Ochrana přírody 1/2025 — 27. 2. 2025 — Zprávy, aktuality, oznámení — Tištěná verze článku v pdf
Probíhající změny podnebí ovlivňují biologickou rozmanitost na všech jejích základních úrovních, tedy genetické, druhové a ekosystémové, již dnes. Uznávané scénáře navíc naznačují, že uvedený dopad v blízké budoucnosti ještě zesílí.
O tom, zda současná „statická“ chráněná území dokáží dostatečně a včas reagovat na změny v rozšíření druhů vyvolané právě proměnlivostí klimatu, vědci diskutují již delší dobu (viz Ochrana přírody, 78, 4, 40–44, 2022). Nicméně se zdá, že mohou významně napomoci jak druhům kolonizujícím nové oblasti, tak taxonům, které dosud přežívají v plochách, jež se pro ně stávají měně vhodné. Podle některých názorů bude většina chráněných území pro ochranu přírody z tohoto důvodu důležitá i nadále. Pochopení zranitelnosti biotopů a druhů v chráněných územích proto představuje klíčový krok pro navrhování a realizaci účinných adaptačních strategií.
Pro stanovení zranitelnosti druhů a stanovišť ke změnám podnebí podnebí bylo postupně vypracováno hned několik metod. Britští badatelé pod vedením Simona J. Duffielda z instituce státní ochrany přírody Natural England se ve své analýze zaměřili na oblasti zvláštní ochrany (SPA), vyhlašované podle směrnice Evropské unie č. 2009/147/ES o ochraně volně žijících ptáků (směrnice o ptácích) a v České republice označované jako ptačí oblasti (Biol. Conserv., 291, 110460, 2024). Posloužily jim k tomu již existující modely simulující vliv předpokládaných klimatických změn na početnost ptačích druhů v Anglii. Druhy uvedených obratlovců byly rozděleny podle dopadu posunů v podnebí do pěti kategorií (vysoké riziko, střední riziko, stejné riziko jako prospěch, střední možný prospěch a vysoký možný prospěch), přičemž v úvahu byly brány všechny druhy, pouze hnízdící populace a pouze zimující populace.
Pro biotopy výzkumníci využili údaje získané Celostátním hodnocením zranitelnosti biodiverzity změnami podnebí (NBCCVA). Dopad variability podnebí na biotopy charakterizované vegetací je založen na jejich vnitřní citlivosti ke změnám podnebí, stanovené odborným posouzením: přihlédlo se i k místními datům o fragmentaci krajiny, topografické rozrůzněnosti a stavu biotopů. Zmiňované umožňuje určit zranitelnost pro každý čtverec 200 × 200 m nacházející se v ptačích oblastech. Biotopy byly klasifikovány jako sladkovodní/mokřadní, pobřežní, travinné, vřesovištní, lesní a náhorní. Poslední typ zahrnoval plochy s průměrnou výškou větší než 245 m n. m., a to bez ohledu na vegetaci. Studie si kladla za cíl ověřit, zda oba přístupy určí stejné lokality jako nejzranitelnější klimatickými změnami, a týkala se celkem 79 SPA.
Vnímavost ptačích společenstev ke klimatickým změnám se v jednotlivých chráněných územích významně odlišovala. Nicméně mezi zranitelností druhů a biotopů nebyla zaznamenána žádná jednoduchá závislost. Nejvíce negativně ovlivní proměnlivost podnebí opeřence osídlující náhorní biotopy, zatímco četné ptačí druhy z ní naopak budou mít prospěch. Naproti tomu hodnocení biotopů prokázalo, že na náhorní biotopy jako takové dopadnou změny podnebí jen málo. Na opačném pólu zranitelnosti se ocitly pobřežní biotopy.
Ukazuje se, že při úvahách o předpokládaném vlivu změn podnebí na biodiverzitu je vhodné hodnotit zvlášť druhy a biotopy. Autoři nakonec seskupili ptačí oblasti podle zranitelnosti ptačích druhů, které mají chránit, a podle jedné z výše uvedených šesti kategorií stanovišť. Zmiňovaný postup umožnil stanovit, jaké ptačí oblasti jsou vystaveny největšímu riziku způsobenému klimatickými posuny a zda se v nich mají uskutečnit opatření na adaptaci biotopů, druhů nebo obou složek biologické rozmanitosti. ■
- - - -
Úvodní Foto:
Jespák bojovný (Calidris pugnax) hnízdí ve Velké Británii pouze na několika lokalitách v nížinách východní Anglie, mnohem častěji se v Anglii vyskytuje na tahu. Foto Jan Plesník