Podrobné vyhledávání v článcích

Rozvoj větrné energetiky je považován za jeden z klíčových nástrojů snižování emisí skleníkových plynů a zmírňování klimatické změny. Současně však vyvolává otázky týkající se možných dopadů na biodiverzitu. Vedle ztráty stanovišť, fragmentace prostředí či rušení živočichů představuje významný problém přímá mortalita ptáků a netopýrů. Větrné elektrárny se tak stávají příkladem tzv. green-green dilemma, kdy opatření přispívající k ochraně klimatu mohou současně představovat riziko pro některé složky biologické rozmanitosti.

Repatriace se v posledních letech stávají stále významnějším nástrojem aktivní ochrany přírody. Jejich důležitost roste zejména v souvislosti s globálním úbytkem biodiverzity. Jsou klíčové pro obnovu izolovaných populací, které po svém zániku již nemají šanci na spontánní návrat. Situaci navíc komplikuje klimatická změna; ta sice posouvá areály druhů, fragmentovaná krajina jim však brání v šíření. V těchto programech hrají nezastupitelnou roli denní motýli – díky své atraktivitě a společenské oblibě jsou také mimořádně účinným nástrojem osvěty a edukace. Příklad repatriace jasoně červenookého na Štramberku je jednou z prvních úspěšných u nás.