Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 2/2021 — 21. 4. 2021 — Kulér-Medailonky — Tištěná verze článku v pdf
Vzpomínka na Pavla Řepu
Jsou zprávy, které se píšou nesmírně těžce. V noci z 12. na 13. března 2021 zemřel známý tachovský zoolog, muzejník, divadelník, literát a vůbec člověk, který miloval život – RNDr. Pavel Řepa (*23. 7. 1943).
Chybí mi trochu slova, tak jen krátce. Rodilý Pražák, student docenta Waltra Černého, se koncem 60. let dostal do Muzea Českého lesa v Tachově (1966–1990), věnoval se intenzivně terénní ornitologii, ač původním zaměřením ichtyolog, zajímal se zejména o metody registrace ptačích druhů v krajině. Byl hnacím motorem pracovních skupin pro výzkum lysky černé a sčítání káně lesní. Zúčastňoval se pravidelně významných ornitologických a zoologických konferencí, zejména u nás a na Slovensku. Dopisoval si s předními evropskými ornitology, publikoval odborné statě, biologická hodnocení i posudky. Pracoval i ve státní ochraně přírody (vedoucí oddělení ochrany přírody na Okresním úřadě v Tachově 1990–2002, pracovník Správy CHKO Slavkovský les 2002–2010), aby se opět vrátil do Muzea Českého lesa, kde definitivně skončil v roce 2020 jako sedmasedmdesátiletý. Byl to přesvědčený ochranář toho starého typu, větrem ošlehaný, terénem odkojený, nikdy se nevzdávající. Své ochranářské snahy zdůvodňoval s noblesou sobě vlastní, jeho ústní i písemná komunikace díky neobyčejně bohaté slovní zásobě zní dodnes nejednomu úředníkovi v uších, resp. ji má před očima. Hra se slovem, písemně nebo ústně, to byla Pavlova parádní disciplína!
Znal jsem Pavla téměř 40 let, vypili jsme spolu spoustu piva a vína, počítali ptáky, zažili jsme sluníčko, průtrž mračen i mráz, pro mne nezapomenutelné zůstanou nekonečné debaty o ptácích i o životě jako takovém, mnohdy do brzkých ranních hodin. Byl to člověk sršící nápady, dobrou náladou, dovedl být velmi vtipný, jeho zásobárna vtipů a nejrůznějších životních příhod byla takřka nevyčerpatelná. Musím zmínit i jeho roli organizátorskou, připravil a koordinoval sčítání ptáků v mnoha oblastech jihozápadních Čech. Díky výsledkům mnohaletého sčítání ptáků byla v roce 2005 jako jedna z posledních v České republice vyhlášena chráněná krajinná oblast Český les. I Pavlovo zásluhou. Kromě přírody bylo jeho vášní divadlo, které nejen hrál, ale byl činný i autorsky. Nemohu ještě jednou nezmínit jeho neskutečnou pisatelskou potenci, je autorem stovek zoologických větších i drobnějších sdělení, ale i knih. Vloni vyšlá kniha „Ptáci Tachova“ byla bohužel jeho poslední.
Od roku 2010 byl čestným členem České společnosti ornitologické.
Sbohem, Pavle, čest Tvé památce!
Tvůj Libor Schröpfer