Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.

cs / en

Z historie ochrany přírody

Ochrana přírody 2/2019 26. 4. 2019 Z historie ochrany přírody Tištěná verze článku v pdf

Profesor Jaromír Klika, vůdčí osobnost poválečné ochrany přírody

Autor: Pavel Pešout

Profesor Jaromír Klika, vůdčí osobnost poválečné ochrany přírody

Univerzitní profesor Jaromír Klika patřil mezi vědce, kteří si uvědomovali potřebu ochrany přírody a přímo se jí vedle své akademické a badatelské činnosti aktivně věnovali. I když patřil k vůdčím osobnostem poválečné československé ochrany přírody, nebyl jeho přínos pro tento obor na stránkách Ochrany přírody dosud1 zhodnocen. U příležitosti výročí 130 let od narození J. Kliky chceme tímto příspěvkem přispět k nápravě letitého dluhu.

tituln° Klika Langhans
Profesor PhDr. Jaromír Klika, DrSc., člen – korespondent ČSAV.
Foto Archiv © NADACE LANGHANS PRAHA. www.langhans.cz

Jaromír Klika se narodil v Praze 26. 12. 1888 do pedagogické přírodovědné rodiny. Jeho otec Josef Klika byl středoškolským učitelem stejně jako jeho děd, který mj. napsal první českou učebnici botaniky pro střední školy (Hilitzer 1938). Po studiu na Univerzitě Karlově a krátkém působení na obecných školách a složení státních závěrečných zkoušek pro učitele působil na středních školách v Mladé Boleslavi, Nymburku a Litomyšli. Od roku 1919 již natrvalo učí v Praze. Habilitoval se v roce 1922 na Vysoké škole zemědělského a lesního inženýrství ČVUT. Na ČVUT přednášel technickou botaniku, mykologii, dendrologii, mikroskopii a zbožíznalectví a zejména v dendrologii po něm zůstala řada kvalitních příruček (Klika 1924a,b, 1925, 1927, 1928, 1930, 1936, 1947a, Klika, Procházka 1942 ad.). Několik učebnic vydal také pro střední školy. V roce 1932 byl na ČVUT jmenován mimořádným a po osvobození a otevření vysokých škol řádným profesorem se zpětnou platností od r. 1941. V této době byl ředitelem Ústavu technické botaniky a v letech 1947–1948 děkanem Vysoké školy chemicko-technologické. Několik let též přednášel biologické plánování na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství. Po emigraci V. Krajiny v roce 1950 přešel na svou alma mater jako profesor a vedoucí katedry botaniky, kde působil jako vědec a pedagog až do své smrti. Zemřel náhle na mezinárodním botanickém kongresu Všesvazové botanické společnosti v Leningradě 12. 5. 1957 (Čeřovský 2014). Jeho dílo podrobně v nekrologu popsal J. Jeník (1957), kde je též uvedena bibliografie.


Mykolog
Na počátku své vědecké činnosti se prof. Klika věnoval houbám, zejména mikroskopickým. Největší jeho taxonomickou prací byla monografie věnovaná českým padlím (Klika 1923). Význam této publikace jistě podtrhuje skutečnost, že další monografie se snahou o úplný výčet všech druhů padlí na území ČR byla vydána až v r. 2017 (Petřeková 2018). Publikoval v tomto období ještě některá další, převážně drobnější pojednání a také samostatnou knihu „O životě hub“ popularizující mykologii (Klika 1924c). Přínos Jaromíra Kliky pro mykologii, zejména jeho podíl na oživení výzkumu některých skupin mikromycetů, shrnují M. Svrček
a Z. Urban (1988).


Organizátor československé geobotaniky
Jaromír Klika je dnes považován za jednoho ze zakladatelů československé fytocenologie (Jeník 1988, Krahulec 2012b). Vegetaci se začal věnovat ve 20. letech minulého století, studoval řadu společenstev a regionů v tehdejším Československu, publikoval práce, které se zabývaly stepními porosty, horskou vegetací Velké Fatry, lesy; klasické jsou jeho studie xerotermní vegetace Českého středohoří, jižní Moravy, Polabí a Křivoklátska.

Jiß v roce 1949 prof. Klika dokonüil vzorovou studii obnovy vegetaün°ho doprovodu żeky Labe. Lußn° les ve stżedn°m Polab°. Foto1 Zdenōk Patzelt
Již v roce 1949 prof. Klika dokončil vzorovou studii obnovy vegetačního
doprovodu řeky Labe. Lužní les ve středním Polabí. Foto archiv AOPK ČR

Byl věrným zastáncem a stoupencem Curyšsko-montpellierské školy, svého velkého vzoru Josiase Braun-Blanqueta, se kterým během pravidelných exkurzí a seminářů (1927–1938) ve Francii navázal osobní přátelství (Jeník 1957). Přitom ale nezapomínal sledovat i publikace autorů jiných směrů studia a popisu vegetace ať tuzemských, tak zahraničích (Mikyška 1953). S těmito pak diskutoval, občas až vášnivě. Časté cesty do nejrozmanitějších částí Evropy i severní Afriky i zapojení v mnoha evropských vědeckých institucích2 mu umožnily srovnání a velký rozhled, který mohl uplatňovat při studiu tuzemské vegetace.

Kżemelinovž Át°t v NPR SOOS. O jeho z†chranu pżed vytōßen°m se prof. Klika vžraznō zasloußil. Foto Zdenōk Patzelt
Křemelinový štít v NPR SOOS. O jeho záchranu před vytěžením se prof. Klika
výrazně zasloužil. Foto archiv AOPK ČR

Za protektorátu se Jaromír Klika seznámil s Emilem Hadačem. Podnikli řadu exkurzí a publikovali „Přehled rostlinných společenstev střední Evropy“ (Klika & Hadač 1944). Ve 30. a 40. letech se dotvářel systém fytocenologických jednotek a Jaromír Klika se na něm významně podepsal, spolu s kolegy popsal řadu nejvyšších jednotek vegetace (Klika 1948b, 1955). V mnoha případech předběhli své vzory ze západní Evropy a jimi navržená jména (a jednotky, které reprezentují) tak mají prioritu (Krahulec 2012b). Paradigma „rostlinné společenstvo“ či „fytocenóza“ zásluhou J. Kliky bez velkého zpoždění tak proniklo na české území a zaužívalo se (Jeník 1988).

Prof. Klika se věnoval také metodologii sběru dat v terénu a celý soubor metod zpřístupnil odborné veřejnosti ve svých příručkách věnovaných klimatologii (měření mikroklimatu), metodám studujícím fyzikální a chemické vlastnosti půdy. Část textů sám napsal, část sestavili jím přizvaní odborníci, v té době špičky v oboru (Klika & Novák et al. 1954; Klika, Novák & Gregor 1954). Nevyznačoval se precizním sběrem dat, důkladnou analytickou prací a vytvářením ucelené sítě poznatků, nevěnoval se konečným úpravám, nestaral se o korektury článků. V jeho pracích se tak najdou chyby a tradují se historky o jeho nedostatcích v určování rostlin či vytrhávání nehodících se rostlin z vegetačního snímku (Hadač 2007). Na druhé straně ale uměl syntetizovat, měl rozlet, vědeckou fantazii a určitou velkorysost; byl doslova generalistou, věnoval se více oborům naráz a ty uměl propojovat a pohotově využívat i v praxi.

Na Kżivokl†tsku se prof. Klika zabžval stepn°mi spoleüenstvy. Koniklec luün° üeskž u Tžżovic. Foto archiv AOPK ¨R
Na Křivoklátsku se prof. Klika zabýval stepními společenstvy.
Koniklec luční český u Týřovic. Foto archiv AOPK ČR

Jaromír Klika ovlivnil svůj obor nejen na území Československa, ale v celé Evropě. I když s mnohými kolegy měl vztahy napjaté, podařilo se mu strhnout pro studium vegetace spoustu dalších a samozřejmě žáků3. Je proto bezesporu spolutvůrcem fytocenologické školy v České republice (Jeník 1988, Hadač 2007, Krahulec 2012b).

Prof. Klika patżil mezi velkā propag†tory mj. ¨eskāho stżedohoż° Foto Zdenōk Patzelt
Prof. Klika patřil mezi velké propagátory mj. Českého středohoří. Foto archiv AOPK ČR

box jaromir klika


Ochránce přírody a krajiny
Prof. Klika je příkladem vědce, který bez problémů uměl aplikovat poznání v praxi. Od počátku svého aktivního působení v období první republiky se věnoval dobrovolné i profesionální ochraně přírody, zejména dokumentací a interpretací přírodních hodnot, formulováním návrhů na ochranu vybraných částí přírody, zpracováním metodik a postupů, ale také přímým zapojením a organizací. Byl stálým poradcem představitelů státní ochrany přírody R. Maximoviče a v poválečném období J. Veselého (Jeník 1988). Pracoval jako dobrovolník ve Svazu spolků pro okrašlování a ochranu domoviny v Praze jako člen, činovník a později i starosta a především jako redaktor posledních ročníků svazového periodika „Krásy našeho domova“. Jeho četné články v tomto časopise napovídají, jak široký odborný záběr v oblasti ochrany přírodního a kulturního dědictví J. Klika měl. Ve svazu se věnoval i organizační činnosti. Např. v roce 1940 Svaz spolků pro okrašlování a ochranu domoviny zahájil sestavování soupisu starých a památných stromů dle dřívějších návrhů J. Emlera a J. S. Procházky a celou akci vedl právě J. Klika (Klika 1946). Prvním vydaným dílem tohoto soupisu byla kniha „Staré a památné stromy na Rychnovsku n. Kněžnou“ (Hrobař 1940), kterou opatřil úvodem.

Intenzivně se věnoval ochraně přírody též v Komisi pro ochranu přírody (od r. 1946 přeměněné na Ústav pro ochranu přírody a krajiny, jehož byl sekretářem a předsedou) při I. lékařsko-přírodovědeckém odboru Masarykovy akademie práce (za protektorátu ― České akademie technické), která mj. na návrh J. Kliky předložila v r. 1945 vlastní podrobný návrh zákona o ochraně přírody, poprvé s odlišením „konservativní“ a „tvůrčí (zpřírodnění krajiny)“ ochrany přírody a krajiny (Klika 1947b), pro složitost však byl návrh odmítnut (Maximovič 1947, Veselý 1954). Zmíněná komise a později ústav se společně se Svazem pro okrašlování a ochranu domoviny kriticky vyjadřovaly k jednotlivým záměrům ohrožujícím cenné části přírody, k připravovaným legislativním návrhům a rozhodnutím, např. pod vedením J. Kliky byl sestaven seznam 56 chráněných druhů (ev. rodů) rostlin (Klika 1946).

Jaromír Klika neúnavně studoval nejhodnotnější lokality české a slovenské přírody a navrhoval jejich územní ochranu. Podílel se na vytvoření návrhů ke zřízení některých chráněných území (Krkonoše, Šumava, České středohoří), návrh zřízení několika rezervací či přímo národního parku v Krkonoších formuloval spolu s dalšími přírodovědci (K. Kavinou, A. Zlatníkem, O. Kodymem ad.) po druhé světové válce (Chodějovský 2015), patřil mezi velké propagátory ochrany Českého krasu, zejména Velké hory u Karlštejna (Mikyška 1953, Moucha 2014) a Českého středohoří, zapojil se do přípravy bilaterální velkoplošné ochrany Českého Švýcarska (Phoenix 2008). Byl jeden z prvních průkopníků inventarizace a soupisu slovenských chráněných území (Stockmann 2010). Spolu s E. Hadačem a J. Veselým se v padesátých letech 20. století zasloužil o záchranu Soosu před vytěžením křemelinového štítu (Hadač 2007). Editorsky zaštítil obsáhlou monografii shrnující mnohaletý výzkum „chráněné oblasti šárecké“ jako podklad pro vyhlášení rezervace k ochraně přírodních a archeologických památek šáreckého údolí (Klika 1949).

V roce 1946 vydává souhrnně své úvahy v oblasti ochrany přírody a krajiny v knize „Chráníte naši přírodu? Kapitoly z ochrany přírody a krajiny“. Věnuje se zde průřezově všem zásadním oblastem ochrany přírody a krajiny – tedy ochraně ohrožených druhů, cenných území, krajiny, památných stromů, ale i zemědělskému, lesnickému a vodohospodářskému využívání krajiny, urbanizaci a dopravním stavbám. Další známou knihou přispívající k popularizaci ochrany přírody byl první český atlas chráněných rostlin, který zpracoval spolu s F. Procházkou (Klika, Procházka 1940b). Publikují v něm 50 vybraných druhů chráněných tehdy především nařízeními protektorátních okresních úřadů.

publikace Klika

Chráněné rostliny. První český atlas chráněných druhů rostlin z pera J. Kliky
a F. Procházky byl vydán v r. 1940.

Chráníte naši přírodu. V doslovu knihy „Chráníte naši přírodu“ konstatuje J. Klika,
že kniha má být „doprovodem“ k válečné ochranářské činnosti, kdy přírodovědci
usilující o ochranu přírody podnikali vše, co bylo v jejich silách, aby přírodní dědictví
uchránili před „bezohledným vykořisťováním a ničením“, a vyslovuje zde také naději,
že v „novém období národního života bude ochraně přírody a krajiny jako nezbytného
předpokladu správné obyvatelnosti kraje popřáno ono místo, které jí náleží
v celém našem životě“.


Propagátor ochrany přírody v územním plánování
Byl doslova jedním z průkopníků územního a krajinného plánování. „Biologické plánování“ nejen přednášel, jak je uvedeno v úvodu, ale také poprvé u nás prosazoval, aby biolog (botanik) byl při územním plánování „rovnocenným partnerem technika“. Sám vypracoval v řadě měst příslušné části územně-plánovacích dokumentů (Mělník, Slaný, Turnov, Mariánské Lázně, Rokycany, Praha, Pardubice), v r. 1949 dokončil vzorovou studii obnovy vegetačního doprovodu řeky Labe (Mikyška 1953) apod. Pro architekty a plánovače sepsal první příručku biologického plánování, předchůdce dnešní krajinné ekologie: „Plánujeme s přírodou“ vydanou v r. 1951 i v polštině (Klika 1948a).

V roce 1946 uvedl svou přednáškou přelomovou konferenci „Ochrana přírody z hlediska zemědělského plánování“ uspořádanou Československou akademií zemědělskou (Klika 1947b). Konference, které se zúčastnili představitelé akademických pracovišť a profesních sdružení, byla motivována především potřebou zohlednění ochrany přírody při plánování využívání krajiny, zemědělské a lesnické výroby, dopravních a vodohospodářských staveb, urbanizace, ale i osídlování pohraničí. Byla také manifestem potřeby přijetí zákona o ochraně přírody (Káš a kol. 1947).

Poznámky
1 S výjimkou krátké zmínky u příležitosti šedesátin J. Kliky (Černohorský 1949).
2 Byl členem např. Geobotanique de Mediterraneé et Alpes, Polskiego Towarzystwa Botanickego, Soccietas Phytogeographica Suecana ad.
3 Mezi první botaniky, které získal J. Klika pro studium vegetace, patřili např. R. Mikyška, J. Futák, E. Hadač,
J. Šmarda, B. Vincent, J. Ambrož, A. Mezera (Jeník 1988). Mezi jeho žáky patřilo mnoho pozdějších špičkových botaniků, za všechny jmenujme Jana Jeníka, který se stal též jeho asistentem a nástupcem. V pozdější době byl jeho žákem, který se již při studiu dal na dráhu ochrany přírody, také Jan Čeřovský (2014).

Literatura:

- Berndorf A. (1949): O nejmladším šedesátníkovi prof. Dr. Jaromíru Klikovi. Krása našeho domova 40:8-9.

- Černohorský Z. (1949): Šedesát let prof. Dr. Jaromíra Kliky. – Ochrana přírody 4:13 – 14.

- Čeřovský J. (2014): Jak jsme zachraňovali svět, aneb půl století ve službách mezinárodní ochrany přírody. Academia, Praha, 560 s.

- Emler J. (1949): Prof. Dr. Jaromír Klika – ochranář. Krása našeho domova 40:1-5.

- Hadač E. (2007): Je lépe se opotřebovat než zrezivět. Vzpomínky na botaniky a ekology. SEN a ČBS, Dobré, 210 s.

- Hilitzer A. (1939): Prof. Dr. Jaromír Klika padesátníkem. Preslia 16-17 (1937-38):10-22.

- Hrobař F. (1940): Staré a památné stromy na Rychnovsku n. Kněžnou. Soupis našich starých a památných stromů č. 1. Svaz spolků okrašlovacích a ochranných. Praha, 132 s. 

- Chodějovský J. (2015): Česko-polské kontakty v oblasti přírodních věd. Sonda do archivních fondů. Historia Slavorum Occidentis 1(8)/168-177. Muzeum historii Polski.

- Jeník J. (1957): Dílo prof. PhDr. Jaromíra Kliky. Preslia 29:399 - 411.

- Jeník J. (1988): Sté výročí narození Jaromíra Kliky, zakladatele československé fytosociologie. Preslia 60:371-379.

- Káš V., ed. (1947): Ochrana přírody s hlediska zemědělského plánování. Čs. akademie zeměď. V Praze. 84 str. Praha.

- Klášterský J. (1949: Prof. Dr. Jaromír Klika šedesátníkem. Krása našeho domova 40:5-7.

- Klika J. (1923): Monografie českých padlí: příspěvek k mykologickému a fythopatologickému výzkumu Čech. Masarykova Akademie práce, Praha, 23: 1–80.

- Klika J. (1924a): Příspěvek k poznání hub střapáčových (Helvellacei) v Českolsovensku. Královská česká společnost nauk. Praha.

- Klika J. (1924b): O ochraně přírody. 34 pp. In. Příručka všeobecného vzdělávání pro četnictvo. Česká grafická společnost. Praha

- Klika J. (1924c): O životě hub (základy všeobecné mykologie). 65 s.

- Klika J. (1925): O vzniku a zániku života. Sfinx. Praha.

- Klika J. (1927): Dendrologie I., Jehličnaté. Ministerstvo zemědělství. Praha.

- Klika J. (1928): Klíč k určování našich důležitých rostlin cévnatých samorostlých i pěstovaných. Unie. Praha.

- Klika J. (1930): Dendrologie II., Listnáče. Ministerstvo zemědělství. Praha.

- Klika J. (1936): Příručka technické mikroskopie a nauky o zboží, s atlasem mikroskopického rozboru zboží. Typus. Praha.

- Klika J., Procházka F. (1940a): Naše stromy, stromkové slavnosti, význam a pořádání stromkových slavností, které stromy máme vysazovati, péče o naše staré stromy. Svaz spolků pro okrašlování a ochranu domoviny. Praha.

- Klika J., Procházka F. (1940b): Chráněné rostliny. Česká grafická unie. Praha. 110 s.

- Klika J. & Novák V. et al. (1941): Praktikum rostlinné sociologie, půdoznalství, klimatologie a ekologie. Melantrich,

- Klika J. , Procházka F. (1942): Znáte naše stromy a keře. Klíč k určování dřevin. Česká grafická unie. Praha.

- Klika J., Hadač E. (1944): Rostlinná společenstva Evropy. Příroda 36:249-259, 281-295. Praha.

- Klika J. (1946): Chráníte naši přírodu? Kapitoly z ochrany přírody a krajiny. Česká grafická unie. Praha.139 s.

- Klika J. (1947a): Lesní dřeviny. Lesnická dendrologie. Česká matice lesnická. Písek.

- Klika J. (1947b): Ochrana přírody a kraje ve světle moderních ochranářských zásad. In: Káš V., ed. (1947).

- Klika J. (1948a): Plánujeme s přírodou. Metodika biologického průzkumu při plánování. Brázda. Praha.

- Klika J. (1948b): Rostlinná sociologie. Fytocenologie. Melantrich. Praha.

- Klika J. ed. (1949): Šárka. Přírodovědecký a archeologický průzkum a výzkum chráněné oblasti šáreské. Zprávy památkového sboru hlavního města Prahy, sv.10, Praha, 160 s.

- Klika J., Novák V. & Gregor A. (1954): Praktikum fytocenologie, ekologie, klimatologie a půdoznalství. Vysokoškolská učebnice. Nakladatelství ČSAV. Praha

- Klika J. (1955): Nauka o rostlinných společenstvech, fytocenologie. Nakladatelství ČSAV. Praha.

- Krahulec F. (2012a): History of the studies on the flora and vegetation in the Czech Republic. Preslia 84: 397–426.

- Krahulec F. (2012b): Jaromír Klika (1887 – 1957). Živa 2012/4: Příloha ke 100. Výročí založení České botanické společnosti: LXVII.-XVIII.

- Maximovič R. (1947): Ochrana přírody a krajiny, její účel a nynější organisace v ČSR. In: Káš V., ed. (1947).

- Mikeš J. (1948): 60 let prof. Dr. J. Kliky. Věstník čs. akad. Zemědělské 22:556-559.

- Mikyška R. (1953): Univ. Prof. Dr. Jaromír Klika pětašedesátníkem. Preslia XXV:387-388.

- Moucha P. (2014): Jak to bylo s péčí o přírodu Českého krasu v posledních čtyřiceti letech (malé stručné ohlédnutí). Bohemia centralis, Praha, 32:9-14.

- Petřeková V. (2018): Atlas vybraných druhů padlí (řád Erysiphales) v České republice. Academia. 320s.

- Phoenix J. (2008): Vývoj bilaterální spolupráce v ochraně přírody v Českosaském Švýcarsku – snahy o přeshraniční ochranu krajiny. In: Bauer P., Kopecký V. & Šmucar J. /eds./ (2008): Labské pískovce – historie, příroda a ochrana území. AOPK ČR, Děčín, 125 pp. + 32 pp. append.

- Tuček K. (1949): Prof. Dr. J. Klika, organisátor ochrany přírody – jubilantem. Krása našeho domova 40:7-8.

- Stockmann V. (2010): Kto je kto v ochrane prírody Slovenska II.Slovenské múzeum ochrany přírody a jaskyniarstva, Liptovský Mikuláš, 346 s.

- Svrček M., Urban Z. (1988): Jaromír Klika – 100 let od narození. Česká mykologie 42/3:187-189.

- Veselý J. (1954): Příroda Československa, její vývoj a ochrana. Orbis Praha, 137 s.