Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 4/2009 — 31. 8. 2009 — Fotografie z obálky
Tis červený
Tis červený(Taxus baccata) patří mezi nemnoho dřevin, které jsou naší legislativou zařazeny mezi druhy zvláště chráněné, a to v kategorii silně ohrožený druh. Původně se vyskytoval v severní Africe, jihozápadní Asii i po většině Evropy na stinných stanovištích v kyprých humózních půdách. Roste velmi pomalu a dožívá se velmi vysokého věku (podle některých pramenů až přes tisíc let). Z našich dřevin má nejtěžší dřevo, které bylo v minulosti využíváno k výrobě velmi kvalitních luků a kuší, ale také luxusního nábytku. Zásadní vliv na omezení areálu výskytu a jeho značnou fragmentaci mělo, vedle přímého využití dřeva, také holosečné hospodaření v lesích. Bohatší populace tisu červeného se tak zachovaly většinou jen v těžko přístupných terénech.
K takovým lokalitám patří i NPP Na Špičáku mezi Písečnou a Supíkovicemi na Jesenicku. V roce 2001 bylo při průzkumu zjištěno, že početnost populace poklesla přibližně na 350 kusů oproti 445 tisům zjištěným při inventarizaci v roce 1983. Jako hlavní příčina poklesu početnosti byl vyhodnocen okus vysokou zvěří. I když všechny části této dřeviny s výjimkou červeně zbarveného epimatia (nepravý míšek sladké chuti v době zralosti) obsahují směs jedovatých pseudoalkaloidů zvanou taxin, někteří býložravci semenáčky s oblibou okusují. V roce 2003 bylo v rámci péče o zvláště chráněné území instalováno 50 oplůtků ze samonosného pletiva k individuální ochraně semenáčků pocházejících z přirozeného zmlazení. Pod touto ochranou mladé tisy dobře prospívají a v roce 2006 bylo napočítáno již 439 jedinců o výšce nad 50 cm.