Fotografie z obálky

Přírodní rezervace Vysoká Bětachrání zachovalé porosty suťových smíšených lesů a květnatých bučin, staré 110–130 let. Ve východní části rezervace je terén charakteristický skalními výchozy, sutí a balvany, v porostech místy leží velké množství padlých kmenů. Dominantní zastoupení má buk lesní, v menší míře se uplatňují javor klen, javor mléč, smrk ztepilý, lípa srdčitá a jilm horský. Převažujícím typem vegetace jsou bučiny s kyčelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli-Fagetum) a společenstva suťových lesů (Tilio-Acerion, Lunario-Aceretum). Významný je rovněž výskyt cenných druhů fauny, především měkkýšů, brouků, lesních ptáků a také savců. Žijí zde např. vzácný střevlík nepravidelný (Carabus irregularis), holub doupňák (Columba oenas), kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum), netopýr velký (Myotis myotis) a vzácně se zde objevuje také rys ostrovid (Lynx lynx).“

Okáč kluběnkový (Erebia aethiops)je palearktický druh, rozšířený od Skotska a Francie přes střední, východní Evropu a Balkánský poloostrov až po Altaj a Zabajkalsko. V České republice dříve plošně rozšířený okáč patří mezi šest českých zástupců převážně horského rodu Erebia. Vyskytuje se na suchých, teplých, křovinatých stráních a okrajích světlých lesů pahorkatin. Dnes je v Červeném seznamu bezobratlých České republiky řazen mezi ohrožené druhy. Okáč kluběnkový prakticky vymizel v západních, ve většině východních a severních Čech a na Moravě, dosud se ještě vyskytuje ve středních a jižních Čechách. V CHKO Blanský les má rozsáhlou populaci, která se nalézá v oblasti Českokrumlovských vápenců, Holubovských hadců a navazuje na údolí Vltavy. Při autekologické studii tohoto druhu bylo v širším okolí Vyšenských kopců zjištěno přibližně 1 500 jedinců. Motýl poletuje ve vrcholném létě, housenka se vyvíjí na travách, např. na válečce prapořité. Dospělci sají nektar především na chrastavcích, chrpách, dobromyslech a černýších. Okáč kluběnkový je vázán na pestrou mozaiku drobných extenzivních louček, pastvin, remízků, lesíků a keřů. Je klasickým deštníkovým druhem, kdy při zajištění správného managementu lze současně ochránit celou řadu dalších ohrožených druhů hmyzu.

Titulní fotografie: Národní přírodní rezervace Velký močál

Národní přírodní rezervace Jezerka, vyhlášená v roce 1969 na rozloze 130 ha, patří k nejcennějším oblastem Krušných hor. V období čtvrtohor tu byly zvětráváním skalních výstupků vytvořeny vrcholové skály, mrazové sruby, viklany, rozsedlinové jeskyně a na úbočí kopců suť balvanů. Vegetace je zde z větší části přirozená, její současný stav se příliš neliší od společenstev klimaxových; v převážné části území se jedná o velmi staré porosty. V rezervaci se vyskytuje více než 20 lesních typů, což dokládá velké přírodní bohatství jejího nevelkého území. Posláním rezervace je ochrana lesních porostů. V nižší nadmořské výšce rostou smíšené lesy, s nadmořskou výškou se složení lesa mění převážně na bukové porosty a v nejvyšších místech pak na čisté bučiny, v některých oblastech připomínající prales. V lokalitě rostou zajímavé a vzácné druhy rostlin, např. měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), oměj vlčí (Aconitum vulparia), okrotice dlouholistá (Cephalanthera longifolia), lilie zlatohlávek (Lilium martagon) či medovník meduňkolistý (Mellitis melissophyllum). Zvláštností zdejší květeny je, že zde řada teplomilných rostlin překračuje horní hranici svého obvyklého rozšíření (např. bělozářka liliovitá; Anthericum liliago a dřín obecný; Cornus mas). V rezervaci se hnízdířada vzácných druhů ptáků (holub doupňák; Columba oenas či krahujec obecný; Accipiter nisus), plazů (zmije obecná; Vipera berus) a obojživelníků (mlok skvrnitý; Salamandra salamandra). Dubové a bukové porosty hostí velké množství hmyzu, např. kovaříka (Limoniscus violaceus), roháče velkého (Lucanus cervus) a zlatohlávka zlatého (Cetonia aurata). Na snímku vrch Jezeří (706 m n. m.).

Vítod douškolistý(Polygala serpyllifolia) je subatlantský druh západní části Evropy, kde jeho rozšíření zasahuje od Pyrenejského poloostrova přes Anglii až po Faerské ostrovy a Skandinávii. Východní hranice rozšíření prochází od Itálie po Švédsko, ve vnitrozemí tvoří hranici Krušné hory. U nás jej nalezneme častěji v jihozápadní třetině Krušných hor, ze severovýchodní části hor téměř vymizel a dnes se vyskytuje pouze izolovaně. Roste vzácně ve Smrčinách a v Českém lese. Vítod douškolistý roste nejčastěji v krátkostébelných smilkových trávnících svazu Violion caninae a ve vřesovištích. Najdeme jej také při okrajích cest nebo na starých zbořeništích. Vítod douškolistý je vytrvalou drobnou rostlinou s poléhavou lodyhou s eliptickými a podlouhlými listy. Hroznovité květenství je chudé, s drobnými kvítky, snadno přehlédnutelné i přes svoji nezvykle světle modrou barvu. Rostlina kvete od května do července. Vítod douškolistý patří ke kriticky ohroženým druhům naší flóry. Ohrožení je dané jak vzácností výskytu, který je ovlivněn okrajem areálu, tak také ohrožením biotopů, ve kterých roste. Ohrožuje ho zarůstání a sukcese na neobhospodařovaných místech, plynulé rozšiřování lesa na lesních okrajích, stejně jako umělé zalesňování lesních cest.

Titulní fotografie: střední část CHKO Orlické hory u Deštného v Orlických horách. V popředí kostel sv. Matouše.

Bezlesé enklávy s výskytem mnoha chráněných a ohrožených druhů rostlin v národní přírodní rezervaci Bukačka jsou tvořeny pestrou mozaikou vlhkomilných společenstev pcháčových luk (svaz Calthion), nevápnitých mechových slatinišť (svaz Caricion fuscae), fragmentů otevřených vrchovišť (svaz Sphagnion medii) a v neposlední řadě na sušších místech se nachází podhorské a horské smilkové trávníky (svaz Violion caninae). Luční enkláva se po vyhlášení rezervace v roce 1954 přestala kosit. V rámci zamezení zarůstání luk byl v letech 1975 a 1977 odstraněn nálet smrku, vykosen porost maliníku a dalších pasekových druhů rostlin. Pravidelné kosení bylo obnoveno na konci 70. let; úspěšně zamezuje uchycení dřevin, udržuje dobrý stav lučních společenstev, a tím zachování populací ohrožených druhů rostlin.

Kriticky ohrožený druh hořeček mnohotvarý český (Gentianella praecox subsp. bohemica) je endemitem se širším rozšířením v rámci České vysočiny s těžištěm výskytu v Českém masivu.

Titulní fotografie: Srdcová chodba je příkladem neobvyklé a vzácné modelace srdcovitého profilu.

Předmětem ochrany národní přírodní památky Na Špičáku je rozsáhlý komplex zachovalých, přírodě blízkých jedlových bučin a javořin se zastoupením smrku ve vrcholové partii masivu Špičáku. Jedná se o reprezentativní ukázku původních druhově pestrých lesních společenstev Českomoravské vrchoviny. V lesním porostu převládá buk lesní (Fagus sylvatica) s vtroušeným tisem červeným (Taxus baccata). Dalšími dřevinami jsou borovice lesní (Pinus syslvestris), modřín opadavý (Larix decidua), javor klen (Acer pseudoplatanus), javor mléč (Acer platanoides) a na vrcholových skalách i jalovec obecný (Juniperus communis).