Ochrana přírody 2/2026 — 30. 4. 2026 — Zaměřeno na veřejnost — Tištěná verze článku v pdf
Češi podporují ochranu přírody
Vysoká míra podpory ochrany přírody není mezi Čechy překvapující. Tradice v tomto ohledu sahají do 19. století.[1],[2],[3] Jak ale vnímají kvalitu ochrany přírody v naší zemi, jak hodnotí stav české přírody, jaký význam mají opylovači nebo péče o ohrožená zvířata a rostliny anebo kde získávají informace, o tom doposud ucelené informace chyběly. Pomohl je najít rozsáhlý průzkum veřejného mínění realizovaný v rámci desetiletého projektu Prospective LIFE, spolufinancovaného Evropskou unií, který se zaměřuje na péči o širší spektrum ohrožených druhů včetně volně žijících opylovačů. Poslední podobný průzkum k tématu ochrany přírody v ČR proběhl v roce 2018.
Zadavatelem nového průzkumu byla Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a jeho realizátorem byla společnost ppm factum research s.r.o. Dotazování kvantitativního průzkumu veřejného mínění v oblasti ochrany biodiverzity probíhalo formou dotazníkového šetření on-line formou (CAWI) i osobním dotazováním (CAPI) reprezentativního vzorku populace 1535 respondentů ve věku nad 15 let. Průzkum se konal v červnu 2025.
Obr. 2: Češi tráví v přírodě hodně času, vnímají její přínos pro kvalitu života i zdraví. Každý den chodí do volné přírody mimo města 15 % lidí a minimálně jednou týdně 54 %. Chráněné krajinné oblasti nebo národní parky navštíví alespoň jednou ročně 79 % lidí. Dovolenou si 81 % Čechů vybírá na místech se zachovalou přírodou. Foto Lenka Čolobentičová
Rozšiřování chráněných území podporuje většina populace
Průzkum jasně ukázal, že česká veřejnost výrazně podporuje ochranu přírody. To, že většinově mají lidé přírodu rádi a souzní s myšlenkami ochrany přírody či životního prostředí, dokládají i další studie citované v tomto článku. Z nového šetření vychází, že tři pětiny populace mají k přírodě pozitivní vztah, liší se však mírou intenzity či ochotou zapojit se do její ochrany. Celých 66 % lidí si myslí, že ochrana přírody by měla převažovat nad ostatními veřejnými zájmy.
Že je ochrana přírody v ČR zajištěna dostatečně, se domnívá ale jen polovina lidí a jen 41 % považuje za dostatečné její financování. Podpořit činnost státní správy by podle české veřejnosti bylo třeba v oblasti boje s pytláky a traviči a potom v oblasti environmentálního vzdělávání. Tu vnímá pětina lidí dokonce jako nedostatečnou. Podle studie z roku 2018 uvedlo 34 % dotázaných, že se o životní prostředí stará český stát nedostatečně. Více než polovina pak uvedla, že by se měl v politice brát více ohled na ekologické otázky.[4] To koresponduje i s výsledky z posledního průzkumu.
Na otázku, zda podporují, aby bylo chráněno 30 % území České republiky, jak opakovaně celosvětově doporučuje OSN, odpovědělo 66 % respondentů kladně (24 % by souhlasilo i za cenu negativního dopadu na ekonomiku). Chráněná území vnímají lidé především jako území chránící bohatství rostlinných a živočišných druhů a zachovávající významná přírodní místa. Pouze 11 % se domnívá, že jejich nejdůležitější rolí je poskytování místa pro rekreaci.
Dlouhodobou podporu ochraně přírodních území dokládá i již zmíněná studie z roku 2018. Podle ní si lidé přejí jejich rozšiřování včetně chráněných území s bezzásahovým režimem. Většina Čechů podporuje, aby stát aktivně řešil úbytek různých druhů zvířat a rostlin, poškozování přírodně cenných území, špatný stav lesů a poškozování rázu venkovské krajiny. Podporuje také opatření na ochranu biodiverzity.4
Lidé jsou ochotni měnit své chování
Češi tráví v přírodě hodně času a většina hodnotí její přínos pro kvalitu života kladně. Dokonce až 89 % uvádí, že pokud jsou rozrušení nebo ve stresu, tak při pobytu v přírodě se jim zlepší nálada. Každý den chodí do volné přírody mimo města 15 % lidí a minimálně jednou týdně 54 %. Chráněné krajinné oblasti nebo národní parky navštíví alespoň jednou ročně 79 % lidí, téměř čtvrtina obyvatel dokonce jednou měsíčně. Dovolenou si 81 % Čechů vybírá na místech se zachovalou přírodou. To koresponduje se studií z roku 2018. Češi si cení pobytu v přírodě a opakovaně si vybírají dovolenou podle podoby přírody na daném místě. Dospělí uvádějí snížení stresu, když jsou v přírodě. Polovina veřejnosti tráví alespoň jednou týdně čas venku.4
Většina lidí (87 %) považuje za správné zakázat přístup do některých oblastí v chráněných územích. Nejčastěji z toho důvodu, aby se zmenšil dopad návštěvnosti na přírodu. Podobně se například vyjadřovali i návštěvníci a místní obyvatelé Krkonošského národního parku v samostatné studii mapující spokojenost návštěvníků a rezidentů v jeho oblasti.[5] Studie Masarykovy univerzity též poukazuje na ochotu lidí v určitých ohledech omezit svoje chování. V roce 2018 v obecné rovině vnímalo kladně zákazy vybraných činností kvůli ochraně přírody pozitivně 80 % účastníků průzkumu.6
Naprostá většina Čechů (93 %) souhlasí s tvrzením: „V životě by mi něco důležitého chybělo, kdybych nemohl/a jít ven užívat si přírody.“ Zároveň tvrdí, že je pro ně samozřejmostí chovat se s respektem k přírodě a jsou ochotni se kvůli jejímu zachování omezit, zajímají se o její budoucnost a péči o ni považují za důležitou. Kdyby si mohli vybrat místo, kde budou bydlet, tak celých 91 % by si vybralo místo s výhledem na přírodu, třeba na les nebo louku. Většina populace (77 %) sice deklaruje, že by byla ochotna dělat něco více pro ochranu přírody, ale žádnou aktivní činnost v souvislosti s ochranou přírody nedělala v posledním roce polovina populace. Jednou z příčin nízkého zapojení do ochrany přírody je míra motivace a příležitostí v okolí jejich bydliště. I starší studie Masarykovy univerzity potvrdila, že pro 86 % respondentů je obtížné dělat více pro životní prostředí. Nejvíce z nich se během roku zapojilo do zlepšování okolního prostředí, aktivit spojených se snižováním zátěže pro ovzduší nebo řeky, nakupování zdravých potravin a podpory útulků a záchranných stanic. Pokud by měli příležitost, rádi by se zapojili do praktických aktivit na podporu přírody, jako jsou například managementové brigády v terénu.[6]
Komu lidé důvěřují
Z loňského průzkumu vyplynulo, že téměř polovina populace zná nějakou organizaci na ochranu přírody (nejčastěji spontánně zmíněné byly neziskové organizace – hlavně Český svaz ochránců přírody a další včetně mysliveckých a rybářských sdružení). Ze státních institucí nejčastěji lidé uváděli správy národních parků a CHKO, LČR, s. p., MŽP a AOPK ČR. Pro srovnání – ve studii Masarykovy univerzity z roku 2018 požívají v oblasti ochrany přírody největší důvěry obecní úřady (64 %) a blíže nespecifikované ekologické organizace (55 %). Ministerstvu životního prostředí důvěřovalo 47 % dotázaných.4
Nový průzkum dokládá, že největší důvěře v oblasti ochrany přírody se mezi lidmi těší poněkud překvapivě botanické zahrady a ZOO (89 %) a dále spolky na ochranu přírody (82 %) a sdružení myslivců a rybářů (73 %). Naopak poněkud nižší důvěra panuje ve státní instituce – nejlépe si zde stojí AOPK ČR a správy národních parků (67 %), následuje ministerstvo životního prostředí (56 %) a relativně nejnižší důvěru zde vykazují krajské a obecní úřady (47 %). Nižší důvěra Čechů ve stát a jeho instituce, která je dlouhodobě pod průměrem zemí OECD[7], se jistě odráží i ve výsledcích tohoto průzkumu.
Milujeme opylovače, nejvíc včely
Naprostá většina obyvatel ČR si je vědoma toho, že role opylovačů v přírodě je nezastupitelná, a souhlasí s tím, že hmyz a opylovači by se měli chránit. Stejně tak vnímá problém ubývání hmyzu. Důležitost opylovačů lidé spontánně vidí zejména v rovině vlivu na dostatek potravy a krmiva. Dále vnímají jejich význam pro růst a reprodukci rostlin. Čtvrtina obyvatel ale bohužel neví, čím jsou opylovači pro člověka důležití, a 16 % uvádí, že žádné opylovače nezná. Nejvíce lidí jako opylovače uvádí včely (81 %) a čmeláky (51 %), případně motýly (25 %). Včely veřejnost navíc považuje za ohrožené vymizením.
Průzkum tak potvrzuje, že veřejnost si téma opylovačů téměř výhradně omezuje na včelu medonosnou.[8]
Obr. 3: Role opylovačů v přírodě je podle respondentů nezastupitelná. Úbytek hmyzu považují za zásadní problém. Průzkum ale potvrzuje, že veřejnost si téma opylovačů spojuje téměř výhradně se včelou medonosnou. Foto Lucie Benešová
Na přímou otázku, zda by podpořili výměnu pouličního osvětlení za svítidla, která tolik nepřitahují noční hmyz, odpovědělo 81 % respondentů, že ano. Podobně na otázku, zda by podpořili ponechání neposečených trávníků ve městech kvůli zlepšení podmínek pro hmyz a opylovače, odpovědělo 76 % lidí kladně.
Tři čtvrtiny dotázaných garantují, že se snaží vůči hmyzu chovat šetrně nebo v rámci možností podnikají kroky na jeho podporu. Uvádějí, že na zahradách nepoužívají pesticidy, kompostují nebo pěstují různé druhy rostlin atraktivních pro opylovače. Bohužel naprostá většina účastníků průzkumu (72 %) nezaznamenala ve svém okolí žádná konkrétní opatření na podporu hmyzu. Pokud ano, šlo většinou o hmyzí hotely (zaznamenal každý sedmý). Jen naprosté minimum lidí si všimlo květnatých a travnatých pásů v zemědělské krajině.
Obr. 4: Ochrana přírody je důležitá a občany zajímá. V České republice se pro ni dělá poměrně dost, ale investice do ní by měly být vyšší. Zpracoval Ondřej Nitsch
Obr. 5: V životě Čechů jsou přírodní místa důležitá pro odpočinek a ve svém volném čase je pravidelně vyhledávají. Zpracoval Ondřej Nitsch
Obr. 6: Průzkum potvrdil všeobecnou podporu vzniku nových chráněných území. Respondenti ale zdůrazňují potřebu brát při jejich vyhlašování ohled na ekonomické zájmy země. Zpracoval Ondřej Nitsch
Méně chemie a větší zájem politiků o ochranu druhů
Za hlavní příčinu ohrožení rostlinných a živočišných druhů v ČR považují občané nejčastěji znečištění životního prostředí, dále odlesňování, nevhodné zemědělské nebo lesnické hospodaření a šíření invazních druhů. Nejčastěji jmenovanou variantou pomoci zemědělců k zachování druhové rozmanitosti lidé uvádějí snižování množství pesticidů, vysazování remízků a obnovu mezí nebo pestřejší skladbu pěstovaných plodin.
Obavy z negativních dopadů změn klimatu, znečištění a změn v české přírodě podobně dokládají i dřívější průzkumy. Ze studie Česká (ne)transformace 2022 vyplývá, že 80 % respondentů má obavy ze sucha, 65 % ze znečištění ovzduší a 64 % o stav české krajiny.[9]
Dle studie z roku 2018 panuje většinový názor, že mizení živočišných i rostlinných druhů představuje vážný problém stejně jako úbytek přírodních stanovišť a ekosystémů. Avšak paradoxně jej nejvíce vnímají jako problém celosvětový. Na místní úrovni České republiky jej uváděla méně než polovina dotázaných.[10]
Za jednu z největších překážek ochrany ohrožených druhů považují dnes téměř dvě třetiny Čechů ekonomické zájmy soukromých subjektů. Okolo poloviny si myslí, že mezi největší překážky patří nezájem politiků a nedostatek zdrojů (personálních a finančních) státní ochrany přírody.
Většina souhlasí (nad 85 %), že zachování druhů je pro člověka důležité a prospěšné. Druhová ochrana by měla mít přednost před ostatními zájmy. Pouze 39 % dotázaných vnímá opatření státu na ochranu druhů jako dostatečná.
Z průzkumu realizovaného v roce 2022 vyplývá, že stát by měl udělat více pro návrat života do krajiny, zejména by měl realizovat opatření pro podporu hmyzu a ptactva (71 %).9 Účastníci starší studie pak uvedli, že je ochrana přírody důležitá nejen pro lidi, ale i pro rostliny a zvířata, která s námi planetu sdílí. Jde i o odpovědnost vůči dalším generacím. Ochrana přírody je nutná pro budoucí generace, i když by byla spojena s omezením současného ekonomického růstu.10
Invazní druhy chápe česká veřejnost v obecné rovině jako problematické a za jejich největší problém považuje vytlačování původních druhů, narušení potravního řetězce a negativní dopad na české hospodářství. Spontánně vyjmenovat některý invazní nebo nepůvodní druh však nedokáže 64 % obyvatel. Nejčastěji si lidé vybaví bolševník (14 %).
Obr. 7: Větší míře zapojení občanů do ochrany přírody brání nedostatek příležitostí v okolí jejich bydliště. Pokud by měli možnost, rádi by se zapojili do praktických aktivit na podporu přírody, jako jsou například managementové brigády v terénu. Foto Ondřej Nitsch
Komunikace – velké rezervy a nevyužitý potenciál
Češi mají rádi přírodu a tráví v ní docela dost času. Vnímají ji jako důležitou součást života a prostředí pro načerpání sil a regeneraci. Podporují její ochranu, a většina ji dokonce staví nad ekonomické zájmy.
Z provedeného průzkumu ale též vyplývá, že povědomí o fungování přírodních procesů je u Čechů nízké. Sice 40 % populace v roce 2025 víceméně rozumí termínu biodiverzita[11], ale 25 % neví, čím jsou opylovači prospěšní člověku. Lidé intuitivně vnímají důležitost přírody pro náš spokojený život, ale málo rozumí přírodním zákonitostem.
Lidé čerpají informace o ochraně přírody především z mainstreamových internetových zpravodajských médií, televize a rozhlasu, a sociálních sítí. Konkrétní stránky organizací na ochranu přírody nebo jiné specializované zdroje využívá jen malý podíl populace (týdně jen kolem 6 %, měsíčně kolem 15 %). To se odráží i v tématech, o kterých se lidé z médií dozvědí. Nejčastěji je to mediálně vděčné sázení stromů, poškozování přírody či úbytek druhů. Naopak informace o vyhlašování NP Křivoklátsko či nové CHKO Soutok zaznamenala překvapivě pouze malá část populace (14 %, resp. 9 %), přestože veřejná diskuze k vyhlašování národního parku v době realizace průzkumu vrcholila.
Průzkum STEM a Institutu 2050 se v roce 2022 na komunikaci zaměřil v oblasti témat, kterými lze ovlivnit uvažování veřejnosti. Respondenti potvrdili, že je v médiích zajímají výstupy spojené s přírodou (79 %), zdravím (68 %) a životním prostředím (66 %). Tato témata v zájmu převýšila mezinárodní dění i kulturu.[12] Sílu těchto tří oblastí dokládá i studie Masarykovy univerzity.
Příroda vzbudila zájem u 80 % dotázaných, zdraví pak ve více než 69 % a životní prostředí téměř v 68 %.[13]
Tento průzkum též dokládá, že 65 % dotázaných chce v médiích vidět a slyšet hlavně odborníky. Skupinu označenou jako „ochránci přírody“ by chtělo více vídat 41 % a 43 % respondentů bylo spokojeno s tím, jaký tato skupina už v médiích prostor má.[14] Při používání označení odborníků zabývajících se ochranou přírody panuje v mediálním prostoru velká nejednoznačnost. Podle průzkumu ppm factum research s.r.o. z loňského roku považují lidé za „ochránce přírody“ nejčastěji člena spolku, který se zabývá ochranou přírody (70 %), a hned na druhém místě pracovníka státní ochrany přírody (57 %).
Na kladném vztahu lidí k přírodě lze dobře stavět. Příroda je téma, které populaci zajímá. V době rychlé konzumace různých zpráv, kdy téma střídá téma v řádu minut nebo sekund, je čím dál obtížnější lidi zaujmout. Podle Digital News Report klesl ve 12 klíčových sledovaných zemích podíl lidí s „hlubokým zájmem“ o zprávy ze 66 % v roce 2018 na pouhých 49 % v roce 2024. Podle české sekce téže zprávy se zájem o zprávy v ČR rovněž dlouhodobě snižuje a důvěra v média se pohybuje na hranici 30–33 %, což patří k nejnižším hodnotám v rámci sledovaných evropských zemí.[15] To je velkou výzvou nejen pro prezentování složitějších témat.
Zde prezentovaný průzkum veřejného mínění ukazuje, jak velké rezervy jsou v působení ochrany přírody na veřejnost. Ale zároveň celkem přesvědčivě říká, že lidé přírodu mají rádi, respektují její ochranu a jsou ochotni se do ní i zapojit. Potřebují jen správnou motivaci a příležitost.
Co s tím?
Výstupy průzkumu poslouží pro úpravu komunikační strategie Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, aby reflektovala témata, která veřejnost považuje za důležitá, a cílila na oblasti ochrany přírody vnímané veřejností nepřesně nebo okrajově. Důležité poznatky jsou již reflektovány v připravovaných a aktualizovaných programech péče o druhy s konfliktním potenciálem, jejichž ochrana není možná bez podpory zainteresovaných aktérů, například zemědělců, rybářů či myslivců.
Komunikační strategie tak nemá být jen teoretickým dokumentem, ale praktickým nástrojem, který pomůže všem pracovníkům ochrany přírody lépe prezentovat svoji práci a vytvářet lepší partnerství v místech svého působení.
Z průzkumu vyplývá, že úkolem AOPK ČR je zjednodušit způsob prezentace složitých ochranářských témat, maximálně využívat příkladů dobré praxe a soustředit se na oblasti, které umožní lidem posilovat vztah k přírodě a jejím hodnotám. Nutné je i zvýšení přímého zapojení občanů do aktivit prospěšných přírodě, pravidelné jednání s ostatními cílovými skupinami a větší zviditelnění AOPK ČR v místech jejího působení, na internetu i sociálních sítích. Nesmí chybět maximální transparentnost a objektivita v poskytování informací, aktivní vyvracení nepravd a mýtů. Koneckonců, přes 80 % dotázaných ve studii „Vztah české veřejnosti k přírodě a životnímu prostředí“ uvedlo, že osvěta v otázkách ochrany přírody je dobrým nástrojem pro předcházení environmentálním problémům.[16]
Průzkum z loňského roku bude v obdobném rozsahu zopakován ke konci projektu, nejpozději v roce 2032. Výsledky pomohou pochopit, zda zvolené komunikační nástroje přispěly ke zlepšení vnímání problematiky ochrany přírody, případně na jaké nové výzvy musí reagovat. ■
Průzkum byl financován Evropskou unií. Údaje a informace zveřejněné v tomto článku vyjadřují názor či stanovisko pouze autorů, nikoliv Evropské unie, CINEA ani Ministerstva životního prostředí. Evropská unie, CINEA ani Ministerstvo životního prostředí nejsou odpovědny za jakékoliv použití informací, které tento článek obsahuje.
[1] Vrška, T.; Hort, L. Historie vzniku lesních rezervací v ČR do roku 1945; Ochrana přírody 1/2008.
[2] Kašpar, J. Neziskovky a ochrana přírody; Ochrana přírody 2/2010.
[3] Andreska D., Andreska, J. K výročí tří zemských zákonů o ochraně živočichů; Živa 2/2020.
[4] Krajhanzl, J; Chabada, T. a Svobodová, R. Vztah české veřejnosti k přírodě a životnímu prostředí: Reprezentativní studie veřejného mínění. Brno: Masarykova univerzita, 2018. 144 s. Dostupné z: https://munispace.muni.cz/library/catalog/book/1001 [15. 1. 2026].
[5] MindBridge Consulting. Výzkumy veřejného mínění pro Společnou strategii péče o Krkonošský národní park a Karkonoski Park Narodowy; 2023. Dostupné z: https://www.krnap.cz/media/bonfvdaa/krnap_vnimani.pdf.
[6] Krajhanzl, J; Chabada, T. a Svobodová, R. Vztah české veřejnosti k přírodě a životnímu prostředí: Reprezentativní studie veřejného mínění. Brno: Masarykova univerzita, 2018. 158–159 s Dostupné z: https://munispace.muni.cz/library/catalog/book/1001 [15. 1. 2026].
[7] OECD. OECD Survey on Drivers of Trust in Public Institutions 2024 Results – Country Notes: Czechia. OECD Publishing, 2024. https://doi.org/10.1787/9a20554b-en
[8] Štenc, J., Bogusch, P., Hadrava, J. O čem se (ne)mluví: Kontroverze okolo včely medonosné a opylování. Živa. 4/2025, s. 182–185. Dostupné z: https://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/o-cem-se-ne-mluvi-kontroverze-okolo-vcely-medonosn.pdf
[9] STEM a Institut 2050. Česká (ne)transformace 2022. 12 s. Dostupné z: www.stem.cz/ceska-netransformace-2022/ [15. 1. 2026].
[10] Krajhanzl, J; Chabada, T. a Svobodová, R. Vztah české veřejnosti k přírodě a životnímu prostředí: Reprezentativní studie veřejného mínění. Brno: Masarykova univerzita, 2018. 45 s. Dostupné z: https://munispace.muni.cz/library/catalog/book/1001 [15. 1. 2026].
[11] Podle průzkumu Eurobarometru z roku 2019 (Eurobarometr 481) slyšelo o tomto pojmu 46 % Evropanů a jen 20 % Čechů.
[12] STEM a Institut 2050. Česká (ne)transformace 2022. 111 a 115 s. Dostupné z: www.stem.cz/ceska-netransformace-2022/ [15. 1. 2026].
[13] Krajhanzl, J; Chabada, T. a Svobodová, R. Vztah české veřejnosti k přírodě a životnímu prostředí: Reprezentativní studie veřejného mínění. Brno: Masarykova univerzita, 2018. 175 s. Dostupné z: https://munispace.muni.cz/library/catalog/book/1001 [15. 1. 2026].
[14] STEM a Institut 2050. Česká (ne)transformace 2022. 111 a 115-118 s. Dostupné z: www.stem.cz/ceska-netransformace-2022/ [15. 1. 2026].
[15] REUTERS INSTITUTE FOR THE STUDY OF JOURNALISM. Digital News Report 2024. Oxford: University of Oxford, 2024. Dostupné z: https://reutersinstitute.politics.ox.ac.uk/digital-news-report/2024
[16] Krajhanzl, J; Chabada, T. a Svobodová, R. Vztah české veřejnosti k přírodě a životnímu prostředí: Reprezentativní studie veřejného mínění. Brno: Masarykova univerzita, 2018. 145 s. Dostupné z: https://munispace.muni.cz/library/catalog/book/1001 [15. 1. 2026].
- - - -
Ůvodní foto: Obr. 1: Česká veřejnost výrazně podporuje ochranu přírody. Podle průzkumu z roku 2025 mají tři pětiny populace k přírodě pozitivní vztah. Celých 66 % lidí si myslí, že ochrana přírody by měla převažovat nad ostatními veřejnými zájmy. Foto František Jaskula