Kulér-Nové právní předpisy

Ochrana přírody 5/2023 — 26. 10. 2023 — Kulér-Nové právní předpisy — Tištěná verze článku v pdf

Nové právní předpisy a další dokumenty v oblasti ochrany přírody a krajiny 5_2025

(Přehled vybraných aktualit převážně z období srpen – září 2023)

Právní předpisy

Nařízení Komise (EU) 2023/1670 ze dne 16. června 2023, 
kterým se stanoví požadavky na ekodesign chytrých telefonů, mobilních telefonů jiných než chytrých telefonů, bezdrátových telefonů a počítačů typu slate na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES a kterým se mění nařízení Komise (EU) 2023/826.

Toto nařízení stanoví požadavky na ekodesign nezbytný pro uvádění určitých typů mobilních telefonů a počítačů na evropský trh. Uvedená zařízení by měla být konstrukčně řešena tak, aby bylo možné je opravovat, opětovně používat a nakonec recyklovat. Cena náhradních dílů má být „přiměřená“, aby spotřebitele neodra-zovala od záměru dát porouchané zařízení opravit.)

Platnost: 20. června 2025

Zákon č. 276/2023 Sb. ze dne 13. července 2023 o zrušení obsoletních právních předpisů

Přijetí tohoto zákona má naplňovat aktuální Programové prohlášení vlády ČR, které v části Legislativa mj. uvádí: „Zrušíme, co je v českém právu zbytečné nebo přestalo dávat smysl: povinnosti, razítka i samotné zákony.“ Rušeny jsou nicméně předpisy obsoletní, tj. překonané, které již nikoho nezavazují a platné zůstávají pouze formálně. Soupiska rušených předpisů různé právní síly vydaných mezi léty 1918 – 2012 čítá přes 10 tis. položek zahrnujících různorodé oblasti lidské činnosti - od finančnictví přes vojenství a cementářský průmysl až po zásobování lidu komoditami typu palivové dříví, potraviny, ošacení a obuv. Se státní ochranou přírody souvisí rušené předpisy minimálně, výjimkou je např. zákon č. 314/1921 Sb., jímž se povoluje státní příspěvek na provedení zajišťovacích a opravných prací nouzových na moravských vodotocích (následky živelní pohromy z července r. 1919 měly být dle zákona proplaceny tehdejším ministerstvem zemědělství prostřednictvím státního melioračního fondu a uskutečněny „lesnicko-technickým oddělením pro hrazení bystřin v Brně“), anebo vyhláška někdejšího ministerstva zemědělství, lesního a vodního hospodářství č. 77/1961 Sb., o hájení a o době, způsobu a podmínkách lovu některých druhů zvěře.

Účinnost: 1. ledna 2024

Vyhláška č. 243/2023 Sb. ze dne 26. července 2023 o provedení některých ustanovení zákona o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, a o fluorovaných skleníkových plynech

Jedná se o prováděcí vyhlášku k zákonu č. 73/2012 Sb., o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, a o fluorovaných skleníkových plynech, ve znění pozdějších předpisů; v návaznosti na přímo použitelné předpisy Evropské unie vyhláška konkretizuje, jakým způsobem mají být vedeny příslušné záznamy a prováděny certifikace a kontroly.

Účinnost: 
zčásti 23. srpna 2023, zčásti 1. ledna 2026 

Vyhláška č. 292/2023 Sb. ze dne 18. září 2023, kterou se mění vyhláška č. 197/2004 Sb., k provedení zákona č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství), ve znění pozdějších předpisů 

Novela prováděcí vyhlášky k zákonu o rybářství je uvozena bizarním ustanovením, jímž se v právním textu nahrazuje gramaticky správný a stylisticky neutrální pojem „organismů“ počeštělým pojmem „organizmů“. Předpis dále upravuje způsob vedení evidencí při chovu a lovu ryb a vodních organismů, a to včetně evidence invazních nepůvodních druhů, specifikuje věkové kategorie ryb, definuje rybochovná zařízení, požadavky při evidenci rybářských revírů, povolené způsoby lovu atd. Přílohou jsou i vzory příslušných průkazů na úseku rybářství. Novela řeší mj. též kvalifikační předpoklady pro vydávání rybářských lístků; k vydání rybářského lístku na dobu 30 dní se prokázání kvalifikačních předpokladů nicméně ani do budoucna nepožaduje.

Účinnost: 
zčásti 1. ledna 2024, zčásti 1. července 2024

Nařízení AOPK ČR ze dne 5. září 2023 o vyhlášení přírodní rezervace Na Čihadle a jejího ochranného pásma 

Předmětem ochrany území, které se nachází v Libereckém kraji v k. ú. Hejnice, je zachovalé rašeliniště tvořené mozaikou otevřených vrchovišť, vrchovištních šlenků a rašelinných smrčin a na ně vázaných druhů rostlin a živočichů typických pro tyto biotopy.
(Sbírka právních předpisů územních samosprávných celků a některých správních úřadů, dostupné z https://sbirkapp.gov.cz) 

Účinnost: 20. září 2023

---

Judikatura Česká republika:

Nález Ústavního soudu ze dne 18. srpna 2023, sp. zn. IV. ÚS 938/22

Tímto nálezem Ústavní soud („ÚS“) zrušil rozsudek Nejvyššího správního soudu („NSS“) ze dne 9. února 2022, č. j. 7 As 347/2021-46, protože jím bylo porušeno ústavně zaručené právo obce Vracov na samosprávu podle čl. 8, čl. 100 odst. 1 a čl. 104 odst. 2 ve spojení s čl. 101 odst. 4 Ústavy České republiky a též právo obce na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

V územním plánu obce Vracov byla na pozemcích, na kterých se nachází hospodářský les, vymezena mj. plocha přestavby se způsobem využití bydlení v rodinných domech a na ni navazující plocha se způsobem využití zeleň. Ekologický spolek se ve správním řízení domáhal zrušení této části územního plánu. Argumentoval tím, že územní plán je v rozporu s ochranou pozemků určených k plnění funkcí lesa; dle spolku je zachování lesní plochy vyšším veřejným zájmem než vymezení plochy bydlení v dané lokalitě. Krajský soud rozhodl o zrušení napadené části územního plánu. Proti rozsudku podala obec kasační stížnost k NSS, ten ji však zamítl jako nedůvodnou. 

Na základě podané ústavní stížnosti ÚS konstatoval, že obce musí mít reálnou možnost se prostřednictvím autonomního rozhodování svých zastupitelstev svobodně rozhodnout, jakým způsobem budou v mezích právního řádu spravovat záležitosti místního pořádku a rozhodovat o rozvoji území obce (nejen) prostřednictvím nástrojů územního plánování. Ochrana lesa, resp. neměnnost využití území plnícího funkci lesa, zvláště pak lesa hospodářského, není absolutní. V každém konkrétním případě je nutno poměřovat zájem na zachování lesa, resp. právo na příznivé životní prostřední podle čl. 35 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, na straně jedné, a ústavně zaručené právo obce na samosprávu, hospodárné využití a rozvoj vlastního území, uspokojování bytových potřeb a ostatních zájmů občanů obce, na straně druhé. Vždy je přitom nutno vycházet z jedinečných okolností konkrétní věci, včetně zohlednění toho, zda jde v daném případě o les ochranný, zvláštního určení nebo hospodářský, zda byla navržena zmírňující opatření, případně i to, zda se v místě nachází jiný les.

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. března 2023, sp. zn. 7 Tdo 55/2023

Případ se týká otázky trvalých následků způsobených zvířeti týráním. Jako zločin týrání zvířat podle § 302 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákoníku posoudil okresní soud skutek spočívající v tom, že obviněný v červenci r. 2021 na částečně oploceném pozemku v okrese Cheb, v rozporu s ustanoveními § 14 odst. 1 písm. a) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, a § 45 odst. 1 písm. a) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, nastražil dvě nášlapné kovové čelisťové pasti. Do jedné z nich se během letní noci chytila samice kočky domácí. Majitel kočku našel následující den dopoledne, přičemž kočka v důsledku sklapnutí pasti utrpěla poškození pravé zadní končetiny, roztržení kůže v tříselné oblasti a krvácení z otevřené rány, do níž i do kůže celého těla byly nakladeny tisíce muších larev. Kočka byla těžce dehydrovaná, vyčerpaná, v septickém šoku, trpěla permanentní trýznivou bolestí, a to i při léčbě a rekonvalescenci. Zraněním stehenní kosti pravé zadní končetiny došlo k trvalému poškození struktury stěny kosti. Kočka zůstala trvale omezena v pohybu, obratnosti a lovu ve venkovním prostředí. 

Odvolání, která podali obviněný proti výroku o vině a trestu a státní zástupce v neprospěch obviněného proti výroku o trestu, byla krajským soudem zamítnuta. U dovolacího soudu se obviněný, chovatel drůbeže a holubů, hájil tím, že se nedopustil trestného činu, ale hodlal pouze (byť nedovoleným způsobem) odlovit divoce žijící zvěř, která mu na domácí zvířata chodila (patrně lišky). Nastražil proto dvě nášlapné kovové čelisťové pasti, do jedné z nichž se, naneštěstí, chytila sousedova kočka. 

NS připomenul, že jednání obviněného (na rozdíl od jednání, na něž společnost pohlíží neměnným způsobem již tisíce let – například krádež) by ještě cca rok před spácháním nebylo trestným činem, neboť trestní zákoník k trestnosti vyžadoval zvlášť surový nebo trýznivý způsob týrání anebo spáchání činu veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném. Teprve novelizací trestního zákoníku došlo (s účinností od 1. června 2020) k dramatickému zpřísnění trestního postihu týrání zvířat. K této nesystémové změně došlo v reakci na společenskou poptávku v souvislosti s kauzou tzv. množíren. Trestní sazby příslušných kvalifikovaných skutkových podstat se nyní vyznačují až absurdně drakonickou výší, jež dokonce přesahuje některé případy nedbalostního usmrcení člověka. 

Zájem společnosti na ochraně zvířat před zlým nakládáním, které má povahu utrpení zvířete a ke kterému dochází v rozporu s právními předpisy upravujícími ochranu zvířete, je dle NS nezpochybnitelný. Zostření trestní represe na úseku ochrany zvířat před týráním však nepředcházely kriminologické výzkumy v tom smyslu, zda dosavadní správní postih je účinný, či nikoliv, a zda není možné jiné řešení než trestněprávní. Hypertrofie trestní represe je příznačná pro totalitní režimy a situace, kdy fungování práva podléhá ideologickým tlakům; trestněprávní řešení je ale nejzazší (subsidiární) prostředek k ochraně právního řádu a stát by je měl uplatňovat zdrženlivě.

Ve prospěch obviněného v řešené kauze svědčí několik významných polehčujících okolností (vedl před spácháním činu řádný život, je zcela bezúhonný, vykonával práci školníka a v zaměstnání je velmi kladně hodnocen; k činu se ihned doznal, upřímně ho litoval a dobrovolně nahradil způsobenou škodu). Podstatné jsou dále okolnosti činu, pohnutka obviněného (zde ochrana domácích zvířat před predátory – tedy i před jejich případným „týráním“ predátory) a míra jeho zavinění. 

Ke zobecnění, co je trvalým následkem na zdraví zvířete, použil NS paralely ohledně poškození zdraví člověka. I zde musí jít o vážnou poruchu zdraví, jako je zmrzačení (tj. trvalá funkční změna části těla, ochromení údu, trvalá nezpůsobilost nebo značně snížená schopnost pohybu některé končetiny nebo její části). Může jít také o ztrátu nebo podstatné oslabení funkce smyslového ústrojí anebo poškození důležitého orgánu. Zároveň může být určitým kritériem to, jestli trvalá porucha zdraví způsobila takové porušení normálních tělesných, popřípadě i psychických funkcí, že to výrazně znesnadňuje život zvířete, a to život před poruchou pro něj obvyklý. Podstatné zde ovšem bude hledisko objektivní, neboť zvíře si svůj handicap neuvědomuje, prostě se mu přizpůsobí. I tyto skutečnosti je třeba v řízení o trestném činu týrání zvířat prokazovat, tj. nestačí jen závěr, že k nějakému trvalému následku na zdraví zvířete došlo. 

V posuzovaném případě soudy uvedené otázky dostatečně neobjasnily, když pouze konstatovaly, že u kočky došlo k trvalému poškození struktury stěny kosti, v důsledku čehož je trvale omezena v pohybu, obratnosti a lovu ve venkovním prostředí. Samotné omezení v lovu ve venkovním prostředí ale patrně nebude znamenat vážný zásah do zdraví a života kočky, která na lov nebyla nijak odkázána, neboť byla chována v domácím prostředí. Soudy se navíc nezabývaly otázkou, zda lov koček domácích ve venkovním prostředí obecně nepředstavuje spíše nežádoucí jev v podobě narušení ekosystémů (decimování ptactva apod.); jinou otázkou by ovšem zase bylo, zda majitel kočku používal k ochraně proti myším. Jelikož dosavadní zjištění neposkytovala dostatečný podklad pro závěr o použité právní kvalifikaci skutku, vrátil NS věc okresnímu soudu k novému projednání. 

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. května 2023, sp. zn. 7 Tdo 361/2023

V této kauze NS posuzoval úmyslné neoprávněné nakládání s částí rohu nosorožce tuponosého. Příslušná skutková podstata trestného činu neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle § 299 odst. 1 trestního zákoníku má tzv. blanketní dispozici, což znamená, že se vyžaduje provázání s konkrétními právními předpisy upravujícími ochranu živočichů a rostlin (je nutné na ně přesně odkázat). Ve skutkové větě výroku o vině odsuzujícího rozsudku pro tento trestný čin tedy nepostačuje uvést jen obecně právní předpis, který řadí živočicha nebo rostlinu, s nimiž pachatel nakládal, mezi chráněné, ale je zde nutné uvést, v rozporu s jakým ustanovením konkrétního právního předpisu pachatel jednal, což se v předloženém případě nestalo. 

Neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami se dopustí ten, kdo v rozporu s jiným právním předpisem usmrtí, zničí, poškodí, odejme z přírody, zpracovává, doveze, vyveze, proveze, přechovává, nabízí, zprostředkuje, sobě nebo jinému opatří jedince silně nebo kriticky ohroženého druhu živočicha nebo rostliny nebo exemplář druhu přímo ohroženého vyhubením nebo vyhynutím. Obvinění byli uznáni vinnými tím, že v rozporu s jiným právním předpisem nabízeli k prodeji exemplář druhu přímo ohroženého vyhubením. 

V posuzované věci však Městský soud v Praze a před ním ani Obvodní soud pro Prahu 4 ve výroku o vině neuvedly žádné relevantní ustanovení jiného právního předpisu, jímž by mohl být naplněn zmíněný zákonný znak trestného činu; soudy ve výroku o vině odkázaly na to, že nosorožec tuponosý je uveden v příloze I k Úmluvě CITES. V citované příloze je ovšem uvedeno pouze to, že nosorožec tuponosý je druh přímo ohrožený vyhubením. Tím není vyjádřen žádný rozpor jednání obviněných s Úmluvou CITES, zejména ne to, jaký zákaz, příkaz či omezení stanovené úmluvou CITES obvinění porušili, neboť jednání obviněných nemělo povahu mezinárodního obchodu upraveného touto Úmluvou. V odůvodnění napadeného rozsudku odvolací soud sice zmínil § 48 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny („ZOPK“), z odkazu na uvedené zákonné ustanovení ale neplyne, jakou povinnost nabízením nosorožčího rohu obvinění porušili. Navíc ustanovení, jehož porušením by byl založen zákonný znak „v rozporu s jiným právním předpisem“, by muselo být uvedeno ve výroku rozsudku, nikoli jen v odůvodnění, a to právě proto, že jde o zákonný znak trestného činu. 

NS proto uzavřel, že skutek, tak jak byl zjištěn a popsán ve výroku o vině, nenaplňuje znaky uvažovaného přečinu, neboť z něho nevyplývá porušení žádného konkrétního ustanovení, které by odpovídalo zákonnému znaku „v rozporu s jiným právním předpisem“. Výrok o vině obviněných uvedeným trestným činem nemůže obstát a v důsledku toho nemůže obstát ani výrok o trestu, který byl každému z obviněných uložen.

Rozsudky nižších instancí proto NS zrušil a vrátil věc k novému projednání s tím, že je nutné zohlednit především právní úpravu nařízení Rady (ES) č. 338/97, o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi, které je na Úmluvu CITES navázáno, dále pak též § 54 odst. 1 ZOPK (prokazování původu) a konečně též relevantní ustanovení zákona č. 100/2004 Sb., o obchodování s ohroženými druhy.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. dubna 2023, č. j. 7 As 216/2021 - 32

Předmětem sporu řešeným Ministerstvem kultury ČR a následně správními soudy je otázka míry zásahu do vlastnických práv majitelky památkově chráněné zahrady. Zahrada obklopující tzv. Schnöblingovu vilu (k. ú. Strančice, okres Praha - východ) byla prohlášena za kulturní památku, přičemž orgány státní památkové péče majitelce uložily, aby zejména obnovila dílem vyasfaltované, dílem zcela zaniklé původní písčité cesty, odstranila návoz zeminy a túje a obnovila původní výhled z vily na palouk, zaniklý ovocný sad znovu osázela ovocnými stromy a zeleninou, odstranila chlorinátor, altán, revitalizovala jezírko, znovu vybudovala tenisové kurty, bazén a skalku. 

Správní soudy však dospěly k závěru, že k těmto povinnostem žalobkyni zavázat nelze, neboť by zásah do vlastnických práv žalobkyně byl ve zjevném nepoměru k významu zahrady z hlediska památkové ochrany. Dotčené pozemky se v rozhodné době nacházely ve stavu vysoké zanedbanosti, který odpovídal desetiletím trvajícímu stavu, kdy nebyly udržovány, a nekoncepčních zásahů (od roku 1949, kdy byl areál znárodněn). Došlo proto k postupné degradaci zahrady i architektonických prvků. Zahrada se tak fakticky změnila v neudržovaný lesopark. Skutečnost, že proces degradace byl v průběhu doby pozvolný, postupný, nikoliv okamžitý, přitom nemá vliv na konečný výsledek, jímž je zánik původního architektonicko – krajinářského konceptu. 

Za této situace NSS souhlasil s městským soudem, že závěry správních orgánů neodpovídají objektivně zjištěným skutkovým okolnostem, neboť v rámci správního uvážení tyto orgány posuzovaly něco (tj. architektonicko – krajinářský koncept zahrady), co již v rozhodné době reálně neexistovalo a muselo by to být znovu vytvořeno při vynaložení nemalých finančních prostředků. Architektonicky cenné přitom bylo právě navržení stavby spolu se zahradou, vytvářející harmonickou kompozici (zahrada nebyla navrhována jako samostatný celek, ale jako funkční součást celého areálu). Zničení původního vzhledu a změna architektonického i umělecko – řemeslného výrazu stavby podle názoru městského soudu důvodně vyloučila stavbu původní vily z památkové ochrany, přičemž ochrana zahrady samotné, která po stejnou dobu jako stavba trpěla nekoncepčními zásahy ignorujícími historický návrh architekta, postrádá smysl a nelze ji rozumně odůvodnit. Kasační stížnost ministerstva kultury byla proto zamítnuta.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. července 2023, č. j. 1 As 301/2021-150

Tímto rozsudkem zrušil NSS část (aktualizaci) Zásad územního rozvoje Ústeckého kraje („ZÚR“), a to kvůli nedostatečnému odůvodnění absolutního zákazu výstavby velkých větrných elektráren („VVE“) v určitých lokalitách (šlo o blíže jasně definovaná území s přírodní hodnotou - např. zvláště chráněná území - dále o území s kulturně-historickou či krajinářskou hodnotou a území cenná s ohledem na veřejné zdraví). 

Jelikož aktualizované ZÚR v podstatě připustily výstavbu VVE pouze na území o rozloze desetin procent daného kraje, byla aktualizace napadena před krajským soudem, který ji zrušil, ale pouze zčásti, a to v jejím posledním bodě týkajícím se limitů pro výstavbu VVE v již zastavěném a zastavitelném území. Dle krajského soudu pro aktualizaci ZÚR postačilo zdůvodnění, že na území kraje se nachází zdevastované lokality v důsledku těžby uhlí a zároveň zde jsou unikátní přírodní oblasti, které mají vysokou hodnotu, přičemž některé nemají obdobu ani v rámci středoevropského regionu. 

S tímto hodnocením se však NSS, kterému byl spor následně předložen, nespokojil a neztotožnil. NSS konstatoval, že odůvodnění daného absolutního zákazu umisťovat VVE je příliš obecné a nepoměřuje dostatečně existující veřejné zájmy na ochraně přírody atd. s veřejným zájem na výrobě obnovitelných zdrojů energie a nahrazení výroby z fosilních paliv. NSS proto v odůvodnění rozsudku nabádá k podrobnější specifikaci ohrožení konkrétních zvláště chráněných druhů obývajících dané (třebas i zvláště chráněné) území a k detailnímu zdůvodňování, proč jejich ochrana má převážit nad zájmem na umisťování VVE. Kasační soud zároveň nesouhlasí s tím, že ZÚR stanoví zákaz výstavby VVE, který svou absolutní povahou jde vlastně nad rámec zákonné regulace dle § 43 ZOPK, neboť ze zákonné ochrany lze udělovat výjimky. NSS proto rozsudek krajského soudu i aktualizaci ZÚR zrušil.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu dne 4. srpna 2023, č. j. 10 As 45/2023 - 46

V této kauze NSS posuzoval zákonnost rozhodnutí o povolení kácení dřevin a náhradní výsadbě podle § 8 odst. 1 a § 9 odst. 1 ZOPK. Město Šumperk požádalo o povolení pokácení 5 stromů nacházejících se v rozličných lokalitách města. Městský úřad Šumperk (správní orgán I. stupně) kácení stromů povolil a současně městu uložil náhradní výsadbu 9 stromů. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že jde o dřeviny se závažnými zdravotními defekty, přičemž případný dendrologický zásah za účelem zachování funkcí dřevin není proveditelný, neboť by vedl ke vzniku nestabilních, nebezpečných a nevzhledných torz. Při místním šetření (resp. ohledání) nebyly zjištěny známky přítomnosti chráněných druhů. Proto správní orgán upřednostnil veřejný zájem na zajištění bezpečnosti osob pohybujících se na veřejném prostranství a ochranu majetku v okolí stromů. 

Následné odvolání ekologického spolku proti rozhodnutí, v němž spolek poukázal zejm. na estetický význam dřevin a jejich obecné biotopové funkce a žádal rozsáhlejší náhradní výsadbu, bylo nadřízeným orgánem zamítnuto. Poté, co spolek neuspěl ani u krajského soudu, obrátil se na NSS. Ve své kasační stížnosti nadále trval na tom, že městský úřad své rozhodnutí nedostatečně odůvodnil a vyjádřil nesouhlas s tím, že krajský úřad v roli odvolacího orgánu odůvodnění rozhodnutí sám ještě (při jeho potvrzování) doplnil. Podle spolku správní orgány nadto nedostatečně hájily veřejný zájem na adekvátní a řádně odůvodněné náhradní výsadbě jako kompenzaci za ekologickou újmu vzniklou pokácením stromů, čímž porušily své povinnosti při ochraně životního prostředí. 

NSS při posuzování kasační stížnosti předeslal, že rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří (z hlediska přezkumu) jeden celek. Na základě své konstantní judikatury dále připomenul, že případné zrušení rozhodnutí a vrácení věci odvolacím orgánem bývá až krajní možností, jak řešit vady rozhodnutí zjištěné v odvolacím řízení. I když odvolací správní orgán odvolání proti rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu zamítne a toto rozhodnutí potvrdí, může provést určité dílčí korekce odůvodnění napadeného rozhodnutí, pokud dojde k závěru, že odůvodnění odvoláním napadeného rozhodnutí jinak není v rozporu s právními předpisy a je správné. 

Všechny stromy v nyní posuzované kauze se nacházejí v intravilánu obce v blízkosti obytných budov, resp. školy a cest. Z rozhodnutí je též patrné, že se jedná o dožívající stromy s velmi nízkou perspektivou, na něž nejsou vázány žádné chráněné či ohrožené druhy živočichů. Převážil proto zájem na ochraně osob a majetku a odvolací správní orgán potvrdil povolení k pokácení stromů, s čímž souhlasil i krajský soud. NSS nevidí problém, pokud správní orgány hodnotily funkce všech stromů určených k pokácení v souhrnu, protože důvody pro jejich pokácení byly stejné. 

Obsah a detailnost odůvodnění správních rozhodnutí jsou dle NSS podmíněny nejen komplexností projednávané věci, ale rovněž podobou argumentace účastníků správního řízení. NSS upozorňuje, že předložená věc sama o sobě není nijak komplikovaná, ale je spíše rutinní. Klást nějaké přemrštěné nároky na podobu odůvodnění rozhodnutí správního orgánu proto dle soudu „nedává smysl“. 

---

Další dokumenty: 

Sdělení odboru druhové ochrany a implementace mezinárodních závazků MŽP o schválení Pohotovostního plánu pro řešení situací při výskytu problematických jedinců vlka obecného

Pohotovostní plán v příloze Věstníku MŽP stanovuje pravidla pro flexibilní a transparentní řešení situací výskytu jedinců vlka obecného s doloženým problematickým (nebezpečným) chováním, specifikuje právní podmínky, zahrnuje věcnou kategorizaci chování vlka od přirozeného až po problematické, a především stanovuje postup pro řešení situací, kdy vlk vykazuje chování smělé, nebojácné až kritické s cílem tyto situace řešit, a to včetně případného odstranění problematického jedince.

(Věstník MŽP, roč. XXXIII, srpen 2023, 
částka 7, č. j. MZP/2023/080/402)

Aktuality sestavilo samostatné právní oddělení pro veřejnou správu AOPK ČR 
(olga.svobodova@nature.cz)