Ochrana přírody 3/2024 — 26. 6. 2024 — Zprávy, aktuality, oznámení — Tištěná verze článku v pdf
Úbytek mořského ledu mění chování ledních medvědů
Jedním z nejnápadnějších jevů přičítaných probíhajícím a očekávaným změnám podnebí zůstává úbytek mořského ledu pravidelně zaznamenávaný v některých částech Arktidy. Uvedená část Země se otepluje čtyřikrát rychleji než zbytek naší planety. A důsledek? Podle měření amerických vědců zmizela od roku 1993 plocha arktického mořského ledu odpovídající trojnásobku rozlohy Francie a představující téměř třetinu jeho původní velikosti. Navíc se zbývající mořský led současně nikoli nevýznamně ztenčuje.
Známý medvěd lední (Ursus maritimus) získává většinu energie během krátkého časového úseku na konci jara a začátkem léta, kdy loví samice tuleně kroužkovaného (Pusa hispida) a vousatého (Erignathus barbatus) rodící na ledu mláďata a starající se o ně. Důležitou kořistí medvědů se rovněž stávají tulení mláďata, na která šelmy trpělivě čekají i více než deset hodin u děr v ledu, kam se připlouvají nadechnout.
Vědci předpokládali, že se lední medvědi snaží na souši omezit výdaje energie na co nejmenší míru tím, že omezí pohyb. Američtí a kanadští ekologové vedení Anthonym M. Paganem z Aljašského vědeckého střediska Geologického průzkumu Spojených států v Anchorage proto sledovali 20 jedinců trávících 19–23 dní v srpnu a září 2019–2022, tedy v období tání ledu, na souši (Nat. Commun., 15, 947, 2024). Zvířata odchycená v národním parku Wapusk v kanadské provincii Manitoba byla vybavena krčními límci s citlivými videokamerami umožňujícími u nich určit denní energetické výdaje, složení potravy, chování a stavbu těla.
Zatímco u některých ledních medvědů odpovídaly denní energetické výdaje zimnímu spánku, jiní na souši spotřebovali stejné množství energie, jako by se pohybovali po mořských krách. Nejvíce energie vynaložili tři jedinci, kteří za potravou museli plavat 54–175 kilometrů. Na souši se sledované šelmy primárně živily trávou, hnědými řasami (chaluhami), bobulemi, ptačími mršinami, kostmi a parožím sobů polárních (Rangifer tarandus). Ptačí vejce, hrabošovitý hlodavec, zajíc polární (Lepus arcticus), tuleň a menší kytovec běluha (Delphinapterus leucas) byli zaznamenáni vždy jen v potravě jediného medvěda.
Náhradní potrava získávaná na souši nedokáže zastoupit vysoce kalorický tuk ploutvonožců. Vždyť 19 z 20 sledovaných medvědů ledních vykázalo úbytek hmotnosti, v některých případech za uvedenou krátkou dobu zhubli až o 11 %. Přitom pokud si medvědi dokáží včas vytvořit dostatečné tukové zásoby, jsou schopni hladovět 4 až 8 měsíců.
Autoři upozorňují, že problémy vyvolané nedostatkem potravy se mohou u největšího suchozemského predátora ještě prohlubovat. Období, kdy moře zůstává bez ledu, se v Manitobě v letech 1979–2015 prodloužilo o tři týdny. Hladovění tak ohrožuje zejména lední medvědy ve věku 2–4 let. ■
- - - -
Úvodní foto: Úbytek mořského ledu nutí medvědy lední (Ursus maritimus) hledat si náhradní, energeticky méně bohatou potravu na souši. Foto Jan Plesník
- - - -