Podrobné vyhledávání v článcích

Český ráj je z hlediska geologie mimořádně zajímavou a významnou oblastí, kde se na malé ploše koncentrují horniny různého původu a složení. Proto zde můžeme pozorovat pískovcová skalní města, torza sopek, ale dokonce i dobře rozvinutý kras. Kromě toho se tu nalézá množství zajímavých a krásných minerálů.

V letošním roce vznikla v Českém ráji nová přírodní rezervace s názvem Suťové lesy u Turnova. Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky (AOPK ČR) tak rozšířila síť maloplošných zvláště chráněných území o lokalitu, která na první pohled působí nenápadně, ale při bližším pohledu odhalí překvapivě pestrý a cenný přírodní svět. Rezervace se nachází poblíž Turnova na svazích údolí Jizery, přímo v chráněné krajinné oblasti Český ráj, a jejím hlavním posláním je ochrana suťových lesů. 

Výr velký a sokol stěhovavý – dva mocní predátoři, kteří jsou symbolem divokosti a odolnosti přírody Českého ráje. Jejich příběh je dramatický a plný zvratů, poznamenán lidskou činností, která je přivedla téměř na pokraj vyhynutí, aby posléze byla jejich populace cílenou ochranou stabilizována.

O krajinu mezi Turnovem, Jičínem a Mnichovým Hradištěm se zajímali naši předchůdci – přírodovědci, vlastivědci, okrašlovací a turistické spolky – již v předminulém století. Kdy se ale poprvé v souvislosti s krajinou v okolí Trosek objevil název Český ráj? Desetiletí se tvrdí, že autory názvu jsou pražští literáti
19. století s Janem Nerudou a Eliškou Krásnohorskou v čele. Že se jezdili rekreovat do lázní v Sedmihorkách a při tom zde vznikl název Český ráj. 

Sedmdesát let v ráji

Jsem starostou nevelké obce Vyskeř ležící uprostřed chráněné krajinné oblasti Český ráj, čítající asi čtyři stovky obyvatel, již jedenáct let. Žiji zde s rodinou s drobnými přestávkami na studium či práci celý život.

Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví, sjednaná v prosinci 1972 v Paříži, chrání kulturní památky a přírodní plochy nesporného globálního významu. O vývoji a mechanismu fungování uvedené normy mezinárodního práva jsme v našem časopise nedávno psali (Ochrana přírody, 79, 4, 48–52, 2024).

(26. 7. 1925 – 15. 8. 2020)

Vojena jsem poznal jako čtrnáctiletý na putování Českým krasem a jeskyněmi s celoživotním skautským vedoucím Wabim a slyšel prvně jeho vyprávění o přírodě krasu a pak i Wabiho vyprávění o Vojenovi jako všeobecně uznávané vědecké osobnosti. To bylo Vojenovi 29 let!

„Závorky nesmějí být kurzívou,“ dozvěděl jsem se jen chvíli poté, co jsem vložil do přenosného počítače disketu s rukopisem publikace Legislativa EU a ochrana přírody. Předevčírem se pod stromečkem rozbalovaly dárky a dnes jsme zamířili do Hostivaře, do společného sídla Kroužkovací stanice Národního muzea a sekretariátu České společnosti ornitologické, abychom doladili text průkopnické příručky, než půjde ke grafikovi.