Zaměřeno na veřejnost

Ochrana přírody 5/2008 — 21. 10. 2008 — Zaměřeno na veřejnost

Návštěvnická střediska ve světě, inspirace a poučení

autorka: Jitka Kozubková

Lze zpřístupnit chráněná území, aniž by byla ohrožena jejich jedinečnost? A lze v dnešním přetechnizovaném a zážitky přesyceném světě, které odvádějí pozornost od reality, představit přírodu poutavým a přitažlivým způsobem? Kromě „tradičních“ prostředků, jako jsou například rozsáhlé obrazové publikace, dokumentární pořady nebo filmy, je jedním z účinných a zároveň finančně velmi náročných nástrojů budování návštěvnických středisek v chráněných lokalitách.

Zatímco v České republice se k této formě prezentace přistupuje jen pozvolna z důvodu zcela zřejmého – nedostatku finančních prostředků – v řadě zemí světa se nástroj prezentace přírodního bohatství, umístěného do prostor budov stavěných speciálně pro podobné účely, využívá více let. A ne vždy se musí jednat o návštěvnické středisko rozsáhlého chráněného území či velkého národního parku.

Jedním z takových příkladů je návštěvnické středisko v Národní přírodní rezervaci Ynyslas ve Walesu ve Velké Británii. Rezervace tvoří součást Národní přírodní rezervace Dyfi (rovněž biosférická rezervace UNESCO) a nachází se na západním pobřeží Walesu, pár kilometrů od města Aberystwyth. Okolo čtvrt milionu návštěvníků se každý rok přijíždí podívat na rozlehlé písečné duny a pláže.

Originální dřevěná stavba návštěvnického střediska byla postavena z prostředků organizace Countryside Council for Wales (Rada pro venkovskou krajinu Walesu; instituce státní ochrany přírody). Vnější část budovy pokrývají citáty o přírodě či životě v dunách. Jedinečnost citátů, zobrazených na velkých stylizovaných, větrem rozevlátých dřevěných stéblech trávy, je dána tím, že autory nejsou slavní welští básníci či spisovatelé, ale školní děti. Na tvorbě keramické mozaiky a dalších dřevěných tematických prvcích se podíleli místní obyvatelé ve spolupráci s architekty či profesionálními výtvarníky.

Za návštěvnickým střediskem začíná stezka vedoucí dunami, kterou provází netradiční informační panely, v jejichž dřevěných rámech vyřezal zručný řezbář živočichy a rostliny chráněného území. Pár metrů od budovy střediska se do výšky několika metrů tyčí pozoruhodná rozhledna. Jedná se o dubovou sochu ztvárňující páskového šneka, jednoho ze zástupců živočichů, který žije v dunách rezervace. Vylézt na vrchol dřevěné ulity je nepominutelná atrakce nejen pro děti. Při vstupu do budovy návštěvníka překvapí obrovský prostor, zaplněný po pravé straně prodejním pultem s řadou upomínkových předmětů, na straně levé interaktivním informačním panelem a pozoruhodným přístrojem, ukazující proces vzniku písečných dun.

V místech pod prostorami prvního patra, kde se nachází kancelář, se může návštěvník pomocí interaktivního modulu propojeného s obrazovkou projít po písečných dunách. Když počítačově ztvárněná postava vkročí na určité místo, zobrazí se text či se spustí video, jako například trasa v zatravněných dunách z pohledu běžícího zajíce. Většinu rozmístěných informačních panelů pokrývají obrázky s doplňujícím textem a různými interaktivními prvky – odklápějící se tabulky odhalující další informace či tlačítka spouštějící hlasy ptáků.

Spolupráce a velký podíl místních obyvatel na přípravě výstavby návštěvnického střediska dává tomuto prostoru ducha sounáležitosti; je zde patrná snaha ukázat příchozím, jaké bohatství chráněné území nabízí. A kdo jiný než místní obyvatelé dokáže popsat a vyjádřit jedinečnost místa?

Na druhé straně zeměkoule, na australském ostrově Kangaroo Island (Klokaní ostrov), se nacházejí dvě zajímavá střediska, z nichž jedno je moderní, architektonicky velmi ceněné a také jedno z nejdražších (náklady na jeho zřízení dosáhly téměř 8 milionů australských dolarů, tj. téměř 100 milionů korun), informující o rozsáhlém území Národního parku Flinders Chase. Další středisko se nachází v blízkosti rozlohou menšího Chráněného parku zátoky Seal Bay (Seal Bay Conservation Park) a je vstupní branou na striktně vymezenou trasu pro návštěvníky.

Zůstaňme opět ve středisku pro menší území. V roce 1994 nahradila nová stavba původní karavan, kde se od roku 1987 prodávaly vstupenky na procházky po vymezené části chráněného území Seal Bay, samozřejmě za doprovodu profesionálního průvodce. Žije zde největší kolonie lachtana šedého (Neophoca cinerea), což činí zátoku jedním z nejpopulárnějších a turisty hojně vyhledávaných míst ostrova vůbec.

K dalšímu rozvoji střediska došlo zejména po roce 2001, kdy provoz převzala organizace National Parks and Wildlife South Australia (Národní parky a fauna a flóra Jižní Austrálie). Důvodem pro jeho rozšíření a zajištění návštěvnické infrastruktury ze strany státu bylo výmluvné číslo – okolo sto tisíc návštěvníků, kteří se každoročně přijedou podívat na místní lachtany.

Už při příjezdu na parkoviště umístěném před střediskem si nelze nevšimnout zajímavých architektonických a zejména konstrukčních a technických prvků stavby, zohledňující principy udržitelného životního prostředí. Nepřehlédnutelné jsou solární panely, umístěné po obou stranách střechy střediska, a velké nádrže, do nichž se zachytává dešťová voda. Uvnitř budovy najdeme tzv. „kompostované“ toalety. Obecným problémem celé Austrálie je nedostatek vody, a proto je naprosto přirozené snažit se šetřit vodní zdroje. Kompostové toalety snižují spotřebu vody, protože ke splachování se nevyužívá žádná voda. Jejich konstrukce navíc zabraňuje pronikání odpadních vod do prostředí, protože se pod nimi nacházejí nádrže, kde jsou lidské organické odpady rozkládány pomocí mikroorganismů. Ventilační systém, poháněný solární energií, navíc dodává potřebný kyslík mikroorganismům a napomáhá tak k odpařování přebytečné vlhkosti.

Dalším podstatným technickým prvkem je zajištění ochrany budovy proti ohni, neboť i zde, stejně jako v celé australské přírodě, bývají požáry velmi častým jevem. Po celé budově i v jejím okolí se nacházejí kropicí zařízení. V okolí střediska jsou umístěny celkem čtyři nádrže o celkovém objemu 90 tisíc litrů, které zachycují dešťovou vodu. Kolem 50 % vody využité v kropicím systému se díky důmyslnému systému vrací zpět do nádrží.

Nápaditě řešené vnitřní prostory budovy jsou využity pro výklad biologie lachtana šedého, historie zátoky Seal Bay a v menší míře i o minulosti ostrovního lovu lachtanů. Součástí expozice jsou například ukázky kostry a kůží lachtana šedého i jiných lachtanů ostrova. Informační panely, opírající se především o obrázky a fotografie, podávají vyčerpávající přehled o životě lachtanů i důvodech jejich ochrany. Interiér dotváří koutek s prodejem upomínkových předmětů a prodejem vstupenek na zdejší největší atrakci – procházku k lachtanům odpočívajícím na nedaleké pláži, ke které se lze dostat jen přes návštěvnické středisko.

Středisko působí velmi příjemným a přátelským dojmem, kde se člověk nenucenou formou, vycházející z typicky australské pohody, dozvídá řadu pozoruhodných detailů o přírodě zátoky Seal Bay. Zároveň se dozví, proč a jak je třeba chránit lachtany i ostatní živočichy.

V České republice existuje velké množství menších i větších velmi hodnotných území, u nichž snad v brzké budoucnosti vyrostou zajímavé stavby, v jejichž útrobách se návštěvníci nechají okouzlit expozicemi o přírodě a dozví se podstatné informace o nutnosti a možnosti její ochrany. Jak u nás, tak i v zahraničí bývá hlavním problémem získání finančních prostředků na podobné stavby. Neméně podstatné je však i technické řešení, které po všech stránkách prezentuje šetrný přístup k přírodě. Důležitá je rovněž důkladná příprava ztvárnění vnitřního prostoru, kam budou návštěvníci přicházet za poučením i zábavou, a forma prezentace. Ve fázi příprav i samotné realizace projektů návštěvnických středisek by se nemělo zapomínat na co největší zapojení místních obyvatel, kteří dokážou vystihnout podstatu přírodního bohatství mnohem lépe než nejzkušenější výtvarník a architekt. Inspirací mohou být i výše popsaná střediska.