Ochrana přírody 3/2024 — 26. 6. 2024 — Zprávy, aktuality, oznámení — Tištěná verze článku v pdf
Jaké jsou výstupy z globálního jednání Bonnské úmluvy
Ve dnech 12.–17. února 2024 proběhlo v uzbeckém Samarkandu 14. zasedání konference smluvních stran Úmluvy o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů (Convention of Migratory Species of Wild Animals, CMS). Vůbec poprvé byla na zasedání prezentována i studie shrnující současný stav populací všech migrujících živočichů zahrnutých v přílohách I a II zmiňované právní normy. O čem se v Samarkandu vlastně jednalo?
Bonnská úmluva: její historie a poslání
Úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů byla přijata 23. června 1979 v německém Bonnu a vstoupila v platnost dne 1. listopadu 1983: podle místa sjednání bývá proto často označována jako Bonnská konvence. Česká republika se stala její smluvní stranou 1. května 1994 (č. 127/1994 Sb.) a dodatečně ji ratifikovala 18. ledna 2017 jako prezidentskou smlouvu. V květnu 2024 měla Bonnská úmluva 133 smluvních stran, a to včetně Evropské unie. Naplňováním CMS v ČR je pověřeno Ministerstvo životního prostředí. Základním cílem Bonnské konvence zůstává, ostatně jak již napovídá její celý název, ochrana stěhovavých druhů volně žijících živočichů. Týká se nejen ptáků, ale i savců, ryb a bezobratlých v celém areálu rozšíření, tedy včetně tahových zastávek a zimovišť, což vyžaduje rozsáhlou mezinárodní spolupráci.
14. zasedání konference smluvních stran Bonnské úmluvy
Samotné zasedání, kterého se zúčastnilo na 2 000 účastníků včetně delegátů z 92 smluvních stran, mělo standardní program – den před zahájením začaly koordinace EU, regionální konzultace, zasedání regionů a Stálého výboru a také jednání na nejvyšší úrovni na téma „Příroda nezná hranic“ (Nature Knows No Borders). Čtyřčlenná delegace ČR ve složení národní zástupkyně pro Bonnskou úmluvu Libuše Vlasáková (MŽP), Barbora Křížová (rovněž MŽP), Josef Chytil (Muzeum Komenského v Přerově) a Vojtěch Brlík (PřF UK Praha a Ústav biologie obratlovců AV ČR Brno; oba posledně jmenovaní jako zástupci pro odborné otázky CMS) se aktivně zapojila nejen do vlastního jednání, ale i do doprovodných bloků přednášek, přičemž jednu z nich sama organizovala.
Čtrnácté zasedání konference smluvních stran Bonnské úmluvy rozhodlo o zařazení 14 druhů, poddruhů a populací do příloh I a II Úmluvy. Připomeňme, že příloha I uvádí stěhovavé druhy, které jsou ohroženy v celém areálu svého rozšíření nebo v jeho významné části. Státy, na jejichž území zasahuje areál těchto druhů, musejí chránit a tam, kde je to možné, obnovovat stanoviště druhů, která jsou významná pro odvrácení nebezpečí jejich vyhynutí. Pro druhy z přílohy II se uzavírají specifické mezinárodní dohody, které mají zaručit péči o soustavu vhodně umístěných stanovišť uvedených taxonů.
Do přílohy I byly v Samarkandu zařazeny následující druhy, poddruhy nebo populace: endemický rys balkánský (Lynx l. balcanicus), poddruh delfína skákavého Tursiops truncatus gephyreus osídlující část atlantského pobřeží Jižní Ameriky, populace dalšího kytovce sviňuchy obecné (Phocoena phocoena) obývající střední část Baltského moře, pelikán chilský (Pelecanus thagus), bahňák z nejjižnější Jižní Ameriky kulík šedý (Pluvianellus socialis), jihoafrická populace orlosupa jihoafrického (Gypaetus barbatus meridionalis), žralok písečný (Carcharias taurus) a středomořské populace tří druhů rejnoků, jmenovitě pilohřbeta černobradého (Glaucostegus cemiculus), siby býčí (Aetomylaeus bovinus) a siby lusitánské (Rhinoptera marginata).
Příloha II se rozšířila o následující taxony: rys ostrovid (Lynx lynx), manul (Felis/Otocolubus manul), guanako (Lama guanicoe), poddruh delfína skákavého (Tursiops truncatus gephyreus), pelikán chilský, žralok písečný, pilohřbet černobradý, siba býčí, siba lusitánská (Rhinoptera marginata), anténovec Brachyplatystoma rousseauxii a anténovec Vaillantův (Brachyplatystoma vaillantii).
Jediný návrh, který se týkal druhu vyskytujícího se na území ČR, nadnesl zařazení rysa ostrovida do přílohy II. Podle zákona č. 114 /1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění, patří zmiňovaná kočkovitá šelma mezi silně ohrožené zvláště chráněné druhy, které nelze lovit. Návrh byl ještě před konáním konference projednán s Ministerstvem zemědělství a na konferenci přijat bez výhrad.
Konference schválila nový Strategický plán pro stěhovavé druhy na období 2024–2032. Usiluje o dosažení lepšího stavu ochrany stěhovavých druhů a jejich stanovišť a snížení a/nebo odstranění hrozeb, které je v současnosti negativně ovlivňují. Vize plánu je, že „do roku 2032 budou stěhovavé druhy prosperovat a žít v plně obnovených a propojených stanovištích“.
Vedle řady revizí dřívějších rezolucí bylo přijato celkem 19 nových usnesení. Z nich vybíráme např. usnesení o hlubinné těžbě ze dna oceánů a moří, přijaté po rozsáhlé diskusi. Usnesení vyzývá smluvní strany, aby se nezapojovaly do hlubinné těžby ani ji nepodporovaly, dokud nebudou získány dostatečné a spolehlivé vědecké důkazy, že těžba nerostů v hlubinném dně nevykazuje škodlivé účinky na stěhovavé druhy, jejich kořist a jimi osídlené ekosystémy.
Dále byla přijata usnesení o sladkovodních rybách včetně ochrany kriticky ohroženého úhoře říčního (Anguilla anguilla).
Velká pozornost byla tradičně věnována mořským migrujícím druhům a zabezpečení jejich ochrany. Evergreenem zůstává usnesení o nezáměrném odchytu necílových druhů při rybolovu (bycatch) nebo o usmrcování necílových druhů ve volně plovoucích sítích, které rybáři odhazují do moře či se utrhnou a ztratí v moři. Tyto volně plovoucí nástrahy jednak znečišťují moře, ale především představují obrovské nebezpečí pro všechny mořské živočichy včetně ptáků. Odhaduje se, že ročně kvůli nim zahyne několik milionů jedinců stěhovavých druhů. Chycené necílové druhy jsou buď většinou již leklé vhozeny zpět do moře, nebo jsou také prodány, každopádně tento postup vede k velkému ochuzování již tak těžce zkoušených mořských ekosystémů. Přijaté usnesení se v tomto ohledu zaměřilo zejména na žraloky a rejnoky. Další usnesení řeší zařízení na shlukování ryb, tedy objekty, v nichž se shromažďují ryby před následným odchytem. Řešilo se i označení oblastí významných pro mořské savce a pro žraloky a rejnoky a mořské želvy. Přijata byla rovněž směrnice o dopadu rekreace na volně žijící vodní živočichy: mezi nejznámější činnosti tohoto druhu patří pozorování kytovců.
Z hlediska ochrany suchozemských taxonů byl jedním z nejdiskutovanějších druhů jaguár (Panthera onca). Smluvní strany přijaly rezoluci, která mimo jiné zakládá Iniciativu CMS pro jaguára zaměřenou na spolupráci všech států, kde se uvedená kriticky ohrožená velká kočka vyskytuje: patří mezi ně sedm jihoamerických států včetně největší Brazílie a Argentiny a dvě země z jižní části Střední Ameriky, jmenovitě Kostarika a Panama.
Konference rovněž podpořila pokračování činnosti pracovní skupiny pro prevenci otrav a mezivládní pracovní skupiny pro postupné ukončení používání olověného střeliva a olověných rybářských závaží.
Samarkandské jednání současně zdůraznilo význam propojenosti krajiny pro živočichy podnikající pravidelné přesuny. Přijatá rezoluce mimo jiné vyzývá strany a ostatní, aby jí věnovaly zvláštní pozornost při plánování, provádění a hodnocení akcí.
Česká delegace během konference organizovala speciální doprovodnou přednášku. Vojtěch Brlík na ní názorně prezentoval, jak jsou vzájemně propojené fáze ročního cyklu (hnízdění a zimování) a jak mohou ovlivňovat hnízdní úspěšnost tažných ptáků. Uvedenou zákonitost přiblížil na globálním souboru údajů o migraci malých tažných ptáků pokrývajícím celý roční cyklus a čítajícím přibližně 3 000 jedinců 57 druhů: na sběru dat se podílelo více než 100 výzkumníků z celého světa. Ukazuje se totiž, že hnízdiště a zimoviště jsou silně provázána nejen jarním, ale i podzimním tahem: účinná ochrana rychle mizejících tažných ptáků se proto neobejde bez komplexních řešení uskutečněných na hnízdištích i zimovištích. Představený projekt naznačuje směr budoucích výzkumných aktivit a poskytuje informace pro cílená opatření na ochranu stěhovavých ptáků na celosvětové úrovni.
Na konferenci byla představena první zpráva o stavu migrujících druhů na naší planetě, vůbec nejúplnější hodnocení, jaké bylo v tomto směru dosud provedeno. Proto se mu budeme podrobněji věnovat v některém z příštích čísel našeho časopisu. ■
- - - -
Úvodní foto: Čáp černý (Ciconia nigra) patří mezi nejznámější migrující druhy naší fauny.
Foto Zdeněk Patzelt
- - - -