Výzkum a dokumentace

Ochrana přírody 5/2020 — 2. 11. 2020 — Výzkum a dokumentace — Tištěná verze článku v pdf

Změny podnebí působí na biologickou rozmanitost významně již dnes

Climate is what we expect, weather is what we get. Mark Twain

Autor: Jan Plesník

Dopady klimatických změn na biodiverzitu: proměnlivé a různě prozkoumané
Titulek našeho článku není ani zdaleka nadsazený. Nejvýraznější projevy působení proměňujícího se klimatu na biologickou rozmanitost přibližuje tabulka vpravo. Podle některých názorů mohou mít změny ve vzájemných vztazích mezi druhy významnější dopad na biotu (živou složku ekosystémů), než je tomu v případě přímých abiotických činitelů (Zarnetske et al. 2012, Cahill et al. 2013, Ockendon et al. 2014). 

Nicméně musíme zdůraznit, že i přes určité shodné zákonitosti, kupř. pokud jde o rychlost vývoje klimatických nik, konkrétně tolerance k průměrné roční teplotě a ročnímu úhrnu srážek, u rostlin a živočichů (Liu et al. 2020), se vliv změn podnebí projevuje odlišně nejen u různých taxonů či ekologických/funkčních skupin (gild), ale i v různém prostředí a v rozdílných částech světa. Ačkoliv během posledních tří desetiletí vědci shromáždili o uvedené problematice nemálo informací, vyvozování jednoznačných závěrů a řídícími pracovníky a politiky tolik žádané zobecnění a prognózu dalšího vývoje i nadále ztěžuje určitá míra neurčitosti, přestože ji moderní postupy postnormální vědy dokážou do určité míry omezit (Hoffmann & Sgrò 2011, Pacifici et al. 2015, Schindler & Hillborn 2015, Urban et al. 2016). 

Medvěd lední (Ursus maritimus) lovil dříve nejdůležitější kořist, tuleně, číháním
u děr v mořském ledu, kam se chodí ploutvonožci pravidelně nadechovat. S úbytkem
mořského ledu musí za nimi plavat nebo se vypravit na lov na souš, kde se živí 
vegetací, což znamená více času a větší výdej energie. Výsledkem bývá menší
počet odchovaných mláďat. 

Ukažme si popsanou situaci na ilustrativním příkladu. Organismy posouvají hranici areálu rozšíření vymezenou tolerancí k chladu v průměru o 19,7  km za deset let: v suchozemském prostředí postupují druhy za dekádu o 6  km, kdežto mořské druhy se za stejnou dobu přemístí o celých 72  km (Poloczanska et al. 2013). Biota vykazuje ve světovém oceánu větší změny prostorové distribuce, jelikož se v něm rozkládají oblasti s výraznými změnami podnebí na větší ploše než na souši a jeho jednotlivé části se vyznačují větší vzájemnou propojeností (Burrows et al. 2011). Aby se dostaly do upřednostňovaných podmínek prostředí, přesouvají se druhy obvykle do vyšších nadmořských výšek a blíže k pólům (IPCC 2014, Lenoir & Svenning 2014): jde o největší přemísťování druhů od posledního glaciálního maxima (Pecl et al. 2017). Změny ve společenstvech v letech 1990–2008 naznačují, že se ptačí synuzie posunuly v Evropě k severu o 37  km, u motýlů dosáhla tato prostorová změna 114  km (Devictor et al. 2012). Přesto některé druhy areál rozšíření výrazněji nemění, nebo dokonce sestupují do nižších nadmořských výšek, šíří se směrem k rovníku nebo se jejich areál rozšíření neposouvá, ale rozpadá do více částí (Chen et al. 2011, Kuhn et al. 2016). Nesmíme zapomínat, že určité organismy odpovídají na působení vnějších činitelů s jistým zpožděním a že dopad klimatických změn na ně může tlumit výskyt vhodných mikrobiotopů fungujících jako dostupná útočiště (refugia): v případě rostlin omezuje důsledky rostoucí teploty prostředí i vodní bilance a vlhkost prostředí (De Frenne et al. 2013, Scheffers et al. 2016, Komatsu et al. 2019). 

Proměňující se podnebí ohrožuje druhy v různé míře
V současnosti považujeme změny podnebí za třetí nejvýznamnější činitel působící na přírodu, hned po změnách ve využití souše a moře a přímém využívání organismů: jejich vliv se ale zvyšuje, již vedl k vymření (extinkci) druhů a tento trend bude pokračovat i v budoucnosti, ať už samostatně, nebo v kombinaci s jinými vnějšími činiteli (Díaz et al. 2019, IPBES 2019, český přehled Plesník 2019a, 2019b). Někteří vědci jsou přesvědčeni, že i když v současnosti změny podnebí nevedou k výraznému vymizení druhů, násobí negativní dopady jiných vnějších činitelů, jako je rozpad, ničení a ztráta přírodního prostředí nebo nadměrné využívání fauny a flóry (Cahill et al. l.c.). 

Severský jehličnatý (boreální) les se posouvá severněji a obsazuje plochy,
kde se dříve nacházela tundra. Směrem k severnímu pólu se hýbe i jeho
jižní hranice rozšíření. Na snímku tajga v ruské části Karélie. Foto Jan Plesník

Určitým taxonům a ekologickým/funkčním skupinám (gildám) mohou změny podnebí prospět tím, že jim dokážou poskytnout více zdrojů pro individuální růst, rozmnožování a rozšiřování (Bellard et al. 2012). Část odborníků proto tvrdí, že jestliže druhy, kterým změny podnebí svědčí, začnou pronikat na nová stanoviště, může na takových plochách dojít ke zvýšení druhové bohatosti, tedy počtu druhů (Thomas 2013, 2020). Nicméně i při poměrně malých změnách teploty může do poloviny 21. století druhová bohatost rostlin a živočichů klesat (IPCC 2014, 2018, Nunez et al. 2019). 

V prosinci 2019 přinesly světové hromadné sdělovací prostředky zprávu, že
známé Viktoriiny vodopády v důsledku klimatických změn vyschly a je ohrožena
jejich existence. Přitom šlo o v období sucha každoročně se opakující
jev (pohled ze Zambie na zimbabwskou stranu, říjen 2019). Foto Jan Plesník

Názory na to, kolik přesně druhů již ohrožují a budou ohrožovat změny podnebí a u kolika z nich povedou k extinkci, se hned z několika důvodů liší. Jeden z prvních odhadů (Thomas et al. 2004) o tom, že pokud by změny podnebí pokračovaly do roku 2050 v rozsahu předvídaném IPCC v roce 2001, bude pravděpodobně předurčeno k zániku 15–37  % rostlinných a živočišných druhů, a to i bez vlivu ostatních ohrožujících činitelů, byl hojně citován nejen řadou vědeckých prací, ale rychle a nadlouho pronikl do četných hromadně sdělovacích prostředků. Matematické modely naznačují, že již v současnosti změny podnebí dopadají na 47  % ohrožených suchozemských nelétajících druhů savců: v případě ptáků jde o 23,4  % (Pacifici et al. 2017). Metaanalýza 131 uveřejněných studií předvídajících působení změn podnebí na vymírání druhů došla k závěru, že s rostoucí průměrnou teplotou prostředí se zvyšuje nebezpečí jejich vymizení. Podíl druhů, které by mohly vymřít v důsledku variability klimatu, se při růstu teploty o 2 0C ve srovnání s dobou před nástupem průmyslové revoluce může zvýšit ze současných 2,8  % na 5,2  %, přičemž 16  % taxonů budou ohrožovat klimatické změny, jestliže nárůst teploty dosáhne 3,4 0C (Urban 2015). 

Hodnocením charakteristik 16 857 druhů dospěli vědci k závěru, že 24–50  % druhů ptáků, 22–42  % druhů obojživelníků a 15–32  % druhů korálů bude velmi zranitelných při zvýšení průměrné teploty o přibližně 2 0C ve srovnání s obdobím před začátkem průmyslového rozvoje (Foden et al. 2013). Při nárůstu průměrné teploty ve srovnání s předindustriální dobou o 1,5 0C přijde o více než polovinu svého klimaticky vymezeného areálu rozšíření 8  % druhů rostlin, 6  % druhů hmyzu a 4  % druhů obratlovců, kdežto jestliže se zmiňovaná veličina vyšplhá o 2 0C, bude negativně ovlivněno už 16  % rostlinných, 18  % hmyzích a 8 obratlovčích druhů (IPCC 2018). Současné působení změn podnebí a využívání území může u společenstev suchozemských obratlovců podle některých matematických modelů vést do roku 2070 k úbytku 37,9  % druhů (Newbold 2018).

V proslulém španělském národním parku Doñana studují vědci už delší dobu
působení změn podnebí na tamější přírodu včetně nejrozlehlejších písečných
dun v Evropě: slouží jim k tomu několik stálých výzkumných ploch. Foto Jan Plesník

Místním vymřením (vymizením určité populace na konkrétní ploše, i když se druh vyskytuje v různé početnosti na dalších lokalitách) již bylo postiženo 47  % z 976 druhů, žijících v různých podnebných pásech a biotopech a pocházejících z různých kladů (skupin organismů, zahrnujících společného předka a všechny z něj vzešlé potomky): účinek na lokální extinkci je a bude patrnější v tropech než v mírném pásu, u živočichů ve srovnání s rostlinami a ve sladkovodních biotopech než v suchozemském a mořském prostředí (Wiens 2016). Lokální extinkci neovlivňují ani tak změny průměrných ročních teplot, jako zvýšení nejvyšších teplot v průběhu roku a schopnost snášet vyšší teploty posunem ekologické niky (Román-Palacios & Wiens 2020). 

Dochází i na ekosystémy
Změny ve společenstvech, resp. ekosystémech a biomech, vyvolané proměnlivostí klimatu, se projevují prostřednictvím jejich druhové bohatosti a početnosti příslušných taxonů. Zdá se, že v rostlinných společenstvech nejdříve poklesne početnost určitých taxonů, aniž by došlo ke změně v počtu druhů (Komatsu et al. l.c.). 

Mezi taxony, na které probíhající a očekávané změny podnebí dopadají
nejvíce, patří horské druhy planě rostoucích rostlin. Do roku 2070 by
mohla pětina až polovina cévnatých rostlin, vyskytujících se dnes
v evropských horách, přijít až o 80 % pro ně vhodného prostředí
(Julské Alpy, Triglavský národní park ve Slovinsku). Foto Jan Plesník

Předpokládáme, že do konce 21. století i při nárůstu průměrné teploty o <2 ⁰C ve srovnání s předindustriálním obdobím zmizí ze souše 2–47  % přirozené vegetace (Warren et al. 2011), přičemž nejvíce se tento proces projeví v tundře, tropických lesích a vlhčích savanách (Ostberg et al. 2018, IPCC 2018). Situaci může ještě zhoršovat zvýšená úmrtnost stromů a častější výskyt období sucha a vln veder (Lasslop et al. 2016, Tietjen et al. 2017). Názory na to, zda zlepšená fotosyntéza a účinnost využívání vody rostlinami v důsledku současného vlivu zvyšující se koncentrace atmosférického CO₂ povedou k většímu růstu rostlin, nejsou jednoznačné. Nicméně prognózy hovoří o tom, že v severních zeměpisných šířkách přibude lesů, zatímco amazonský prales může sužovat hynutí stromů a sušší savana by mohla významně zarůstat dřevinami (IPBES l.c.). Otázka, jestli budou suchozemské ekosystémy schopné i nadále odstraňovat z ovzduší 20–25  % člověkem způsobených emisí CO₂, jako je tomu dnes, představuje ve výzkumu klimatu jednu z největších neurčitostí (IPCC 2013). Rovněž tvrzení o tom, zda se díky zlepšenému vodnímu cyklu v teplejším podnebí zvýší odtok, jestli v prostředí s vyšším obsahem CO₂ poklesne celkový výpar či jak se promění produktivita ekosystémů a uhlíková bilance (rozdíl mezi příjmem CO₂, fotosyntézou a jeho uvolňováním do ovzduší dýcháním), jsou v jednotlivých prognózách odlišná (Zhang et al. 2014, IPBES l.c., Morris et al. 2020). Změny v ekosystémech se pochopitelně promítají i do jejich schopnosti poskytovat lidem existenční přínosy (ekosystémové služby), jak dokládá rámeček na předcházející straně.

Biodiverzita a změny podnebí: co ještě není, může být
Problematika probíhajících a očekávaných změn podnebí prostupuje našimi životy do té míry, že jsme si zvykli na ně svádět všelicos. Oteplování tak podle některých názorů vyvolává i akné, kanibalismus, sňatky nezletilých, domácí násilí, nedostatek zelí a snad jen částečně i pandemii onemocnění covid-19. Pokud jde o vzájemné vazby mezi klimatickými změnami a biodiverzitou, máme alespoň pro základní zákonitosti k dispozici řadu vědou poskytnutých důkazů, kdežto jiné zůstávají nadále zatíženy jistou neurčitostí. 

Jaký můžeme očekávat další vývoj, když nás zajímá vliv změn podnebí na biologické systémy? I když ani v tomto případě nemůžeme přehlížet nemalou míru nejistoty zcela zákonitě doprovázející obdobné úvahy, některé projekce svádějí k domněnce, že se změny podnebí stanou do konce 21. století hlavní příčinou úbytku druhů (IPBES l.c.): podle jiných názorů k tomu dojde nejpozději do padesáti let (Newbold l.c.). Příroda pochopitelně na uvedený tlak reaguje. Klimatická nika se u rostlin a živočichů vyvíjí a bude vyvíjet 10 000x rychleji než v minulosti (Liu et al. l.c.). Organismy se snaží na změny klimatu odpovídat přizpůsobeními (adaptacemi), ať už fenotypovou plasticitou, tedy schopností genotypu (kompletní genetické informace určitého jedince, tj. souboru všech genů daného organismu) produkovat na základě rozdílného působení podmínek prostředí různé fenotypy (soubory všech pozorovatelných vlastností a znaků živého organismu), změnami genotypu nebo jejich kombinací (Norberg et al. 2012, Plesník 2012, Merilä & Hendry 2014, Oostra et al. 2018, Salo et al. 2020). Přesto se nezdá, že uvedené reakce bioty vždy stačí držet krok s rychlostí a rozsahem klimatických změn (Jezkova & Wiens 2016, Radchuk et al. 2019, OʼConnor et al. 2020). Není žádným tajemstvím, že vliv pozměňujícího se podnebí na biodiverzitu se projevuje i na kvalitě lidského života, zejména prostřednictvím dopadu na zdraví obyvatelstva a na zemědělství, lesnictví a rybolov (IPCC 2014, 2018, 2019, FAO 2016, Phillips & Pérez-Ramirez 2018, IPBES l.c., Watts et al. 2019). 

Rozumných návodů, jak zmírňovat důsledky změn podnebí nebo se jim přizpůsobovat, existuje celá řada včetně těch, které se týkají České republiky (MŽP 2015, 2017, Horecký & Dolejský 2016, Dolejský 2017, MŽP & MZe 2017), a jejich diskuse přesahuje již tak hodně sešněrovaný rozsah příspěvku. Nezbývá než zopakovat, že pokud chceme opravdu zachovat naše přírodní a krajinné dědictví, neměli bychom se soustředit jen na udržení jeho minulého a současného stavu, ale důkladně a co nejdříve promýšlet, jakou péči bude potřebovat již v blízké budoucnosti (Plesník 2009b, 2011).

Seznam literatury

Bellard C., Bertelsmeier C., Leadley P., Thuiller W. & Courchamp F. (2012): Impacts of climate change on the future of biodiversity. Ecol. Lett. 15: 365–377. - Burrows M.T., Schoeman D.S., Buckley L.B., Moore P., Poloczanska E.S., Brander K.M., Brown Ch. et al. (2011): The pace of shifting climate in marine and terrestrial ecosystems. Science 334: 652-655. - Cahill A.E., Aiello-Lammens M.E., Fisher-Reid M.C., Hua X., Karanewsky C.J., Yeong Ryu H. et al. (2013): How does climate change cause extinction? Proc. R. Soc. B 280: 20121890. – De Frenne P., Rodríguez-Sánchez F., Coomes D.A., Baeten L., Verstraeten G., Vellend M., Bernhardt-Römermann M.B. et al. (2013): Microclimate moderates plant responses to macroclimate warming. Proc. Natl. Acad. Sci. USA 110: 18561-18565. - Devictor V., van Swaay C., Brereton T., Brotons L., Chamberlain D., Heliola J., Herrando S., Julliard R., Kuussaari M. et al. (2012): Differences in the climatic debts of birds and butterflies at a continental scale. Nature Clim. Change 2: 121–124. - Díaz S., Settele J., Brondízio E.S., Ngo H.T., Agard J., Arneth A., Balvanera P., Brauman et al. (2019): Pervasive human-driven decline of life on Earth points to the need for transformative change. Science 366: eaax3100. – Dolejský V. (2017): Národní akční plán adaptace na změnu klimatu – doháníme vyspělé evropské země. Ochrana přírody 72 (1): 6-7. - Dunford R.W., Smith A.C., Harrison P.A. & Hanganu D. (2015): Ecosystem service provision in a changing Europe: Adapting to the impacts of combined climate and socio-economic change. Landscape Ecol. 30: 443–461. - EEA (2017): Climate change, impacts and vulnerability in Europe 2016. An indicator-based report. European Environment Agency Copenhagen, 419 pp. - FAO (2016): Climate change and food security: Risks and responses. FAO Rome, 110 pp. – Foden W.B., Butchart S.H.M., Stuart S.N., Vié J.-Ch., Akçakaya H.R., Angulo A., De Vantier L.M. et al. (2013): Identifying the world's most climate change vulnerable species: a systematic trait-based assessment of all birds, amphibians and corals. PLoS ONE 8: e65427. - Geyer J., Kiefer I., Kreft S., Chavez V., Salafsky N., Jeltsch F. & Ibisch P.L. (2011): Classification of climate-change-induced stresses on biological diversity. Cons. Biol. 25: 708-715. - Hannah L. ed. (2012): Saving a million species. Extinction risk from climate change. Island Press Washington, D.C., 417 pp. - Hannah L. (2014): Climate change biology, 2^nd ed. Academic Press Burlington, MA, 470 pp. – Haumann F.A., Gruber N. & Münnich M. (2020): Sea‐ice induced Southern Ocean subsurface warming and surface cooling in a warming climate. AGU Advances 1: e2019AV000132. - Hoffmann A.A. & Sgrò C.M. (2011): Climate change and evolutionary adaptation. Nature 470: 479-485. - Horecký J. & Dolejský V. (2016): Národní adaptační strategie shrnuje řešení projevů změny klimatu na území ČR. Ochrana přírody 71 (4): 20-23. - Chen I.-C., Hill J.K., Ohlemüller R., Roy D.B. & Thomas Ch.D. (2011): Rapid range shifts of species associated with high levels of climate warming. Science 333: 1024-1026. - IPBES (2019): Global Assessment Report on Biodiversity and Ecosystem Services. Intergovernmental Science-Policy Platform on Biodiversity and Ecosystem Services Bonn, 1753 pp. - IPCC (2013): Climate Change 2013: The physical science basis. Contribution of Working Group I to the Fifth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change. Cambridge University Press Cambridge, U.K. and New York, N.Y., USA, 1535 pp. - IPCC (2014): Climate change 2014: Impacts, adaptation and vulnerability. Part A: Global and sectoral aspects. Contribution of Working Group II to the Fifth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change. Cambridge University Press, Cambridge, U.K. and New York, N.Y., USA, 1132 pp. - IPCC (2018): Global Warming of 1.5°C. An IPCC Special Report on the impacts of global warming of 1.5°C above pre-industrial levels and related global greenhouse gas emission pathways, in the context of strengthening the global response to the threat of climate change, sustainable development, and efforts to eradicate poverty. Intergovernmental Panel on Climate Change Geneva, Switzerland, 630 pp. - IPCC (2019): An IPCC Special Report on climate change, desertification, land degradation, sustainable land management, food security, and greenhouse gas fluxes in terrestrial ecosystems. Intergovernmental Panel on Climate Change Geneva, Switzerland, 906 pp. – Jezkova T. & Wiens J.J. (2016): Rates of change in climatic niches in plant and animal populations are much slower than projected climate change. Proc. R. Soc. B 283: 20162104. - Komatsu K.J., Avolio M.L., Lemoine N.P., Isbell F., Grman E., Houseman G.R., Koerner S.E. et al. (2019): Global change effects on plant communities are magnified by time and the number of global change factors imposed. Proc. Natl. Acad. Sci. USA 116: 17867-17873. - Kuhn E., Lenoir J., Piedallu Ch. & Gégout J.-C. (2016): Early signs of range disjunction of submountainous plant species: an unexplored consequence of future and contemporary climate changes. Glob. Change Biol. 22: 2094-2105. - Lasslop G., Brovkin V., Reick C.H., Bathiany S. & Kloster S. (2016): Multiple stable states of tree cover in a global land surface model due to a fire-vegetation feedback. Geophys. Res. Lett. 43: 6324–6331. – Lenoir J. & Svenning J.-C. (2015): Climate related range shifts – a global multidimensional synthesis and new research directions. Ecography 38: 15-28.Liu H., Ye Q. & Wiens J.J. (2020): Climatic-niche evolution follows similar rules in plants and animals. Nature Ecol. Evol. 4: 753-763. - Loveloy T.E. & Hannah L. eds. (2019): Biodiversity and climate change. Transforming the biosphere. Yale Univ. Press New Haven, CT, 416 pp. – Merilä J. & Hendry A.P. (2014): Climate change, adaptation, and phenotypic plasticity: the problem and the evidence. Evol. Appl. 7. 1-14. - Morris W.F., Ehrlén J., Dahlgren J.P., Loomis A.K. & Louthan A.M. (2020): Biotic and anthropogenic forces rival climatic/abiotic factors in determining global plant population growth and fitness. Proc. Natl. Acad. Sci. USA 117: 1107-1112. - MŽP (2015): Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR. Ministerstvo životního prostředí Praha, 130 pp. - MŽP (2017): Národní akční plan adaptace na změnu klimatu. Implementační dokument Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR (2015). Ministerstvo životního prostředí Praha, 113 pp. - MŽP a MZE (2017): Koncepce ochrany před následky sucha pro území České republiky. Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo zemědělství Praha, 67 pp. - Newbold T. (2018): Future effects of climate and land-use change on terrestrial vertebrate community diversity under different scenarios. Proc. R. Soc. B 285: 20180792. - Newman J., Anand M., Henry H., Hunt S. & Geldof Z. (2011): Climate change biology. CABI Publ. Wallingford, U.K., 288 pp. – Nolan C., Overpeck J.T., Allen J.R.M., Anderson P.M., Betancourt J.L., Binney H.A., Brewer S., Bush M.B. et al. (2018): Past and future global transformation of terrestrial ecosystems under climate change. Science 361: 920-923. - Norberg, J., Urban M.C., Vellend M., Klausmeier Ch.A. & Loeuville N. (2012): Eco-evolutionary responses of biodiversity to climate change. Nature. Clim. Change 2: 747–751. - Nunez S., Arets E., Alkemade R., Verwer C. & Leemans R. (2019): Assessing the impacts of climate change on biodiversity: is below 2 °C enough? Climate Change 154: 351-365. - O'Connor E., Hasselquist D., Nilsson J.-Å., Westerdahl H. & Cornwallis C.K. (2020): Wetter climates select for higher immune gene diversity in resident, but not migratory, songbirds. Proc. R. Soc. B. 287: 20192675. - Ockendon N., Baker D.J., Carr J.A., White E.C., Almond R.E.A.., Amand T., Berthram E., Bradbury R.B., Bradley C. et al. (2014): Mechanisms underpinning climatic impacts on natural populations: altered species interactions are more important than direct effects. Glob. Change Biol. 20: 2221–2229. - Oostra V., Saastamoinen M., Zwaan B.J. & Wheat Ch.W. (2018): Strong phenotypic plasticity limits potential for evolutionary responses to climate change. Nature Comm. 9: 1005. - Ostberg S., Boysen L.R., Schaphoff S., Lucht W. & Gerten D. (2018): The biosphere under potential Paris outcomes. Earth’s Future 6: 23–39. - Pacifici M., Foden W.B., Visconti P., Watson J.E.M., Butchart S.H.M., Kovacs K.M., Scheffers B.R., Hole D.G. et al. (2015): Assessing species vulnerability to climate change. Nature Clim. Change 5: 215-225. - Pacifici M., Visconti P., Butchart S.H.M., Watson J.E.M., Cassola F.M. & Rondinini C. (2017): Species’ traits influenced their response to recent climate change. Nature Clim. Change 7: 205-208. - Pecl G.T., Araújo M.B., Bell J.D., Blanchard J., Bonebrake T.C., Chen I-Ch., Clark T.D., Colwell R.K., Danielsen F., Evengård B. et al. (2017): Biodiversity redistribution under climate change: Impacts on ecosystems and human well-being. Science 355: 1-9. - Phillips B.F. & Pérez-Ramirez M. (2018): Climate change impacts on fisheries and agriculture I - II. John Wiley & Sons Chicester, U.K., 1013 pp. - Plesník J. (2009a): Biologická rozmanitost a změna podnebí. Současný stav a předpověď dalšího vývoje. Ochrana přírody 64, suppl.: i-xii. - Plesník J. (2009b): Do policy makers follow climate change adaptations recommended by scientists? Book of abstracts, 2^nd European Congress of Conservation Biology “Conservation biology and beyond: from science to practice” Prague, Czech Republic, 1-5 September 2009. Czech University of Life Sciences Prague: 36. - Plesník J. (2011): The European context for adapting nature conservation to climate change: From science to policy and back. In Morecroft M.D., Duffield S.J., Margerison C. & Wayman E. (eds.): Adapting conservation to a changing climate. Natural England Sheffield and British Ecological Society London: 5-6. - Plesník J. (2012): Nature-based adaptation or adaptation-based nature? In Korn H., Kraus K. & Stadler J. (eds.): Proceedings of the European Conference on Biodiversity and Climate Change -Science, Practice and Policy, Bonn, Germany, 12-13 April 2011. Bundesamt für Naturschutz Bonn: 39-40. - Plesník J. (2019a): Dvě zprávy o stavu jedné planety. Ochrana přírody 74 (4): 38-41. – Plesník J. (2019b): IPBES uveřejnil rozsáhlou zprávu o světové biologické rozmanitosti. Živa 67: CXXIV-CXXV. - Poloczanska E.S., Burrows M.T., Brown C.J., Garcia J., Halpern B.S., Hoegh-Guldberg O., Kappel C. V, Moore P.J., Richardson A.J., Schoeman D.S. & Sydeman W.J. (2016): Responses of marine organisms to climate change across oceans. Front. Mar. Sci. 3: 1–21. - Radchuck V. Reed Th., Teplitsky C., van de Pol M., Charmantier A., Hassall Ch., Adamík P., Adriaensen F. et al. (2019): Adaptive responses of animals to climate change are most likely insufficient. Nature Comm. 10:3109. - Román-Palacios C. & Wiens J.J. (2020): Recent responses to climate change reveal the drivers of species extinction and survival. Proc. Natl. Acad. Sci. USA 117: 4211-4217. - RUNTING R.K., BRYAN B.A., DEE L.E., MASEYK F.J.F., MANDLE L., HAMEL P. et al. (2016): Incorporating climate change into ecosystem service assessments and decisions: A review. Glob. Change Biol. 23: 28–41. – Salo T., Mattila J. & Eklöf J. (2020): Long-term warming affects ecosystem functioning through species turnover and intraspecific trait variation. Oikos 129: 283-295. - Scheffers B.R., Luc De M., Bridge T.C.L., Hoffmann A.A., Pandolfi J.M., Corlett R.T., Butchart S.H.M. et al. (2016): The broad footprint of climate change from genes to biomes to people. Science 354: aaf7671-1. – Schindler D.E. & Hilborn R. (2015): Prediction, precaution, and policy under global change. Science 347: 953-954. – Thomas Ch.D. (2013): The Anthropocene could raise biological diversity. Nature 502: 7. - Thomas Ch.D. (2020): The development of Anthropocene biotas. Phil. Trans. R. Soc. B 375: 20190113. - Thomas Ch.D., Cameron A., Green R.E., BAkkenes M., Beaumont L., Collingham Y. et al. (2004): Extinction risk from climate change. Nature 427: 145-148. - Tietjen B., Schlaepfer D.R., Bradford J.B., Lauenroth W.K., Hall S.A., Duniway M.C., Hochstrasser T. et al. (2017): Climate change-induced vegetation shifts lead to more ecological droughts despite projected rainfall increases in many global temperate drylands. Glob. Change Biol. 23: 2743–2754. - UNEP (2019): Biodiversity and climate change. Secretariat of the Convention on Biological Diversity Montreal, 17 pp. - Urban M.C. (2015): Accelerating extinction risk from climate change. Science 348: 571-573. - Urban M.C., Bocedi G., Hendry A.P., Mihoub J.-B., Pe’er G., Singer A., Bridle J.R. et al. (2016): Improving the forecast for biodiversity under climate change. Science 353. aad8466. - Warren R., Price J., Fischlin A., de la Nava Santos S. & Midgley G. (2011): Increasing impacts of climate change upon ecosystems with increasing global mean temperature rise. Climatic Change 106: 141–177. - Watts N., Amann M., Arnell N., Ayeb-Karlsson S., Belesova K., Boykoff M., Byass P. et al. (2019): The 2019 report of The Lancet Countdown on health and climate change: ensuring that the health of a child born today is not defined by a changing climate. Lancet 394: 1836–1878. - Wiens J.J. (2016): Climate-related local extinctions are already widespread among plant and animal species. PLoS Biol 14 (12): e2001104. – Zarnetske Ph.L., Skelly D.K. & Urban M.C. (2012): Biotic multipliers of climate change. Science 336: 1516-1518. - Zhang X., Tang Q., Zhang X. & Lettenmaier D.P. (2014): Runoff sensitivity to global mean temperature change in the CMIP5 Models. Geophys. Res. Lett. 41: 5492–5498.