Ochrana přírody 4/2020 — 30. 8. 2020 — Zaměřeno na veřejnost — Tištěná verze článku v pdf
Bílá místa biodiverzity
– rok od spuštění kampaně
Nálezová databáze ochrany přírody spravovaná Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR je se svými téměř 27 miliony údaji nejobsáhlejší databází nálezů organismů v ČR a svým objemem dat může směle konkurovat obdobným databázím v zahraničí. Prostým přepočtem počtu nálezů na plochu našeho státu pak můžeme zjistit, že na každý km2 připadá průměrně 340 nálezů. Při bližším zkoumání ale zcela logicky zjistíme v rozložení dat obrovské rozdíly. Vedle lokalit s tisíci nálezy je i řada „bílých“ míst, kde zkrátka jakékoliv údaje chybí.
Cíl zmapovat bílá místa po roce
Prozkoumat taková místa si dal za cíl mapovací projekt AOPK ČR Bílá místa biodiverzity zahájený v roce 2019. Po roce od jeho spuštění je tedy čas na první hrubou analýzu získaných údajů.
Pokud využijeme členění v zavedené mapovací síti 11 x 12 km 270 polí (z 677) přesáhne průměrnou hodnotu 44 880 záznamů. Vůbec nejvíce, 200 055 záznamů 8417 druhů je v poli 6050 na Křivoklátsku. V případě počtu druhů je rekordní pole 7161 v NP Podyjí s 9509 druhy.
Snímek obrazovky z aplikace Bílá místa. Archiv AOPK ČR
Pokud však použijeme rozdělení českého území na kilometrovou síť, vynikne nerovnoměrnost pokrytí nálezy. Na počátku roku 2019 bylo registrováno 9155 kvadrátů o hraně 1 km s méně než 10 zaznamenanými taxony (počet taxonů u těchto kvadrátů zpravidla odpovídá i celkovému počtu záznamů). Na počátku roku 2019 byla proto spuštěna společná kampaň odboru monitoringu a oddělení technické správy dat a datové podpory AOPK s názvem Bílá místa biodiverzity. Jejím cílem je právě zaplnění takových „bílých míst“, doplnění našich znalostí o výskytu druhů, a především propagace důležitosti sběru a sdílení biologických nálezů. Pomocí webu https://bilamista.nature.cz si každý zájemce může najít nejbližší „bílé místo“ a to poté pomocí vložení nálezových údajů do mobilní aplikace BioLog (https://biolog.nature.cz), jeho webového rozhraní nebo NDOP zaplnit. A jak se tedy dařilo vymazávat bílá místa z mapy v prvním roce projektu?
Nejčastěji mapovanými druhy byli ptáci.
Na snímku stehlík obecný. Foto archiv AOPK ČR
Jistě pozitivní zprávou je, že projektu Bílá místa biodiverzity se dostalo poměrně značné propagace, především díky přírodovědně orientovaným skupinám na sociálních sítích a i díky propagaci mezi pracovníky AOPK (nikdo přece nechce mít např. na území své CHKO bílé místo). Pozitivní jsou ale i samotné výsledky z bílých míst. Těch se z mapy podařilo „odstranit“ 1405. Řada z nich byla odstraněna díky nálezům získaným aktualizací mapování biotopů, tedy nejrozsáhlejší průzkumnou aktivitou AOPK ČR, která ale přímo s bílými místy nesouvisí. Je tedy jasné, že nebýt mapování biotopů, máme bílých míst řádově více.
Rekordy a rekordmani v mapování
Vezmeme-li tedy v úvahu pouze údaje zadané mimo mapování biotopů a některých dalších projektů (např. importy starších datových sad), a z velké části tedy cílené přímo na objevování bílých míst, bylo sebráno 12 833 nálezů (dále pracujeme jen s těmito údaji). Nejvíce se na obsazování bílých míst podíleli uživatelé mobilní aplikace BioLog a uživatelé NDOP, kteří zadali 57 % ze všech nálezů v bílých místech. Zbývající – významný – podíl pokrývají údaje z databáze Avif provozované Českou společností ornitologickou a dále údaje získané z databáze BioLib či v rámci soukromých mapovacích projektů.
Mapování bílých míst se zúčastnilo (někteří možná nevědomky) téměř šest stovek autorů pozorování a řada dalších, kteří byli uvedeni jako spoluautoři nálezů, přičemž nejlepší z nich zadali přes 600 nálezů.
26 pozorovatelů pak překročilo hranici sta nálezů. Co se týče počtu druhů živočichů a rostlin, více než 100 taxonů zaznamenalo 10 účastníků, přičemž rekordem je 555 taxonů. Nejpilnějším objevitelem bílých míst se stal Tomáš Oplocký, který jich navštívil 54 a dalších 9 autorů záznamů navštívilo více než 20 bílých míst.
Nejčastěji mapované druhy
Z celkového počtu 2029 zaznamenaných druhů dominovali ptáci, kteří obsadili dokonce 49 prvních pozic co do počtu záznamů (tab. 1). Teprve poté následovaly další druhy z jiných taxonomických skupin, početněji byly zastoupeny cévnaté rostliny, savci, motýli a brouci (tab. 1 a 2). Nejpočetněji byly mimo ptáky zjišťovány běžnější druhy jako bez černý, zajíc polní a babočka bodláková, což má zřejmě souvislost s jejím tahem do střední Evropy v roce 2019. Vedle běžných druhů je nutné vyzdvihnout také řadu záznamů druhů vzácných, ohrožených a chráněných – z celkového počtu se 2351 nálezů týkalo druhů zařazených do červeného seznamu a 2516 záznamů bylo učiněno u druhů zařazených mezi zvláště chráněné. Z ptáků lze jmenovat například kosa horského, tetřeva hlušce nebo dropa velkého, který se v posledních letech v ČR vyskytuje extrémně vzácně, a dokonce ani ne každoročně. Z významných druhů v dalších skupinách lze jmenovat například nové záznamy evropsky významných roháče obecného, páchníka hnědého, zvláště chráněných (a šířících se) kudlanky nábožné či otakárka ovocného, z bílých míst nechyběly ani nápadné majky či atraktivní tesařík pižmový.
Jdeme dál
Z těchto výsledků je patrné, že na řadě bílých míst lze narazit na mnohem zajímavější druhy, než jsou nejběžnější druhy ptáků, kopřiva a bříza, jak se řada lidí domnívá. Naopak, je možné objevit mnoho zajímavých míst, ale i druhů rostlin a živočichů a díky znalostem o jejich výskytu lze pak je samotné nebo i dosud neznámé lokality jejich výskytu chránit. Projekt Bílá místa biodiverzity tedy bude pokračovat i nadále.