Recenze

Ochrana přírody 1/2022 — 26. 2. 2022 — Recenze — Tištěná verze článku v pdf

BirdLife International o stavu a výhledu evropské avifauny

Autor: Jan Plesník

Již bezmála šest desetiletí hodnotí červené seznamy a jejich rozpracovanější varianta červené knihy stav druhů a dalších taxonů z hlediska nebezpečí jejich vymření. Soupisy celosvětově ohrožených druhů pravidelně sestavuje uznávaná Mezinárodní unie ochrany přírody (IUCN), konkrétně její Komise pro přežití druhů (SSC). Letitou výjimkou zůstávají oblíbení a poměrně dobře prozkoumaní obratlovci – ptáci. V tomto případě přiřazuje podle standardních kritérií druhy opeřenců do příslušných kategorií ohrožení známá mezinárodní organizace na ochranu ptáků a jejich prostředí BirdLife International (BLI).

Uvedená osvědčená dělba práce platí o pro avifaunu šířeji pojaté Evropy, sahající od Grónska a Špicberků po Maltu, Kypr a Kanárské ostrovy a od Azorských ostrovů po Ural a zakavkazské republiky. Výsledek nemůžeme označit za práci několika málo jednotlivců, ale bez nadsázky tisícovek odborníků a dobrovolníků ze 43 zemí, v nichž působí partnerské organizace BLI. Nechybí proto mezi nimi ani Česká společnost ornitologická (ČSO), která mimochodem již za čtyři roky oslaví sto let své existence.

V úvodní části publikace, jejichž vznik finančně podpořila Evropská komise, se čtenář seznámí se základní charakteristikou životního prostředí našeho kontinentu a s metodikou hodnocení taxonů pro zařazení do červeného seznamu včetně vymezení použitých kategorií ohrožení, důsledně sledujícího postup IUCN. Následuje výstižná prezentace získaných výsledků a jejich čtivá diskuse. Zájemce najde v hodnoceném červeném seznamu také aktuální informace o populačních trendech opeřenců v celoevropském regionu. Zajímavá je i kapitola o evropských ptačích druzích, u nichž došlo od roku 2015, kdy byl uveřejněn předcházející obdobný soupis, ke změně kategorie. Podrobná data přináší i následné shrnutí stavu a vývojových trendů avifauny našeho kontinentu podle taxonomických a ekologických/funkčních skupin a podle základních skupin biotopů osídlených ptáky. Autoři se nerozpakují poukázat i na mezery, které ve znalostech stavu, změn a vývojových trendů druhů těchto homoiotermních živočichů i v Evropě nadále přetrvávají. Nejen studenti jistě uvítají hutnou pasáž věnovanou různě úspěšné ochraně biologické rozmanitosti na našem kontinentě.

Autoři Evropského červeného seznamu ptáků se ale nespokojují jen se stanovením rizika, že ptačí druhy od Azorských ostrovů po Kaspické moře vymřou, resp. budou vyhubeny, ale připravili rozmanitá doporučení pro nejrůznější strategie, koncepce, programy, projekty a každodenní činnost v praxi. Ocenit musíme i návrh dalších činností využívajících zjištění recenzované publikace. Rozsáhlá příloha předkládá přehled druhů s vyznačením jejich výskytu v Evropě (hnízdící, zimující), příslušnou kategorii ohrožení, kritérii, jež zařazení do ní kvalifikovala, s popisem populačního trendu, nejvyšší, nejnižší a nejlepší odhad početnosti a u příslušných druhů také s uvedením stupně endemismu.

Červené seznamy už ze své samotné podstaty nemohou být radostným čtením a ani v případě recenzované publikace tomu není jinak. Každý pátý ptačí druh je na našem kontinentě ohrožený nebo téměř ohrožený extinkcí. Během několika posledních desetiletí se početnost snížila dokonce u plné třetiny hodnocených druhů. Nejohroženějšími a současně nejrychleji ubývajícími skupinami opeřenců v Evropě zůstávají mořští a vodní ptáci včetně bahňáků a také dravci. Právě ohrožené a ubývající druhy nejčastěji vyhledávají mořské biotopy, zemědělskou krajinu, mokřady a travinné ekosystémy. Hlavní viníky nepříliš povzbuzujícího stavu a výhledu evropské avifauny spatřují autoři ve změnách využití území, intenzivní zemědělské výrobě, nadměrné spotřebě mořských zdrojů, znečištění vnitrozemských vod, neudržitelném obhospodařování lesů a rozvoj infrastruktury.

Publikaci lze stáhnout na https://www.birdlife.org/wp-content/uploads/2021/10/BirdLife-European-Red-List-of-Birds-2021.pdf.