Ochrana přírody 6/2020 — 21. 12. 2020 — Vzpomínky a medailonky — Tištěná verze článku v pdf
Vít Tejrovský má výročí
Pokud bychom hledali člověka od fochu, s nevyčerpatelnou dávkou entuziasmu, elánu, obrovskou dávkou píle, jen těžko by se našel někdo jemu rovný.
Pokud bychom hledali člověka s encyklopedickými znalostmi přírody, zkušenostmi v ochraně přírody na rozdávání měrou více než hojnou, a jehož záběr v oboru již dávno přesáhl region, nevyhnutelně bychom dospěli ke stejnému jménu. Vít Tejrovský.
Čtenář snad odpustí a ti, kdo jej znají, dobře vědí, prostě jej budu familiárně zvát Vítek, protože on mu jinak stejně nikdo neřekne.
Znám Vítka osobně již více než 30 let, ale v tomto případě platilo, že pověst ho předchází. Již jako gymnaziální student jsem slýchával: „… jo Tejrovský, to je třída…“ nebo:
„… zeptej se Tejrovského, ten bude vědět…“
Vítek spatřil světlo světa v Chomutově. Dětství prožil v Kadaňské Jeseni, malé vísce nedaleko Kadaně a, což je podstatné pro jeho další směřování, na úpatí Doupovských hor. Odtud je sice vidět krajina Severočeské hnědouhelné pánve, zjizvená hornickou činností, a východní horizont narušují komíny tepelných elektráren, ale stačí se otočit a člověk se rázem octne v úplně jiném světě. Zádumčivý kraj Doupovských hor, blízké Krušné hory a řeka Ohře, která si mezi kopečky malebně prorazila cestu v hlubokém údolí, to bylo zcela jistě to zásadní, co utvářelo jeho osobnost přírodovědce a ochranáře.
Základní a střední školu (Gymnázium Kadaň) vychodil v Kadani, na další vzdělání si musel nějakou dobu počkat. Po absolvování vojenské služby v letech 1982–1984, nastoupil na elektrárnu Tušimice jako vedoucí ekolog směny. Již v tomto období pracoval se zájmem sobě vlastním jako konzervátor v Aktivu ochrany přírody při ONV v Chomutově. Zde se setkal a pracoval s dalšími osobnostmi ochrany přírody Josefem Lorberem, Jiřím Rothem, Ing. Čestmírem Ondráčkem a dalšími. Zásluhou i Vítkovy činnosti vznikla nová maloplošná zvláště chráněná území na okrese Chomutov – Želinský meandr, Vinařský rybník, Střezovská rokle nebo Sluňáky, tehdy ještě v kategorii chráněný přírodní výtvor. Již od roku 1978 je aktivním členem České společnosti ornitologické. Ornitologie vůbec je jeho profesní specializací a zároveň životním koníčkem. Nesmím zapomenout na Vítka jako jednoho ze zásadních autorů oborového dokumentu a propagátora vyhlášení Doupovských hor za chráněnou krajinnou oblast. Byť ke zřízení tohoto území za zvláště chráněné doposud nedošlo, Vítek se té myšlenky nikdy nevzdal, a jak ho znám, považoval by to za svůj největší životní profesní úspěch.
Po roce 1990 se jeho práce pro ochranu přírody dále prohloubila. Pro transformovaný okresní úřad, referát životního prostředí, pracoval jako externista, byl například jedním z hlavních mapovatelů významných přírodovědných lokalit okresu Chomutov, projektu, který předběhl dobu a ze kterého lze čerpat dodnes. Podílel se na vyhlášení dalších maloplošných zvláště chráněných území, jako přírodní rezervace Sedlec, přírodní památka Rašovické skály, Mravenčák a Kokrháč. Již v té době externě spolupracoval s Českým ústavem ochrany přírody, později s Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR, na implementaci evropských směrnic do české legislativy nebo mapování druhů pro přípravu naturových území. Kompletní návrhy a podklady připravoval pro ptačí oblast Doupovské hory (pro kterou je za Českou společnost ornitologickým garantem), dále ptačí oblast Nechranická přehrada, Východní Krušné hory a Novodomské rašeliniště – Kovářská. Stává se členem národního odborného panelu při ministerstvu životního prostředí pro Ramsarskou úmluvu. V rámci panelu stál za přípravou podkladů a návrhu Mezinárodně významného mokřadu Krušnohorská rašeliniště.
V roce 1994 se rozhodl působit v ochraně životního prostředí profesionálně, nastoupil na městský úřad v Klášterci nad Ohří jako vedoucí odboru životního prostředí, kde setrval až do roku 2004. Aby byl přírodě ještě blíže, v roce 2004 nastupuje do Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky, kde působí dodnes. Nejprve byla jeho pracovištěm Správa chráněné krajinné oblasti Labské pískovce, která díky rozlehlé územní působnosti zřídila svoji kancelář v Klášterci nad Ohří. A od roku 2013 mu pracovní zázemí tvoří chráněná krajinná oblast Slavkovský les, na pracovišti v Karlových Varech.
S jeho články se můžeme setkat ve Sborníku mosteckého muzea, ve sborníku Příroda, památky a život Chomutovska, v Ptačím světě a v Arnice. Opomenout nesmím spolupráci v rámci kolektivu autorů na vzniku ojedinělého projektu Doupovské hory, obsáhlé knihy, která byla vydána v roce 2016.
Nejsnáze na Vítka narazíte v terénu, při sběru dat a monitoringu. Prostředí za počítačem bere občas jako nutné zlo.
Vítkovou další vášní je kromě přírody cestování. Navštívil několik desítek zemí a oblastí celého světa se zaměřením na tamní přírodu. Vzpomíná především na Bolívii, Kamčatku, Grónsko nebo Galapágy. Z jeho cest vznikl mimo jiné dlouhý cyklus cestovatelských přednášek v děčínské městské knihovně. Zuřivě rád fotí a jeho fotoarchiv je nevyčerpatelný.
Je otcem dnes již tří dospělých potomků a žije spokojeně s manželkou Evou v Klášterci nad Ohří, ve městě dvojích hor, jak s oblibou říkám.
Člověk, který má za sebou obří množství poctivé terénní ochranářské práce, kterého nic a nikdo zdá se nezastaví a který je živým důkazem toho, že věk je pouze číslo. To je Vítek Tejrovský.
Přeji Vítkovi za sebe a dlouhou řadu kolegů a přátel do dalších let ještě spoustu elánu, štěstí a zdraví, osobních i pracovních úspěchů.
Kolega a kamarád
Radek Fišer