Ochrana přírody 4/2025 — 28. 8. 2025 — Vzpomínky a medailonky — Tištěná verze článku v pdf
Vojen Ložek se narodil před 100 lety
(26. 7. 1925 – 15. 8. 2020)
Vojena jsem poznal jako čtrnáctiletý na putování Českým krasem a jeskyněmi s celoživotním skautským vedoucím Wabim a slyšel prvně jeho vyprávění o přírodě krasu a pak i Wabiho vyprávění o Vojenovi jako všeobecně uznávané vědecké osobnosti. To bylo Vojenovi 29 let!
Později, když jsem šťastně zakotvil v Krasové sekci Společnosti Národního muzea ve skupině vycházející hvězdy krasových bádání Františka Skřivánka (1933–2022), tehdy studenta geologie na Přírodovědecké fakultě v Praze, jsem byl párkrát vyslán za Vojenem na Smíchov, do ulice Kořenského 1, abych na nějakou listinu opatřil Vojenův podpis jako předsedy Krasové sekce. V tom domě na schodech vždy seděl policista, který mě kontroloval, co jsem zač a kam jdu. Bydlel tu totiž (ale v jiném patře) Zdeněk Nejedlý, významná osoba KSČ (ministr kultury, první předseda ČSAV).
Když Vojen obhajoval svou kandidátskou práci na Přírodovědecké fakultě, seděl jsem s Ferrym Skřivánkem mezi posluchači a poslouchal jeho výklad. Ferry spočítal na kolujícím seznamu počet vědeckých prací a došel k číslu 235 (nakonec jich bylo více než 1 400). Kolik takových Ložkových přednášek jsem později slyšel!
Vojen Ložek Foto archiv autora
Po absolvování PřF UK jsem pracoval ve Státním ústavu památkové péče a ochrany přírody, a to jsme se vídali při různých akcích často, protože byl vždy důležitým spolupracovníkem státní ochrany přírody při přípravě různých dokumentů, formování okruhu vědců, kteří by byli oporou nově zřízené CHKO nebo pro vystoupení na konferencích, zacílených na funkcionáře okresu, kraje či ministerstva, jejichž zájem o věc ochrana přírody potřebovala. Jeho poučný výklad o problematice byl vždy brilantní.
Stále ale dokázal trávit mnoho času v terénu, a to jak v Čechách a na Moravě, tak na Slovensku a pracovníci ochrany přírody v příslušné CHKO či národním parku mu rádi pomáhali jak s výkopem sondy, odběrem 10–20kilogramových vzorků z jednotlivých poloh profilu, tak s jejich odesláním do Prahy. Na chalupě v Ondřejově měl vybudovanou plavicí linku a pak mohl vyhodnocovat získané měkkýše aj. nálezy z jednotlivých vrstev. Stále to byla spousta práce s vypracováním potřebné dokumentace, vyhodnocením a závěry. Jeho síť zkoumaných a dokumentovaných kvartérních profilů na území ČR a Slovenska nemá ve světě obdoby.
Když někdo zahajoval práci na nějakém přírodovědném sborníku, mezi prvními oslovoval Vojena, jestli nemá nějaký vhodný materiál. Vždycky měl v šuplíku článek k nějakému profilu s pečlivě zpracovanou dokumentací. Když byl v Praze, pravidelně vyrážel pěšky ze Smíchova na Malostranské náměstí do Ústředního ústavu geologického, navštívil některé geology, kteří pracovali ve sféře jeho zájmů a pak se stavil v našem SÚPPOP. To, co kde zjistil, při své práci nikdy netajil, ale všem všechno řekl. Nakonec šel ještě do Archeologického ústavu v Letenské ulici.
Vojen od samého začátku spolupracoval s dobrovolnou organizací ochrany přírody, ať to byl TIS – svaz ochrany přírody a krajiny (který zakládal Ota Leiský, jeho spolužák z gymnázia), nebo později Český svaz ochrany přírody. Byl pravidelným účastníkem táborů ochrany přírody pořádaných slovenskou státní a dobrovolnou ochranou přírody, a to jak coby průvodce při terénní exkurzi, tak jako přednášející a také bavič u táboráku (s humornými historkami kolem významných badatelských osobností).
Když jsem ke své práci v ústavu na smlouvu, „po fajruntě“, začal dělat redaktora části příroda časopisu Památky a příroda a později vedoucího (a jediného) redaktora obnovené Ochrany přírody, pravidelně se za mnou zastavoval a já jsem se ho vždy snažil motivovat k napsání článků vhodných pro časopis. Věděl jsem, že to budou články, ke kterým se ochranáři a přírodovědci budou stále vracet.
Byly to články Půda jako objekt ochrany přírody, K osudu opuštěných lomů, Hrady očima přírodovědce, Měkkýši jako modelová skupina ochranářského výzkumu, Mokřady z historického hlediska, Výzkum kvartéru a ochrana přírody, Biodiverzita a geodiverzita, Nálezy z pískovcových převisů – degradace krajiny v mladším pravěku nebo skvělé seriály Středoevropské bezlesí v čase a prostoru, Naše nivy v proměnách času, Ochranářské otázky ve světle vývoje přírody 1 – 1 r. 1999 a seriál Chráněná území ve světle své krajinné historie z r. 2000. Větší část těchto článků vyšla později ve dvou knížkách v nakladatelství Dokořán.
Na konferenci v Národním muzeu uspořádané k jeho osmdesátinám jsem se zeptal profesora Klause-Dietra Jägera ze SRN, jestli mají v Německu někoho, kdo pracuje podobně jako on, zavrtěl hlavou a řekl: „Takhle komplexně ne. Ložek je jen jeden.“
Každé setkání s Vojenem Ložkem bylo poučné a také lidsky laskavé, často s humornými zážitky a příběhy. Za všechny ochranáře, sympatizující přírodovědce a za speleology vzpomíná. ■
- - - -