Ochrana přírody 3/2013 — 9. 8. 2013 — Péče o přírodu a krajinu — Tištěná verze článku v pdf
ve vodohospodářském plánování
Titulek tohoto diskusního příspěvku je vlastně nepatřičně zjednodušen. Místo „navrhování revitalizačních opatření“ by v něm mělo stát „navrhování opatření ke zlepšení morfologicko-ekologického stavu vodních toků“. Základním důvodem, proč něco aktualizovat, je totiž právě to, že s prvně jmenovanou kategorií do budoucna již nevystačíme. Potřebujeme výchozí kategorii poněkud širšího rozsahu. Sousloví „navrhování opatření ke zlepšení“ však v civilním prostředí nezní nejlépe, proto takové zjednodušení a v titulku známý pojem, který alespoň orientačně uvádí téma.
Jak zlepšit morfologický stav toků v ČR
V evropské rámcové směrnici k vodní politice se hovoří o ekologickém stavu vodních toků. Ten je popisován v aspektech morfologickém, kvality vody a biologickém. (Bůhví, proč se stále někdo snaží za základní vydávat aspekt biologický, když ten je nejobtížněji měřitelný, popsatelný a normovatelný a evidentně se odvozuje od stavu morfologického a od kvality vody. Co v potoce nebo řece žije, zcela jistě závisí na tom, jak vodní tok vypadá, jak v něm teče voda a jakou má kvalitu, a ne naopak. Ekologický stav vodních toků by měl být chráněn a neměl by být dále zhoršován. Tam, kde již dříve zhoršen byl, by měla být činěna opatření k jeho zlepšení, tedy pokud neexistují podstatné a věrohodné důvody pro ponechání dosavadního nepříznivého stavu. Od přistoupení ČR k Evropské unii se nyní nalézáme v prvním období plánování, které má v základní úrovni podobu takzvaných plánů oblastí povodí. Měly by platit do roku 2015, potom nastoupí druhé plánovací období, které je nyní ve stadiu příprav.
Dosavadní plány oblastí povodí (POP) jsou, co se týče zlepšování morfologického stavu vodních toků, značně nedokonalé. Níže uvádíme rámcové problémy POP:
V tomto příspěvku budeme dál mířit na morfologický stav toků. Na jednu stranu je potěšitelné, že revitalizace vodních toků se konečně staly plánovací kategorií ve vodohospodářské činnosti. To je také odrazem skutečnosti, že prováděné revitalizační stavby jsou mimořádně cenným zdrojem zkušeností, jsou precedentem pro naši vodoprávní sféru a celkově přispívají k žádoucí revitalizaci českého vodohospodářského myšlení. Na druhou stranu je již dnes jasné, že jenom cestou investičních revitalizačních opatření se kvantitativně významných zlepšení morfologického stavu v celé síti vodních toků nedosáhne. Na to jsou revitalizace příliš nákladné, organizačně náročné a pozemkově obtížně řešitelné. Navíc v řadě úseků vodních toků, které byly v minulosti poškozeny nevhodnými technickými úpravami, ale od té doby již prodělaly znatelné renaturační změny, by byly investiční revitalizace zbytečně silným a drahým nástrojem.
Jaké jsou tedy ty další možnosti zlepšování morfologického stavu potoků a řek kromě investičních revitalizací? Jde o dva směry, které spolu úzce souvisejí:
Takové pojetí označujeme pracovně pojmem „ekologicky orientovaná správa vodních toků“. Charakterizuje-li někdo toto pojetí slovy „co bylo dosud pokládáno za zanedbávání řádné péče o vodní toky, stává se nyní naplňováním evropských požadavků v oblasti morfologického stavu vodních toků“, celou záležitost značně zjednodušuje, něco však na tomto výroku určitě je.
Kvalitnímu plánování pomůže nová kategorizace
Pro nové pojetí správy vodních toků je třeba vytvářet podmínky i v procesu vodohospodářského plánování. Aby bylo možné plánovitě využívat širší škály prostředků zlepšování morfologického stavu vodních toků, je účelné ustavit rámcovou kategorii „úsek vodního toku, vyžadující zlepšení morfologicko-ekologického stavu“a tu členit na několik realizačních kategorií. Tuto rámcovou kategorii lze charakterizovat následovně:
Morfologicko-ekologická degradace úseku vodního toku, zakládající jeho nevyhovující stav, může spočívat zejména ve ztrátě přirozeného prostorového rozsahu, přirozených tvarů a rozměrů koryt, tvarové a hydraulické členitosti, v narušení průtokového a splaveninového režimu nebo v omezení migrační prostupnosti pro vodní živočichy.
Konkrétně mohou tyto aspekty degradace nabývat některých z následujících projevů:
Morfologická degradace pak postihuje všechny základní aspekty stavu vodních toků a jejich užitkové vlastnosti. Z vodohospodářského hlediska jde hlavně o zrychlení koncentrace a postupu povodňových vln, omezení tlumivých nivních rozlivů a zbytečné odvodňování přiléhajících zeminových vrstev. V aspektu kvality vody není bez významu oslabení samočisticí schopnosti vodních toků zejména zkrácením doby a zmenšením intenzity kontaktu mezi vodou a povrchem koryt. Jako důsledek morfologické degradace a zhoršené kvality vody se pak dostavují poškození přirozeného charakteru a bohatosti oživení, tedy zhoršení stavu vodního toku v aspektu biologickém.
V úseku vodního toku vymezeném podle uvedených znaků se do budoucna předpokládá zlepšení morfologicko-ekologického stavu. To se může – v závislosti na místních podmínkách – odehrávat alespoň dílčím zlepšením v některých z výše uváděných aspektů. Zlepšení může být dosaženo jednorázově, nejspíš revitalizační stavbou, nebo postupně, působením samovolné renaturace a uplatněním sledu méně intenzivních vodohospodářsko-ekologických opatření.
Rámcovou kategorii „úsek vodního toku“, vyžadující zlepšení morfologicko-ekologického stavu, by bylo vhodné členit do návrhových realizačních kategorií:
A – Úsek vodního toku ve volné krajině, vyžadující intenzivnější revitalizační opatření převážně investičního charakteru.
Určení příslušnosti úseku vodního toku v minulosti nevhodně upraveného ke skupině A mohou podporovat následující znaky:
Koryto technicky upraveného potoka je napřímené, výrazně zahloubené, má nepřirozeně velkou průtočnou kapacitu. Kyneta je opevněna zjevně odolnou dlažbou. Pro zlepšení morfologického stavu tohoto úseku je potřebná revitalizace – kategorie A.
B –Úsek vodního toku ve volné krajině nebo v zastavěném území, v němž bude zlepšení morfologicko-ekologického stavu dosaženo méně intenzivními či nesouvislými revitalizačními opatřeními (včetně opatření neinvestiční povahy), využitím samovolných renaturačních procesů a celkově ekologicky zaměřenýmprováděním správy.
Zařazení úseku vodního toku do skupiny B se v praxi projeví především tím, že v tomto toku bude moci být převážně ponecháván prostor samovolnému rozpadu technických tvarů a opevnění koryta, jeho zanášení a zarůstání, nebo naopak vymílání. Tyto procesy pak mohou být vhodně iniciovány, podporovány či korigovány dílčími vodohospodářskými opatřeními, aniž by bylo nutné přistupovat k revitalizačním opatřením intenzivního investičního charakteru. Cílem korekčních opatření je v první řadě potlačení možných nežádoucích aspektů samovolných renaturací, zejména celkové zahlubování koryta nebo jeho stranový posun do pozemků, u nichž tento vývoj není z nějakých důvodů přijatelný.
Určení ke skupině B mohou podporovat některé z těchto znaků:
Opatření kategorie B je zpravidla obtížnější časově vymezit, předpokládá se tedy volnější vazba na konkrétní plánovací období. Zařazení do kategorie B by nemělo vylučovat provedení opatření odpovídajících spíše skupině A, pokud by pro to dalším vývojem vznikly podmínky.
Koryto drobného vodního toku bylo v minulosti technicky upraveno a nejspíš je i technicky opevněno. Ale zanášením a zarůstáním dochází k jeho renaturaci, obnovuje se přirozeně malá hloubka i tvarová členitost koryta, technické opevnění je bezpečně pohřbeno pod nánosy a vegetací. Zmenšování průtočného průřezu koryta přispívá ke zpomalování případných větších průtoků, které by tekly do níže položené obce. Zde je možné navrhovat kategorii B – a hlavně je třeba zabránit rušivému pročišťování, které by příznivý vývoj zvrátilo.
C – Úsek vodního toku v zastavěném území nebo s přímým vlivem na zástavbu, vyžadující provedení přírodě blízkých protipovodňových opatření (zpravidla investičních).
Jedná se zpravidla o úsek vodního toku, jehož morfologicko-ekologický stav byl v minulosti poškozen technickými úpravami a výstavbou nevhodných příčných objektů. Zlepšení stavu však nelze spojovat s důslednou obnovou přírodně autentického stavu úseku, neboť je třeba respektovat požadavek nepřirozeně velké průtočné kapacity říčního koridoru, potřebné k zajištění ochrany zástavby v území. Zpravidla také nelze opomíjet požadavky na stabilitu koryta, tedy samovolný vývoj koryta nelze připouštět nebo jej lze připouštět jenom v omezené míře. Posilování protipovodňové ochrany zástavby také může být hlavním důvodem návrhu opatření. Pak je zpravidla navrhováno zvětšení průtočné nebo retenční kapacity koryta nebo říčního koridoru, ovšem spojené s podporou alespoň základních ukazatelů příznivého morfologicko-ekologického stavu vodního toku – povodňové rozvolnění do přírodě blízkých tvarů. (Konstrukce kritéria nerozlišuje, zda je prvotní pohnutkou návrhu zlepšení morfologicko-ekologického stavu, nebo posílení protipovodňové ochrany; tato hlediska jsou pokládána za rovnocenná.)
Technicky upravený vodní tok v zastavěném území. Koryto je velmi vzdálené přírodě, morfologicko-ekologický stav nevyhovující, přesto není okolní zástavba dostatečně chráněna před povodněmi. Navrhujeme zařazení do kategorie C – přírodě blízké rozvolnění v intravilánu, přestože provedení nebude vzhledem k omezenému prostoru jednoduché.
D – Lokální revitalizační opatření, zpravidla odstranění nebo zprůchodnění překážky v migraci vodních živočichů.
Může být navrhováno:
Zařazení do výše uvedených kategorií se uskuteční na základě expertní rozvahy, která stanoví převažující určující znaky se zřetelem k reálným cílům v úseku vodního toku a v dílčím povodí.
Před několika lety rekonstruovaný jez. Fakticky nic nevadilo tomu, aby byl nahrazen migračně prostupnou balvanitou rampou. Škoda, že se tehdy v tomto místě nepracovalo s plánovací kategorií D.
V prvním období plánů oblastí povodí se pracovalo s kategorií A a bodovým opatřením typu D, potud tedy nic nového. Přínos aktualizace by měl být ve zvýraznění návrhů intravilánových revitalizací (kategorie C), které jsou v současné době uvažovány hlavně se zřetelem k existujícímu typu podpory 1.3.2 – přírodě blízké protipovodňové úpravy koryt vodních toků v intravilánech – v rámci OPŽP. Podstatným a novým přínosem by pak mělo být vytvoření nové kategorie B. Vše bude mít samozřejmě smysl, pokud se stane pravidlem, že v úsecích, v nichž bude plánováním určeno zlepšení morfologicko-ekologického stavu, již nebudou prováděny zásahy typu údržby, oprav, nebo dokonce investic, které by šly proti zlepšování stavu, respektive takové zásahy budou prováděny jenom tehdy, bude-li to zcela nezbytné kvůli bezpečnosti apod. (například nebudou prováděny opravy starých technických opevnění nebo stupňů v korytě tam, kde se do budoucna počítá s obnovením přírodě blízkého stavu). Kategorie B se uplatní v první řadě jako pasivně ochranná a na rozdíl od kategorie A nebude správce vodního toku zatěžovat vazbou na nějaké konkrétní časové období, v němž by měla být provedena investiční revitalizační opatření. Zahrnutí určitého úseku vodního toku do kategorie B by mělo ve většině případů znamenat nastolení úsporných, ekologicky příznivých způsobů udržování tohoto úseku.
Z pozice rutinně administrativních přístupů k vodohospodářskému plánování lze namítnout, že časová neurčitost činí kategorii B poněkud méně zajímavou ve hře na plnění plánů posouváním stavu vodních toků, resp. vodních útvarů. Těžko samozřejmě plánovat, kdy samovolná renaturace určitého úseku vodního toku dospěje k tomu, že jeho stav bude uznán za příznivý – a bude moci být odškrtnuto splnění příslušné plánovací položky. Musíme si však klást otázku, co je hlavní – zda vyhovět administrativnímu systému, nebo vytvořit podmínky pro skutečná zlepšení stavu našich potoků a řek.
Aktualizací přístupů vodohospodářského plánování ke zlepšování morfologicko-ekologického stavu vodních toků se zabývá Odborná skupina pro vodní ekosystémy, působící na půdě Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky.
Fotografie Tomáš Just
Autoři pracují v AOPK ČR, Krajské středisko Praha a Střední Čechy