Antonín Krása

Ochrana přírody se od počátku vyvíjí a mění v důsledku toho, jak roste naše poznání vztahů mezi jednotlivými skupinami organismů a klíčových faktorů, které je ovlivňují. Zároveň se v čase mění i ohroženost jednotlivých druhů, biotopů, ale i celých ekosystémů, na což musí ochrana přírody adekvátně reagovat. A my to musíme mít na paměti, pokud se rozhodujeme, který z možných přístupů zvolit pro konkrétní území nebo situaci. To samozřejmě platí i pro zavádění bezzásahovosti v lesích, protože zde kromě pozitiv existují i významná rizika, zejména v případě lesů nižších poloh.

Hnědásek osikový (Euphydryas maturna) patří k nejvzácnějším motýlům v ČR. Přežívá na jediné lokalitě v Polabí, což je z dlouhodobého hlediska značně rizikové, ale akutní hrozba jeho vymření se snížila. Po letech, kdy se zdál jeho osud zpečetěn, můžeme naštěstí optimisticky vyhlížet do dalších let. Hrozivý kolaps populace na samou hranu bytí a nebytí se nejen zastavil, ale v posledních dvou letech je zřetelný pozitivní obrat. Přibývá jak dospělých motýlů, tak zejména stromů, na nichž jsou nalézány jejich vajíčka a housenky. Dostat se do této fáze nebylo ale vůbec jednoduché.

Žáby, čolci a mloci představují specifickou skupinu, která je svým vývojem spjata se sladkovodním i suchozemským prostředím. Od počátku 80. let 20. století byl na celém světě postupně zaznamenáván pokles jejich početnosti, což vedlo ke zvýšení zájmu o tyto živočichy. Z hlediska dlouhodobého monitoringu biodiverzity se však jedná spíše o skupinu opomíjenou, což se odráží i v nedostupnosti dlouhodobých kvantitativních údajů. Obojživelníci přitom jsou – vzhledem ke svému způsobu života – velmi vhodnými indikátory změn životního prostředí a významnými likvidátory různého hmyzu a dalších bezobratlých živočichů, které považujeme za škůdce.

Návštěva Nové Guineje je neopakovatelným zážitkem, ať už se vydáte na východ, kde leží nezávislý stát Papua – Nová Guinea (PNG), nebo na méně známý západ patřící Indonésii. Ostrov, ležící prakticky na rovníku, je značně členitý, žijí zde neobvyklá zvířata, ale návštěvníka z Evropy zaujmou i místní domorodci a jejich život. Řada z nich je totiž stále úzce svázána s divokou přírodou, která jim poskytuje potravu, ale i další potřebné zdroje.

V současné době se široce diskutuje význam tzv. postindustriálních ploch v kontextu naší přírody a krajiny. Do této diskuse významně přispívá publikace Bezobratlí postindustriálních stanovišť: Význam, ochrana a management.

Austrálie je sice nejmenší kontinent, přesto je její celková rozloha na jedinou zemi obrovská. Plochu České republiky převyšuje téměř stonásobně. Pověstné jsou zejména pouště a polopouště nacházející se ve středu a na západě kontinentu, východ je naopak značně vlhký. Setkáme se zde i s deštnými lesy, na severu tropickými, na jihu mírného pásma. Zdejší fauna a flóra je unikátní a jen velmi málo se podobá blízké indomalajské biogeografické oblasti.

Další ohrožující faktory

Významný faktor ovlivňující úbytek obojživelníků je také zájmový chov v lidské péči, který ohrožuje spíše barevné a tvarově zajímavé druhy, jakými jsou např. jihoamerické pralesničky (Dendrobatidae). V současné době bývá vliv odlovů pro zájmové chovy spíše okrajový, zvláště ve srovnání s velkoplošným ničením biotopů, nicméně pro druhy s místně omezeným rozšířením může znamenat vážnou hrozbu. Kromě toho se obojživelníci loví i pro výchovné a vzdělávací účely a medicínské využití, ale i zde se stále více uplatňují umělé chovy (skokani, drápatky) a zřetelný je i ústup od masového předvádění některých zbytných školních pokusů na živých žábách ve výuce.

Obojživelníci (Amphibia) obývají Zemi již od svrchního devonu, tedy několik stovek milionů let, ale jejich současná situace naznačuje, že je nečeká šťastná budoucnost. Celosvětově dochází k jejich úbytku jak v počtu jedinců, tak druhů a jsou dnes jednou z nejohroženějších skupin živočichů vůbec.

Ostrov Nová Guinea oplývá neuvěřitelným bohatstvím, ať už jde o nerostné suroviny, počet jazyků, které zdejší obyvatelé používají, nebo druhovou rozmanitost rostlin a živočichů. Přes vzrůstající tlak okolního světa se na ostrově zachovaly korálové útesy, rozlehlé porosty nížinných i horských ralesů, ale i další typy suchozemských biotopů. Klasické národní parky tu nenajdete, ale místní chráněná území nejsou úplnou výjimkou. A s jedním z nich, Kau Wildlife Area (Kau WA), bych vás chtěl seznámit.