Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 4/2019 — 30. 8. 2019 — Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti — Tištěná verze článku v pdf
Lov beze zbraně aneb mapování výskytu jeleních druhů pomocí audionahrávek
V České republice dochází ke křížení mezi původním jelenem evropským (Cervus elaphus) a zavlečeným jelenem sikou (Cervus nippon). Vzniklé křížence lze bohužel jen velmi těžko odlišit od rodičovských druhů. Na pomoc by zde mohla přijít bioakustika, jelikož vokalizace během říje se u obou druhů zásadně liší, a i hlas kříženců má svou typickou podobu. Zapojte se do projektu HLASY JELENŮ a nahrávkami zvuků říjných jelenů pomozte zmapovat výskyt kříženců!
První, původem východoasijští sikové se na evropský kontinent dostali již v roce 1860, a to do irského panství Powerscourt. Na české území byl sice sika zavlečen až o 30 let později, brzy se však stal velmi atraktivní a vyhledávanou zvěří, a tak se na přelomu 19. a 20. století dovážel ve větších počtech. Až do čtyřicátých let byl sika chován v oborách, avšak díky poškozování plotů v období kolem druhé světové války sikové unikli do volné přírody. Začalo docházet ke křížení s jelenem evropským, nicméně většina zjištěných případů byla tehdy popisována jako ojedinělá kuriozita vzniklá porušením geografické bariéry. Zdokumentovány jsou však i případy záměrného mezidruhového křížení ponejvíce za účelem velkých trofejí (vzniklých heterozních efektem).
Díky své přizpůsobivosti dosáhl sika na některých místech značných populačních hustot. Nejen vysoký konkurenční potenciál (podpořený agresivitou) vůči ostatním původním druhům, ale například i škody na lesních porostech, siku dostaly až na seznam sta nejhorších invazních evropských druhů dle databáze DAISIE (http://www.europe-aliens.org). Schopnost křížit se s jelenem evropským představuje jeden ze současných hlavních problémů fauny České republiky. Přestože první zmínka o hybridizaci pochází již z roku 1884 a křížení bylo od té doby mnohokrát prokázáno, dodnes se v různých mysliveckých rubrikách objevují články, které jej zpochybňují.
Na obranu myslivců je nutné připomenout, že rozeznat křížence není povětšinou lehký úkol. Poměrně dobře lze rozeznat pouze křížence první generace, jelikož vykazují znaky obou rodičovských druhů. Mezi takové určovací znaky patří tvar lebky a paroží, velikost jedince, zbarvení srsti apod. Protože jsou kříženci plně schopni rozmnožování, dochází ke zpětnému křížení, a to s oběma rodičovskými druhy. Variabilita vzezření následných kříženců je obrovská, a tak je možné hybridní jedince leckdy spolehlivě rozeznat pouze pomocí genetického rozboru, který zůstává v běžné praxi nedosažitelnou metodou. Nabízí se však dostupnější a lacinější metoda, tedy alespoň pro samčí zvěř, kterou je bioakustika.
Projekt HLASY JELENŮ navazuje na práci Andrewa Longa, irského vědce, který se před 20 lety zabýval říjnými zvuky jelena evropského, siky a jejich kříženců. Podařilo se mu prokázat jasné odlišnosti v jejich vokalizaci. Tyto rozdíly jsou u prvních generací hybridů nejen dobře slyšitelné, ale i viditelné na spektrogramu, který lze dnes snadno zobrazit pomocí speciálních počítačových programů (spektrogram je grafické zobrazení závislosti frekvence zvuku na čase, pozn. redakce). U kvalitních zvukových nahrávek jsou pak ve spektrogramu dobře patrné detaily, které samce charakterizují. Zatímco jelen evropský vyluzuje v říji velmi hluboké hrdelní zvuky (s průměrnou nejnižší frekvencí kolem 174 Hz), sika vydává zvuk o mnohem vyšší frekvenci (kolem 600 až 1200 Hz). Podoba vokalizace kříženců závisí především na jeho rodičích. Jinak bude bekat hybrid první generace a jinak hybrid s mnohonásobně prokříženým rodokmenem. Podle Longovy studie by však měli znít tak nějak napůl mezi oběma druhy, čemuž nasvědčují nahrávky kříženců z našeho projektu.
Cílem tohoto projektu je nashromáždit nahrávky říjných jelenů z celého území ČR a pokusit se využít poznatky bioakustiky při mapování jelenů a jejich kříženců. Účastnit se tohoto projektu může úplně každý. K pořízení zvukové stopy stačí mobilní telefon, videokamera apod. V ideálním případě by nahrávka měla mít dvě až tři minuty. Hotovou nahrávku můžete poslat na e-mail info@hlasyjelenu.cz nebo ji uložit na naše internetové stránky (http://hlasyjelenu.cz). Letos bude možné se se svou nahrávkou zúčastnit soutěže o zajímavé ceny. Pokud z nějakého důvodu nemůžete pořídit nahrávku, ale víte o skvělém místě, kde by stálo za to nahrávat, napište nám prosím na výše zmíněnou e-mailovou adresu. Budeme moc rádi, když nám i letos pomůžete! Lovu nahrávek zdar!