Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 6/2022 — 22. 12. 2022 — Péče o přírodu a krajinu — Tištěná verze článku v pdf
Česká republika by stejně jako ostatní státy EU měla do konce roku přijít s konkrétním návrhem na zvýšení rozlohy a intenzity ochrany a péče o chráněná území. Vyplývá to ze Strategie EU v oblasti ochrany biologické rozmanitosti do roku 2030 (dále jen Strategie), která účinně spravovaná chráněná území považuje za jeden z klíčových nástrojů k zastavení úbytku biodiverzity a počítá mimo jiné s ochranou 30 % rozlohy pevniny, z toho jedné třetiny přísně. Příspěvky jednotlivých členských států by měly přihlížet k odlišným podmínkám a odrážet jejich skutečný význam pro ochranu biodiverzity. Co můžeme reálně v daném časovém horizontu nabídnout my? To je stále předmětem odborné diskuse. Tento článek si klade za cíl shrnout východiska, sou- časný stav, kvantifikovat možné závazky a přispět tak do této diskuse.
O Strategii
Navyšování rozlohy územní ochrany přírody je jedním z dílčích elementů Green Deal, tedy souboru strategických iniciativ Evropské komise, jehož základním cílem je dosažení uhlíkové neutrality EU v roce 2050. Způsoby naplňování biodiverzitního pilíře jsou rozpracovány ve Strategii, kterou Evropská komise přijala v květnu roku 2020 (EK 2020).
Klíčovým cílem Strategie přitom je „Soudržná síť chráněných území“, ke které mají přispět tři klíčové závazky do roku 2030:
Ke Strategii přijal Evropský parlament usnesení, kterým tento materiál přivítal, a mj. zdůraznil nutnost splnit veškeré jeho cíle s ohledem na neúspěch dvou předchozích strategií v této oblasti. Cílům v oblasti zvýšení podílu územní ochrany přírody vč. tzv. striktního režimu, přitom vyjádřil důraznou podporu a poukázal na nutnost jejich důsledného provádění (EP 2021).
Ke Strategii se ve svých závěrech vyjádřila též Rada EU, která ji podpořila a vyzvala k její rychlé a ambiciózní implementaci. Přivítala přitom zejména právě cíle v oblasti územní ochrany a obnovy přírody a zdůraznila potřebu kolektivního úsilí členských států k jejich dosažení (Rada EU 2020).
Je tedy evidentní, že provádění Strategie byla na úrovni orgánů EU, formovaných zástupci členských států, vyjádřena významná politická podpora, často právě s důrazem na cíle v oblasti posílení územní ochrany přírody. Tato skutečnost může být důležitým argumentem při prosazování a obhajobě jejího naplňování.
Jak Strategie samotná, tak její dílčí cíle a jejich naplňování, jsou důležitým východiskem i pro nadcházející mezinárodní jednání o globálním rámci pro biologickou rozmanitost po roce 2020.
Kritéria pro výběr chráněných území
Aby členské státy při definování svých závazků postupovaly jednotně, zveřejnila Evropská komise v lednu 2022 pokyny (EK 2022), které shrnují kritéria a metodiku výběru chráněných území, jež mají přispět k plnění výše uvedených cílů. Následně byl v červnu 2022 zveřejněn podrobný formát pro jednotné zasílání informací jednotlivými členskými státy jak o lokalitách, které již nyní tato kritéria naplňují, a lze je tedy započítat do výchozího stavu, tak o územích, prostřednictvím kterých je navrženo cílů 30 i 10 % dosáhnout.
Obsah těchto pokynů je výsledkem relativně dlouhých jednání a čtyř kol písemných konzultací se zástupci členských států v rámci pracovní skupiny Nature Directives Expert Group – NADEG. Diskuse v rámci NADEG se zaměřovala zejména na realističnost cílů a úvahy, které vedly Evropskou komisi k jejich stanovení, harmonogram jejich plnění, financování, nutné personální kapacity či transparentnost procesu a v neposlední řadě na tzv. přísnou ochranu (viz dále).
Z hlediska definic důležitých pro cíl 30 % stojí za pozornost, že tento cíl nemusí být naplněn pouze chráněnými územími v obvyklém slova smyslu, ale i prostřednictvím tzv. jiných účinných územních ochranných opatření (dále jen OECM; Other effective area-based conservation meassures). Blíže, co tento relativně nový koncept znamená, viz box 1. V České republice dosud nebyla žádná území jako OECM deklarována. Při pohledu do celosvětové databáze chráněných území Protected Planet (UNEP-WCMC a IUCN 2022) je zjevné, že v identifikování OECM dosud tápe celá Evropa.
Ne každé případně identifikované OECM však bude splňovat kritéria, která Evropská komise v pokynech dále uvádí jako podmínky pro započítání do cíle 30 %. Tato kritéria jsou v podstatě shodná jak pro chráněná území, tak pro OECM a zahrnují především následující zásady:
Tato kritéria musí být již nyní splněna, popř. musí závazek členského státu spočívat v příslibu jejich naplnění do roku 2030.
Výchozí stav – chráněná území
Dle aktuálních údajů je v ČR formou chráněných území – ve smyslu zvláště chráněných území, smluvně chráněných území a lokalit soustavy Natura 2000 – po odečtení vzájemných překryvů chráněno 1 725 672 ha, tedy 21,88 % plochy státu (viz tab. 1). Pro kontinentální biogeografickou oblast je současné pokrytí 22,15 %, v panonské pak 16,02 %.
Máme za nesporné, že všechny výše uvedené kategorie již nyní naplňují kritéria pro započítání do cíle 30 %. Spíše jen teoretickou otázkou by mohly být některé přírodní památky vyhlášené primárně pouze pro ochranu útvarů neživé přírody. Jelikož však v naprosté většině případů je na chráněný fenomén (např. jeskyně, skalní výchoz apod.) vázána také typická fauna a flóra, která je v plánech péče a způsobech péče o území zohledňována, bylo by pominutí významu těchto, byť rozlohou zpravidla velmi malých území, z hlediska cílů Strategie neopodstatněné. Samostatnou otázkou zůstává, zda je na stavu všech našich chráněných území co zlepšovat – k tomu viz dále.
Mapa: Stávající chráněná území v ČR se zvýrazněním nejpřísněji chráněných částí. Tmavě zeleně jsou zvýrazněna všechna stávající maloplošná zvláště chráněná území, I. a II. zóna CHKO a všechny zóny národních parků s výjimkou zóny kulturní krajiny – tedy kategorie s potenciálem pro přísnou ochranu. Vypracovali Zdeněk Kučera, Mária Bárdyová
Možné závazky k cíli 30 %
Pro dosažení cíle 30 % nám tedy chybí něco málo přes 8 % plochy ČR, přibližně 631 000 ha. Strategické úvahy by se přitom měly ubírat jak směrem k vyhlášení nových nebo rozšíření stávajících chráněných území, tak k identifikování lokalit mimo stávající kategorie, které naplňují požadavky pro OECM a které již dnes významně přispívají k ochraně biodiverzity. Jelikož Strategie také velmi akcentuje význam ekologických koridorů a vytvoření skutečně soudržné transevropské přírodní sítě, hledisko zvýšení nedostatečné konektivity stávajících území by mělo hrát podstatnou roli. Je však třeba mít na paměti, že ne všechny ekologické koridory jsou samy o sobě dostatečně velké a natolik přírodovědně hodnotné, aby naplnily kritéria pro OECM pro započítání do cíle 30 % (Hilty et al. 2020). Při volbě lokalit pro příslib naplnění cíle 30 % je také třeba dávat pozor na překryvy – hledají se skutečně plochy dosud nezapočítané mezi chráněná území v žádné z kategorií uvedených v tab. 1. Proberme si stručně možnosti:
Natura 2000 – vymezování soustavy Natura 2000 má pevně daný základ v právu EU a její vymezování je legislativní povinností, nikoli dobrovolným, chceme-li strategickým závazkem. Tento proces je v ČR prakticky završen. V roce 2023 se předpokládá vydání nařízení vlády, kterým budou zohledněny poslední dosud nevypořádané požadavky Evropské komise z hlediska dostatečnosti soustavy pro ochranu cílových druhů a stanovišť na našem území. Tato novela bude mimo jiné řešit zpřesnění hranic stávajících území a k novému vyhlášení či významnějšímu rozšíření je navrženo sedm evropsky významných lokalit (Strážkovice, Milešov pod Milešovkou-kostel, Lichkov, Paseky, Nové Pole, Kozlov-Tábor a Východní Krušnohoří). V pokročilém stadiu příprav je také návrh na vyhlášení ptačí oblasti Západní Krušné hory, která by měla sloužit především k ochraně jedné z posledních populací tetřívka obecného v ČR. Tyto plánované změny se budou pohybovat (po odečtení překryvů) okolo 0,05 % plochy ČR.
Velkoplošná zvláště chráněná území – uvažovat o vyhlášení nových chráněných krajinných oblastí a národních parků je v tomto kontextu zcela jistě více než namístě. Identifikace vhodných lokalit z odborných hledisek v minulosti několikrát proběhla (Pešout 2015). Samotný proces vyhlášení velkoplošných chráněných území je obvykle dlouhodobý, vyžadující úzkou spolupráci s místními samosprávami a širokým spektrem dotčených subjektů. Z hlediska pokročilosti prací jsou nyní nejdále přípravy podkladů pro zahájení projednávání národního parku Křivoklátsko, chráněné krajinné oblasti Soutok Moravy a Dyje a chráněné krajinné oblasti Krušné hory. Po odečtení překryvů se stávajícími chráněnými územími (které jsou v případě zejm. Křivoklátska a Soutoku značné) by se vyhlášením výše uvedených lokalit mohlo jednat o navýšení ochrany ČR o 0,8 % (Pešout & Dort 2022).
Maloplošná zvláště chráněná území – soustava MZCHÚ v ČR je co do počtu rozsáhlá, problémem je však často velmi malá rozloha jednotlivých území (v ČR máme neuvěřitelných 2649 MZCHÚ o průměrné rozloze 43,8 ha, ovšem celá polovina z tohoto počtu lokalit je menší než 9 hektarů). Právě v tomto kontextu je důraz kladený na konektivitu soustavy zvláště důležitý. Vyhlašování nových MZCHÚ společně s rozšiřováním stávajících zůstane i nadále významným nástrojem ochrany přírody pro zachování nejcennějších lokalit. Mezi územími národního významu, jejichž návrhy jsou již nyní v procesu vyhlášení, lze jmenovat např. NPR Lanžhotské pralesy, NPP Soutok, NPR Obírka – Peklo či NPP Zlatý potok. Pro řadu dalších jsou připravovány podklady nebo jsou vedena jednání na různých úrovních, jmenujme například uvažovanou národní kategorii na části lomu ČSA, NPP Tok, NPP Jordán, NPR Bečva a další. Po odečtení překryvů se u lokalit národního významu aktuálně plánovaných k vyhlášení pohybujeme na úrovni cca 0,02 % plochy státu, nejsou v tom započítány záměry na vyhlášení přírodních památek a rezervací krajskými úřady v dosud nechráněné krajině.
Smluvní ochrana – tento relativně nový nástroj ochrany přírody (§ 39 zákona č. 114/1992 Sb., dále jen ZOPK) je dosud využíván téměř výhradně k ochraně lokalit soustavy Natura 2000, avšak jeho širšímu využití i ve volné krajině v podstatě nic – kromě absence praktických zkušeností s využíváním tohoto institutu – nebrání.
Významné krajinné prvky – možná poněkud opomíjený, ale legislativně relativně silný nástroj ochrany území. Registrované VKP jsou ze své podstaty lokality často naplňující definici OECM, které navíc vyhovují i kritériím pro zahrnutí do cíle 30 % – existuje u nich vyhlašovací dokument, jenž definuje přírodní hodnoty a cíle ochrany, zákonem je určen subjekt zodpovědný za jejich správu, který také dle svých finančních možností zajišťuje péči. Cílený monitoring biodiverzity ve většině z nich však neprobíhá, nicméně cenná data o vývoji ekosystémů v čase může poskytnout pravidelné mapování biotopů. Podstatným problémem je kromě absence dedikované plánovací dokumentace však skutečnost, že v současné době neexistuje žádná centrální evidence VKP (Štefanová 2015), můžeme tak pouze odhadovat (na základě extrapolace dat ze dvou krajů, kde byly údaje AOPK ČR v minulosti systematicky sesbírány, prověřeny a digitalizovány), že registrované VKP v ČR mohou zaujímat plochu kolem 10 000 ha, tedy kolem 0,13 %. Zákonná povinnost ukládání vyhlašovací dokumentace spolu s prostorovými údaji do centrální databáze by mohla být součástí změn v územní ochraně v souvislosti s přijetím závazků dle Strategie. Dořešit by v takovém případě bylo nutné i otázku systematického plánování péče v těchto územích.
Uvažovat lze v této souvislosti i o VKP tzv. ze zákona, které chrání z hlediska biodiverzity a zajištění konektivity krajiny mnohdy cenná území (rybníky, jezera, vodní toky, rašeliniště, údolní nivy a lesy). Nejsou však přesně prostorově vymezena a cílená péče ve smyslu kritérií pro cíl 30 % zde není tak jednoznačně definována vyhlašovacím předpisem. Účinným řešením by bylo nastavení evidence nejcennějších segmentů VKP, které jsou nositelem hlavních hodnot daného VKP ze zákona, jímž by pak mohla být věnována prioritní pozornost z hlediska financí na péči i monitoringu. VKP ze zákona, a to bez překryvu se stávajícími chráněnými územími, představují dalších přibližně 23 % plochy státu1 – toto je však maximální podíl, reálně by mělo smysl započítávat pouze registrované VKP a evidované segmenty VKP ze zákona dle diferencovaného přístupu navrženého výše.
. . .
1 při započítání všech lesních, mokřadních a vodních ekosystémů z konsolidované vrstvy ekosystémů (KVES)
. . .
Územní systém ekologické stability – i tyto prvky (zejména biocentra patrně všech úrovní) mají potenciál pro zařazení mezi OECM, směřující do určité míry k zajištění konektivity soustavy chráněných území (viz též Pešout a Hošek 2012). Částečně se překrývají s VKP ze zákona (zejm. lesy), avšak i zde je problém s absencí centrální evidence aktuálních ÚSES pro účely reportingu či plánování cílené péče.
Dalším prvkem územní ochrany, který významně přispívá k ochraně biodiverzity a který stojí za pozornost, jsou soukromá chráněná území. Pojem není v české legislativě ukotven a explicitně s ním nepočítá ani Strategie, nicméně pravděpodobně lze i tato území zahrnout mezi OECM, která naplňují kritéria pro cíl 30 %. Spadají sem například ptačí parky budované Českou společností ornitologickou nebo lokality vykupované a spravované pozemkovými spolky (Pešout 2015). V případě souhlasu správců by mohla být tato území do soustavy započítána.
Mezi potenciální OECM lze zvažovat i některé další prvky územní ochrany, například přechodně chráněné plochy, přírodní parky, popř. vojenské újezdy, ochranná pásma vodních zdrojů, lesy ochranné atd., vždy však některé ze stanovených kritérií není naplněno. Podrobný rozbor problematiky OECM však překračuje rozsah tohoto článku.
Přísná ochrana 10 %
I proto, že k cíli 30 % přispívají mj. i území, která biodiverzitu chrání také druhotně, je důležité zdůraznit význam a zvýšit rozlohu těch, která byla za účelem ochrany biodiverzity přímo zřízena a v nichž jsou všechny aktivity přísně regulovány tak, aby bylo tohoto cíle dosaženo. Strategie tak klade zcela správně důraz na to, aby se navýšil podíl území EU, který je chráněn přísně.
Ačkoli by se mohlo zdát, že ve Strategii je akcentována přísná ochrana výhradně ve smyslu ochrany přírodních procesů a minimalizace lidských vlivů, v pokynech Evropské komise je nakonec s cílenými zásahy pro podporu biodiverzity počítáno – podrobněji viz box 2. Je to výsledkem diskusí se členskými státy v rámci NADEG, kde právě vymezení přísné ochrany a v jejím kontextu role péče o území a přípustných antropogenních aktivit (výkon práva myslivosti, hospodaření v lesích apod.) nakonec vykrystalizovalo jako zásadní téma. Ve výsledku je definice rozvolněna oproti původnímu návrhu a připouští určitý rozsah intervencí, které ale musí být slučitelné s cíli ochrany daného území, resp. jsou nezbytné pro jeho obnovu. Toto téma ostatně v letošním roce rezonovalo i na stránkách tohoto časopisu (Hofmeister 2022, Hošek & Storch 2022, dále články Hofmeister a Storch v tomto čísle).
Vlevo přírodní zóna NP Šumava, vpravo přírodní zóna (Naturzone) německého NP Bayerischer Wald. Po obou stranách státních hranic jsou plochy do budoucna určeny k ponechání nerušenému působení přírodních procesů. Zjevně se však liší v tom, kdy se tam zasahovalo naposled. Foto Eva Knížátková
V souladu s metodickým pokynem Evropské komise je možné do oblastí tzv. přísné ochrany počítat i území, kde nezbytná aktivní péče podporuje biologickou rozmanitost, vč. pastvy a seče luk v intenzitě a frekvenci odpovídající ekologickým nárokům předmětu ochrany. Na obrázku sečení luk v oblasti Lopeníku v II. zóně CHKO Bílé Karpaty. Foto: Ivana Jongepierová
Kolik máme již nyní přísně chráněných území?
Podíváme-li se na zákonné ochranné podmínky a cíle jednotlivých kategorií zvláště chráněných území, pak lze v obecné rovině říci, že dostatečně silné (byť různě formulované) nástroje pro to, aby všechny ohrožující aktivity mohly být regulovány do té míry, aby nekompromitovaly dosahování cílů ochrany území, mají zejména zóna přírodní, zóna přírodě blízká i zóna soustředěné péče národních parků, první i druhá zóna chráněných krajinných oblastí, (národní) přírodní rezervace a do značné míry také (národní) přírodní památky. Tyto lokality bez vzájemných překryvů nyní představují 7,78 % rozlohy ČR – viz mapa, údaje o podílu jednotlivých kategorií na ploše ČR viz tab. 1.
Je zřejmé, že zdaleka ne všechny konkrétní plochy spadající do těchto kategorií naplňují minimalizaci prováděných zásahů na pouze takové, které jsou potřebné k udržení či obnově stanovišť a druhů. Území i jejich části se především liší z hlediska kvality dochovaných přírodních hodnot a optimální péče či akceptovatelná míra využívání se odvíjí od ekologických nároků jednotlivých předmětů ochrany a podmínek lokality. Všechny tyto skutečnosti jsou zohledňovány v pravidelně aktualizovaných plánech či zásadách péče. Pravděpodobně nejvýznamnějším faktorem pro úspěšnost prosazení optimální péče ve skutečnosti pak zůstává vlastnictví pozemků. Reálný podíl přísně chráněných území ve smyslu plného nadřazení nároků předmětů ochrany jinému využívání je tak obtížné na celorepublikové úrovni přesněji vyčíslit, pohybovat se bude spíše někde kolem 3 %.
Lze se přiblížit 10 %?
Jistě lze postupnými kroky směřovat k navyšování podílu reálně přísně chráněných území z těch kategorií, které k tomu mají předpoklady. Za úvahu také stojí, zda by si podmínky ochrany MZCHÚ, popř. CHKO v ZOPK, nezasloužily vyhodnocení z hlediska jejich adekvátnosti, tedy zda jsou schopny dostatečně efektivně reagovat na nové tlaky a hrozby působící v dnešní krajině.
Vyhlašování nových chráněných území již bylo diskutováno výše, roli v této souvisloti hraje též postupné přehlašování území stávajících včetně např. revize zonace CHKO. Navyšování podílu takto chápané přísné ochrany je v ČR také v souladu se snahami o zajištění ochrany evropsky významných lokalit formou vybraných kategorií zvláště chráněných území, které stále ještě nebyly vyhlášeny v potřebném rozsahu. V dalším období bude vhodné se zaměřit na vyhodnocení efektivity tzv. základní ochrany (§ 45 písm. c, odst. 2, ZOPK) pro udržení či zlepšování stavu konkrétních evropsky významných lokalit a v případě shledání její nedostatečnosti přistoupit k vyhlášení dalších přírodních památek či rezervací.
To, že je definice přísné ochrany širší, však pochopitelně neznamená, že by neměl být kladen zvýšený důraz na ochranu lokalit, kde chráníme primárně přírodní procesy a necháváme je samovolnému vývoji. Pro tento přístup je zásadní rozloha, MZCHÚ a zóny velkoplošných chráněných území, které mají tento cíl, by vždy měly být vymezovány tak, aby byly dostatečně velké, aby se procesy mohly v dostatečných měřítkách skutečně uplatnit. Souhrnné vyhodnocení stávající soustavy chráněných území z hlediska vhodnosti a účelnosti ponechání vybraných ekosystémů primárně působení přírodních sil (a to včetně území dotčených těžbou nerostných surovin) dosud nebylo provedeno.
Dosáhnout uplatnění přísné ochrany na 10 % plochy ČR je cíl ambiciózní, kterého bude v každém případě v podmínkách české krajiny s tradicí využívání obtížné dosáhnout (Pešout 2020), měli bychom se mu však pokusit alespoň – co nejvíce to bude možné – přiblížit.
Jsou naše chráněná území účinná?
Chráněná území nestačí mít, chráněná území je potřeba mít v dobrém stavu. Musí se jim dařit účinně dosahovat cílů, pro které byla vyhlášena, což velmi úzce souvisí mj. i s výše diskutovaným reálným uplatňováním přísné ochrany. Hodnocením efektivity chráněných území obecně se zabývá mnoho prací, pro celkový přehled na planetární úrovni odkazujeme na text v jednom z předchozích čísel (Plesník & Pelc 2022).
A co vlastně víme o efektivitě našich chráněných území? Na národní úrovni zatím překvapivě málo. Pro jednotlivé lokality jsou informace k nalezení v příslušných hodnotících kapitolách plánů péče a souhrnů doporučených opatření. Plánovací dokumentaci máme na velmi dobré úrovni, je pravidelně aktualizována pro většinu lokalit. Definuje vše potřebné – předměty ochrany, cíle, opatření k jejich dosažení a často také indikátory pro zhodnocení dosažení příznivého stavu.
Co však citelně chybí, je zacílení monitoringu na efektivitu prováděných opatření. Je významné si uvědomit, že podle Strategie by měl monitoring biodiverzity z hlediska dosahování cílů ochrany jednotlivých chráněných území probíhat na 30 % plochy. K tomu jsou zapotřebí významné finanční a personální prostředky. Základem by mělo i nadále být plošné a pravidelné mapování biotopů, které je však podle potřeby nutné metodicky upravit a doplnit řadou cílených sledování. Jedině monitoring poskytuje správcům informace pro přizpůsobení péče a rozhodování o využívání lokality v rámci adaptivního managementového cyklu.
Závěrem
Strategie nám poskytuje mandát, vodítko a východiska pro rozšíření jednoho z nejefektivnějších nástrojů ochrany přírody. Územní ochrana je velmi důležitou součástí úsilí o zachování biodiverzity, která nám mj. umožňuje cíleně plánovat péči o určité relativně geograficky celistvě vymezené přírodní celky, má svou celoevropskou tradici a ve velké míře i podporu veřejnosti. Čím dál tím víc je však zřejmé, že v chráněných územích problém ubývající biodiverzity nevyřešíme a své úsilí musíme zaměřit též do krajiny mimo ně a směrem k její obnově, aby byla odolnější dopadům změny klimatu, a byla tedy v dlouhodobém horizontu schopna adekvátně reagovat na potřeby společnosti (z hlediska produkce potravin, ekonomiky, místních komunit atp.), přestože i v tomto je role chráněných území tradiční a nezastupitelná. Obě tato úsilí by se proto měla vhodně doplňovat, pro což nám minimálně evropské iniciativy a legislativní prostředí poskytují dobrý základ. ■
Poděkování – Autoři děkují Zdeňku Kučerovi a Márii Bárdyové za provedení analýz a vytvoření mapy a Pavlu Pešoutovi za pročtení a cenné připomínky.
- - -
Úvodní foto:
Oblast soutoku Moravy a Dyje patří z hlediska ochrany biodiverzity k nejvýznamnějším v ČR, chráněna je jako ptačí oblast i evropsky významná lokalita. Pod přísnou ochranou je však dosud pouze zcela zanedbatelná část (NPR Cahnov – Soutok, NPR Ranšpurk). Vyhlášení CHKO Soutok s I. zónou pokrývající nejcennější lokality by k cíli 10 % významně přispělo. Foto Eva Knižátková
- - -
Seznam literatury:
CBD (2018): COP Decision 14/8 on Protected areas and other effective area-based conservation measures. Dostupné online: www.cbd. int/ doc/decisions/cop-14/cop-14-dec-08-en.pdf
Dudley N. [ed.] (2008): Guidelines for Applying Protected Area Management Categories. IUCN, Gland, Switzerland, 143 pp.
Dudley N., Jonas H., Nelson F., Parrish J., Pyhälä A., Stolton S. & Watson J. E. M. (2018): The essential role of other effective area-based conservation measures in achieving big bold conservation targets. Global Ecology and Conservation 15: e0024. 7 pp.
European Commission (2022): Criteria and guidance for protected areas designations. Commission Staff Working Document, 27 pp. Evropská komise (2020): Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 – navrácení přírody do našeho života. 25 pp. Evropská komise (2021): Nová Lesní strategie EU do roku 2030. 28 pp.
Evropský parlament (2021): Usnesení Evropského parlamentu ze dne 9. června 2021 o strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 – Navrácení přírody do našeho života. 43 pp.
Hilty J., Worboys G. L., Keeley A., Woodley S., Lausche B., Locke H., Carr M., Pulsford I., Pittock J., White J.W., Theobald D.M., Levine J., Reuling M., Watson J.E.M., Ament R. & Tabor G. M. (2020): Guidelines for conserving connectivity through ecological networks and corridors. Best Practice Protected Area Guidelines Series No. 30. IUCN, Gland, Switzerland, 122 pp.
Hofmeister J. (2022): Jak převzít svůj díl zodpovědnosti za ochranu biologického dědictví planety? Ochrana přírody 77 (1): 8–14. Hošek M. & Storch D. (2022): Odpovědnost přijměme, ale na základě dat a s rozmyslem. Ochrana přírody 77 (3): 27–31.
IUCN-WCPA Task Force on OECMs (2019): Recognising and reporting other effective area-based conservation measures. IUCN, Gland, Switzerland, 24 pp.
Lázaro C., Dudley N., Jonas H. & Lewis E. (2021): Assess the potential of other effective area-based conservation measures as a driver for landscape-level conservation and connectivity in the EU. European Environment Agency, 52 pp.
Marnewick D., Jonas H. & Stevens C. (in prep.): Site-level methodology for identifying other effective area-based conservation measures (OECMs). IUCN, Gland, Switzerland.
Pešout P. & Hošek M. (2012): Ekologická síť v podmínkách ČR. Ochrana přírody 67 (2): 2–8. Pešout P. (2014): „Soukromé rezervace“ v České republice. Ochrana přírody 69 (2): 19–22.
Pešout P. (2015): Soustava chráněných krajinných oblastí České republiky před dokončením? Živa 63: 192–196.
Pešout P. (2020): Navrácení přírody do našeho života – strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030. Ochrana přírody 75 (4): 44–48.
Pešout P. & Dort M. (2022): Stav a potenciál rozvoje soustavy CHKO v ČR. Fórum ochrany přírody. v tisku.
Plesník J. & Pelc F. (2022): Chráněná území ve světě: současný stav a perspektivy dalšího vývoje. Ochrana přírody 4: 40–44. Rada Evropské komise (2020): Conclusions on Biodiversity – the need for urgent action. 17 pp.
Štefanová T. (2015): Registrované významné krajinné prvky ve Středočeském kraji. Ochrana přírody 70 (2): 24–28.
UNEP-WCMC & IUCN (2022): Protected Planet: The World Database on Protected Areas (WDPA) and World Database on Other Effective Area-based Conservation Measures (WD-OECM). Dostupné online: www.protectedplanet.net