Výzkum a dokumentace

Ochrana přírody 1/2022 — 26. 2. 2022 — Výzkum a dokumentace — Tištěná verze článku v pdf

Populace užovky stromové ve Vlárském průsmyku a její ochrana

Autor: Mojmír Vlašín

Výskyt v ČR
U nás žijí tři původní populace užovky stromové (Zamenis longissimus): v Poohří, v Podyjí a v Bílých Karpatech. Za nejohroženější je považována populace v Poohří, která je naprosto izolovaná (Musilová 2007). Populace v Podyjí je okrajem souvislejšího výskytu v Rakousku (Mikátová & Vlašín 2012). Populace v Bílých Karpatech je okrajem souvislé slovenské populace a je přímo závislá na stavu druhu na slovenské straně (Vlašín 2009).

Obr. 1 Užovka stromová, symbol lékařů a lékárníků, může být i symbolem úspěšné
druhové ochrany. Foto Mojmír Vlašín

Výskyt v Bílých Karpatech
Lokality z české strany Bílých Karpat (Mikátová et al. 2001) spojitě navazují údolími přítoků Váhu na rozšíření tohoto druhu v trenčínské oblasti Slovenska (Varga 1962, Lác 1970). Výskyt v Bílých Karpatech je jiného charakteru než v Podyjí. V této oblasti žije užovka stromová synantropně, s těsnou vazbou na lidská obydlí (Soukupová 2016). Výskyt je geograficky rozdělen na dvě enklávy. Jedna jde podél řeky Vláry a jejích přítoků v oblasti Vlárského průsmyku, druhá je v povodí Dreitomice a jejich přítoků v oblasti Žítkové. Tato studie se zabývá právě Vlárskou enklávou.

Obr. 2 Nástražná folie s upozorňujícím textem. Foto Mojmír Vlašín

Metodika použitá na Vlársku
Užovka stromová je v CHKO Bílé Karpaty sledována už od roku 1984, kdy se poprvé podařilo doložit její výskyt na moravské straně Bílých Karpat (Vlašín 1984). V letech 2009 a 2010 byl výzkum pouze orientační. Základní výzkumnou metodou byla terénní pochůzka a odchyt jedinců. Doplňující metodou byl sběr svleček (exuvií), hledání vaječných obalů a dotazníková akce mezi místními obyvateli.  Tím byla zmapována oblast, kterou tyto užovky osidlují v okolí Vlárského průsmyku (v povodí řeky Vláry). Od roku 2014 probíhá na deseti monitorovacích místech dle záchranného programu (Zavadil et al., 2008) pravidelný monitoring, na základě metodiky Vlašín et Mikátová (2007) a Mikátová et al. (2021). Na každé ploše jsou stabilizované pozorovací body, na většině ploch jsou rozmístěny nástražné fólie (obr. 2).  Součástí monitoringu je i odchyt, značení a vypouštění značených jedinců. Značení se provádí pomocí zástřihů chirurgickými nůžkami na břišních štítcích (plastronech). Každý takto označený had má jedinečný kód, podle kterého je možné jej ještě další tři roky rozlišit od jiných jedinců. Pokud je v mezidobí značení obnoveno, je možné příslušného jedince sledovat i celou řadu let. Toto značení se provádí pouze u dospělých či subadultních jedinců. Získaný biologický materiál (trojúhelníčky z břišních štítků) je ukládán do čistého lihu k možné budoucí analýze DNA (Mikátová & Vlašín 2012).

Obr. 3 Areál výskytu užovky stromové v severní části CHKO Bílé Karpaty.
Vypracoval Jan Vrba

V rámci monitoringu byla zaznamenávána přítomnost dospělců užovky stromové, gravidních samic, novorozených mláďat, vaječných obalů nebo exuvií (svleček). Odchycení jedinci (kromě mláďat) byli změřeni a zváženi. Pro měření byl použit metr o délce 1,5 m, který byl přikládán k tělu živého jedince bez anestezie (Blouin-Demers 2003). Měřena byla délka od špičky čenichu po kloaku a od kloaky po konec ocasu. Pro vážení byla použita elektronická či mechanická váha. Jedinci ostatních druhů plazů byli pouze zaznamenávaní, případně fotograficky dokumentovaní.

Obr. 4 Monitorovací body na Vlársku. Vypracoval Jan Vrba

Zkoumaná oblast
Vlárská populace užovky stromové se rozkládá především podél řeky Vláry, počínaje katastrem Sidonie až po katastr Bylnice. Zahrnuje též katastry Svatý Štěpán a částečně Brumov a Štítnou nad Vláří. Celková oblast výskytu užovky stromové v okolí Vlárského průsmyku je přibližně 40,71 km² (obr. 3), část tohoto území však pokrývají rozsáhlé lesní porosty, které tato užovka trvale neobývá, ale bývá zde jednotlivě a nepravidelně zastižena. Celkem 10 monitorovacích lokalit zahrnuje škálu biotopů od polopřirozených až po antropogenní (obr. 4).

Značení a zpětný odchyt
Od roku 2014 probíhá monitoring každoročně ve zhruba stejném rozsahu, každá lokalita byla navštívena 6 až 9krát. Počty zjištěných exemplářů užovky stromové jsou patrné z přiloženého grafu (obr. 5).

Počty pozorovaných či jinak zaznamenaných jedinců na monitorovaných lokalitách byly vždy větší než počty jedinců označených a vypuštěných. Odchycení juvenilní jedinci nebyli značení, někteří jedinci unikli a někteří byli znamenáni pouze fotograficky. Do počtu zaznamenaných exemplářů se také počítají i jedinci mrtví, tzv. road kill (RK – nález mrtvého jedince na silnici). Z celkového počtu skutečně označených a vypuštěných jedinců (223) bylo 27 zpětných odchytů (RT) u 25 jedinců, dva značení jedinci byli odchycení opakovaně.

Metoda zpětného odchytu byla použita především proto, aby bylo možno zjistit migraci mezi jednotlivými lokalitami. S ohledem na to, že všichni jedinci byli zpětně odchyceni na stejném místě v okruhu 100 m, kde byli vypuštění, nepodařilo se prokázat žádnou migraci. Je však třeba zdůraznit, že množství RT je tak malé, že to neumožňuje tvrzení, že užovky zde nemigrují, pouze se migraci nepodařilo potvrdit.

Obr. 6 Dospělá užovka stromová na líhništi. Foto Mojmír Vlašín

Další důvod pro použití značení je zjištění přibližné velikosti populace. Tu lze na základě značení a zpětného odchytu (MART – Mark and Recapture Techniques) přibližně stanovit (Bonnet et al., 2002). Pro většinu dostupných matematických modelů početnosti populace je počet označených jedinců a RT nízký. Nejjednodušším modelem, který bylo možné použít, je výpočet velikosti populace (P indexu) dle Schnabelové. Ten je založen na postupném odchytávání a označování částí zkoumané populace (Schnabel 1938). Za základ výpočtu četnosti slouží poměr mezi značenými a neznačenými jedinci. Předpokládá se, že poměr značených a neznačených jedinců v odchyceném vzorku je shodný s poměrem jedinců značených k neznačeným v celé populaci. Omezujícími faktory jsou náhodnost výběru a stálá velikost populace v průběhu hodnoceného období. Jako periodu sčítání jsem zvolil kalendářní rok. Při značení zástřihy do plastronů je dle literatury i dle vlastních zjištění limitem i to, jak dlouho jsou tyto značky identifikovatelné. Pokud nejsou v průběhu doby obnoveny, je jejich „čitelnost“ limitována třemi roky. Proto byly do celkového počtu značených jedinců v příslušném roce (Bi) vždy přičteni všichni jedinci v tom roce označení a odečteni jedinci, kteří byli značeni před více než třemi roky.

Obr. 7 Líhniště Okrouhlá. Foto Mojmír Vlašín

Rok 2014 byl z výpočtu vynechán, protože Bi bylo na počátku roku nulové. Při použití výsledků odchytů následujících sedmi roků bylo zjištěno ∑AiBi v hodnotě 16 248, ∑Ci v hodnotě 25 a P index pak vyšel na 650 subadultních a adultních jedinců.

Toto ohodnocení je celkem reálné, problémem však zůstává, jak velké území je touto populací osídleno. Vzhledem k tomu, že zjištěná migrace je v podstatě nulová, není dost podkladů pro přesné stanovení velikosti území, kterou sledovaná populace obývá. Většina zaznamenaných migrací byla např. v Podyjí do 500 m (Mikátová & Vlašín 2012), podobnou migraci proto lze předpokládat i zde. Při uvažované délce území od nejvýchodnějšího bodu (Sidonie, Kopanice) do nejzápadnějšího bodu (Bylnice, oblouk trati) jde o vzdálenost přibližně 12 km a při úvaze 500 m na každou stranu, dostaneme zájmovou plochu asi 12 km². 

Docházíme tak k hodnotě 54,2 dospělého jedince na km². Jelikož značeni byli jen subadultní a adultní jedinci, nejméně polovina populace z výpočtů vypadává. Skutečná hodnota populace v monitorované oblasti tedy bude cca dvojnásobná, tj, cca 1 300 jedinců celkem a populační hustota cca 108,3 jedince na 1 km².

Dalším důvodem pro použití metody zpětného odchytu je možnost sledovat růst jedinců ve volné přírodě. U 25 RT bylo možno zjistit, o kolik had povyrostl mezi jednotlivými odchyty (nejkratší doba byla 6, nejdelší 748 dní). 

U rozdílů větších než nula byl zjištěn růst od 0,1 do 3,3 mm za den. Celkem 10 RT ale vykazovalo nulový nebo záporný růst! Za rok se jednalo až o -140 mm. I když byla nejprve zvažována chyba měření, v odborné literatuře (např. Blouin-Demers 2003) bylo následně dohledáno, že o možnosti záporného růstu hadů (a plazů obecně) se skutečně diskutuje. Toto je však zcela mimo rámec tohoto článku.

Vedlejším produktem značení jedinců pomocí vystřihování části břišních šupin je, že takto získaný biologický materiál byl ukládán do epruvet a předán do AVČR do genetické banky. K analýzám dosud nedošlo, pokud budou finanční prostředky, je v UBO AVČR možno analýzu provést.

Dalším vedlejším produktem odchytu a značení bylo, že u odchycených adultních a subadultních jedinců mohlo být většinou spolehlivě určeno pohlaví (tab. 1). To bylo určováno bez použití sondáže podle tvaru ocasu za kloakálním otvorem. Pokud nebylo možno určit spolehlivě pohlaví, byli takoví jedinci označeni jako neurčené pohlaví. Celkem tak bylo spolehlivě určeno pohlaví u 198 z 223 jedinců odchycených v letech 2014–2021, z toho bylo 105 samců a 93 samic (25 jedinců zůstalo bez určení pohlaví). Celkový poměr pohlaví byl tedy 1,1 : 1 ve prospěch samců, dá se tudíž říci, že poměr pohlaví je v této populaci vyvážený.

Obr. 8 Informační tabule o výzkumu a ochraně užovky stromové ve Svatém
Štěpánu. Foto Mojmír Vlašín

Diskuse ke zjištěným populačním hodnotám
Podle Moravce (2015) se poměr pohlaví pohybuje od 1,2 : 1 až do 2 : 1 ve prospěch samců. Např. v izolované populaci v polských Bieszczadech (Kurek et al., 2019) v letech 2009 až 2013 bylo odchyceno a identifikováno 89 samců a 21 samic (z celkového množství 137 odchycených hadů), což činí mimořádný poměr 4,2 : 1 ve prospěch samců. Tyto hodnoty mohou být dány extrémními podmínkami této izolované populace. Na Vlársku zjištěný poměr pohlaví naopak u 198 jedinců ukazuje druhý extrém, a to sice poměr 1,1 : 1 ve prospěch samců (tab. 1). Jde tak o nejvyrovnanější poměr pohlaví, který se podařilo u tohoto druhu v Evropě stanovit.

Zjišťování hustoty výskytu (denzity) je pro užovku stromovou extrémně obtížné. Jak uvádí Moravec (2015), je třeba ke stanovování denzity u tohoto hada přistupovat velice opatrně. Je to dáno především velmi nerovnoměrným rozšířením v prostoru. Užovky si neobhajují svoje teritorium, spíše obývají určitý revír (home range), který se mnohonásobně překrývá s revíry dalších jedinců. V některých místech (líhniště, zimoviště) mohou být ve vysokých koncentracích, v jiných částech jimi obývaného prostoru se vyskytují velice řídce. Zjištěnou předpokládanou denzitu 108 jedinců na km², resp. 1,08 jedince na hektar, lze porovnat např. s denzitou v oblasti Pasova (Drobny 1993 in Moravec 2015), kde byla stanovená denzita 3 jedinci na hektar. Dále např. u izolované polské populace se v letech 1999–2003 užovkami obývaná plocha zmenšila pouze na 4–4,5 km², kde velikost populace byla odhadnuta na 74,1 jedince, což odpovídá denzitě 16 jedinců na km², resp. 0,16 jedinců na hektar (Kurek et al., 2019).

Diskuse k ochraně populace užovky stromové
Hlavním rizikem pro užovku stromovou je změna způsobu hospodaření a využívání krajiny, a tím způsobená ztráta biotopů. Především mizení maloplošného způsobu hospodaření a v důsledku toho buď příliš intenzivní hospodaření na velkých scelených plochách, nebo naopak absence zásahů a z toho plynoucí zarůstání lokalit. Významným faktorem je i likvidace drobných kompostů a hnojišť – tato místa jsou užovkami využívána k inkubaci vajec, ovšem taky k páření, temperování a u mláďat i k zimování (Mikátová et al., 2021). Nedostatek líhnišť nebo jejich likvidace v nevhodnou dobu je opravdu závažným problémem. Musilová et al. (2007) jako nejdůležitější faktory ohrožující populace tohoto hada uvádějí: změny a ničení stanovišť, urbanizace, intenzivní zemědělství a lesnictví, scelování pozemků a rekultivace lomů, což v zásadě odpovídá i situaci zjištěné u vlárské populace. Z dalších lokálních antropogenních vlivů je třeba uvést  autoprovoz na silnici č. 57 směr Slovensko. Zde byly nesystematicky zaznamenány úhyny (RK) a v některých letech to byly i desítky kusů, nejčastější právě užovka stromová, pak užovka obojková a slepýš. Zajímavé je, že ani v jednom případě nešlo o užovku hladkou, která zde také žije. Pozoruhodný  je také vliv cyklostezky, která byla proložena citlivým územím podle řeky Vláry v oblasti Bylnice – Svatý Štěpán (kde prozatím končí). Pravidelné sledování dobudované části cyklostezky bylo součástí prováděného monitoringu a podíleli se zde na něm i někteří místní občané. Za dva roky od zprovoznění zmíněného úseku nebyl doložen ani jeden úhyn (RK) užovky stromové na cyklostezce. Byly ale doloženy úhyny užovek obojkových (především mláďata) a slepýšů. Není zřejmé, proč nemá cyklostezka takový vliv na užovky stromové, což kontrastuje se sousedním úsekem na Slovensku, kde je hlášeno několik RK ročně, nebo i se situací v Podyjí (Mikátová et al., 2021). Jedním z důvodů může být, že cyklostezka na české straně je celoplošně z betonu, zatímco na Slovensku a v Podyjí mají asfaltový povrch, který se více nahřívá a méně přenáší vibrace, které užovky upozorňují na blížící se nebezpečí. Další příčinou může být i to, že v nejcitlivějším úseku se podařilo v rámci kompenzačních opatření umístit retardér s omezením rychlosti na 20 km/h. Zároveň je zde vysvětlující tabule, která cyklisty upozorňuje na možné kolize s užovkami. Každopádně je nutno situaci dále sledovat.

Často uváděné úmyslné zabíjení užovek, ať již ze strachu, či z jiných důvodů, nebylo v sledované oblasti zjištěno. V regionu je to totiž „had hospodáříček“, který nosí štěstí. Pokud v průběhu výzkumu přece jenom někdo užovku zabil, tak se tím nechlubil, jako se to stává v případě zabití zmije. Mnohem častější je ovšem usmrcení hadů při sečení luk. Takových případů se podařilo zdokumentovat celkem pět (za osm let monitoringu), a je tedy zřejmé, že k tomu dochází mnohem častěji, a to i proto, že se dnes místo dřívějších ručních kos používají kosy motorové nebo sekačky. Nepůvodní predátoři (psík mývalovitý, norek americký a mýval severní) se zde vyskytují jen sporadicky anebo vůbec, takže jejich vliv na populaci užovky v této oblasti je minimální.

Zcela zásadní je údržba vhodných biotopů, včetně všech jejich součástí (líhniště, zimoviště, vhodné úkryty, migrační koridory). V této oblasti naštěstí je celá řada biotopů udržovaná sekáním či pastvou drobnými vlastníky, významné lokality jsou také ve vlastnictví státu. Lesy ČR například vlastní oba zdejší lomy (v Sidonii i ve Sv. Štěpánu), AOPK ČR zase některé pastviny a louky v Sidonii. Pro praktickou ochranu užovky jsou klíčové tyto činnosti:

(1) Zajistit vhodný management vybraných hodnotných biotopů – to znamená především zachovat pestrou mozaiku krajinných struktur (meze, remízky, hromady kamení) a potlačit nevhodnou sukcesi (odstraňování náletů, extenzivní pastva, kosení). Součástí krajinných struktur jsou i vhodné migrační koridory (nezpevněné lesní cesty, místa udržovaná pod vedením vysokého napětí).

(2) Udržovat stávající hnojiště a komposty a zároveň zakládat dostatečný počet nových umělých líhnišť pro kladení snůšek.

(3) Provádět vhodnou osvětu (přednášky, komentované exkurze a informační panely).

Závěr
Populace v Bílých Karpatech (tj. zkoumaná ve Vlárském průsmyku spolu s populací na Žítkovsku) je plošně největší ze všech tří populací v ČR. Denzita je ovšem proměnlivá a s největší pravděpodobností bude menší než v Podyjí. S ohledem na to, že se jedná o okraj současného areálu rozšíření, je potřeba vyvinout intenzivní úsilí pro její zachování. Potřebnost přeshraniční spolupráce se Slovenskem je v tomto případě zřejmá.

Poděkování
Zde bych rád poděkoval místním, kteří mi pomáhali s výzkumem i ochranou těchto hadů. Je to zejména rodina Mašláňova, Bařinkova, Juřenčákova a Zvoničkova. Můj dík také patří Blance Mikátové za odborné připomínky.

Seznam literatury

Bonnet X., Pearson D., Ladyman M., Lourdais O., Bradshaw D.2002 : Heaven for serpents? A mark-recapture study of tiger snakes (Notechis scutatus) on Carnac Island, Western Australia, Austral Ecology 27, 442-450

Blouin-Demers, G., 2003 : Precision and Accuracy of Body-Size Measurements in a Constricting, Large-Bodied Snake (Elaphe obsoleta) Herpetological Review, 2003, 34(4), 320–323.

Edgar, P. & Bird, D. R., 2006:  Action Plan for the Conservation of the Aesculapian Snake (Zamenis longissimus) in Europe. In Convention on the Conservation of European Wildlife and Natural Habitats. Council of Europe, Strasbourg, France.

Chobot K.,  Němec M., 2017: Červený seznam ohrožených druhů České republiky: Obratlovci: Red list of threatened species of Czech Republic: Vertebrates - Příroda 34

Jeřábková L., Krása A., Zavadil V., Mikátová B. & Rozínek R. 2017: Červený seznam  obojživelníků a plazů České republiky [The Red List of amphibians and reptiles of the Czech Republic]. Příroda [Praha] 34: 83–106

Kurek K., et al., 2019 : What has happened to the females? Population trends in the Aesculapian snake at its northern range limit.Global Ecology and Conservation Volume 17

Lác, J., 1970: K rozšireniu a variabilite užovky stromovej (Elaphe longissima, Laur.) – Ochrana fauny, Bratislava, 4: 19-27.

Mikátová, B. & Vlašín, M. 2008: Dílčí výsledky z výzkumu populace užovky stromové a návrhy managementu v NP Podyjí. Zoologické dny 2008, sb. abstraktů: 130-131

Mikátová, B., Pellantová. J: & Vlašín, M.,1989: Amphibia and Reptilia in South Moravan Region. – Acta Mus. Nat. Pragae, 45, 121-180.

Mikátová, B., Vlašín, M. & Zavadil, V., 2001: Atlas rozšíření plazů v České republice – AOPK ČR Brno: 257.

Mikátová, B., Vlašín M.,2012 : Rozšíření a biologie užovky stromové (Zamenis longissimus) na území národních parků Podyjí a Thayatal a v jejich blízkém okolí. Thayensia (Znojmo) 2012, 9: 51–81

Mikátová B.,  Vlašín M., Kodejš K.,  Knotek Z., 2021: Ochrana plazů. Vydáno v rámci programu“Ochrana biodiverzity”  ČSOP Hradec Králové, 273 s.

Moravec, J. [ed.], 2015: Fauna ČR. Plazi. Reptilia. Academia, Praha, 531 pp.

Musilová R & Zavadil V., 2008: K historii a vývoji areálu užovky stromové (Zamenis longissimus) v Poohří. Zoologické dny, sb. abstraktů: 137-138.

Musilová,R., Zavadil V., Kotlík, P., 2007: Isolated populations of Zamenis longissimus (Reptilia: Squamata) above the northern limit of the continuous range in Europe: origin and conservation status.Acta Soc. Zool. Bohem. 71: 197–208

Onderka, P., 2007: Užovka stromová (Elaphe longissima) v oblasti Podyjí a Bílých Karpat. Diplomová práce LF MZLU, Brno

Papežík P., 2016 :Ekologie a rozšíření užovky stromové (Zamenis longissimus Laurenti, 1768) ve Vlárském průsmyku (CHKO Bílé Karpaty) Diplomová práce.  Univerzita Palackého v Olomouci Přírodovědecká fakulta Katedra zoologie a ornitologická laboratoř

Schnabel, Z. E.1938 : The Estimation of Total Fish Population of a Lake. American Mathematics Monthly, Vol 45 (6): 348-352

Soukupová L., 2016 :Užovka stromová v antropogenních habitatech obce Sidonie Diplomová práce Univerzita Palackého v Olomouci , Přírodovědecká fakulta

Varga, j. (1962): Príspevok k poznaniu rozšírenia a ochrany stavovcov trenčianského okresu. – Sborník prác z ochr. Prírody v Západoslov. kraji, Bratislava: 67-83.

Větrovcová, J., Musilová, R., Zavadil, V., Mikátová, B., Vlašín, M. &  Škorpík, M. (2010) : Záchranný program užovky stromové v České republice. Ochrana přírody 2010:1, 12-17

Vlašín, M.,1984: Užovka stromová na Moravě. – Vertebratologické zprávy, Brno: 98-102.

Vlašín, M., Mikátová, B., 2007: Metodika sledování výskytu plazů v České republice. ČSOP Veronica, Brno, 39 s

Vlašín, M., 2009: Užovka stromová v České republice (1) Zoo Report Brno, červen 2009:1-3

Vlašín, M., Mikátová B., 2015: Terénní výzkum plazů dostává ustálenou podobu. Zoo Report Profi , březen 2015, s 1-4 (anglická a česká verze)

Vlašín M., Mikátová B. 2013 :Užovka stromová v národních parcích Podyjí a Thayatal a jejich okolí. Veronica 2013/2-3:52-53