Petr Zajíček

Každá veřejnosti zpřístupněná jeskyně je vždy, méně či více, poznamenána stopami lidské činnosti. Ať už to jsou terénní úpravy, zavedení elektroinstalace, nutná technická vybavení či prvky související s bezpečností průvodců a návštěvníků. I v dobách, kdy návštěvy jeskyní nebyly organizovány, často docházelo k různým umělým zásahům. Vytvářely se otvory do stěn pro umístění loučí, byly zvětšovány průchody a budována schodiště pro snazší přístup. Pozdější změny pak souvisely s cíleným zpřístupňováním pro veřejné prohlídky. Ne vždy však byly vedeny citlivě. Často docházelo k poškození krápníkové výzdoby nebo k úpravám, které nebyly pro daný účel přiměřené.

Krásná, rozmanitá a křehká, taková je naše modrá planeta. A to jak na povrchu, tak i v podzemí. Svět jeskynních prostor má navíc tu přednost, že je více chráněn před vnějšími vlivy. I přesto docházelo v dřívějších dobách mnohdy k necitlivým zásahům do ekosystémů pod povrchem. V současnosti jsou jeskyně chráněny zákonem a snahou co nejvíce eliminovat negativní vlivy. Většina jeskyní je v péči odborných institucí či profesionálních nebo amatérských speleologických sdružení. Některé unikátní jeskyně však zůstávají pod přísným dohledem jen několika specialistů, a to z důvodu minimálního narušení výjimečně citlivého prostředí. Patří mezi ně i jeskyně Movile v Rumunsku.

Bohatá krápníková výzdoba, impozantní pohled ze dna propasti Macocha a především podzemní plavba po ponorné řece Punkvě. To vše je součástí prohlídky Punkevních jeskyní, které patří k nejatraktivnějším přírodním cílům České republiky. Podzemní prostory mezi vývěrem Punkvy a Macochou nebyly dlouho známy a historie jejich objevování je mnohostránkovým příběhem nezlomné badatelské vůle. Mnoho desetiletí tak mohou návštěvníci obdivovat krásy podzemí i sílu přírodních živlů, kterým v krasových oblastech vévodí dva: voda a čas.

27. února uplynulo 110 let od slavného okamžiku, kdy objevitelé poprvé pronikli do jedné z nejkrásnějších prostor systému Sloupskošošůvských jeskyní – Brouškovy pohádkové síně.

V současné době probíhá stavba nové provozní budovy v areálu Punkevních jeskyní. Přestože bourací práce staré budovy byly zahájeny v první polovině loňského roku, návštěvní provoz fungoval až do 31. října v provizorních podmínkách. Byl to vstřícný krok k návštěvníkům, který se rozhodně vyplatil – návštěvnost za rok 2014 byla na Punkevních jeskyních (stejně jako na většině ostatních zpřístupněných jeskyních ČR) oproti roku 2013 výrazně vyšší.

V téměř absolutní tmě, hluboko v jeskyni, kde ticho přerušoval jen zvuk kapek dopadajících do jezírka, vyrůstal snad tisíce let nevídaný krápník. Nikdo o něm nevěděl a neobdivoval ho. Až najednou se ozval nezvyklý hluk krumpáčů a lopat. Tmou pronikl paprsek světla a zazněly lidské hlasy. Možná to byly hlasy nadšení nad novou prostorou a údivu nad krápníkovou výzdobou, v níž dominoval krápník, který pojmenovali Svícen.

Rozmanitý podzemní svět pod malebnou Balcarovou skálou u Ostrova u Macochy byl lidem dlouho utajen. Znám byl pouze výrazný vchod s navazující 38 metrů dlouhou slují. Romantické místo v Moravském krasu poprvé na obrazu ztvárnil J. Richter v roce 1820. Skála s temným otvorem a opředená pověstmi byla od poloviny 19. století uváděna v publikacích od různých autorů. Jedním z nich byl i Dr. Jindřich Wankel, který v prostorách vchodu a sluje učinil první archeologické výzkumy. Roku 1869 odkryl pravěké ohniště a kostěný nástroj z období mladšího paleolitu.

Jednotlivé útvary mají velikost do jednoho centimetru. Tento typ výzdoby je považován za velmi vzácný a nachází se na prohlídkové trase i ve veřejnosti nepřístupných částech jeskyně Na Turoldu.

Propast Macocha patří k nejvýznamnějším krasovým jevům ve střední Evropě. Byla známa odnepaměti a její dno bylo v dřívějších dobách přístupné pouze shora, po lanech či žebřících.