského krytu (krajinného pokryvu) neušla ani jeho regenerace. Zaměření obnovy lesních ekosystémů se v různých částech Evropy liší. V jižní Evropě lesníci upřednostňují regeneraci rostlinných a stromových porostů po požárech, v západní části se snaží posílit odolnost (resistenci) a pružnost (resilienci) celých ekosystémů prostřednictvím integrované péče o les. Ve střední Evropě se oblibě těší obnova lesních ekosystémů podporou určitých biotopů. Přesto se v odpovědích vědců i praktiků objevovali dva společní jmenovatelé. Prvním z nich je převládající víra, že obnova současně posiluje řadu ekologických hledisek, druhým potvrzení nesporného významu monitorovacích programů umožňujících v širších souvislostech vyhodnocovat účinnost obnovy lesů. Dotazovaní mají na mysli přístup beroucí v úvahu nejen ekologické, ale i společenské, hospodářské, strategické a politické aspekty znovuvytváření evropských lesů.

- - - -

Profil trati a využití okolních pozemků určuje četnost srážek ptáků s rychlovlaky

Za zvyšující se oblibou vysokorychlostních vlaků stojí mj. relativní pohodlí cestujících, menší energetická náročnost a s dalšími typy dopravy srovnatelná časová náročnost. Na rozdíl od silniční dopravy se ale málo ví o jejich vlivu na volně žijící živočichy.

Lourenco Falcao Rodrigues z Autonomní univerzity v Madridu a jeho spolupracovníci zkoumali faktory ovlivňující srážky rychlovlaků s ptáky na 322 km dlouhé trati mezi městy Madrid a Murcia, procházející ponejvíce sušší zemědělskou krajinou (Glob. Ecol. Conserv., 59, e03538, 2025). Aby vlakové soupravy mohly jezdit rychlostí 250 km/hod, nemělo by navýšení, nebo naopak zahloubení trati převyšovat 0,2 %: v některých oblastech vedou koleje 15 metrů pod nebo nad povrchem okolního terénu.

Během dvou let výzkumníci využili 127 jízd o celkové délce 34 250 km, během nichž videokamerami zaznamenávali za denního světla přelety ptáků nad pásmem širokým 8,5 m mezi kolejnicemi a trolejovým vedením. U 675 přeletů následně vyhodnocovali, nakolik má na ně vliv výška nebo hloubka trati, charakter okolní krajiny a přítomnost chráněného území, a to jak lokalit známé soustavy chráněných území EU Natura 2000, tak ploch vyhlášených podle národní legislativy.

Četnost možných kolizí 48 zaznamenaných druhů opeřenců s rychlovlaky zvyšovaly terénní úpravy trati, zejména vytvoření vysokých náspů. Stejně významný dopad na ni měla také okolní krajina, hlavně otevřená orná půda nebo keřové porosty. Opeřenci vyhledávající člověkem pozměněnou krajinu, jako je straka obecná (Pica pica), holub skalní (Columba livia) nebo vrána černá (Corvus corone), byli srážkami s rychle jedoucími vlaky ohroženi významně více než lesní ptáci. Uvedená zjištění se mohou uplatnit při budování nových vysokorychlostních tratí a při snižování jejich možného negativního dopadu na avifaunu.

- - - -

Umělé světlo mění chování žížal

Stále narůstající světelné znečištění zasahující již značnou část naší planety ovlivňuje mj. fyziologii a chování živočichů a následně i celé ekosystémové procesy. Přesto dopadu umělého světla na půdní živočichy v noci vylézající na povrch věnovali vědci až dosud malou pozornost.

V nočních hodinách se po povrchu půdy běžně pohybuje také známá žížala obecná (Lumbricus terrestris). Britští výzkumníci z univerzity v Exeteru pod vedením Jiaqinga Caie sledovali chování uvedených bezobratlých hned ve dvou pokusech (Oecologia, 207, 114, 2025). Při prvním v místnosti s regulovanou teplotou vystavili žížaly sedmi rozdílným úrovním intenzity umělého světla. Během druhého v terénu zjišťovali, zda se změny v chování žížal v důsledku působení umělého světla promítnou i do rozkladu rostlinného spadu a do dýchání půd, tedy mineralizace organické hmoty, při níž se spotřebovává kyslík a uvolňuje se oxid uhličitý.

Žížala obecná (Lumbricus terrestris) ovlivňuje prostředí do té míry, že mění jeho fyzikální, chemické a biologické vlastnosti: proto ji označujeme za ekosystémového tvůrce. Foto Jan Plesník

Při umělém světle o intenzitě vyšší než 10 luxů se ve srovnání s tmou jak v laboratoři, tak v terénu výrazně snižovala doba, kterou zmiňovaní kroužkovci strávili na povrchu hledáním potravy. Nicméně tento posun v chování pozoruhodných bezobratlých ovlivňuje krátkodobý cyklus uhlíku prostřednictvím odstraňování opadanky a její mineralizace jen v omezené míře.     ■