Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti

Ochrana přírody 6/2020 — 20. 12. 2020 — Kulér-Zprávy, aktuality, zajímavosti — Tištěná verze článku v pdf

Druhová ochrana dokáže v některých případech zabránit vyhubení homoiotermních obratlovců

Autor: Jan Plesník

Ačkoliv stav a předpokládaný další vývoj životního prostředí, ať už globálně, nebo v různých částech světa, není nikterak oslnivý, v záplavě alarmistických až apokalyptických zpráv by neměly zapadnout výstupy studie 137 vědců vedených Friederike C. Bolamovou z univerzity v britském Newcastlu (Conserv. Lett., 13, e12762, 2020). 

Pro analýzu zvolili autoři všechny druhy dvou relativně dobře prozkoumaných skupin živočichů, ptáků a savců, od roku 1993 vedených v široce respektovaném červeném seznamu celosvětově ohrožených druhů, sestavovaném Mezinárodní unií ochrany přírody (IUCN), a to v kategoriích vyhynulý nebo vyhubený ve volné přírodě (EW), kriticky ohrožený (CR) a ohrožený (EN). Rok 1993 nebyl vybrán náhodou: tehdy v prosinci vstoupila v platnost významná norma mezinárodního práva – Úmluva o biologické rozmanitosti (CBD). Kromě taxonů spadajících do EW do druhého kola badatelé zahrnuli všechny ptačí a savčí kriticky ohrožené a ohrožené druhy, jejichž početnost kdykoli od roku 1993 poklesla pod 250 jedinců: celkem šlo o 368 ptačích a 263 savčích druhů. Z nich následně vyselektovali všechny, u nichž byly k dispozici údaje o početnosti a jejích trendech, činitelích, jež je ohrožují, a o konkrétních akcích na jejich záchranu. V tomto vzorku poté vědci stanovili, do jaké míry se na jejich přežití podílela právě zmiňovaná činnost ochránců přírody.

Přímorožec šavlorohý (Oryx dammah) obýval rozsáhlé oblasti severní Afriky.
Ve volné přírodě již byl vyhuben a pro repatriaci na několika lokalitách slouží
zvířata odchovaná v lidské péči. Foto Jan Plesník

Výzkumníci docházejí k závěru, že včasná a účinná ochranářská opatření v rámci příslušného státu nebo v mezinárodním měřítku zmařila od doby, kdy začala pro smluvní strany platit CBD, vyhubení 21–32 ptačích a 7– 16 savčích druhů. Patří mezi ně kupř. menší papoušek amazoňan portorický (Amazona vittata), endemit Pyrenejského poloostrova rys iberský (Lynx pardinus), ikona druhové ochrany v USA kondor kalifornský (Gymnogyps californianus) nebo méně známé prase zakrslé (Porcula salvania), v současnosti přežívající pouze v Ásámu na severovýchodě Indie a možná i v Bhútánu. 

Protože za stejnou dobu zcela nebo s velkou pravděpodobností vymizelo 10 ptačích a 5 savčích druhů, bez státní a dobrovolné ochrany přírody by byla míra vymírání obou tříd obratlovců 2,9–4,2x vyšší. Obě skupiny se liší i činnostmi, které jim prokazatelně pomohly přežít. V případě ptáků se jednalo zejména o regulaci a odstranění (eradikaci) invazních nepůvodních druhů, chov v lidské péči a o vyhlašování chráněných území a následnou péči o ně. Zachování ohrožených savčích taxonů nejvíce podporovalo přijetí důraznějších zákonů a jejich důsledné vymáhání v praxi, promyšlené a dobře provedené repatriace a stejně jako u opeřenců chov v zoologických zahradách a dalších zařízeních ochrany ex situ.