Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 3/2013 — 9. 8. 2013 — Zaměřeno na veřejnost — Tištěná verze článku v pdf
příběhy krajiny a lidí
V Beskydech existuje silná tradice poznávací turistiky, ať už jde o organizované skupiny (senioři, školy v přírodě, letní tábory), nebo o „pouhé“ milovníky a pozorovatele přírody. Mnozí by o horách rádi věděli více, než jsou schopni najít v knihách, mapách či na internetu.
Oblíbeným a pohříchu častým nástrojem k utišení hladu po informacích a osvětě veřejnosti jsou naučné stezky (NS). O procesu jejich vzniku psal poutavě na stranách OchranypřírodyTomáš Růžička; Ochranapřírody67 (3): 24-25.
„Boom“ naučných stezek se nevyhnul ani našim horám. Troufám si ale tvrdit, že Správa CHKO se jako jeden z mála budovatelů stezek v Beskydech nenechala strhnout hlavním proudem a snažila se postupovat podle jasné a jednoduché strategie. Tu lze shrnout do několika bodů:
Nutno podotknout, že vedle sedmi naučných stezek vybudovaných Správou CHKO Beskydy je na území chráněné oblasti dalších šestnáct, které mají jiného zřizovatele.
Pokud bude i v budoucnu možné financovat naučné stezky například z dotačních prostředků Ministerstva životního prostředí, plánujeme postupnou obměnu vždy jedné stezky ročně.
Na přelomu tisíciletí absolvovalo několik lidí ze Správy CHKO a spolupracujících nevládek kurzy o interpretaci přírodního dědictví. Pod vedením amerických (a později i našich) lektorů dostali dobrý teoretický základ, který se brzo projevil v praxi. Naše stezky vznikající od roku 2005 jsou jiné, než jaké „produkují“ další subjekty. Na panelech nenajdete dlouhé seznamy druhů, jejich latinská jména či výrazy z vysokoškolských skript. Zato přibylo obrázků, schémat, historických fotografií a map. Textů je méně a nesnaží se lidí ohromit odbornou zdatností autorů. Vyprávějí poutavé příběhy, které rozvíjejí zvědavost a představivost návštěvníků, pozornost upoutávají i trochu provokativní titulky. Příběhy lidí jsou relativně dobře zmapované (existují knihy, kroniky či fotografie), tudíž je lze dobře zachytit v jednotlivých příbězích včetně osudů zvířat a rostlin. Více umu od autorů vyžaduje vyprávění příběhu krajiny, kterou stezka prochází. Pomocí příběhů učíme lidi nejen „číst krajinu“ a posilujeme tak jejich pouto k ní, ale učíme je znát i základní principy ochrany přírody.
Věříme totiž, že pokud lidé přijmou alespoň některé naše myšlenky a principy, může nám to později usnadnit práci v jiných oblastech našeho snažení o ochranu Beskyd.
Autor pracuje na Správě CHKO Beskydy