Podrobné vyhledávání v článcích

Severní Morava– Břidličná hora, 1 350 m n. m. vysoký vrchol v závěru hlavního jesenického hřebene pokrytý sutěmi, je výraznou dominantou obce Vernířovice. Název Břidličná dostala i nová rezervace, která byla v masivu Břidličné, Pecného a Jeleního hřbetu vymezena a na ploše 651,9 ha v polovině března 2008 vyhlášena.

Mezinárodní sdružení pro ochranu Evropské flóry ve spolupráci s členskými státy, nevládními organizacemi a dalšími institucemi organizuje kampaň Wake Up Call. V České republice je tato akce uváděna pod názvem Dejme šanci rostlinám a její součástí je volba národní ohrožené rostliny ČR. Hlavními organizátory jsou Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a Přírodovědná společnost. Finálové kolo volby bylo zahájeno 12. srpna 2008.

Tvrdé luhy nížinných řekjsou vázány na říční úvaly a nížinné pánve v teplé a relativně suché klimatické oblasti, na nivních nebo glejových půdách. Půdy jsou těžší, jílovitohlinité až jílovité, bohaté živinami a pravidelně nebo občas zaplavované. Úroveň hladiny podzemní vody v průběhu roku kolísá v rozsahu i více než dvou metrů. V Libickém luhu jsou tvrdé luhy zastoupeny především jilmovými doubravami. Jedná se o třípatrové porosty s dominantním dubem letním nebo jasanem ztepilým. Podíl jilmů, charakteristických dřevin tvrdého luhu, v poslední době poklesl v důsledku grafiózy. Návštěvníka lužní lesy zaujmou především v jarním aspektu kvetoucími koberci jarních geofytů. Jilmové doubravy jsou typickým společenstvem českého termofytika, především Středolabské, Východolabské a Dolnooharské tabule. Na Moravě je výskyt soustředěn na Hornomoravský úval, nejnižší polohy Bečevské nivy, severní polovinu Dyjskosvrateckého úvalu a Ostravskou pánev.

Jilmové doubravy patří v současnosti k silně ohroženým společenstvům. Kromě toho mají zachovalé porosty významnou funkci břehoochrannou a půdoochrannou a pozitivní vliv na mezoklima území. Podmínkou jejich další existence je udržení přirozeného vodního režimu s občasnými záplavami.

Text Irena Formanová

Kruštík polabský Epipactis albensis Nováková et Rydlo– vzpřímená zelená rostlina výšky 9-30 (38) cm s krátkým vystoupavým oddenkem a četnými kořeny. Lodyha je ve spodní části lysá, v horní části hustě a krátce pýřitá. Dolní listy jsou zakrnělé v hnědé pochvovité šupiny, výše na lodyze jsou listy svěže zelené, kopinaté, s výraznou žilnatinou, dlouhé 3-6 cm a široké 1-2 cm. Řídké květenství zaujímá asi třetinu lodyhy a sestává z 3-12 květů. Květy jsou autogamické, jen málo otevřené až téměř zcela uzavřené. Vnější okvětní lístky jsou žlutavě zelené, vnitřní bělavě zelené. Kvete poměrně pozdě; v srpnu až září, výjimečně již koncem července. Kruštík polabský byl popsán v roce 1978 z Libického luhu. Přesná hranice areálu druhu není dosud známa. Zpočátku byl považován za endemit českého Polabí. Později byl nalezen podél středních a dolních toků řady českých a moravských řek a i mimo Českou republiku, ve střední a západní Evropě. Kruštík polabský je druhem stinných lužních lesů. Jen ojediněle jej lze nalézt v lučních společenstvech. Ohrožen je především nešetrnou těžbou a změnou druhové skladby lesních porostů.

Kruštík polabský je silně ohroženým druhem jak podle vyhlášky MŽP 395/1992 Sb., tak podle Červeného a černého seznamu cévnatých rostlin ČR.

Text Irena Formanová

Roháč obecný (Lucanus cervus) je evropsky významným druhem, který se vyskytuje v Libickém luhu.