František Pojer

Praha– V polovině ledna 2012 se uskutečnilo první zasedání Rady Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Tento poradní orgán byl ustanoven s cílem otevřít profesionální ochranu přírody zainteresované veřejnosti z řad uznávaných osobností, zejména z oblasti vědy, legislativy, veřejné správy a neziskového sektoru. Vedle zpětné vazby bude Rada i inspirací při koncepční a strategické práci organizace.

Koncem roku 2011 vydala AOPK ČR další číslo regionálního odborného sborníku Bohemia centralis, tentokrát věnované Křivoklátsku. V této souvislosti je třeba připomenout, že již čtvrtý ročník sborníku, poprvé vydaného v roce 1975, byl zaměřen na stejnou oblast, a čtenář se s odstupem téměř 40 let může přesvědčit o obrovském pokroku ve znalostech tohoto území, zejména ve vztahu k chráněné přírodě a krajině.

Vážení čtenáři,

malé ohlédnutí za rokem 2009 a činností Agentury ochrany přírody a krajiny ČR nelze začít jinak než předsednictvím České republiky Radě Evropské unie v prvním pololetí. Naše agentura se ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí přímo podílela na jednáních pracovní skupiny Rady EU pro mezinárodní otázky životního prostředí – bio­diverzita a zúčastnila se také přípravy celoevropské konference o přírodních a přírodě blízkých oblastech a pravidelného setkání ředitelů ústředních institucí ochrany přírody členských států EU v Praze, kde byl představen náš systém monitoringu podle směrnice o ptácích a stanovištích.

Čáp černý (Ciconia nigra) patří mezi velmi zajímavé ptačí druhy naší přírody. V první polovině 20. století hnízdilo na území dnešní České republiky jen několik párů v lužních lesích jižní Moravy, po 2. světové válce začal rozšiřovat svůj hnízdní areál ze severovýchodní Evropy. Nejdříve pravidelně hnízdil na severní Moravě, první hnízdění v Čechách bylo doloženo v roce 1952 u Trutnova a během 60. a 70. let obsadil vhodné lokality na celém území dnešní ČR (Šťastný et al. 2006). V dalších desetiletích naše populace rostla a po roce 2000 byla odhadována na 300–400 hnízdních párů (Šťastný l. c.). Druh se dále šířil na západ a dosáhl až Belgie, Lucemburska a střední Francie.