Ochrana přírody 2/2024 — 24. 4. 2024 — Zprávy, aktuality, oznámení — Tištěná verze článku v pdf
Antropocén nebude. Nebo přece jen ano?
Jen málokterý výraz pronikl v tak krátké době z vědeckých prací a odborných pojednání do povědomí široké veřejnosti jako slovo antropocén. A ještě v něčem se podobá biologické rozmanitosti. Termín označující geochronologickou epochu, respektive chronostratigrafické oddělení, kdy lidstvo představuje zdaleka nejvýznamnější hnací sílu přeměňující tvář Země, zavedl již v roce 1922 ruský filozof Alexej Petrovič Pavlov. I když jej najdeme v oficiálních dokumentech Akademie věd SSSR, Pavlovův nápad ale nadlouho zavál čas (Lewis & Maslim 2015). Muselo uplynout více než 75 let, než o nové epoše začal neformálně hovořit americký ekolog a paleontolog Eugene F. Stoermer (Turner et al. 2024).
Nicméně oním mužem, jenž uvedl termín doslova do celého světa, se stal pracovitý nizozemský chemik zabývající se atmosférou a nositel Nobelovy ceny za objev vlivu chemických látek, jmenovitě freonů, na horní ozonovou vrstvu Paul J. Crutzen. V symbolickém roce 2000 přednesl na odborné konferenci o vědách o Zemi spatra, bez přípravy návrh na to, aby v geologickém členění vývoje planety nahradilo současný holocén, jenž začal před 11 7000 lety s koncem poslední doby ledové, úplně nové období – antropocén (Hesketh 2022). Protože jeho názor účastníky akce viditelně zaujal, sepsal spolu se Stoermerem bez nadsázky přelomový článek (Crutzen & Stoermer 2000). Od té doby si pojem žije hodně svébytnou existencí.
Hledá se stratotyp
Aby mohl být určitý časový úsek ve vývoji Země trvajícím 4,5 miliardy let prohlášen za geologickou epochu, musí splnit hned několik nepřekročitelných podmínek. O jeho začátku a konci musí podávat důkaz stratigrafický záznam v hornině, pevninském ledovci, krápnících apod. Geologická lokalita, označovaná jako stratotyp, definuje sled vrstev odpovídajících konkrétnímu geologickému období. O oficiálním uznání obdobné časové etapy jako geologické časové jednotky rozhoduje podskupina pro stratigrafii (SQS) Mezinárodní stratigrafické komise (ICS) a její stanovisko ještě musí následně potvrdit Mezinárodní unie geografických věd (IUGS).
Crutzenova a Stoermerova stať vyvolala obsáhlou diskusi, jež vedla v roce 2009 k ustavení pracovní skupiny pro antropocén (AWG) složené z 35 odborníků a působící v rámci ICS. Její úkol byl jednoduchý a složitý zároveň: připravit začlenění antropocénu do oficiální časové klasifikace geologického vývoje Země.
První krok představovalo určení jeho začátku. Crutzen & Stoermer (l.c.) zastávali názor, že by za něj měl být považován nástup průmyslové revoluce, konkrétně r. 1784, kdy James Watt představil světu vylepšený parní stroj, který mohl být nasazen do výroby. Jiní experti navrhovali jako začátek nové periody geologického času vymizení velkých živočichů, začátek zemědělství a jeho rozšíření na velké ploše, pěstování rýže, rozvoj těžby nerostných surovin či objevení a kolonizace Ameriky Evropany. Ukázalo se ale, že řada těchto nápadů nemá šanci uspět, protože k nim nenajdeme odpovídající geologické záznamy, které by navíc byly synchronní po celé zeměkouli (Plesník 2015). V roce 2016 se členové AWG shodli na tom, že antropocén začal někdy kolem roku 1950, kdy startovala řada zkoušek jaderných zbraní, v té době pochopitelně nadzemních výbuchů: jejich geochemické stopy můžeme proto najít doslova po celém světě. Současně se jedná o začátek jevu, který označujeme jako Velké zrychlení a který vystihuje prudký rozvoj lidské civilizace včetně hospodářství, spotřeby, industrializace a techniky a nárůst populace na Zemi (Steffen et al. 2007, McNeill & Engelke 2014, Head et al. 2022).
Zbývalo „jen“ najít vhodný stratotyp nabízející potřebné důkazy podporující návrh AWG a nejlépe podchycující vše, co nového unikátního přináší příslušná geologická epocha. Vědci vybrali celkem dvanáct míst, z nichž devět postoupilo k hlasování o nejvhodnějším stratotypu. Nechybělo mezi nimi rašeliniště na polské straně Sněžky, jezero Searsville v Kalifornii, úsek dna Baltského moře podél východního pobřeží ostrova Gotland, zátoka u japonského města Beppu, kráter S‘-chaj Lung-wang (Dračí král čtyř moří) v severočínské provincii Ťi-lin vyplněný vodou, vrt do pevninského ledovce v Palmerově zemi na Antarktickém poloostrově, Flindersův korálový útes na severovýchodním australském pobřeží, korálový útes West Flander Garden Bank v severní části Mexického zálivu a Crawfordovo jezero v kanadské provincii Ontario (Waters & Turner 2022). Po tříkolovém hlasování padla v červenci 2023 volba nakonec na posledně jmenované místo.
Rozhodnutí odborníků mělo naprosto logické opodstatnění. I když Crawfordovo jezero, ležící 67 kilometrů jihozápadně od Toronta, zabírá jen 2,4 hektaru, dosahuje překvapivé hloubky 24 metrů. Usazeniny na jeho dně tvoří zřetelně oddělné vrstvy odpovídající jednomu roku. Tvar jezera totiž zabraňuje jakémukoli mísení vody ve vodním sloupci: jeho dno je tak zcela oddělené od zbytku světa s výjimkou materiálu jemně klesajícího ke dnu. Kromě izotopu plutonia ze zkušebních odpalů vodíkových bomb zachycených v roce 1952 obsahuje deseticentimetrové bahno na dně jezera mj. také mikroplasty (miniaturní úlomky či části umělých hmot) z polyethylenu, a zbytky pesticidů. AWG návrh na podzim 2023 postoupila k vyjádření podskupině pro stratigrafii čtvrtohor.
Další hlasování vystavilo antropocénu stopku
První únorový den roku 2024 začali členové SQS jednotlivě hlasovat o tom, zda z pohledu geologického času skončil holocén a začal antropocén. A výsledek oznámený začátkem března? Dvanáct hlasů proti, čtyři pro, dva členové se hlasování zdrželi a tři nehlasovali vůbec.
Hlavním argumentem těch, kdo nový název na geologické časové stupnici odmítli, zůstává tvrzení, že lidé ovlivňovali Zemi mnohem dříve než od poloviny 20. století, přesněji řečeno, činí tak posledních 40 000 let. Odpůrci jedním dechem zdůrazňují, že neodmítají názor, že naše civilizace výrazně mění tvář Země. Navrhují proto, aby antropocén nebyl považován za novou geologickou epochu, ale za událost, jako je tomu v případě masových vymírání nebo pronikání kyslíku do ovzduší před 2,4 až 2,1 miliardami let: pro uvedené neoficiální označení nepotřebujeme přesně stanovit začátek a konec (Voosen 2024, Zhong 2024). Zastánci antropocénu naopak připomínají, že Crutzen měl na mysli právě vyčíslitelnou rychlost a neustále zesilující rozsah změn zemského systému, vyvolaných činností člověka (Waters et al. 2016, Zalasiewicz et al. 2019, Turner et al. l.c.).
Tři členové AWG včetně jejího předsedy Jana A. Zalasiewicze z univerzity v britském Leicestru podali proti průběhu hlasování oficiální protest. Všichni vědci, kteří hlasovali proti, totiž své rozhodnutí sdělili hromadným sdělovacím prostředkům a informovali o něm na sociálních sítích, aniž by k obdobnému kroku měli souhlas předsedy. Verdikt podkomise je ale podle všeho konečný. Na druhou stranu to neznamená, že by podnět na zavedení nové geologické epochy nemohl být v budoucnosti zopakován, i když k tomu může dojít nejdříve za deset let.
Koncepce antropocénu pokračuje
Je zřejmé, že popsaný výsledek rozhodně neznamená, že by všichni najednou přestali výraz antropocén používat. Bude i nadále neoficiálním označením časového úseku, kdy osud Země závisí mnohem více na člověku než na přírodních procesech, o čemž je svět již většinově přesvědčen (anonymus 2024): sluchu se mu výrazně dostává i ve společenských vědách, ekonomii, kultuře a umění. Ostatně o rozhodnutí SQS neinformovaly okamžitě jen špičkové vědecké časopisy a ochranářské servery, ale i celosvětově uznávané hromadné sdělovací prostředky. ■
- - - -
Úvodní foto: Ještě v 90. letech 20. století, tedy před zavedením účinných úsporných opatření, spotřebovávala newyorská aglomerace stejné množství elektrické energie jako celá Afrika.
Foto Jan Plesník