Mezinárodní ochrana přírody

Ochrana přírody 4/2022 — 25. 8. 2022 — Mezinárodní ochrana přírody — Tištěná verze článku v pdf

Ochrana přírody v Ugandě

autoři: František Pelc, Pavel Pešout, Libor Ambrozek

V předkoloniální éře se na území dnešní Ugandy nacházelo několik království, optikou prvních Evropanů „překvapivě kultivovaných“. Země se zbavila koloniální závislosti na Velké Británii v roce 1962. Postkoloniální vývoj však probíhal ve velké společenské dezorganizaci. Po éře brutálního a neefektivního vládnutí diktátora Idi Amina prošel celý stát dalším nejednoduchým obdobím. Po roce 1986 se k moci dostává prezident Yoweri Museveni, kterému se zemi daří postupně konsolidovat racionálním vládnutím. Nicméně severní část země se dostala do područí zfanatizovaných příslušníků  povstalecké  Armády  božího odporu (LRA), kteří pozabíjeli a odvlekli desetitisíce lidí. Teprve v první dekádě našeho tisíciletí se podařilo, že byla tato zločinecká organizace marginalizována. Prezident Museveni vládne Ugandě dosud, přičemž svoje nekonečné mandáty obhajuje v jen částečně demokratických volbách.

Výběžek deštných pralesů Konžské pánve zasahuje do národního parku Semliki a hostí i slony pralesní. Foto: František Pelc

Uganda přináleží k zemědělsky úrodnému pruhu v Africe, a to předznamenává i dlouhodobě intenzivnější zemědělství a vysokou hustotu zalidnění. Část Ugandy, Rwanda, Burundi a Demokratická republikaKongo patří k nejzalidněnějším částem Afriky i světa vůbec. Dnes jsou v Ugandě zcela dominujícím krajinným typem plantáže s různými druhy plodin. Dalo by se říci, že přírodní stanoviště až na výjimky najdeme pouze v rezervacích a národních parcích. V době oslavného hodnocení W. Churchilla měla Uganda méně než 3 miliony obyvatel, dnes přes 47 milionů (!) a počet každoročně narůstá o více než milion osob (přírůstek zhruba 3–4 %). Průměrná fertilita dosahuje skoro pět dětí na ženu. Hustota zalidnění činí v průměru přes 240 lidí na km², je tedy dvakrát vyšší než v ČR. Uganda patří na světě, ale i v Africe k zemím s nejnižším HDP na hlavu, který dosahuje okolo 800 USD na obyvatele a ročně narůstá celkově o 2 až 6 %. Hlavní město Kampala má 1,7 mil. obyvatel (s předměstími 7 mil. obyvatel) a další větší města jsou Kira (asi půl milionu obyvatel), Gulu, Lira, Mbale a Nansana (zhruba 100 000 až 200 000 obyvatel).

Vysoká biodiverzita perly Afriky

Uganda se díky dynamické geomorfologii a klimatu může pochlubit neobyčejně pestrými přírodními podmínkami. Jak na tom je perla Afriky v současnosti? Krajinná rozmanitost zůstává stále výjimečná. Vedle jezerních a mokřadních ekosystémů (včetně části obřího sladkovodního Viktoriina jezera) se zde vyskytují nížinné deštné lesy, které mají afinitu k pralesům Konžské pánve, horské deštné lesy a různé typy savan včetně humidnějších súdánsko-guinejských savan až po velehorské ekosystémy s afroalpinskou vegetací ve vysokých pohořích dosahujících 4000–5000 m n. m. (Virunga, Mt. Elgon a Rwenzori). Biodiverzita Ugandy je opravdu mimořádná, například počet druhů savců činí okolo 380, a ptáků dokonce přes tisíc, což představuje polovinu všech ptačích druhů ptáků celé Afriky. Původní ekosystémy se však do současnosti uchovaly pouze omezeně a ve fragmentech.

Národní parky a vybrané rezervace Ugandy. Zpracoval Jan Vrba, AOPK ČR, 2021

Správa divočiny

Ugandská správa fauny a flóry (Uganda Wildlife Authority) řídí celkem 10 národních parků o celkové ploše 11 000 km² a 11 rezervací divočiny (většinou v nižším stupni ochrany) zabírajících dohromady 8779 km². Celkem jde tedy o téměř 20 000 km², tedy asi 8 % plochy státu, po odečtení plochy pokryté jezery téměř 10 %. To je s ohledem na vysoké zalidnění značný podíl. Úroveň ochrany přírody je na africké poměry celkem vysoká, ale trpí také značným podfinancováním. Na 1 km² národních parků bylo celkově v posledních letech vynakládáno přibližně 418 USD (více než 20 % z toho tvoří příspěvky zahraničních nevládních organizací), zatímco expertně stanovené minimum pro dostatečnou péči o chráněné území by nemělo klesat pod 1000 USD/ročně/ km² (Lyndsey et. al. 2018). Úplný souhrnný počet chráněných území různých kategorií v Ugandě se uvádí jako 712 ploch, pokrývajících více než 39 000 km², což přesahuje 16 % státního území. Nemálo chráněných území nižšího stupně ochrany však existuje pouze na papíře a některá jsou poničená těžbou dřevin, pytláctvím a transformací v agrocenózy.

Rozsáhlá súdánsko-guinejská savana na hranicích s Jižním Súdánem stále hostí množství volně žijících živočichů. V pozadí kopce Lonyili. Národní park Kidepo Valley. Foto: František Pelc

Největší hrozby pro ugandskou přírodu

Jednou z hlavních příčin ničení biodiverzity a přírodního krajinného prostředí Ugandy je a zůstane rostoucí populace přinášející s sebou destrukční tlak na přetváření savan a lesů, které se většinou mění na agrocenózy. Uvedený proces se bohužel nevyhýbá ani chráněným územím, například lesním rezervacím. Podíl odlesněných ploch a agrocenóz narůstá, patří k největším v Africe a nadále se rychle zvyšuje, a to včetně ploch na nejstrmějších úbočích hor. Například zornění se z necelých 19 % v roce 1969 navýšilo na současných 35 % celkové plochy státu. Pro srovnání, v ČR, jedné z nejvíce zorněných zemí na světě, dosahuje zhruba 41 %. Zemědělství zaměstnává zhruba dvě třetiny populace. Mezi nejvýznamnější zemědělské produkty patří káva (po Etiopii druhý největší africký exportér), bavlna, čaj, tabák, maniok, brambory, kukuřice, banány, proso, luštěniny, olejniny, řezané květiny; hovězí, kozí maso, mléko, med, drůbež a ryby. Úroveň zemědělství je však velmi různá. Zatímco v jižní a střední Ugandě se již rozvinuly intenzivnější formy místy využívající i modernější techniku, na severu dosud převládají běžné primitivní způsoby hospodaření, kde motyka představuje dominantní nástroj a jako revoluce je nově využíván volský potah s jednoduchým pluhem.

Při zachování současného trendu ročního přírůstku okolo 3 % se počet obyvatelstva zdvojnásobí za pouhých 20–25 let a může se tak blížit k 90–100 milionům, jakkoliv predikce nemusí být přesná. To je a bude zásadní a velmi obtížně řešitelný problém pro sociální, ekonomické a environmentální aspekty dalšího rozvoje společnosti. Již dnes se vysoká hustota zalidnění promítá do tlaku na existující chráněná území, dochází k jejich ilegálnímu poškozování a zvyšuje se množství konfliktů mezi faunou a lidmi. V Ugandě byl již zřejmě úplně vyhuben pes hyenovitý, nosorožec dvourohý a nosorožec tuponosý severní.

Dalším rizikem pro přežití ugandské přírody se stal objev ropných ložisek, která jsou v hlavní míře vázána na geologické struktury Velké příkopové propadliny. Nešťastné je, že naleziště této strategické suroviny se překrývají s nejvýznamnějšími chráněnými územími Ugandy. Zejména se to týká největších bizarní výsledky (Prinsloo et al. 2011). Na těžbě se podílejí velké nadnárodní společnosti, kde významnou úlohu zpravidla sehrává nepřekvapivě čínský kapitál. Těžba ropy by mohla nejen uspokojit spotřebu samotné Ugandy, ale surovina by zčásti mohla být i vyvážena. V kontextu celosvětového úsilí o snížení produkce skleníkových plynů je tento problém strukturálně extrémně složitý, ale lze i tak předpokládat, že k těžbě nakonec dojde i ve zmiňovaných národních parcích s nejasně předvídatelnými negativními dopady na místní přírodu.

Ve střední a jižní části Ugandy je krajina intenzivně zemědělsky využívána. Čajová plantáž na východ od města Fort Portal. Foto: František Pelc

České stopy v ochraně přírody v Ugandě

V oblasti ochrany přírody v minulosti působili i někteří Češi. Za všechny vzpomeňme alespoň Petra Vernera (1932–2016) a Jana Jeníka (1929–2022), kteří zkoumali přírodu rezervace Toro-Semliki s důrazem na ochranu antilopy vodušky kob a v roce 1984 vypracovali na uvedené téma stostránkovou studii do časopisu tehdejší Československé národních parků Murchison Falls a Queen Elizabeth, ale také rezervace Semliki Toro Valley. Kromě průzkumů upřesňujících rozsah nerostných surovin se provádí i posuzování vlivu těžby ropy na životní prostředí. Pro Ugandu  jsou  ropná  ložiska  ekonomicky důležitá, těžba je pro přírodu však veskrze zničující. Něco naznačuje i změna zákonů, která dříve v národních parcích vylučovala těžbu nerostných surovin a nyní ji za předpokladu šetrného přístupu umožňuje. Rovněž studie vlivu na životní prostředí přinášejí poněkud akademie věd. Další významnou osobností se stal určitě Josef Vágner (1928–2000), který při přípravě unikátního projektu afrického zooparku ve Dvoře Králové nad Labem zajišťoval odchyty místní fauny a jejich převoz do východních Čech. Myšlenka na vybudování tohoto zařízení ho poprvé napadla právě v národním parku Murchisson Falls. Centrem jeho působení se pak stal tábor Nabishwa na severovýchodě Ugandy v oblasti Karamodža, kde odchytával antilopy koňské, zebry, žirafy severní Rotschildovy a další větší savce. Operoval také v národním parku Kidepo Valley na hranicích se Súdánem známým mj. výskytem bezhřívých zeber.

Na severu Ugandy převažují menší pole obhospodařovaná ručními nástroji. Až v posledních letech se zde pomalu zavádí pluh tažený volským potahem. Foto: František Pelc

Sloni savanoví v největším národním parku Murchison Falls díky dobré ochraně prosperují a jejich počet se za posledních patnáct let zdvojnásobil, takže se v současnosti abundance místní populace odhaduje na více než 1500 jedinců. Foto: František Pelc

Nebýt národního parku Bwindy Impenetrable s vysokým vstupným pro návštěvníky zmizely by deštné lesy i s gorilami horskými. V současnosti je zde početnost těchto unikátních mírumilovných lidoopů odhadována na 450 zvířat. Foto: František Pelc

Ojedinělá populace tzv. stromových lvů v sektoru Ishasha národního parku Queen Elizabeth byla ještě před pár lety vitální a čítala 20–30 zvířat. Farmáři z okolí parku v něm načerno pasou dobytek a aby zamezili škodám, vytrávili většinu místních lvů karbofuranem. V trosce smečky byly rozbity sociální vazyb a dochází v ní k smrtelným bojům. Současný stav populace stromových lvů smutně symbolizuje tento těžce poraněný lev.  Foto: František Pelc

Velehorská lobelka Lobelia bequaertii a starček Dendrosenecio erici rosenii na vlhkém stanovišti ve výšce okolo 3 600 m. Národní park Mt. Rwenzori hostí unikátní a často endemická rostlinná společenstva. Foto: František Pelc

Péče o přírodu v Ugandě v kostce

Přes vysoký tlak narůstající lidské populace a zvyšování intenzity hospodářského využití krajiny a s tím souvisejících negativních dopadů na chráněná území se ugandská vláda v rámci možností snaží přírodní ekosystémy v národních parcích a zčásti i v rezervacích chránit, a to i s ohledem na příjmy z ekoturismu. Po plundrování fauny během Aminovy éry, kdy byli sloni přivedeni na okraj vyhubení a přežívalo zde sotva 800 kusů, se podařilo situaci konsolidovat. Celkový počet slonů podle provedených sčítání narostl zhruba na 4000 jedinců v roce 2006 a na 5000 kusů v roce 2015 (Thouless et al. 2016). Avšak areál výskytu uvedeného chobotnatce pokrývá pouze 7 % plochy Ugandy, což výmluvně dokládá, že druhy náročné na přírodní prostor to nemají v hustě zalidněné zemi jednoduché. Největší obavy budí zahraniční investice do infrastruktury spojené s připravovanou těžbou nerostného bohatství v nejcennějších přírodních územích. Budoucnost přírody Ugandy závisí na více faktorech, ale s ohledem na některé trendy bude spíše složitá než růžová.    ■

- - -

Úvodní foto: Národní park Queen Elizabeth má velmi rozmanitou krajinu se savanami, lesy, jezery a mokřady. Kráterové jezero Kitagata.  Foto: František Pelc

Literatura

• Byaruhanga A.,Kasoma P. & Pomeroy D. (2001): Important Bird Areas in Uganda. East African Natural History Society Kampala, 166 pp.
• IUCN ESARO (2020): The state of protected and conserved areas in Eastern and Southern Africa. State of Protected and Conserved Areas Report Series No. 1. IUCN ESARO Nairobi, Kenya, 239 pp. + xvii.
• Lyndsey P. et al. (2018): More than $1 billion needed annually to secure Africa’s protected areas with lions. Proc. Natl. Acad. Sci. USA 115: 10788–10796.
• Pelc F. & Ambrozek L. (2015): Národní park Rwenzori – Měsíční hory. Živa 63: 42-45.
• Prinsloo S., Mulondo P., Mugiru G. & Plumptre A. (2011): Measuring responses of wildlife to oil operations in Murchison Falls National Park. Wildlife Conservation Society and Uganda Wildlife Authority Kampala, 25 pp.
• Stuart Ch. & Stuart M. (2018): Field guide to National Parks and Game Reserves of East Africa. Struik Publ. Cape Town, 248 pp.
• Thouless C.R. , Dublin H.T., Blanc J.J. , Skinner D.P., Daniel T.E., Taylor R.D. , Maisels F. , Frederick H. L. & Bouché P. (2016): African Elephant Status Report: An update from the African Elephant Database. Occasional Paper Series of the IUCN Species Survival Commission No. 60, IUCN/SSC Africa Elephant Specialist Group. IUCN Gland, Switzerland, 309 pp. + vi.