Výzkum a dokumentace

Ochrana přírody 2/2021 — 21. 4. 2021 — Výzkum a dokumentace — Tištěná verze článku v pdf

Nápadnost není ekvivalentem znalosti

Autor: Mladen Kaděra

K nesnázím druhové ochrany 
I když množství poznatků podmiňujících ochranu přírody v Evropě, kde má průzkum živé přírody dlouhou tradici, je takřka nepřeberné, navzdory tomu se hlavně u některých bezobratlých – a týká se to barevně i velikostí nápadných druhů – dosud nedaří detailněji zjistit, jaké mají ekologické i biologické nároky. Nejčastěji těch, jež v ani pro ně optimálních podmínkách nevytvářejí silné populace, a nadto mají „neobvyklou“ bionomii. Ať už jde o druhy pohybově zdatné, nebo naopak, k tomu na stanovištích podobajících se švédským stolům s pestrou nabídkou pro nespočet druhů, potom lze sotva rychle stanovit, k čemu přesně se potravně vážou. Proto je u těchto domněle dobře známých, do očí bijících druhů nutno zvolit náročné odhalování „kryptobiografií“. Bez jejich znalosti nelze určité druhy správně zařadit do kategorií IUCN, a už vůbec ne s úspěchem chránit. 

Druhy v závažné kolizi s dnešní krajinou
Už ze zběžného pohledu do obou posledních červených seznamů našich ohrožených bezobratlých [Farkač et al. (eds) 2005, Hejda et al. (eds) 2017] je zjevné, že řadu let jsou jednou z nejpostiženějších skupin brouků majkovití (Meloidae), dříve řada jejich druhů v Česku běžných, od r. 1992 už všechny z rodu Meloe (nyní devět) chráněných zákonem. Postupující intenzifikace zvláště polní výroby (obdělávání rozsáhlých lánů, používání pesticidů ap.) jim totiž přináší stále se stupňující obtíže především ubýváním blanokřídlých (Hymenoptera) a rovnokřídlých (Orthoptera) hostitelů, u nichž se cizopasně vyvíjejí. Z Česka známých 24 druhů čeledi Meloidae se jich dnes u nás vyskytuje jen čtrnáct (?), většina ovšem velmi vzácně. Dříve neměly v tradičně užívané krajině téměř žádné obtíže, nyní však – kromě těch na územích chráněné přírody – bezohledně ždímané zemědělské úseky krajiny rychle opouštějí (vyjma několika odolnějších druhů, přesněji řečeno jejich hostitelů). V naší přírodě totiž kvapem ubývá stanovišť většiny hostitelů majek, a to remízků a travnatých mezí. Abychom však mohli tyto hostitele ochránit právě na zbytcích „rostlého terénu“, je nutné je specifikovat a zajistit nenarušenost jejich hnízd. Neobvyklá potravní strategie majkovitých to bezpodmínečně vyžaduje. Jen tak se zde otevře na možnosti a zdárnost ochranných zásahů zcela nový pohled. 

Níže nastíním „směr“ ke zjištění našich hostitelů tří druhů majkovitých: první uzavírá staré rozšíření (?), druhý byl donedávna dlouho nezvěstný a třetí žije v izolaci na jediné lokalitě. V přehledu literatury uvedu také některé zde ke studiu vhodné tituly. 

Majka duhová (Meloe variegatus)
Až 40  mm velká majka se u nás ještě začátkem 20. století vyskytovala takřka plošně. Svědčí o tom jak soukromé záznamy s dnes až neuvěřitelným množstvím jejích lokalit (hlavně z Čech) z té doby, tak i údaje ve starší literatuře (Kirchner 1858, Lokaj 1869, Klika 1873, Fleischer 1927–1930). Mizela však jen pozvolna, poněvadž i v druhé polovině 20. století byla zjištěna u Břeclavi, Milovic nad Labem či Moravského Písku. Červený seznam z r. 2005 [Farkač et al. (eds)] už ji ale uvádí v kategorii RE. Přesto byl v r. 2009 pozorován jeden brouk v dřívější NPP Státní lom (poblíž Prostějova) a po dvou letech na stejném místě další jedinec (S. Krejčík, pers. comm.). Její ústup z Česka musel mít souvislost s mizením určitých pro ni hostitelských včel pelonosek (Anthophora spp.), možná i čmeláků (Bombus spp.), což se exaktně nepodchytilo. Zjistit hostitele by se mohlo podařit na faunisticky blízkém Slovensku, např. u Bratislavy, kde se vzácně (přesto pravidelně) vyskytuje v NPR Devínska Kobyla nebo až u Ladmovců: NPR Kašvár.

Korunorožec Schäfferův (Cerocoma schaefferi). Foto Petr Mückstein

Korunorožec Schäfferův (Cerocoma schaefferi)
Výrazným zbarvením, délkou až 14 mm a u samečka bizarními tykadly nápadný druh patřil v ČR k vymizelým (RE). Kdysi býval u nás častější. Například Lokaj (1869) i Fleischer (1927–1930), tj. v širokém časovém rozpětí, jej uvádějí jako jednotlivě se vyskytující či nevzácný na květenstvích Achillea spp., Dvořák (1983) dokonce jako hojný (do konce 19. století?) na malé lokalitě ve středních Čechách. Pravděpodobně poslední nález z Čech (z Plzně v r. 1953) uvádí Týr (2015). Nedávný nález na jihu Moravy v PP Skalky u Sedlece (Černý 2019) je možná předzvěstí návratu C. schaefferi na naše území, jeho opětné osidlování, potom ovšem v nerozlučném „tandemu“ s některými kutilkami, pro něj klíčovými hostiteli. Brouci neujdou na květenstvích pozornosti, jenže zjistit jejich vývoj u konkrétních druhů blanokřídlých (z čeledí Sphecidae, Crabronidae) není snadné. Proto se to u nás v době jeho někdejšího výskytu nepodařilo. Úspěšnější (už od r. 1883) byli v tom v zahraničí (např. Cros 1919, Bologna 1991).

Puchýřník žlutý (Zonitis flava). Foto Stanislav Krejčík 

Puchýřník žlutý (Zonitis flava)
Až 15 mm dlouhý a pozoruhodný zejména jeho jedinou naší lokalitou u Bzence, nyní NPP Váté písky. Hostitelů tam bude snad mít víc, hlavně včel z čeledi Megachilidae. Jejich obtížná specifikace a ochrana by však sotva přinesly vzestup početnosti puchýřníka, jsou-li tam v populačním optimu (?). Je tam sice stále velmi vzácný, přesto nijak výrazně jeho populace nekolísá. Pro ochranu hostitelů je však důležité udržovat na celé ploše lokality bezlesí. Jde zřejmě o dlouhý refugiální výskyt. Stejné minulé i nedávné zařazení do kategorie CR (hlavně kvůli u nás jeho unikátnímu refugiu) tak odpovídá situaci. Je zajímavé, že ač nejblíže našeho území žije rovněž v Rakousku a Maďarsku, dosud nebyl zjištěn na Slovensku. 

Tesařík Phytoecia scutellata. Foto Petr Mückstein

Jiné nápadné „potravně kamuflující“ druhy
Náhlá zjištění neznámých životních nároků mohou z hlediska ochrany postavit různé druhy do zcela jiné pozice. Jde-li o fyto-, xylo- a saproxylofágy, nejčastěji se to týká jednak zjištění dlouhé neznalosti živných rostlin, jednak opravy chybného přisuzování stejných potravních nároků různých druhů na stanovištích s domněle totožnou kvalitou potravy. Tato negativa se teprve nedávno podařilo uvést na pravou míru dokonce u dvou tesaříků, ve střední Evropě zevrubně studované skupiny brouků. U třetího, ač jde rovněž o větší a zbarvením nápadný druh, je však dodnes jeho potravní vztah neznámý.

Tesařík Phytoecia scutellata 
Délkou až 15 mm se blíží ke středně velkým našim zástupcům čeledi tesaříkovitých brouků (Cerambycidae). Přesto byly u nás jeho nálezy ojedinělé (zejména nejjižnější Morava a jen velmi zřídka její střední část) a vysloveně náhodné (při smýkání, na zemi ap.). Podílela se na tom jednak sporadičnost výskytu na našem území (Moravou prochází severní až severozápadní okraj jeho areálu), jednak – a to hlavně – neznalost jeho živné rostliny, ač se ji entomologové dlouho snažili odhalit. Teprve koncem minulého století uveřejnil Kovács (1989) poznatky z jeho biologie a uvedl živnou rostlinu: srpek obecný (Falcaria vulgaris). To bylo podnětem ke hledání brouka na místech výskytu této rostliny na jižní Moravě, kde byl brzy zjištěn – překvapivě v početné populaci! – v NPP Dunajovické kopce (K. Hodek, pers. comm.), jednotlivě (?) v Mikulově (PR Svatý kopeček), u Pouzdřan a Znojma. Zařazení v červeném seznamu z r. 2005 se tak změnilo z kategorie RE na CR v novějším seznamu (2017). Lze ovšem předpokládat, že podobně jako u D. Dunajovic prosperuje i jinde na jihu Moravy, zatím „inkognito“ na místech s holou až řídce porostlou prohřátou půdou kolem živných rostlin, v jejichž kořenech se vyvíjejí larvy. Najít napadené srpky znesnadňovala činnost larev. V kořenovém krčku totiž kruhovitě přeruší (překoušou) vodivá pletiva, a poněvadž se odumřelé lodyhy brzy vylomí v úrovni povrchu půdy, zaniknou tak stopy vedoucí ke zdroji potravy. Do nižší kategorie ochrany by mohl být přeřazen poté, co by se u nás (v souvislosti se změnou klimatu?) začal výrazněji šířit ke středu Moravy, možná i do Čech. 

Tesařík Trichoferus pallidus. Foto Petr Mückstein 

Tesařík Trichoferus pallidus 
Dříve byl u nás považován za nesmírně vzácný druh, jak doslova uvedl náš přední cerambycidolog Heyrovský (1955). Jde o brouka – až 21 mm – s výhradně nokturální aktivitou. I když zakládá další generace pouze na čerstvě odumírajících kmenech a větvích stromů, zejména dubech (Quercus spp.), nevyhýbaje se těm, v nichž žije tesařík obrovský (Cerambyx cerdo), dlouho se mělo za to, že oba druhy se vždy spolu potravně vážou na týchž žijících stromech. Noční tma ale skryla, že vegetující stromy osídlené C. cerdo napadne pouze tehdy, jestliže na nich určité části, většinou už olistěné větve, začnou náhle usychat důsledkem stáří, oslabení stromu, nemoci ap. Atraktivní jsou pro něj především stromy (i mladší), jež odumírají celé hned po vyrašení listů. Poté, co se to objasnilo, byl T. pallidus zastižen na řadě míst jihu Moravy jako nevzácný druh. V posledním červeném seznamu [Hejda et al. (eds) 2017] už je přeřazen do kategorie EN (dříve v CR). I když bývá na místech výskytu početný, mohl by se do jiných oblastí Česka výrazněji šířit (už byl zjištěn i v Čechách: Bořucký 2017) pouze za podmínky přirozeného tlaku ke zvětšení jeho areálu. 

Tesařík Stictoleptura tesserula. Foto Stanislav Krejčík 

Tesařík Stictoleptura tesserula
Až 17 mm dlouhý brouk se nyní u nás vyskytuje pouze v Královéhradeckém a Pardubickém kraji, dříve to bylo také v severovýchodní části Moravy. A třebaže je známý z řady zemí (hlavně jihovýchodu Evropy až do Přední Asie po sever Íránu), dodnes zřejmě nikdo nezveřejnil jeho živnou rostlinu a pouze (podle potravních vazeb nejblíže příbuzných druhů v rodu) se usuzuje na vývoj larev v podzemních hnijících částech listnatých dřevin. Brouci s oblibou navštěvují kvetoucí byliny, ve východních Čechách zvláště děhelu lesního (Angelica sylvestris). Zjistit potravní zdroj larev by mohl usnadnit jeho častý výskyt na jiných lokalitách, např. na severovýchodním Slovensku. Výskyt ve východních Čechách je jistě refugiální, dříve tam přehlížený. V obou červených seznamech (2005, 2017) je zařazen beze změny v kategorii CR. I kdyby však byla jeho bionomie odhalena, změnil by se tento status leda v případě, že by se u nás začal rychle šířit mimo uvedené kraje. 

Účinně chránit je třeba všechny ohrožené druhy, i dosud tzv. známé neznámé 
Nutnost udržet v naší krajině nejen majkovité brouky, nýbrž i jiné nápadné, často kriticky ohrožené organismy – některé pro jejich málo známé potravní vztahy zatím aplikaci spolehlivé ochrany unikající – by ochránci přírody měli považovat za zvlášť naléhavý úkol. I když na větších lokalitách v chráněných územích se majkovití mohou vyskytovat delší dobu, aniž bychom o nich měli potřebné biologické údaje, dobře připravený průzkum možností ochrany nelze odkládat. Přispěje-li totiž čímkoli pro další ochranu důležitým, management to prohloubí a pomůže rozvoji populací (vyloučí jejich zánik), zejména v prostředí zemědělsky intenzivně využívaných pozemků. Jestliže ochránci přírody specifické potravní vazby takových druhů podcení, přinese obecněji vedená snaha je ochránit jen zklamané naděje. S tím je nutno počítat. Podobně je třeba se zaměřit na „potravně utajené“ druhy jiných skupin. Několik nápadných tesaříkovitých brouků uvádím jako zvlášť výrazné příklady, kdy bližší znalosti mohou změnit dosavadní přístup k ochraně určitých druhů. Nové poznatky nepochybně významně obohatí metodiky k ochraně ohrožených organismů a jejich lokalit, záchranné programy aj., a tak příznivě ovlivní úspěšnost ochranných akcí. Komunikativní i účinná by rovněž měla být argumentace zákonnou ochranou všech druhů, jichž se to týká, a na jejím základě potom trvat kdekoli v krajině na nezbytnosti uchovat jejich stanoviště.

Seznam literatury
BOLOGNA M. A. 1991: Fauna d´Italia, Vol. XXVIII. Coleoptera Meloidae. Edizioni Calderini, Bologna, XIV + 544 pp.  

BOŘUCKÝ J. 2017: První nález tesaříka Trichoferus pallidus (Olivier, 1790) (Coleoptera, Cerambycidae) v Čechách. Západočeské Entomologické Listy 8: 55–57.

CROS A. 1919: Biologie des Cerocoma (Col., Meloidae). Bulletin de la Société Entomologique de France 14: 248–252.

ČERNÝ L. 2019: Faunistic records from the Czech Republic – 473. Coleoptera: Meloidae. Klapalekiana 55: 206.

DI GIULIO A., TURCO F. & BOLOGNA M. A. 2002: Larval morphology of the genus Cerocoma (Coleoptera: Meloidae) and phylogenetic implications. Entomologica Fennica 13: 105–112.

DVOŘÁK M. 1983: Majkovití brouci Československa. Coleoptera, Meloidae. Klíče k určování hmyzu 4. Zprávy Československé Společnosti Entomologické při ČSAV Suppl. 4: 1–40.

DVOŘÁK M. 1996: Doplněk klíče tribu Cerocomini (Coleoptera: Meloidae). Klapalekiana 32: 159–162.

DVOŘÁK M. & VRABEC V. 2007: Coleoptera: Meloidae. Icones Insectorum Europae Centralis. Folia Heyrovskyana Series B, 6: 1–12.

FARKAČ J., KRÁL D. & ŠKORPÍK M. (eds) 2005: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. (Red List of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates.) Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 760 pp.

FLEISCHER A. 1927–1930: Přehled brouků fauny Československé republiky. Moravské Muzeum Zemské, Brno, 485 pp.

FORMÁNEK R. 1910: Majky (Meloë L.) zemí Koruny české. Zvl. otisk (Entomologické příručky 5) z Věstník Klubu Přírodovědeckého v Prostějově, roč. XIII. Nákl. Čes. Spol. Entomol., Prostějov, 13 pp.

HEJDA R., FARKAČ J. & CHOBOT K. (eds) 2017: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. (Red List of threatened species of the Czech Republic. Invertebrates.) Příroda (Praha) 36: 1–612.

HEYROVSKÝ L. 1955: Fauna ČSR 5. Tesaříkovití. ČSAV, Praha, 347 pp.

KADĚRA M. 2009: K etologii nočního tesaříka. Živa 57: 80–81.

KIRCHNER A. 1858: Die Coleopteren der Kaplitzer Umgegend. Lotos 8: 180–182.

KLETEČKA Z. & ČERNÝ L. 2001: Rozšíření čeledi majkovitých (Coleoptera, Meloidae) v jižních Čechách. Sborník Jihočeského Muzea v Českých Budějovicích. Přírodní Vědy 41: 57–62.

KLIKA J. 1873: Brouci. I. L. Kober, Praha, 448 pp.

KOVÁCS T. 1989: A Phytoecia scutellata Fabr. tápnövénye és életmódja (Coleoptera, Cerambycidae). Folia Historico Naturalia Musei Matraensis 14: 125–127.

LOKAJ E. 1869: Verzeichniss der Käfer Böhmens. Archiv für die Naturwissenschaftliche Landesdurchforschung von Böhmen 1, Sect. 4: 7–77.

LÜCKMANN J. & NIEHUIS M. 2009: Die Ölkäfer in Rheinland-Pfalz und im Saarland. GNOR-Eigenverlag, Mainz, 480 pp.

MERTLIK J. 2009: Přehled nálezů tesaříka Brachyleptura tesserula (Charpentier, 1825) (Cerambycidae: Coleoptera) z Čech (Česká republika). Elateridarium 3: 174–182.

SABOL O., SEHNAL R. & TOMAN J. 2006: Faunistic records from the Czech Republic – 218 . Coleoptera: Cerambycidae: Lamiinae. Klapalekiana 42: 343–344.

SLÁMA M. E. F. 1998: Tesaříkovití (Cerambycidae) České republiky a Slovenské republiky (Brouci – Coleoptera). M. Sláma, Krhanice, 383 pp.

STEBNICKA Z. 1987: Majkowate – Meloidae. Klucze do oznaczania owadów Polski, Part XIX/84. Państwowe wydawnictwo naukowe, Warszawa, 34 pp.

ŠVIHLA V. 1993: Meloidae. Pp. 114–115. In: JELÍNEK J. (ed.): Check-list of Czechoslovak Insects IV (Coleoptera). Seznam československých brouků. Folia Heyrovskyana Supplementum 1: 3–172.

ŠVIHLA V. 1996: Tenebrionoidea 4. Pp. 535–538. In: VAŇHARA J. & ROZKOŠNÝ R. (eds): Terrestrial invertebrates of the Pálava biosphere reserve of UNESCO III. 1^st edition. Folia Facultatis Scientiarum Naturalium Universitatis Masarykianae Brunensis. Biologia 94: 415–630.  

TÝR V. 2015: Soupis nálezů majkovitých brouků (Coleoptera: Meloidae) ze západních Čech. Západočeské Entomologické Listy 6: 12–17.

VRABEC V. 2005: Na okraj červeného seznamu brouků – majkovití. Živa 53: 270–272.