Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 4/2020 — 30. 8. 2020 — Kulér-Medailonky — Tištěná verze článku v pdf
R. I. P. ALAN JOHN LEATH
Alan, tak jsme mu po česku říkali. Objevil se ve Znojmě krátce po Velkém Sametu. Pro mou generaci byl zjevením, v tom dobrém. Byli jsme po celá desetiletí z donucení zvyklí dívat se na dráty železné opony z té špatné strany. A najednou se tu objevil někdo z té strany druhé. Ze svobodného světa přišel k nám, hledajíc práci a uplatnění. Tak, jak to dělají mladí po staletí – šel prostě „do světa“. A náhoda tomu chtěla, že se objevil ve Znojmě. Pro mne byl vždy, aniž by to věděl, tím poslem demokracie, Evropanem, který se choval přirozeně, věren zásadám, které mu vštípili rodiče a školy ve staré dobré Anglii.
Pocházel z městečka Shefford ve střední Anglii, vystudoval ve Walesu na Universitě v Cardiffu, jeho oborem byla ekonomie, marketing, veřejná správa. Následně si zvýšil kvalifikaci k výuce anglického jazyka v Bedfordu.
Takto vybaven, bez znalosti jediného českého slova, začíná v roce 1996 žít na Znojemsku. Tím, aniž by si to sám uvědomoval, začíná přerod Angličana v Čecha, či Moravana, chcete-li.
Poznal jsem Alana podobně jako mnozí, když jsem v devadesátých letech hledal dobrého učitele angličtiny. Byl mi doporučen a začali jsme se poměrně intenzivně vídat. Vztah učitel – žák přerostl přirozeně v přátelství, kterého jsem si velmi vážil a které mi bude chybět. Myslím, že všichni jsme jej vnímali jako člověka, který se rychle sžil s českým prostředím, jako člověka s neobyčejným přehledem v politice naší i mezinárodní (jeho analytické komentáře byly vždy ostré a trefné), jako výtečného znalce našich reálií (troufám si tvrdit, že většina našich občanů by vědomostní soutěž s Alanem jasně prohrála). Rád cestoval, nikoliv po světě, ale po České republice. Vždy při jeho návratu sršel přerhršlí informací a detailních poznatků zejména o naší přírodě a historii.
Alan Leath. Foto Hana Jordánková
Samostatnou kapitolou jsou jeho další koníčky, zejména rybařina. Již ze své domoviny byl „vyučen“ dobrým rybářem, takže se přirozeně i závodnímu lovu ryb udicí věnoval naplno jako člen třebíčského týmu „Kosmonouti z Třebíča“ a moravskobudějovického týmu. Významně pomáhal naší rybářské reprezentaci při mistrovství světa v roce 2006 v Portugalsku, ale i v juniorských soutěžích. Při našich lekcích jsem se vždy dozvídal výsledky závodů a nejfrekventovanějším slovem byla „dělička“, tedy druh rybářského prutu (vysloveno s anglickým akcentem česky, neb anglický ekvivalent bych jistě hned nepochytil). Bavili jsme se vždy dlouho na úrovni, neb i já jsem byl držitelem rybářského lístku, a také, nyní přiznávám, jsem chtěl oddálit tu dobu, kdy budu muset prezentovat svůj „homework“.
Sport, zejména znojemský hokej, byl pod jeho stálým drobnohledem, vždyť byl 20 let držitelem permanentky na zápasy Orlů, které se snažil doma jako správný fanoušek nevynechat. Vždy mne informoval, když naši vyhráli, kolik a kdo skóroval (všimněte si – ne Orli, ale „naši“). Já v tomto hokejovém dění naopak nepolíben jsem oponoval mými neblahými zkušenostmi se znojemskými i hostujícími „hooligans“, kteří nám poblíž arény opakovaně trhali zrcátka ze služebních vozů a močili do zahrady. Takové tedy byly naše hokejové dialogy.
Měl rád naši muziku a také naše piva. Znal encyklopedicky všechny zdejší kapely, bez ohledu na žánry. Koncerty navštěvoval hojně a některým kapelám i jazykově pomáhal.
Alanova hlavní profesní parketa byla výuka angličtiny a překladatelská práce. Začínal na znojemské jazykovce, ale znají jej lidé, kteří prošli mnoha veřejnými jazykovými kurzy na zdejších školách, či v různorodých firmách a společnostech. Samostatnou kapitolou je jeho několikaleté působení na speciální jazykovce v Praze, kam dojížděl a přes týden i bydlel v pokojíku Českého rybářského svazu. Pár let učil též na základní škole v Miroslavi, nejen jazyk, ale i historii a zeměpis. Znají jej studenti znojemského gymnázia i škol v Moravském Krumlově. Své žáky měl rád a oni jeho. Upřímně se zajímal o jejich další odborný a profesní růst.
Díky spolupráci se Správou Národního parku Podyjí se od devadesátých let jako překladatel odborně soustředil na obor ochrany přírody. Troufám si tvrdit, že po čtvrtstoletí byl v naší zemi klíčovou osobností v tomto oboru, kdy využil svých odborných a jazykových znalostí i výhod rodilého mluvčího. Pracoval pro naše národní parky, chráněné krajinné oblasti i Ministerstvo životního prostředí, podílel se na mnoha projektech v oblasti audiovizuální a výstavnické tvorby, publicity i odborné a popularizační literatury. Má za sebou mnoho rozsáhlých projektů a v našem oboru je bohužel nezastupitelný. Za zmínku stojí zejména druhé vydání DVD „Ochrana přírody v ČR“, výběrové „anglické“ číslo Ochrany přírody za rok 2019, kniha „Poklady přírody ČR“. Zásadní je i soustavná mnohaletá překladatelská práce pro anglické mutace materiálů vydávaných správami KRNAP a NP Podyjí.
Všichni jsme jej poznali jako pracovitého a spolehlivého člověka. Co řekl, to platilo. Smlouvu jsem s ním uzavíral podáním ruky, papír byl vždy nějak navíc. Jeho humor nás oblažil vždy. Byl anglického typu a on jej uměl užívat spolu s neurážlivou dávkou lehké ironie jako správného koření, to vše v rámci jeho věčně dobré nálady „keep smiling“.
Jako nikdo znal naše znojemské Podyjí, kam chodíval do národního parku se svými blízkými i za doprovodu čtyřnohých přátel. Jeho zprávy z terénu (často kritické) byly pro mne vždy informacemi, které nebylo třeba ověřovat. Znal dokonale zdejší přírodu a zatímco ochranáři z naší instituce vyplňovali evropskounijní formuláře, on hlásil, co kde kvete, létá a běhá.
Nedávno vystavená letenka do jeho původní vlasti, kam měl letět jako vždy o prázdninách navštívit svého otce, již ale propadla. V září měl Alan zahájit proces žádosti o naše občanství. Bohužel ani to se už nestane. Zradilo jej jeho velké srdce.
Spolu s pozůstalou českou rodinou jsme se 10. srpna s Alanem Johnem Leathem, Angličanem s českým srdcem a vskutku českým občanem, naposledy rozloučili.