Podrobné vyhledávání v článcích

Obec Tetín, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a Státní pozemkový úřad uspořádaly dne 6. 11. 2024 konferenci s názvem „Pozemkové úpravy a voda v krajině“. Navzdory očekávání, že se bude jednat o malou regionální konferenci, účast řečníků a hostů potvrdila ambice pořadatelů překročit lokální rámec i z pohledu věcného obsahu.

V týdnu 21. 10. – 25. 10. 2024 zorganizovala AOPK ČR v rámci projektu Prospective LIFE návštěvu zástupců finského projektu LIFE BOREALWOLF. Hlavním tématem byla výměna zkušeností s ochranou a managementem vlka obecného v ČR a ve Finsku. 

Osmnácté jednání Rady AOPK ČR se uskutečnilo ve dnech 5.–6. listopadu 2024 v Teplicích nad Bečvou.

Hlavním tématem jednání byla problematika přírodě blízké správy vodních toků a inspirativní ukázky z řeky Bečvy a Jesenicka v souvislosti s nedávnými povodněmi v území.

O nosorožcovité (Rhinocerotidae) se ochrana přírody zajímá dlouhodobě, protože všech pět v současnosti žijících druhů, pokud nehodnotíme severní poddruh nosorožce tuponosého (Ceratotherium simum cottoni) jako samostatný druh, se v minulosti nebo současnosti ocitlo velmi blízko vyhubení.

Varan komodský (Varanus komodoensis) patří bezesporu k nejznámějším v současnosti žijícím ještěrům. Za uvedenou skutečnost vděčí zejména mimořádným tělesným rozměrům. I když varan skvrnitý (V. salvator) a možná i novoguinejský varan Salvadoriův (V. salvadorii) mohou být delší, hmotností a celkovou mohutností je obyvatel Komoda a dalších pěti ostrovů v indonéských Malých Sundách zdaleka předčí. Dospělí jedinci měří na délku i s ocasem v průměru 2,6 m a dosahují hmotnosti asi 50 kg. Nejdelší prokazatelně zaznamenaný exemplář se mohl pochlubit délkou 3,13 m a 166 kg hmotnosti. U té ale musíme uvést, že zahrnovala také nestrávenou potravu, jež může zvýšit hmotnost varana komodského až o 20 kg.

Ochrana přírody, jež se jako svébytný obor lidské činnosti ustavila na začátku 19. století, se již delší dobu zabývá otázkou, nakolik jsou nejrůznější opatření v péči o přírodní a krajinné dědictví, resp. o biologickou rozmanitost na jejích třech úrovních (geny, organismy, ekosystémy) reálně účinná.

Živočichové se v societě, kupř. ve stádu nebo hejnu, nedokáží vzájemně oslovovat, nicméně i z tohoto pravidla existují podle současných znalostí dvě výjimky. První se týká oblíbených delfínů skákavých (Tursiops truncatus), vydávajících tzv. podpisový zvuk, jenž bývá velmi specifický pro každého jedince a jímž se ostatním představuje. Svůj „podpis“ naučí zbytek hejna, který ho potom jeho zvukovým „jménem“ volá. Díky moderní snímací technice a počítačovým algoritmům víme, že když chce delfín něco říci jinému, vezme si ho stranou a mluví spolu jen oni dva. Obdobné chování bylo zaznamenáno i u papoušků, jmenovitě aratingy oranžovočelého (Eupsittula canicularis), osídlujícího západní pobřeží Střední Ameriky.