Kulér-Medailonky

Ochrana přírody 3/2020 — 26. 6. 2020 — Kulér-Medailonky — Tištěná verze článku v pdf

Jan Plesník: Opravdu šedesát?

Autor: Václav Petříček

RNDr. Jan Plesník, CSc., spatřil světlo světa v Pardubicích na začátku „zlatých“ 60. let minulého století. Pochází z kantorské rodiny. Zájem o přírodu v něm podporovali rodiče: tatínek, makromolekulární chemik působící až do své předčasné smrti na Vysoké škole chemicko-technologické (dnes Univerzita Pardubice), byl vynikajícím znalcem živé přírody, maminka učila na základní škole biologii a chemii. Jak sám zdůrazňuje, významně jej ovlivnily knihy a přednášky Zdeňka Veselovského a Josefa Vágnera a činnost Východočeské pobočky Československé společnosti ornitologické, obětavě řízené Františkem Obhlídalem. Stejným směrem se zaměřil také jeho o 12 minut mladší bratr: kroky jednovaječných dvojčat se rozešly až po maturitě na pardubickém gymnáziu, kdy Vláďa zamířil na Fakultu žurnalistiky UK.

Po absolvování systematické biologie a ekologie působil na Přírodovědecké fakultě UK v Praze jako vědecký aspirant (kandidátská disertační práce čítá 380 stránek a podle oponentů v ní není ani slovíčko navíc) a odborný pracovník. Na gymnáziu i fakultě se věnoval výzkumu a ochraně dravců a sov a po návratu z vojenské prezenční služby spolupracoval s Miroslavem Dusíkem, nedoceněným průkopníkem dnes tak aktuální biologické ochrany porostů před drobnými hlodavci podporou dutinových myofágních ptačích predátorů: studoval proto i cykly drobných savců. Tehdy jsem ho občas potkával na zasedáních české sekce Mezinárodní rady na ochranu ptáků (ICBP), předchůdce dobře známého BirdLife International, za jejímž zmrtvýchvstání stál Jan Hora, která probíhala na Státním ústavu památkové péče a ochrany přírody. 

Kafue Flats – Ramsarský mokřad a významná ptačí oblast,  
Zambie 2017. Foto František Pelc

Ve státní ochraně přírody pracuje oslavenec skoro třicet let. Od r. 1993 čtyři roky vedl České koordinační středisko Mezinárodní unie ochrany přírody (IUCN) a v letech 1999–2006 byl náměstkem ředitele AOPK ČR. Rodinnou tradici nezapře: vyučuje na přírodovědeckých fakultách UK v Praze, UP v Olomouci a OU Ostrava a na Fakultě životního prostředí ČZU v Praze, přednášky na různé téma související s péčí o přírodní a krajinné dědictví si vyžádalo dalších devět univerzit v ČR, Slovensku, Velké Británii a Japonsku. 

Z přehršle mezinárodních aktivit, jejichž pouhý výčet zabere několik stránek, připomeňme, že úspěšně předsedal Poradnímu orgánu pro vědecké, technické a technologické záležitosti Úmluvy o biologické rozmanitosti (SBSTTA-CBD), stálému výboru Bernské úmluvy a řídícímu výboru Evropského tematického střediska biologické rozmanitosti (ETC/BD), je spoluautorem Evropské úmluvy o krajině. V poslední době kupř. recenzoval zprávu OSN o stavu životního prostředí ve městech ve světě. 

Honza nemalou měrou přispěl jako odborný garant k naplňování legislativy EU v oblasti ochrany přírody včetně vytváření soustavy chráněných území Natura 2000, na AOPK ČR ustavil za tři měsíce vědecký orgán CITES a rozběhl monitorování druhů a přírodních stanovišť. V době předsednictví České republiky Radě EU v r. 2009 řídil pracovní skupinu pro mezinárodní otázky životního prostředí – biodiverzita (WPIEI-Biodiversity). V současnosti předsedá pracovní skupině pro biodiverzitu Výboru pro krajinu, vodu a biodiverzitu Rady vlády ČR pro udržitelný rozvoj a má na starosti skupinu specialistů pro Evropský diplom Rady Evropy pro chráněná území. 

Největším koníčkem jubilanta zůstávají vedle psaní čehokoli překlady. Kromě odborných publikací převedl do naší mateřštiny mj. i sci-fi román Roberta Heinleina Friday, který se dočkal opakovaného vydání, nebo výběr povídek americké drsné školy detektivní tvorby.

Jak sám přiznává, bez obdivuhodného pochopení a trpělivé podpory rodiny by nemohl svou práci vůbec dělat. Vždyť od r. 1992 absolvoval 455 zahraničních služebních cest do 67 zemí všech kontinentů s výjimkou Antarktidy.

Byla by škoda nevyužít vlastní charakteristiku, jak ji napsal sám o sobě s typickým humorem před dvěma lety do Zpravodaje AOPK ČR. „Do státní ochrany přírody, přesněji řečeno do tehdejšího Českého ústavu ochrany přírody, jsem nastoupil v prosinci 1991 a prošel si značnou (bio)diverzitou řešených témat a úkolů. Mé profesní zaměření ovlivnili nejvíce Jan Čeřovský, Václav Petříček, Igor Míchal a Zdeněk Veselovský. To, že jsem grafoman, nejlépe dokládá autorství nebo spoluautorství 30 knih, několika desítek původních vědeckých a odborných prací, více než 2 000 populárně-vědeckých článků (před několika lety jsem je raději přestal počítat), 70 televizních a rozhlasových pořadů, 35 zpráv vědeckovýzkumných úkolů a 15 strategických a koncepčních dokumentů v péči o životní prostředí v ČR, EU, Evropě a ve světě, a to v češtině, slovenštině a dalších šesti světových jazycích. Články také s oblibou recenzuji, mj. pro časopisy, jako je Biological Conservation, Conservation Letters nebo Landscape and Urban Planning: baví mne totiž hledat chyby jiných. Protože mám rád mladé lidi, zejména opačného pohlaví, učím pět předmětů na čtyřech univerzitách ve třech městech, z toho dva anglicky: dávám ale i jiné známky než jedničky. Za svůj největší vědecký úspěch považuji skutečnost, že jsem vymyslel a získal agenturní doménu nature.cz dva roky před tím, než na Žižkov dorazil internet: ostatně až dosud přežila nejrůznější turbulence, disturbance a vlny.“.

„Měl jsem štěstí, že jsem mohl být u zrodu řady aktivit, takže jsem (oprávněně) řazen mezi živoucí fosilie mezinárodní ochrany biodiverzity. Poznal jsem osobně mnoho špičkových vědců a současně skvělých lidí, jako je Edward Wilson, George Schaller, Thomas Loveloy, Richard Forman, Robert Watson nebo Jane Goodallová, a to nezmiňuji četné skvělé české a slovenské osobnosti,“ dodává. 

Honza oslavil významné jubileum shodou okolností na začátku pandemie nemoci COVID-19 v České republice, která zpozdila i tento medailon. Přemýšlel jsem, co mu pořídit za dárek.  Když jsme se před mnoha lety poznali, chtěl jsem si v jeho pracovně poznamenat jednu jeho myšlenku. Nemaje nic na psaní, Honza pohotově otevřel svůj tříposchoďový polstrovaný školní penál a nechal mi vybrat z pestré palety úhledně srovnaných psacích potřeb. Má ho stále! Zkrátka perfekcionalista! S dárkem jsem nakonec šel na jistotu – knihu, pro jistotu mimo náš obor.

Vážený kolego, milý příteli, s upřímným přáním dalších mnoha let ve zdraví a pohodě se osobně těší na další zajímavé diskuse na libovolné téma Tvůj kamarád a obdivovatel s heslem „Dum spiro, spero“, 

Vašek Petříček

Vyjádřit dalšími slovy přínos Honzy Plesníka pro naši i mezinárodní ochranu přírody je obtížné až nemožné. Za Agenturu ochrany přírody a krajiny ČR i za celou redakční radu časopisu Ochrana přírody, jejímž dlouholetým členem a hlavní oporou Honza Plesník je, se k přání vyslovenému Vaškem Petříčkem připojujeme.

František Pelc a Zdeněk Patzelt