Petr Zajíček

Až do roku 1914 bylo dno propasti Macochy v Moravském krasu přístupné pouze shora po lanech či žebřících. Od prvního sestupu v roce 1723 proběhla řada dalších dobrodružných výprav i vědeckých expedic do těchto jinak nedostupných míst. Na začátku 20. století zorganizoval Karel Absolon celkem 5 sestupů do Macochy. K těm nejvýznamnějším patří výprava uskutečněná v roce 1903. Účastníci pobyli na dně propasti celkem čtyři dny a tři noci. Expedice přinesla mnoho zajímavých poznatků i objevů.

O překvapivých výsledcích epigrafického výzkumu uhlíkových čar a kresebných stop v Kateřinské jeskyni pojednávalo již několik článků. V loňském roce byly v dalších částech jeskyně objeveny a datovány další objekty pravěkého stáří. V současné době je v prostorách staré Kateřinské jeskyně evidováno na různých místech celkem 13 pravěkých kreseb. Jedná se tak o mimořádně významnou archeologickou a paleontologickou lokalitu, což potvrdily i předloňské a loňské archeologické výzkumy ve vnitřních částech jeskyně blízko nalezených kreseb.

Propast Macocha patří k unikátním přírodním útvarům Evropy. Má také velmi bohatou historii. Do roku 1914 bylo její dno přístupné pouze shora, po lanech nebo žebřících. Dle literárních pramenů sestoupili první lidé na dno Macochy roku 1723. Výpravu učinil za účasti svého komorníka a místních sedláků brněnský minoritský mnich Lazar Schopper. Pokud se nenajde historická zmínka, která by dokládala starší sestup do této propasti, bude expedice, která se uskutečnila před 300 lety nadále evidována jako první v historii.

Punkevní jeskyně objevené v roce 1909 patří mezi nejatraktivnější turistické cíle Evropy. Roku 1914 bylo v rámci návštěvního okruhu zpřístupněno dno Macochy a o 7 let později vyjely první lodě s návštěvníky na tzv. vodní plavbu. Avšak proti proudu z vývěru Punkvy jen do Masarykova dómu. V dalších letech byly postupně objeveny další části jeskyně protékané podzemní řekou směrem k Macoše. Až v roce 1933 se podařilo po vyčerpání Zlého sifonu dno Macochy a vývěr Punkvy propojit. Ještě téhož roku byl proražen tunel nad Zlým sifonem a v červenci zahájena vodní plavba Punkevními jeskyněmi v podobě, jak ji známe dnes.

V Moravském krasu je mnoho nepřehlédnutelných míst, která od nepaměti upoutávala lidskou pozornost. Skála zvaná „Hřebenáč“, portál jeskyně Kůlny, Býčí skála, propast Macocha a mnoho dalších. Patří mezi ně i výrazný vápencový hřeben v těsné blízkosti Ostrova u Macochy zvaný Balcarova skála. Před sto lety zde byly učiněny první speleologické objevy, které vedly k postupnému odkrytí podzemního labyrintu jeskyně Balcarky.

Před 180 lety zemřel velmi populární moravský publicista a přírodovědec Karel Josef Jurende. Jeho dílo je trochu opomíjeno, přestože za svůj život sepsal a publikoval velké množství tehdy aktuálních geografických, etnografických a přírodovědných informací, dat, údajů a popisů. V době své pedagogické činnosti byl učitelem Františka Palackého. Jeho publikační práce byly doprovázeny nádhernými grafickými díly. Jurendeho přínos nespočíval v nových objevech a poznáních, ale hlavně v popularizaci již známých a mnohdy vysoce odborných a vědeckých informací.

Stará Kateřinská jeskyně byla známá a navštěvovaná už od pravěku. Svědčí o tom nedávno nalezené a datované pravěké uhlíkové kresebné stopy na stěnách uvnitř jeskyně. Úspěšný epigrafický výzkum nadále pokračuje, zároveň však byl souběžně s tím uskutečněn historicky první archeologický výzkum ve vnitřních prostorách jeskyně. Dosud byly totiž archeologické výzkumy zaměřeny na oblast vstupního portálu a navazující chodby. A výsledky těchto sondáží poblíž pravěkých kreseb přinesly poznatky, které očekával jen málokdo.

Jeskyně Na Špičáku je nejmenší veřejnosti zpřístupněnou jeskyní v České republice. Zpřístupněná část má délku 220 metrů z celkových 410 metrů. Necelých 200 metrů chodeb vybočujících z návštěvního okruhu nevyniká velkými dimenzemi prostor. Přesto se zde nacházejí zajímavé doklady z historie, především nápisy a kresby na stěnách. V nejdelší veřejnosti nepřístupné větvi jeskynního systému pod Špičákem se nachází propast, která vede na hladinu podzemních vod.

Sloupsko-šošůvské jeskyně jsou nejdelší veřejnosti zpřístupněnou jeskyní v České republice a zároveň jsou součástí našeho nejdelšího jeskynního systému. Sloupské a Šošůvské jeskyně existovaly dříve samostatně a každá část má zcela odlišnou historii. Přibližně před sto lety došlo k jejich fyzickému propojení, a to v rámci rekonstrukční úpravy dvou dosud oddělených turistických okruhů jednotlivých jeskyní.