Ochrana přírody 5/2023 — 26. 10. 2023 — Vzpomínky a medailonky — Tištěná verze článku v pdf
Vzpomínka na Pavla Kocourka
Na konci minulého roku nás opustil malíř, ekolog, diplopodolog a pedagog PaedDr. Pavel Kocourek (1948–2022). V přírodovědecké komunitě byl znám především jako jeden z předních českých znalců mnohonožek, nesmazatelnou stopu zanechal i na poli ekologie a environmentální výchovy.
Pavel Kocourek se narodil 23. dubna 1948 v Praze. Po svém otci Václavovi zdědil výtvarné nadání, které využíval ve všech odvětvích své činnosti. Jak sám říkal, malování bylo kořením jeho života. Již jako devítiletý žák měl v Praze svou první výstavu. Po absolvování základní školy v Křižovnické ulici a chemicko-biologické větve Střední všeobecně vzdělávací školy Jana Nerudy v Praze studoval aprobaci přírodopis – základy zemědělské výroby na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Tam se pod vedením prof. Jaroslava Langa začal věnovat mnohonožkám. Ke každému druhu mnohonožky, který byl známý z území Česka, vedl Pavel Kocourek podrobnou obrazovou dokumentaci. Jeho kresby jsou unikátní mimo jiné tím, že živočichy zobrazoval v barvách za živa. Gonopody (kopulační nožky samců) kreslil podle stovek vlastních mikroskopických preparátů. Zdůrazňoval, že mu velmi záleží na přesnosti a správných poměrech mezi zobrazovanými částmi. Kresbami doprovázel téměř všechny své práce o mnohonožkách, od té první z roku 1973 přes mnoho dílčích faunistických článků, vysokoškolská skripta (1971, 1999), průvodce naučnými stezkami (1990, 1994), monografie o mnohonožkách Prahy (2013) a České republiky (2017; viz Ochrana přírody 4/2017: XII–XIII) až po Atlas rozšíření mnohonožek v České republice, který vychází tento rok.
Po studiích se v 70. až 90. letech nevěnoval mnohonožkám (k těm se opět vrátil až během působení na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, kde v letech 1998–2006 přednášel ekologii a zoologii), ale práci s dětmi a studenty, dalšímu studiu, ochraně přírody a environmentální výchově. Zde je nutné si uvědomit, že v této době byla ochrana přírody na okraji zájmu, pojem ekologie byl spíše formální, o restrikcích ze strany politického systému (za které byl v roce 1990 rehabilitován) nemluvě (blíže viz například Ochrana přírody 4/2022: 28–31). Přesto se Pavlu Kocourkovi podařilo v této oblasti mnoho dosáhnout. Bylo to například vypracování návrhu na vyhlášení PR Grybla (navržena 1974, vyhlášena 1985), PR Čížov (vyhlášena 1990), PP Přílepská skála (vyhlášena 2001), vytvoření naučné stezky Kamenné řady u Kounova (navržena 1986, realizována 1990) nebo působení na odboru životního prostředí a zemědělství na krajském úřadě Středočeského kraje (2007). Angažoval se v soutěži Zlatý list, léta organizoval přírodovědecké tábory a sám vedl přírodovědecké oddíly (Ochránci přírody Týnec nad Sázavou, Ochranáři Čerčany, Ochranáři Kněževes), které se na přelomu 70. a 80. let umísťovaly na předních pozicích přírodovědeckých soutěží. Z této doby se zachovalo mnoho kronik, kde se můžeme dočíst o rozmanité činnosti dětí, prohlédnout si fotodokumentaci i nádherné kresby Pavla Kocourka. Ochranáři se také účastnili různých brigád, sbírali šípky, jablka, starý papír a železný šrot, čistili les, sami označili červenými pruhy 52 stromů v PP Na Stříbrné. Některé letní tábory byly putovní, například do Českého středohoří, na Slovensko nebo do bývalé NDR. V rámci hnutí Brontosaurus získal oddíl v roce 1985 Zlatou cenu.
Pavel Kocourek při pozorování ptáků v rezervaci Serrahn během putovního tábora (Dölkau – Carpin – Anklam) v bývalé NDR (26. 7. – 5. 8. 1982). Foto S. Meissner, Vogelschutzwart
Pavel Kocourek při práci s dětmi bohatě zúročoval své bohaté vědomosti o české přírodě – byl vynikajícím znalcem nejen živočichů, ale i rostlin (byl členem České botanické společnosti), lišejníků, nerostů a zkamenělin. Při exkurzích do přírody vždy zaujal svou schopností poznat, popsat a především poutavě vyprávět o přírodě v souvislostech. Spolu s uměním zaujmout a srozumitelně vykládat ho to přímo předurčovalo k roli pedagoga a popularizátora. V letech 1970–1998 a 2007–2013 vyučoval přírodopis, chemii, ekologické praktikum a výtvarnou výchovu na několika základních školách, z nichž ZŠ Kolešovice a ZŠ Olešnice v Orlických horách vedl. Po sametové revoluci si dobře uvědomoval potřebu prosazovat a obhajovat ochranu přírody a ekologické smýšlení. V roce 1990 navrhl pro základní školy nový předmět Ekologická praktika a projekt Zelená škola. V roce 1996 tento titul získala právě ZŠ Kolešovice. Stál za vznikem sítě zelených škol, 15 let organizoval setkání učitelů environmentálního vzdělávání, v letech 1984–1998 se účastnil ekopedagogických konferencí v mezinárodním měřítku. Díky těmto aktivitám se u nás postupně začalo přecházet od výuky systematického, popisného přírodopisu k přírodopisu v souvislostech, ekologicky pojatému, se zaměřením na praktickou činnost a život kolem nás. O získaných informacích je třeba také přemýšlet a mluvit, což si děti mohly vyzkoušet v různých projektech (v Kněževsi to tehdy byly projekty Kyselý déšť nebo Voice of Children). Nový styl výuky se i díky Pavlu Kocourkovi začal prosazovat. Pavel vždy překypoval nadšením pro věc, hořel, proto mohl vzbuzovat zájem i u dalších lidí. Ovlivnil mnoho dětí při volbě povolání, koníčků, hledání pravých hodnot a správného místa v životě. Pavel měl široký okruh lidí, kteří ho znali, vážili si jej, měli ho rádi. Zůstává na něj hezká vzpomínka.