Rozhovor

Ochrana přírody 3/2013 — 9. 8. 2013 — Rozhovor — Tištěná verze článku v pdf

Rozhovor se Stanislavem Komárkem

Autor: Karel Chobot

Profesor Stanislav Komárek je biolog (původní specializací entomolog), historik biologie, filozof a autor četných svébytných, čtivých esejů, tří románů s esejistickými prvky a několika básnických sbírek. Přednáší na Přírodovědecké i Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, jeho hlavními tématy jsou dějiny biologie, vztah přírody a kultury, humánní etologie, biologická estetika a teoretické dílo švýcarského biologa Adolfa Portmanna. Podnětné úvahy k naší každodennosti i k civilizačnímu vývoji publikuje na svém blogu a na stránkách českých periodik. Především v rámci svých rozborů vztahu přírody a kultury nenechává stranou ani otázku ochrany přírody.

Pane profesore, jak vnímáte ochranu přírody, její teoretickou i praktickou stránku?

Dnes už spíše jako specifický způsob podnikání, byť ještě vyžaduje alespoň vzpomínku na někdejší entuziasmus.

Měla by příroda být chráněna víc – přísněji, plošněji – nebo spíše jinak?

Myslím, že určitě plošněji, ale prakticky uplatnitelná rada je v této věci drahá.

Vidíte rozdíly mezi českou (evropskou) ochranou přírody a situací ve světě?

Evropská je rozhodně lepší – stačí si prohlédnout třeba Peru nebo Madagaskar.

Kde vidíte historické kořeny ochrany přírody v českých zemích i obecně?

V romantické éře, která chránila jako první i staré stavby a jiné památnosti. Určité praktické aspekty jsou starší, třeba feudální hájení zvěře či tereziánský lesní zákon.

Vnímáte toto historické pozadí i v dnešních aktivitách ochrany přírody?

Jistě, v určité sentimentalitě, která si přeje krajinu zhruba z éry našich pradědečků, tj. asi z roku 1900 – ve skutečnosti k tomu není žádný hmatatelný důvod.

Invazní druhy a ochrana přírody je velké téma. Jak je vnímáte?

V postglaciální Evropě jsou všechny druhy časněji či později invazní, jen příchod koukolu na rozdíl od křídlatky sachalinské naše generace nepamatuje. Boj proti invazním druhům nahrazuje řadě lidí boj za „čistou zemi bez cizáků“, jak jej dobře znala i minulost – z tohoto hlediska se jedná o dobrou terapeutickou substituci; je lépe se s mačetou vrhat na bolševník nežli na bližního, podobně jako střílení zajíců na podzimním honu mnohým nahrazuje střílení lidí.

Jednou z tenzí uvnitř ochrany přírody je volba mezi ochranou druhů a ochranou procesů, kdy se stoupenci obou přístupů domnívají, že právě ten jejich zajistí řešení problému druhého. Vidíte takový rozpor?

Ten dotaz je krásným příkladem byrokratické věty, jak ji ještě pamatuji z písemností minulého režimu, v níž se už neškolenému oku ztrácí jakýkoli smysl. Tehdy by zněla například tak, zda důsledná aplikace principu CHOZRAZČOTu v národních podnicích může v rámci zefektivnění výroby zčásti nahradit vedoucí aktivitu stranických skupin. Poučen tehdejší zkušeností, neříkám ani tak, ani tak.

Vidíte paralely mezi stavem či vývojem ochrany památek a ochrany přírody?

Ochrana památek časově o něco málo předcházela ochranu přírody a o jednu koňskou délku je před ní podnes. Středověk nepotřebný hrad rozebral na prvočinitele a postavil z nich něco nového, co zrovna potřeboval. Ve srovnání s ochranou přírody se po mém soudu dělá pro památky dost.

Jak vnímáte snahy, kdy v dnešní době – řekněme v době vlády peněz – je příroda rozmanitými způsoby oceňována?

Jako dobově podmíněnou pošetilost. Jaká je cena Karlštejna, tapíra či hektaru rašeliniště – nu právě ta, za kterou je za určitých okolností můžeme prodat. Jinak se to podobá starému způsobu uvádění dětí do rozpaků: „A Jaroušku, za kolik bys prodal maminku?“ Získáme ovšem žádoucí hejno hausnumer, s nímž lze v takto konfigurovaném světě dál operovat.

Na závěr: proč ochrana přírody? Má smysl?

Proč ne. Smysl má, jen si musíme uvědomovat, že tak činíme pro sebe a svůj citový život, ne nezištně pro jiné druhy, které by se na nás také zřejmě vykašlaly, kdyby měly technologické možnosti, kterými disponujeme my – slimáčí civilizace by byla nutně limakocentrická, tak jako naše je antropocentrická.

Děkuji za rozhovor

Ptal se Karel Chobot