Ochrana přírody 4/2024 — 29. 8. 2024 — Zprávy, aktuality, oznámení — Tištěná verze článku v pdf
Je potřeba hledat cesty, jak eliminovat střety mezi lidskými aktivitami a vlky
Je to přesně deset let. Fotopasti v létě 2014 potvrdily, že se v chráněné krajinné oblasti Kokořínsko – Máchův kraj narodila vlčata. Snímky tehdy obletěly celý český svět. Tuto událost lze považovat za milník trvalého návratu vlků do České republiky po více než sto letech, kdy byli na našem území vyhubeni a objevovali se pouze sporadicky při hranici se Slovenskem. Vlci, kteří se v tuzemském vnitrozemí usadili a úspěšně vyvedli mladé, přišli ze severu z oblasti sasko-polského pohraničí.
Různé názory
Často zaznívá otázka, kolik vlků u nás je? Za uplynulých deset let jich u nás i v celé Evropě přibylo. Nikdo je nevysazoval, k nám se rozšířili především z Polska a z Německa. Většina smeček se pohybuje v hraničních regionech, takže stanovit populaci vlka není triviální. Podle posledních odhadů může u nás nyní žít okolo dvou stovek vlků. Přes úhyny pod koly aut a ilegální odstřely bude těchto šelem pravděpodobně dále přibývat. Průzkumy ukazují, že většina lidí vnímá návrat vlků pozitivně, i když se určitě liší názory obyvatel měst od náhledu lidí z venkova, kteří v sousedství vlků žijí. Vlk je krásné zvíře, navíc napomáhá myslivcům regulovat přemnoženou spárkatou zvěř, která v lesích a na polích podle expertních odhadů páchá škody okolo sedmi miliard korun ročně. Divoce žijící zvířata tvoří okolo 98 % vlčího jídelníčku, a zejména díky vysokým stavům zvěře se u nás vlkům daří.
Je přirozené, že vrcholový predátor populačně poroste, dokud bude mít dostatek potravy. Samozřejmě nepohrdne ani hospodářskými zvířaty, zejména ovcemi, které se mu na vůbec anebo nedostatečně zabezpečených pastvinách leckde doslova nabízejí. Roční náhrada škod způsobených vlkem na vybraných druzích hospodářských zvířat se v uplynulých letech pohybuje okolo deseti milionů korun. Za těch deset let vzrostl počet šetřených škod, ale zvýšily se i sazby, které se nyní pohybují od 4 500 korun (jehně nebo kůzle) do 31 200 korun (tele, býček) za kus. To, že navzdory kompenzaci nejsou většinou farmáři z návratu vlka nadšení, lze odhadnout. Politováníhodné ale je, že se mezi velké odpůrce návratu vlka zařadila též významná část myslivecké veřejnosti.
Tři ekonomické nástroje
Státní ochrana přírody od začátku usiluje o koexistenci vlků i hospodářských zvířat farmářů v naší krajině. Obojí totiž považujeme za důležitý faktor pro její uchování a obnovu ekologické hodnoty. Postupně jsme zavedli do praxe tři roviny ekonomických nástrojů, které se zaměřují na zmírnění konfliktů s farmáři. V první řadě z Operačního programu Životní prostředí finančně podporujeme efektivní zabezpečení hospodářských zvířat, jako je standardizované oplocení, pastevečtí psi či košáry. Jen v uplynulých dvou letech bylo zemědělcům vyplaceno 24 milionů korun. Druhým nástrojem je náhrada újmy za ztížené podmínky pro zemědělské hospodaření v místech, kde vlk žije. Sem patří finance na údržbu oplocení, péči o pastevecké psy, pastevecký dozor i vícenáklady na lidskou práci. A do třetice jsou to náhrady za přímé škody za zabitá či vlkem zraněná hospodářská zvířata. Ekonomické stimuly jsme připravovali ve spolupráci s farmáři, zejména se Svazem chovatelů ovcí a koz a Asociací soukromého zemědělství. Dobré zabezpečení sice škody zcela nevyloučí, ale sníží je opravdu výrazným způsobem až o 90 %. Navzdory tomu velká část farmářů dosud k takovým krokům nepřikročila buď vůbec, nebo dostatečně (například na tolikrát zmiňovaném Broumovsku nemá kvalitní zabezpečení více než 80 % pastvin). Do budoucna však vyplácení škod za zabité či zraněné kusy musí být vázáno právě na to, zda bylo stádo dobře zabezpečeno. Stát přece jen nemá tolik financí, aby pravidelně sponzoroval vlkům večeři. Zároveň jsme připravili takzvaný pohotovostní plán, který zjednodušuje podmínky pro případné zastřelení problematicky se chovajících vlků, například pokud opakovaně překonávají kvalitní zabezpečení pastvin. Naplňování tohoto plánu však vyžaduje aktivní přístup orgánů státní správy včetně myslivosti.
Jak dál
Vlk se opět stává součástí evropské kulturní i přírodní krajiny. Pokud dokážeme překonat zažité a překonané stereotypy, které jej řadí mezi škodnou, a nezačneme jej systematicky hubit, jeho počty se na většině našeho kontinentu stabilizují nebo vzrostou. Důvodem je bohatá nabídka potravy, ať již je to místy masivně přemnožená spárkatá zvěř, anebo nedostatečně zajištěná hospodářská zvířata. Různých aspektů, které život s vlky přináší, si všímá i analýza Evropské komise The Situation of the Wolf (Canis lupus) in The European Union (Situace vlka, Canis lupus, v Evropské unii). Odhaduje, že v členských zemích EU žije více než 20 tisíc zvířat. Nejvíce v Itálii, Rumunsku a v Bulharsku (okolo tří tisíc v každé zemi) a ve Španělsku (více než dva tisíce). Pro nás jsou důležité údaje ze sousedství, kde v Polsku (zhruba 1 900 vlků) i Německu (asi 1 400) populace narůstají. Česká republika má jednu z nejlépe propracovaných strategií podpory preventivních opatření, újem i náhrad škod v Evropě. Jejich využití v praxi ale pokulhává. Smutným dokladem přetrvávajícího resortismu je, že na rozdíl od jiných zemí jsou tato opatření na podporu zemědělců garantována resortem životního prostředí, a nikoli zemědělství. Protože vlčí populace roste a zřejmě dosáhne takzvaného příznivého stavu, dojde v budoucnu nejspíše k tomu, že vlk nebude v Evropě „přísně chráněn“, ale pouze „chráněn“. To znamená, že ochrana vlka jako druhu bude sice uchována, ale bude možný snazší odstřel problematických jedinců, a to i přes určitá rizika rozbití sociálních struktur vlků.
Bylo by ovšem naivní se domnívat, že vlka odsuneme jen do národních parků, nebude třeba zabezpečovat hospodářská zvířata a že legislativně snazší odstřel některých jedinců povede k naprosté eliminaci škod. Stejně naivní je snaha určit nějaké pevné číslo, které nemá vlčí populace přesáhnout. Koneckonců máme zkušenost s takzvanými normovanými stavy spárkaté zvěře, kdy tyto poněkud virtuální limity představují často fragment reálného počtu zvěře v krajině. Prostě musíme stále hledat cesty, jak eliminovat střety mezi lidskými aktivitami a vlky, neboť lze předpokládat, že tato majestátní šelma je a bude součástí naší krajiny, ve které plní důležitou roli. S vlkem žijeme – a on s námi. Podle posledních odhadů může u nás nyní žít okolo dvou stovek vlků. A bude jich pravděpodobně dále přibývat. Vlk se opět stává součástí evropské kulturní i přírodní krajiny. ■
Převzato z Lidových novin, 8. července 2024
- - - -
Úvodní foto: Vlk se opět stává součástí evropské kulturní i přírodní krajiny. Foto Staffan Widstrand