Kulér-Medailonky

Ochrana přírody 5/2015 — 14. 12. 2015 — Kulér-Medailonky — Tištěná verze článku v pdf

Za botanikem a ochranářem Dr. Milošem Hostičkou

Autor: Václav Zelený

Botanika patří k oborům, v nichž se absolventům vysokých škol vždy obtížně shánělo odpovídající zaměstnání; pokud neměli i učitelskou aprobaci, uplatnili se poměrně často v ochraně přírody.

Můj kolega a dobrý přítel Miloš Hostička, který nás nečekaně opustil 17. února 2015 ve věku nedožitých 79 let, měl životní štěstí v tom, že se mu již koncem 5. ročníku studia na Biologické fakultě UK v r. 1959 podařilo získat místo přírodovědce, resp. odborného pracovníka státní ochrany přírody v Chebu. Dá se říci, že to bylo tehdy terno, neboť měl přednostní zájem právě o západní Čechy (učit nechtěl a ze zdravotních důvodů ani nemohl). Tam také vznikaly jeho první ochranářské tiskoviny – brožurky malého formátu A6 doprovázené vlastními černobílými fotografiemi s dnes už úsměvnou cenou i 80 haléřů (např. Soos u Františkových Lázní, 1964). V dalších létech pak uveřejnil již obsáhlejší ochranářské publikace, např. „Přírodní rezervace a ostatní chráněná území Západočeského kraje“ (1967), „Nástin květeny Soosu u Chebu“ (1967), „Chráněná území okresu Karlovy Vary“ (1969) a postupně se spolupracovníky Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Plzni (dále jen KSSPPOP) i souborné ochranářské práce jako „Chráněná území v Západočeském kraji“ (1971). Postupně se pílí a životními zkušenostmi dostal až do vedoucích funkcí KSSPPOP v Plzni (vedoucí odboru, vedoucí oddělení, ředitel). Na středisku se také seznámil se svou pozdější manželkou Annou, takže se trvale usadil v Plzni, kde žil s rodinou až do smrti. Charakteristickou vlastností Miloše byl smysl pro pořádek a třídění, které se mohlo jeho podřízeným zdát až přehnané. Díky tomu měl pořádek nejen v úředních dokumentech, ale např. i v třídění fotografií, neboť fotografování bylo v mladších létech jeho koníčkem. Vzorně upravené byly i jeho herbářové sběry, které ve zralém věku předal do několika institucí, hlavně muzeí. Jako tehdy jeden z mála se snažil v ochranářské práci prosadit a dotáhnout komplexní inventarizační průzkum, což při omezených finančních možnostech ochrany přírody a tradiční byrokracii státních orgánů nebylo jednoduché. Podrobný botanický průzkum prováděl také na žádost jiných institucí, např. v plánovaném zátopovém území přehrady Přísečnice nebo na složišti popílku ve Vysočanech u Chomutova. V práci pro ochranu přírody měl význam nejen ve funkcích vyplývajících z jeho zaměstnání, ale i v dobrovolné ochraně přírody. Když se po založení přírodovědné sekce Sboru ochrany přírody Společnosti Národniho muzea v r. 1958 rozrůstal počet jeho členů v Západočeském kraji, vznikl i jeho „Západočeský obvod“, který měl v r. 1964 téměř 250 osob a jehož předsedou se stal právě Miloš Hostička. Činnost obvodu byla zaměřena hlavně na přednášky s přírodovědnou tématikou a exkurze. Sbor postupně z více důvodů zanikl, funkci dobrovolné ochranářské organizace TIS založené dr. O. Leiským později převzal Český svaz ochránců přírody. Zásadní význam pro soustavný botanický průzkum Západočeského kraje mělo založení Západočeské pobočky Československé botanické společnosti v Plzni r. 1962. Na tom měl značnou zásluhu opět Miloš Hostička., který se stal na několik let i jeho předsedou. Hlavní činnost pobočky spočívala opět v přednáškových a exkurzních akcích včetně prázdninových floristických kurzů, nicméně přímou zásluhou Milošovou se podařilo v krátkém časovém rozmezí vydat z území západních Čech 3 flóry s názvy „Květena Rokycanska“ (1966) od J. Peška, „Květena Plzeňska“ autorů E. Hadače, J. Sofrona a M. Vondráčka (1968) a „Květena Horažďovicka“ (1969) od J. Vaněčka. K tomu je nutné připomenout, že to byly naše první regionální květeny od 2. světové války, a to de facto bez přispění Československé botanické společnosti. Západočeská pobočka vydávala pro své členy a spolupracovníky i vlastní časopis, nejprve pod jménem Zpravodaj, později jako Calluna. Miloš Hostička byl jeho redaktorem v létech 1964–1971. KSSPPOP v Plzni spolu se sesterskou organizací v Českých Budějovicích také vydávaly od r. 1965 několik let Zpravodaj CHKO Šumava.

Bibliogafie prací M. Hostičky byla uveřejněna v časopise Calluna 1/3: 7–10, 1996, doplnění z dalších let ve stejném časopise 11/1: 24, 2006. Asi nejrozsáhlejší soustavnou práci na poli ochrany přírody odvedl M. Hostička při přípravě největšího ochranářského celorepublikového díla „Chráněná území ČR“, kde u XI. svazku věnovanému krajům Plzeň a Karlovy Vary (Zahradnický J., Mackovčin P. et Sedláček M. (eds.) a kol., AOPK ČR Praha et Ekocentrum Brno, 2004) byl regionálním garantem jeho přípravy, zpracoval text památných stromů jednotlivých okresů a CHKO Slavkovský les a bibliografii obsahující 450 citací autorů týkajících se uvedených území. V r. 1998, tedy v 62 letech, Miloš odešel s trochou nostalgie do důchodu. Byl ale hrdý na to, jak občas zdůrazňoval, že měl v občanském průkazu jen jediné nepřerušené zaměstnání po celou dobu aktivního života; možno tedy říci, že byl celoživotním ochranářem. V rodině měl dobré zázemí. Spolu jsme se setkávali několikrát ročně při jeho občasných cestách do Prahy, kde žije jeho sestra. Vyměňovali jsme si tak názory na současné botanické i politické dění a většinou jsme se shodli. Miloš vynikal bystrým úsudkem a zvláštní formou jemného humoru, který přesně vystihoval zmíněné situace. Byl oblíbeným společníkem. Při posledním setkání našeho ročníku z Biologické fakulty UK v listopadu 2014 působil sice obvyklým veselým dojmem, ale trochu si mi pak stěžoval na problémy s dechem a chůzí; nikoho z nás však tehdy nenapadlo, že jeho zdravotní stav je tak vážný. Zpráva o jeho úmrtí v únoru letošního roku nás proto krutě zasáhla. Útěchou nám může být, že výsledky jeho dlouholeté botanické a ochranářské práce v západních Čechách uplatní jeho následovníci. Čest jeho památce.