Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 1/2018 — 18. 2. 2018 — Z historie ochrany přírody — Tištěná verze článku v pdf
Vladimír Josef Procházka – geolog, který před 120 lety sestoupil do Macochy
Propast Macocha lákala k náročnému sestupu dobrodruhy i badatele v dobách, kdy ještě nebyla zpřístupněna veřejnosti. Na dno bylo možno sestoupit pouze shora, nejlépe z místa dnešního dolního můstku. Poprvé to bylo dle historických pramenů v roce 1723. Nejvíce výprav se uskutečnilo ve druhé polovině 19. století. Jedním z aktérů vědecké expedice roku 1898 byl významný český přírodovědec Vladimír Josef Procházka.
Vladimír Josef Procházka se narodil 25. 9. 1862 v Tišnově. Jeho cesta ke geologii nebyla přímočará. Studoval nejdříve německou vysokou školu v Brně a chtěl se stát učitelem. Během studií však přestoupil na filozofickou fakultu v Praze. Procházkovy zájmy zde výrazně ovlivnil jeden z jeho učitelů, věhlasný geolog Jan Krejčí. Studium tedy prohloubil v oboru geologických věd a poté působil v Muzeu říšského geologického ústavu ve Vídni (1888–1893). Poté pak dva roky v Muzeu Království českého v Praze. V letech 1895–1901 byl asistentem u profesora A. Slavíka na technice v Praze. A právě v tomto období se uskutečnila vědecká výprava na dno propasti Macocha, kterou vedl významný krasový badatel Florian Koudelka.
Titulní stránka Procházkovy publikace „Sloup, Macocha, Puňkva“.
Soukromý archiv autora
Expedice se uskutečnila 3. září 1898 a předcházely jí několikadenní přípravy. Pro pohodlný nástup do koše, ve kterém byli účastníci sestupu spouštěni pomocí rumpálu, bylo vybudováno dřevěné bednění zajištěné ohoblovaným kmenem stromu. Na dno sestoupili Florian Koudelka, Vladimír Josef Procházka, František Slavík, Emil Bayer a Jan Galgoczy. Na dolním můstku u rumpálu akci zajišťoval další známý krasový badatel Martin Kříž. Příprav se účastnil také známý přírodovědec Hugo Sáňka a vlastní sestup fotografoval MUC. Ludvík Hornov z Jedovnice. Pobyt na dně propasti trval devět hodin a hlavním cílem bylo prozkoumat zvodnělé jeskynní prostory v oblasti přítoku Punkvy (dnes Červíkovy jeskyně). Právě Martin Kříž v roce 1864 zahlédl v průběhu svých výzkumů na dně mohutné prostory s jezery, které nazval „vodárny“. Ačkoliv byl během výpravy spuštěn materiál pro výrobu prámu, výrazného pokračování však Koudelka a spol. nenalezli. Procházka poté vydal malou brožuru „Sestup do propasti Macochy“, kde podrobně popisuje přípravy na výpravu a její průběh, i když vlastní pobyt na dně zaznamenal jen na jednu stranu textu. Účastníci byli na dno spuštěni v šest hodin ráno a sestup trval celkem přibližně 90 minut. F. Slavík a E. Bayer zkoumali flóru a faunu; prof. Bayer se zaměřil především na drobnou faunu. Koudelka s Procházkou prováděli speleologický průzkum v přilehlých jeskyních, přičemž Procházka zaznamenával geologické poznatky. Některé záznamy z geologických prací Procházka v brožurce uvádějí: „V téže době vyšetřil jsem geologické poměry vrstev na stěnách promítnutých, dále zjistil v západním díle naší Macochy vrstvenou dislokaci, jejíž přítomnost mnohou věc vyjasní, která zůstala dosud vždy nevysvětlena, šlo-li o to, objasniti pozvolné rozšiřování a ponenáhlé vznikání naší propasti a konečně přirovnán směr soustav puklin a rozsedlin dříve určených v okolí sloupském a ve žlebu ostrovském.“ V 17. 15 pak začal výstup z propasti.
Fotografie patrně Ludvíka Hornova, zachycující přípravy
na sestup Koudelkovy výpravy do Macochy.
Soukromý archiv Ivana Baláka
Na začátku 20. století se Procházka přestěhoval do rodného Tišnova. Zpočátku se živil pouze vydáváním literárních prací, později začal spolupracovat s Františkovým muzeem v Brně (dnes Moravské zemské muzeum), kde se nakonec vypracoval na kustoda geologicko-paleontologického oddělení. V období objevů Punkevních jeskyní a jeskyně Kateřinské byl vedoucím Přírodovědeckého klubu, jehož součástí byla i Absolonova sekce pro výzkum jeskyň. Jeho přelomovým dílem se stala knížečka „Sloup, Macocha, Puňkva. Průvodce po severním dílu Moravského krasu“ z roku 1899. V této publikaci byl totiž poprvé oficiálně použit termín „Moravský kras“. Procházkovi předchůdci i současníci sice tuto oblast jako kras chápali, avšak do literatury jej zavedl teprve Procházka.
Členové Přírodovědného klubu Brno před Punkevními jeskyněmi.
Procházka nahoře uprostřed. Archiv SJČR
Kromě toho vydal řadu odborných publikací se zaměřením na mineralogii, užitkové nerosty, pedologii ad. Sestavil řadu geologických map (císařství, zemí Koruny české ad.). Mnoho z dalších rozpracovaných děl však nestačil vydat, osudnou se mu stala skrytá srdeční vada. Zemřel v relativně mladém věku 30. 10. 1913.
V. J. Procházka byl znám svou pečlivostí a systematickou prací, zároveň byl velmi skromným a plachým člověkem. Snad i proto nedokázal ve své době své dílo prodat tak, aby bylo tehdy více doceněno. V dnešní době je považován za jednoho z nejvýznamnějších odborníků v oboru geologických věd přelomu 19. a 20. století. Jeho práce zůstane nesmazatelně zapsána v historii vědeckého poznání, stejně jako památný sestup na dno Macochy před 120 lety.
Procházkova geologická mapa Rakousko-Uherska. Soukromý archiv autora