Kulér-Recenze

Ochrana přírody 4/2021 — 26. 8. 2021 — Kulér-Recenze — Tištěná verze článku v pdf

Čtivý pohled z okna ředitelny.

Supi v hotelu Continental a další zápisky ředitele zoo

Autor: Jan Plesník

Pražská zoologická zahrada měla od samého začátku štěstí, že mezi jejími řediteli nebyli jen uznávaní odborníci a zdatní manažeři zvládající nejrůznější krize, ale i lidé nadprůměrně vládnoucí slovem a písmem. Vždyť její samotný zakladatel Jiří Janda se blýskl hned několika ornitologickými publikacemi a úspěšně redigoval překlad oblíbeného Života zvířat Alfréda Brehma, což jistě nebyla práce zvládnutelná za víkend:  navíc sám do něj přeložil čtyři svazky o ptácích. Václav Jan Staněk patřil k průkopníkům přírodovědecké fotografie a filmu, a to nejen v Československu. Ostatně jeho Velký obrazový atlas zvířat se dočkal opakovaných vydání v mnohatisícových nákladech, o nichž se současným autorům se zbytněným egem nezdá ani v nejdivočejších snech, a jeho četné jazykové mutace přinášely do Československa tak vzácné valuty. Nejen cestopisy i další popularizační díla, ale i mnohé rozhlasové a televizní pořady Zdeňka Veselovského prozrazují jeho viditelný vypravěčský talent, hlubokou sečtelost a nadstandardní znalost společenských věd a umění. V souvislosti s popularizací přírodních věd mi jednou vyprávěl, že se mu mnozí akademičtí pracovníci včetně několika ředitelů ústavů AV ČR nebo vedoucích univerzitních kateder svěřili, že je na dráhu profesionálních přírodovědců nasměrovala právě některá z jeho knih. 

Ani současný šéf pražské zoo není v tomto směru výjimkou, spíše naopak. Ještě jako posluchač Přírodovědecké fakulty UK v Praze se podílel na vysílání dnes již kultovního vědeckopopulárního pořadu Meteor a v Českém rozhlase strávil téměř dvě desetiletí. Za všechny aktivity připomeňme jen víceletý průkopnický projekt Africká odysea, sledující pomocí telemetrie tah čápů černých z hnízdišť v České republice do vzdálených zimovišť a zpět, nebo úspěšnou obdobu módních reality show, v níž místo urostlých svalovců a vyzývavých sexbomb, jež rozhodně nemůžeme označit za upjaté stydlíny, vystupovala známá gorilí rodinka z pražské zoo. 

Více než deset let Bobek uveřejňuje v denících a časopisech a současně na internetové stránce pražské zoo v rubrice Z ředitelny sloupky na nejrůznější témata související nejen s jeho profesí, ale i s dalšími pozoruhodnostmi, které nám příroda stále v hojné míře poskytuje. Autor je čas od času představí v samostatných publikacích. V pořadí již pátý soubor jeho nejrůznějších postřehů obsahuje vybrané texty od předjaří 2018 do léta 2020: celkem se jedná o 77 krátkých příspěvků. 

Uživatel knížky jistě uvítá rejstřík českých jmen taxonů zmiňovaných v textu, doplněný jejich latinskými ekvivalenty. Vhodnou grafickou úpravu knížky v pevné vazbě umocňuje řada zdařilých ilustrativních snímků pořízených autorem a dalšími českými i zahraničními fotografy. 

Čtenář se při zahloubání do Bobkovy knížky mj. dozví, proč plameňáci stojí na jedné noze, zda si můžete v Praze pochutnat na nefalšovaných grundlích, připravených v c. a k., resp. prvorepublikovém stylu, kterého nejmenšího savce světa můžete vidět v pražské zoologické zahradě, jak vypadá zoo ztichlá v důsledku opatření proti šíření nemoci covid 19, když v ní přichází na svět dlouho očekávané slůně, že za stále ještě tisícihlavými stády antilop se nemusíme vydávat jen do ikonických národních parků a dalších chráněných území ve východní či jižní Africe, ale i do východního Mongolska (ale i tam jich kvapem ubývá) a jak souvisí zbarvení mláděte tapíra čabrakového s abecedou malíře a sochaře Samuela Morsea. Oceňuji, že se v duchu nejlepší tradice svých předchůdců nevyhýbá otázkám svázaným s ochranou přírody, spíše naopak. Kromě tradičních akcí, zaměřených na repatriace či posilování populací (kůň Převalského, zubr, orlosup bradatý, sup mrchožravý) a na výchovu, vzdělávání a získávání podpory veřejnosti i cílových skupin obyvatelstva pro ochranu přírodního a krajinného dědictví (kupř. nový Toulavý autobus), upozorňuje na roli mokrých trhů v jihovýchodní Asii nejen jako hrozbu pro ohrožené taxony volně žijících živočichů, ale také jako „míchacích“ nádob virů a dalších patogenních organismů nebezpečných pro lidské zdraví, nadměrný lov žraloků, navíc rozhodně neprobíhající v rukavičkách, situaci, kdy se požáry v australské buši vymknou kontrole, či nadále pokračující trávení ptačích predátorů jedy. 

Jak je již zvykem, sloupky ředitele pražské zoologické zahrady jsou psány svižně a čtivě a prokládány osobitým humorem, přičemž nezřídka končí překvapivou pointou, přesně v duchu výroku jednoho z největších ironiků všech dob a profesionálního pokušitele kromobyčejného intelektu Oscara Wildea: „Život je příliš důležitá věc, aby se o něm mluvilo vážně.“ Snad každý, kdo někdy sepsal alespoň jeden text určený k uveřejnění nebo se o to přinejmenším pokusil, jistě potvrdí, že někdy nebývá úplně jednoduché vtěsnat určité vyprávění do omezeného počtu řádků, dnes spíše znaků včetně mezer. Autor recenzované knihy uvedenou těžkost řeší s nepřehlédnutelnou elegancí, přičemž se můžeme domýšlet, že mu k této záviděníhodné schopnosti kromě nezbytného talentu pomohla dlouholetá praxe na rozhlasových vlnách. 

Miroslav Bobek opakovaně potvrzuje, že disponuje nezbytnými vlastnostmi, které musí mít úspěšný popularizátor: ve věcech, k nimž se vyjadřuje, se dobře vyzná, má rozsáhlý všeobecný přehled, je formulačně zručný, dokáže jak podmanivě vyprávět, tak i na minimální ploše vysvětlit nejrůznější složité zákonitosti, a i když by bezpochyby mohl, netrpí odbornou pýchou. A dobrých popularizátorů nemá ani ekologie a další přírodní vědy, ani ochrana přírody nikdy dost.