Kulér-Recenze

Ochrana přírody 3/2022 — 23. 6. 2022 — Kulér-Recenze — Tištěná verze článku v pdf

Lesy a změny podnebí v České republice: přímá a zpětná vazba

Autor: Jan Plesník

Probíhající a očekávané změny podnebí pronikly do povědomí široké veřejnosti, řídících pracovníků a politiků do té míry, že se staly v překvapivě krátké době všeobecně rozšířeným synonymem pro jakoukoli globální změnu. Nemohly se proto nevyhnout ani odvětví úzce spojujícímu přírodu a lidskou společnost včetně hospodářství – lesnictví.

V jakém stavu se nacházejí lesy v České republice z pohledu předvídaných dopadů pokračující proměnlivosti klimatu? A proč tomu tak je? Dá se s touto situací vůbec ještě něco dělat? Odpovědi na uvedené naprosto legitimní otázky hledá kolektiv 21 autorů pod vedením odborníka na ekologii lesa a krajiny mezinárodního věhlasu Josefa Fanty (viz Ochrana přírody, 75, 6, xvii–xviii, 2020) a botanika s přesahem do krajinné ekologie Petra Petříka. Lze jen kvitovat, že editoři citlivě představují nejen současné znalosti ekologie lesa a pěstování zmiňovaného nesmírně důležitého typu krajinného pokryvu (zemského krytu), ale podařilo se jim pro publikaci získat i experty z jiných oborů, kupř. geochemie, historie či sociální psychologie. Ba co víc, svůj názor v knize vyslovili jak pracovníci akademických pracovišť, tak lidé z lesnické praxe.

V úvodní části publikace se čtenář seznámí s vývojem lesnictví na území dnešní ČR. Právě taková hutná a vysoce informativní předehra je nezbytná pro soubor příspěvků zaměřených na ekologická východiska péče o lesy, mezi něž patří nejen již zmiňované proměny podnebí, ale i koloběh vody, poněkud podceňované okyselování (acidifikace) prostředí a nutriční degradace lesních půd a současné přemnožení lýkožrouta smrkového (Ips typographus) dobře známé i nejširší veřejnosti umocněné navíc ničím jiným než změnami podnebí včetně s nimi souvisejícími mimořádnými meteorologickými jevy, na prvním místě extrémním suchem.

Pasáže publikace sestavené Fantou a Petříkem, které se věnují společenským aspektům lesnictví, otvírá studie založená na rozhovorech s lesníky z různých částí ČR a výstižně nazvaná podle Jiráskova románu Proti všem. Současná krize se totiž netýká jen vlastních lesů a lesnictví jako svébytného vyhraněného oboru, ale i postavení lesníků v soudobé rychle, někdy možná až překotně se vyvíjející společnosti.

Aby recenzovaná publikace nebyla jen pověstnou Zdí nářků, možnou cestu nebo lépe řečeno možné cesty z nepříliš povzbudivé situace naznačuje hned několik kapitol. Přírodě blízké lesní hospodaření směřující k rozmanitějším, přirozenějším a tím i odolnějším (ve smyslu rezistence i resilience) a zdravějším lesům může být oním hledaným východiskem. Přímo z praxe promlouvají zkušenosti s využitím pionýrských dřevin při obnově kalamitních holin, regulací dlouhodobě přemnožených volně žijících savců označovaných jako spárkatá zvěř, snahou rozumným způsobem omezit nepřirozené kulturní porosty, zásahy s proměnlivou intenzitou nebo s rolí hospodářské úpravy lesů v měnících se podmínkách prostředí.

V závěrečném příspěvku docházejí redaktoři knížky k závěru, že lesnické hospodaření založené na pěstování stejnověkých monokultur, nezřídka i na místech pro smrk ztepilý (Picea abies) zcela nevhodných, a jejich obhospodařování  holosečným  způsobem  není udržitelné, a to nejen z pohledu klimatických změn. Pro středoevropské lesy dlouhodobě využívané lidmi a rostoucí v překvapivě rozmanitých podmínkách se z pohledu globálních procesů, tedy nejen podnebných, ukazuje jako více než žádoucí víceúčelová péče kombinující rozmanité managementové přístupy.

Přestože je dvacítka textů usilujících čtenáře přesvědčit, že jiné podnebí zcela zákonitě vyžaduje v České republice jiný les než současný, psána úsporně, čte se dobře. Příjemná je i grafická úprava textů podtržená zapamatovatelnými ilustracemi Kristýny Adámek Mlynaříkové. Přestože se publikace podrobně věnuje otázkám, jak může les napomoci přírodě i naší civilizaci se přizpůsobit měnícímu se podnebí a naopak, jsem přesvědčen, že diskutovat by mohla být i role lesních ekosystémů v ČR při snižování dopadů změn podnebí (mitigaci). Namátkou jmenujme alespoň výrobu biopaliv II. generace z biomasy nebo zalesňování „neproduktivních“ ploch v krajině, což často mohou být z hlediska ochrany přírody cenné zbytkové biotopy.

Někdo si možná řekne, že recenzované dílo vlastně nic nového nepřináší. Vždyť o dopadu proměňujícího se klimatu na lesy v ČR hovořil první z redaktorů knihy již v době, kdy známý Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) ještě ani nevyrostl z dětských střevíčků. Není to tak docela pravda. Autoři shromáždili aktuální, důvěryhodné a přesvědčivé údaje a problém vidí z mnoha úhlů. Ostatně edice Průhledy vydávaná nakladatelstvím Academia, v níž kniha vyšla, se snaží přístupnou formou vysvětlovat aktuální společenské události a přírodní jevy. Oceňuji, že se tak vyhnuli obtížím, které vyvolal návrh Strategie EU pro lesy do roku 2030 připravený Evropskou komisí. Hned šest členských států, mj. SRN, Francie či Finsko, klíčový koncepční dokument sjednocené Evropy nejdříve důrazně odmítlo. Jejich zástupci kritizovali mj. skutečnost, že Strategie les považuje jen za úložiště uhlíku a přehlíží řadu jeho dalších důležitých funkcí včetně produkčních. Proto by si publikaci připravenou Josefem Fantou a Petrem Petříkem měli pozorně přečíst jak ti, kdo les chápou jako obnovitelný zdroj stále cennější suroviny, tak lidé, kteří si uvědomují i jeho mimoprodukční přínosy, nebo na něj dokonce nahlížejí jako na člověkem v různém rozsahu pozměněný dost dobře nezastupitelný ekosystém.    ■