Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.

cs / en

Výzkum a dokumentace

Ochrana přírody 4/2014 19. 1. 2015 Výzkum a dokumentace Tištěná verze článku v pdf

Hodnotící zprávy

o stavu mechorostů a cévnatých rostlin – podruhé

autoři: Eva Holá, Dana Turoňová

Hodnotící zprávy

Směrnice o stanovištích ukládá členským státům EU každých šest let podávat hodnotící zprávy o stavu z hlediska ochrany jednotlivých biotopů a druhů. Agentura ochrany přírody a krajiny (AOPK ČR) proto podrobně monitoruje a sleduje i evropsky významné druhy bezcévných a cévnatých rostlin. Jejich monitoring přináší nové poznatky jak o biologii, tak o ekologii druhů, ale nadále jsou objevovány i četné nové lokality. Rokem 2012 se uzavřelo druhé hodnotící období (Chobot 2013), a tak se nabízí možnost porovnat velikost areálu, počet lokalit, velikost a trend bezcévných a cévnatých druhů za první (2001–2006) a druhé (2007–2012) hodnotící období. První graf ukazuje u obou skupin velmi mírné zlepšení, ale podrobný rozbor výsledků odhalí, že žádný velký optimismus vlastně není na místě.

Bezcévné rostliny

Z mechorostů, které jsou zařazeny do přílohy II směrnice o stanovištích (příloha IV žádné mechorosty neobsahuje), je z území České republiky známo celkem osm druhů. Recentní výskyt je potvrzen pouze u šesti z nich (Buxbaumia viridis, Dicranum viride, Hamatocaulis vernicosus, Mannia triandra, Notothylas orbicularisa Orthotrichum rogeri). Zbylé dva druhy – játrovka Scapania carinthiaca var. massalongoia mech Meesia longiseta –jsou v současné době řazeny mezi regionálně vyhynulé. Pro druhy Notothylas orbicularisa Orthotrichum rogeribyly hodnotící zprávy psány poprvé. Oba druhy byly považovány za nezvěstné (Kučera & Váňa 2005). V roce 2009 byly v Krušných horách nalezeny dvě lokality Orthotrichum rogeria v letech 2010–2011 bylo nalezeno osm lokalit Notothylas orbicularis(podrobněji o druhu viz Holá 2013). Jelikož o těchto dvou nových druzích nemáme dostatečně velké množství informací, především neznáme přesné rozšíření, byl jejich stav vyhodnocen jako neznámý (XX).

Dalšími hodnocenými druhy jsou druhy přílohy V směrnice o stanovištích. Většinou jde o druhy, jejichž odebírání z volné přírody a využívání může být předmětem určitých opatření na jejich obhospodařování. Jsou to mechorosty Leucobryum glaucum, rod Sphagnuma lišejníky Cladoniasect. Cladina. Tyto druhy nebyly a nejsou AOPK ČR systematicky monitorovány, protože jde o druhy běžné. Informace o rozšíření těchto druhů jsou čerpány z výsledků mapování biotopů ČR a z literatury (z publikovaných bryologických a botanických průzkumů). Proto jsou i hodnotící zprávy pouze expertním odhadem jak v prvním, tak i druhém hodnotícím období. Oproti tomu jsou druhy mechorostů z přílohy II směrnice o stanovištích od roku 2000 pravidelně a systematicky monitorovány.

1. Souhrnná hodnocení pro bezcévné a cévnaté rostliny za první (2001–2006) a druhé (2007–2012) hodnotící období. Sledovanými kritérii je detailní hodnocení parametrů: areálu, rozšíření, trendů a populace. Cílový stav jednotlivých druhů je pak průměrem těchto parametrů a nabývá hodnot: FV – příznivý, U1 – méně příznivý, U2 – nepříznivý nebo XX – neznámý.

2. Změny v rozšíření areálu mezi prvním (2001–2006; tmavě modrá) a druhým (2007–2012; světle modrá) hodnotícím obdobím pro druh Hamatocaulis vernicosus. V roce 2001–2006 se pohybovala celková velikost populace mezi 85–140 m2, zatímco v období 2007–2012 vzrostla na 87–158 m2, rovněž počet lokalit vzrostl. Vzhledem ke klonálnímu růstu mechorostu H. vernicosus není možné uvádět přesný počet jedinců, protože není jasné, co je jeden jedinec, proto byly stanoveny velikostní třídy.

Změny a porovnání hodnotících zpráv

Jednou z největších změn v hodnotících zprávách bylo povinné stanovení velikosti populace druhů v absolutním počtu jedinců, popř. počtu kmenů/stromů, které daný druh osidluje (např. Buxbaumia viridis a Dicranum viride) nebo velikostních tříd (např. Hamatocaulis vernicosus). V první hodnotící zprávě byla velikost populace uvedena pouze jako počet lokalit druhu. Avšak velikost populace byla u monitorovaných mechorostů zaznamenávána od roku 2000, takže je možné ji zpětně sestavit podle nové metodiky a porovnat první a druhé hodnotící období (obr. 2 a 3). Rovněž stanovení areálu bylo metodicky pozměněno. V prvním hodnocení bylo za areál považováno současné rozšíření a všechny vhodné biotopy daného mechorostu, zatímco nyní byl pro výpočet areálu připraven speciální nástroj v GIS, který pracoval pouze se současným rozšířením druhu v síti univerzálního síťového systému 10 × 1 0 km.

S potěšením můžeme konstatovat, že metodické změny pro vyhodnocení zpráv o stavu druhů mechorostů a lišejníků nás nezaskočily a současné metodiky monitoringu (dostupné na
www.biomonitoring.cz/druhy.php?skupinaID=18) jsou nadále vhodné. Monitoring podle těchto metodik poskytuje dostatečné množství informací, které jsou potřebné pro sestavení zpráv o stavu druhů. Porovnáme-li hodnocení pro bezcévné rostliny za první (2001–2006) a druhé (2007–2012) hodnotící období, můžeme usoudit, že stav druhů je v druhém hodnocení nepatrně lepší. Bohužel tyto změny k lepšímu se pravděpodobně musí přičítat metodickým změnám v hodnocení. Nicméně od roku 2006 se zvyšuje počet lokalit u druhů Buxbaumia viridis, Dicranum viridea Hamatocaulis vernicosuss tím, že velikosti populací na jednotlivých lokalitách jsou stabilní. A kromě toho byly nalezeny dva nové evropsky významné druhy mechorostů Notothylas orbicularisa Orthotrichum rogeri. Proto lze vyhlídky o stavu bezcévných rostlin hodnotit pozitivně.

Puchýřka útlá (Coleanthus subtilis) na bahnitém dně Maňovického rybníka (okr. Plzeň-jih).

Biotop puchýřky útlé – obnažené dno rybníka Háj u Hvožďan (okr. Příbram). Foto: Dana Turoňová

Cévnaté rostliny

Česká republika má ve srovnání s ostatními zeměmi EU v příloze II, IV a V směrnice o stanovištích vcelku početné zastoupení cévnatých rostlin. Přispěl k tomu návrh ČR na rozšíření příloh směrnice před naším vstupem do EU. V současné době je jak v příloze II, tak v příloze IV zastoupeno 36 druhů, v příloze IV je jeden druh a v příloze V čtyři druhy. Z celkového počtu 41 druhů jsou 4 kapraďorosty, 27 dvouděložných a 10 jednoděložných. Všechny evropsky významné cévnaté rostliny jsou uvedeny na Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR (Grulich 2012). Dostaly se do popředí zájmu botaniků a ochranářů již v r. 2000 v souvislosti s vytvářením soustavy Natura 2000. Některé druhy (zejména kriticky ohrožené) však byly monitorovány i před r. 2000.

3. Velikost jednotlivých populací pro druh Hamatocaulis vernicosus pro první (2001–2006; tmavě zelená) a druhé 
(2007–2012; světle zelená) hodnotící období. Vzhledem ke klonálnímu růstu mechorostu H. vernicosus není možné uvádět přesný počet jedinců, protože není jasné, co je jeden jedinec. Proto byly stanoveny velikostní třídy. V roce 2001–2006 se pohybovala celková velikost populace v ČR mezi 85–140 m2, zatímco v období 2007–2012 vzrostla na 87–158 m2

4. Nárůst lokalit u puchýřky útlé (Coleanthus subtilis) v letech 2000–2012 v monitorovací databázi AOPK ČR.

Hodnotící zprávy

Od r. 2007, kdy byly odevzdány první hodnotící zprávy, nedošlo u nás k žádným zásadním objevům nových evropsky významných druhů cévnatých rostlin. V r. 2007 i 2013 byl proto vypracován stejný počet 49 hodnotících zpráv. Sedm zpráv hodnotí stav druhu v období 2006–2012 jako příznivý (jsou to především druhy přílohy V – plavuně, sněženka a arnika, dále např. vláskatec tajemný a puchýřka útlá), 29 zpráv hodnotí stav jako méně příznivý (např. střevíčník pantoflíček, koniklec velkokvětý, hlízovec Loeselův) a 13 zpráv hodnotí stav jako nepříznivý (např. sinokvět chrpovitý, zvonovec liliovitý, jazýček jadranský). Z porovnání vyplývá, že u většiny zpráv (37) nedošlo k žádné změně v hodnocení výsledného stavu. U tří zpráv byl stav vyhodnocen o stupeň horší než v r. 2007 – např. ke zhoršení stavu zvonku českého, krkonošského endemitu, přispělo paradoxně zjišťování nových lokalit a upřesňování stavu jeho biotopů. Populace žabníčku vzplývavého byla oslabena konkurencí dalších druhů a záložní populaci v uměle vyhloubené nádrži se nepodařilo udržet. U devíti zpráv bylo naopak konstatováno zlepšení stavu. Některé druhy pozitivně zareagovaly na management (matizna bahenní, hvozdík písečný), u některých jsme zaznamenali nové kvalitní lokality, což se příznivě promítlo i do jejich stavu (střevíčník pantoflíček v panonské oblasti, nová lokalita lněnky bezlistenné u Běštína). Příčinou ostatních pozitivních změn bylo objektivnější vyhodnocení trendů a upřesnění dalších charakteristik.

Povinnost zpracovávat hodnotící zprávy měla i další pozitivní dopad: značně se zlepšily znalosti o lokalitách evropsky významných druhů cévnatých rostlin. Bylo nalezeno množství nových lokalit zejména u některých přehlížených a hůře identifikovatelných druhů a u druhů, které vyžadují zvláštní přístup. Např. drobná tráva puchýřka útlá (charakteristický druh obnažovaných den rybníků) měla v databázi okolo r. 2000 několik desítek lokalit, v současné době počet již převyšuje 300. Vláskatec tajemný, který měl v počátcích mapování jen několik známých nalezišť, má už také přes tři stovky lokalit. Jeho mapování vyžaduje dobrou kondici a také znalost druhu, neboť se podobá spíše řasám či nevyvinutému mechorostu. Oměj tuhý moravský byl znám před deseti lety sotva z třicítky lokalit, v současné době jich máme přes 230, navíc byly získány nové poznatky o jeho škůdcích a upřesněn klíč na určování druhu (Janeček 2006). Stejně tak přibylo lokalit zvonku českého (Málková in press); znalost jeho přesného výskytu může napomoci při rozhodovacích procesech v národním parku. Jen dvě lokality vzácného plevelu pcháče žlutoostenného byly známy, když se vytvářela soustava Natura 2000. V současné době je známo lokalit mnohem více (Turoňová 2014 a přehodnotilo se i vymezení původního návrhu evropsky významného území.

Ve druhé hodnotící zprávě nám přibyla nová povinnost – stanovení velikosti populací u všech druhů. To jsme splnili u druhů příloh II a IV na základě vcelku dobrých znalostí, velikost populací u druhů příloh VI jsme řešili expertními posudky, což nebyl metodicky lehký úkol, a odhady jsou proto jen hrubé.

Porovnáme-li hodnocení pro cévnaté rostliny za první (2001–2006) a druhé (2007–2012) období tak, že ohodnotíme příznivý stav jedničkou, méně příznivý stav dvojkou a nepříznivý stav trojkou, dostaneme se za první období na průměr 2,2, zatímco druhé období si polepšilo na průměr 2,1. V případě cévnatých rostlin to není způsobeno jen novými nálezy příp. metodickými změnami v hodnocení, ale zdá se, že se opravdu začínají úročit společné snahy ochranářů, botaniků a přátel přírody o zlepšení stavu evropsky významných cévnatých rostlin.

Autorky pracují v AOPK ČR v sekci ochrany přírody a krajiny

Hlavní fotografie článku:

Hamatocaulis vernicosus.

Foto: Dana Turoňová