Z naší přírody

Ochrana přírody 1/2013 — 12. 5. 2013 — Z naší přírody — Tištěná verze článku v pdf

Dravci v České republice

současný stav a výhledy

autoři: Vojtěch Mrlík, Tomáš Bělka, Miroslav Dusík, Jan Hanel, Lubomír Peške, František Pojer, Karel Poprach, Libor Schröpfer, Václav Tomášek

Hlavní činitelé ohrožující dravce v České republice

Hlavním činitelem ohrožujícím dravce na našem území zůstává civilizační tlak spojený s ničením jimi osídleného prostředí. Většinou negativně působí na uvedené ptačí predátory intenzivní kácení v lesích, k prostředí necitlivá zemědělská výroba a rozšiřování lidských sídel do krajiny. Rušení ornitology, kroužkovateli, fotografy, turisty, horolezci či lesním personálem ovlivňuje místní populace některých druhů, ale komplexní hrozbu pro dravce nepředstavuje.

Již delší dobu víme, že dravci jako vrcholoví predátoři hromadí ve svých tkáních cizorodé látky obsažené v kořisti: uvedený jev označujeme jako bioakumulaci. Přestože se používání chlorovaných uhlovodíků typu DDT v minulosti významně podílelo na drastickém úbytku dravců živících se ptáky, zejména sokola stěhovavého, dnes již v ČR nepříznivý dopad na jejich populace nemá. Negativní účinky na zdatnost teplokrevných živočichů vykazují i polychlorované bifenyly (PCB) či některé těžké kovy: nezdá se ale, že by v celostátním měřítku vedly k poklesu početnosti některých dravců.

Naopak jeden z nejvýznamnějších činitelů ovlivňujících dravce v ČR představuje elektrické vedení. K úrazům a úmrtím dochází jednak v důsledku kolizí letících ptáků s vodiči, jednak v důsledku elektrického výboje při dosednutí na sloup. Na území ČR je instalováno asi 750 000 „sloupů smrti“, přičemž účinnou ochranou proti úhynům ptáků je zatím opatřena jen jejich malá část. Vývoj v této problematice nedávno podrobně vylíčil Hlaváč et al.(2012). K častým úhynům hlavně kání lesních a poštolek obecných dochází i po střetu s vozidly, kdy zmiňovaní dravci loví v okolí silnic nebo sbírají živočichy sražené na vozovce. Zejména ve městech zvyšují úmrtnost dravců nárazy na nástrahy na stavbách a na prosklené stěny.

Přestože snížení odlovu považujeme za jednu z příčin zvýšení početnosti některých dravců v ČR, jejich nelegální odstřel, zejména káně lesní, jestřába lesního, motáka pochopa a orla mořského, pokračuje. Nadále dochází k vystřelování dravčích hnízd včetně hnízd kriticky ohrožených zvláště chráněných druhů, jako je raroh velký. Stejně tak se dodnes používají v některých bažantnicích a honitbách jestřábí koše: do nich dravce odchytává i část holubářů. Odhad dopadu těchto činností na populace dravců je obtížný, protože je zaznamenána jen malá část případů (Voříšek et al.2009, BirdLife International 2011).

Stejná skutečnost platí i pro hubení dravců otrávenými návnadami. Jedná se bezpochyby o velmi vážný problém, který naprosto neselektivně ohrožuje populace všech druhů dravců, kteří se alespoň příležitostně živí mršinami. Účinnou látkou bývá téměř výhradně karbofuran, přípravek určený k tlumení hmyzích škůdců. Rok co rok je u nás podle České společnosti ornitologické (ČSO) zaznamenáno několik desítek případů ilegálního trávení ptáků. Je zřejmé, že otrav dravců karbofurany bude ve skutečnosti podstatně více. Z dravců se obětí otravou karbofuranem stali kupř. orli mořští a skalní, luňáci červení, motáci pochopi či káně lesní.

I když je trávení volně žijících živočichů v ČR hned několikanásobným trestným činem a může ohrozit i lidské zdraví, pachatel dosud nebyl nikdy dopaden. Ačkoliv od ledna 2010 platí v ČR zákaz držení karbofuranu nad určité množství, traviči stále disponují jeho zásobami. Přitom na jednu návnadu postačuje jen několik kapek neředěného roztoku. Můžeme se setkat i s otrávenými vejci s otvorem zakápnutým voskem. Zmiňovaná chemická látka napadá nervovou soustavu oběti a způsobuje celkové ochabnutí svalstva včetně dýchacích svalů – otrávení ptáci se udusí za plného vědomí. Jedná se o vysoce a rychle působící jed a na otravu člověka stačí čtvrtina kávové lžičky (ČSO 2013).

Ministerstvo životního prostředí se v poslední době snaží ve spolupráci s Policejním prezidiem ČR, Ministerstvem zemědělství a nevládními organizacemi tento alarmující stav zlepšit. Ptačí predátory, živící se drobnými savci, plošně postihuje trávení hlodavců na polích.

Včelojed lesní přináší mláďatům na hnízdo vosí plástev.

Foto Jan Ševčík

Stav dravců v ČR v 70. a 80. letech 20. století

Odhad početnosti dravců v ČR na konci 70. a 80. let přibližuje tabulka 1. V 80. letech 20. století patřily mezi nejhojnější druhy káně lesní, poštolka obecná, krahujec obecný a jestřáb lesní, jejichž početnost se odhadovala na několik tisíc hnízdících párů. V počtu několika set párů vyváděli mláďata moták pochop, včelojed lesní a ostříž lesní. Mezi relativně vzácné druhy dravců, jejichž abundance čítala jen několika desítek párů, se řadil ještě moták pilich a luňák hnědý. Početnost motáka lužního a raroha velkého meziročně kolísala od několika po nanejvýš 30, resp. 20 rozmnožujících se párů. Několik hnízdících párů orla křiklavého osidlovalo určitou dobu předhůří Šumavy. Začátkem 70. let bylo na střední Moravě prokázáno poslední hnízdění poštolky rudonohé v ČR. V 80. letech vyváděl na území dnešní České republiky mláďata sokol stěhovavý již jen naprosto ojediněle, pokud vůbec.

Naopak od poloviny 70. let se v České republice postupně šířil luňák červený a o deset let později se po dlouholeté přestávce objevil po úplném vymizení z naší krajiny (poslední hnízdění v jižních Čechách bylo zaznamenáno na konci 19. století, na jižní Moravě snad hnízdil ještě začátkem 20. století) jako hnízdící druh i orel mořský. Předcházelo tomu zvyšování početnosti v sousedním SRN a Polsku, vyvolané jeho důslednou ochranou (Hauff & Mizera 2006). V 70. le­tech 20. století začali jihočeští ornitologové s přikrmováním orlů mořských, chtěli zimující ptáky co nejdéle zdržet na zimovištích a předpokládali i možné zahnízdění. K tomu došlo už v roce 1971 ve Velechvínském polesí, ale během inkubace hnízdo i se snůškou spadlo (Hlásek 1979). V letech 1978–1985 bylo na Třeboňsku vypuštěno devět v lidské péči odchovaných ptáků (Trpák 1987). Orli mořští se o další hnízdění pokusili začátkem 80. let a poprvé vyvedli mláďata na Třeboňsku v roce 1986.

Současný výskyt a početnost dravců v ČR

V současné době patří mezi nejhojnější druhy dravců v ČR stejně jako dříve káně lesní, poštolka obecná, krahujec obecný a jestřáb lesní, jejichž početnost nadále dosahuje několika tisíc párů (tabulka 2). Pozornost je však třeba věnovat jestřábu lesnímu, u něhož je zejména v posledních letech patrný ústup z mnoha oblastí (viz rámeček 2). Dobře prozkoumaná životaschopná populace krahujce obecného v Praze je ojedinělá i v evropském měřítku (rámeček 3). Na rozdíl od minulosti se početnost poštolek obecných osidlujících zemědělskou krajinu snižuje stejně jako v celé Evropě.

V současnosti má více než polovinu úmrtí jestřábů lesních v ČR na svědomí přímé pronásledování lidmi.

Foto Václav Tomášek

V posledních desetiletích k hojným druhům přibyl moták pochop, jehož současná populace může čítat asi 2 000 párů. V počtu asi 1 500 párů hnízdí na území ČR včelojed lesní (podrobněji rámeček 4).

Hnízdní populace ostříže lesníhodosahuje již dlouhodobě početnosti asi 200–300 párů. Stanovit přesněji početnost tohoto sokolovitého dravce je obtížné. Ostříži mají rozlehlé domovské okrsky a hnízdní teritoria. Navíc se jejich výzkumu soustavně věnuje jen málo odborníků. Hnízdní početnost orla mořského a luňáka červeného v ČR již přesahuje 100 párů. Překvapující je také výrazné zvýšení početnosti motáka lužního (rámeček 5).

Mezi relativně vzácné druhy dravců, kteří hnízdí na území ČR v počtu jen několika desítek párů, patří luňák hnědý. Jeho početnost se sice v západní části našeho státu zvyšuje a na jižní Moravě zůstává stabilní, ale celkově nepřekračuje 60 párů.

V počtu, který dnes dosahuje 60–70 hnízdících párů, se na našem území vyskytuje sokol stěhovavý. Jedná se sice o očekávaný, ale přesto překvapivě rychlý vzestup populace, který je výsledkem repatriací v sousedních zemích, zejména v SRN a Rakousku, a zákazu pesticidů první generace, hlavně DDT (Voříšek et al.2006, Hora et al.2010, Hlaváč & Beran 2011). Další velký sokolovitý dravec, raroh velký, hnízdí na území ČR stále jen velmi vzácně. Jeho populaci můžeme sice považovat za dlouhodobě stabilní, ale čítající nanejvýš 10–15 párů. Určitou naději vzbuzuje skutečnost, že rarozi dnes neosidlují jen výlučně oblast jižní Moravy jako dříve, ale mláďata vyvedli i v Čechách.

Od roku 2006 probíhá v Moravskoslezských Beskydech projekt Návrat orla skalního do České republiky. Tento mohutný dravec hnízdil v oblasti naposledy zřejmě v 50., popř. 90. letech 19. století. Výsledky projektu, uskutečňovaného ZO ČSOP v Novém Jičíně – Záchrannou stanicí v Bartošovicích na Moravě společně se Správou Chráněné krajinné oblasti Beskydy a Zoo Ostrava a ve spolupráci se Štátnou ochranou prírody SR, jsou nadějné. V letech 2010 a 2011 došlo k zahnízdění orlů skalních na severní Moravě, ale snůšky nebyly vyvedeny. Jiné v Beskydech vypuštěné samice zahnízdily na Slovensku, přičemž jedna z nich vyvedla v roce 2011 mládě.

Bezesporu velkou událost pro milovníky přírody představuje hnízdění orla královského v ČR. K prvnímu prokázanému hnízdění došlo v roce 1998 na jižní Moravě (Horák 1998). Od této doby početnost velmi nepatrně vzrůstala, takže dnes již můžeme hovořit o populaci čítající do 5 párů (Horal 2009, Hertl 2012). Některé páry hnízdící v ČR mají svá loviště v Rakousku, kam se ostatně část jedinců zřejmě již natrvalo přesunula. Osídlení jižní Moravy orlem královským souvisí s poměrně početnými populacemi v Maďarsku a na Slovensku.

Orel křiklavý jako hnízdící druh zmizel z předhůří Šumavy, ale minimálně od roku 2012 hnízdí v jihozápadních Čechách v počtu 1–2 párů (Bušek in press). V širším okolí hnízdiště se pohybují další ptáci, a je proto třeba tomuto druhu věnovat ve volné přírodě větší pozornost. Navíc byli orli křiklaví pozorováni i v několika dalších oblastech, což může nasvědčovat příležitostnému hnízdění.

Velmi nejasná je situace s motákem pilichem. Zatímco v 70. letech 20. století hnízdilo v ČR asi 100 párů, o 30 let později to byla nanejvýš polovina. V posledních letech máme informace pouze o příležitostném hnízdění jednotlivých párů, které vyhledávají nejen lesní biotopy, ale i otevřenou zemědělskou krajinu (střední Čechy 2012, Schröpfer unpubl.).

Orlovec říční pravděpodobně hnízdil naposledy na území ČR, konkrétně u Lomnice nad Lužnicí, v roce 1921 nebo 1922 (Hudec et al.1977). V posledních letech však přibývá pozorování, která popisují alespoň snahu ojedinělých párů zahnízdit. Nicméně hnízdění jednotlivých párů nemůžeme v blízké budoucnosti vyloučit. Jednak se v SRN vyskytuje početná hnízdní populace, jednak v ČR existuje dostatečně velká nabídka vhodné potravy, především díky téměř průmyslové produkci ryb.

Stav dravců v ČR: mírný pokrok v mezích zákona

Ve srovnání se situací v 70. a 80. letech 20. století se početnost některých druhů zvýšila, u jiných zůstává stabilní a u určitých druhů úbytek pokračuje: popsanou skutečnost odráží i Červený seznam ohrožených druhů České republiky(Šťastný & Bejček 2003) i připravovaná novelizace vyhlášky č. 395/1992 Sb., která určuje kategorie ohrožení jednotlivých druhů. Zatímco poštolka rudonohá již v ČR nehnízdí, naopak naše území nově osídlil orel královský.

Vývoj populací dravců na území ČR v posledních 35 letech odráží omezení zatížení prostředí chlorovanými uhlovodíky a těžkými kovy, zvýšení intenzity zemědělského a lesního hospodaření, nárůst rušení v dosud málo využívaných oblastech a možná i změnu podnebí. Zvyšování početnosti některých druhů, jako je orel mořský či sokol stěhovavý, může souviset s nárůstem početnosti v jiných částech Evropy (Voříšek et al.2008a). Dlouhodobé zařazení některých druhů dravců mezi zvláště chráněné živočichy pomohlo zlepšit stav jejich populací (Voříšek et al.2008b), jiným prospívají konkrétní opatření v terénu (moták lužní). Právě přibývání některých druhů dravců může vést k mylné představě, že početnost těchto predátorů v ČR je vyšší, než by měla být.

I když se situace dravců v České republice za posledních 35 let celkově zlepšila, zůstávají skupinou, které by měla státní a dobrovolná ochrana přírody věnovat z ekologických, ekonomických i kulturních důvodů i nadále zvýšenou pozornost.

Poděkování

Autoři děkují profesionálním i amatérským ornitologům a ochráncům přírody, kteří se v ČR obětavě věnují výzkumu a péči o dravce a jimi osídlené prostředí: bez jejich úsilí by tato rešerše nemohla nikdy vzniknout. Skupina pro ochranu a výzkum dravců a sov, působící při České společnosti ornitologické, představuje příklad vhodné spolupráce státní a dobrovolné ochrany přírody.

Za pečlivou recenzi jsme zavázáni Vladimíru Bejčkovi a Václavu Hlaváčovi.

Připravujeme podrobnější aktuální verzi

Vojtěch Mrlík, Miroslav Dusík, Lubomír Peške a Karel Poprach se věnují výzkumu a aplikované ornitologii, Jan Hanel je doktorandem Fakulty životního prostředí ČZU v Praze, Jan Plesník a František Pojer pracují na ředitelství Agentury ochrany přírody a krajiny ČR v Praze, Václav Tomášek pracuje v AOPK ČR, Správě CHKO Jizerské hory a krajském středisku Liberec, Tomáš Bělka a Libor Schröpfer se dlouhodobě zabývají výzkumem a ochranou dravců

Literatura k Dravcům

Bělka T. & Horal D. (2009): The White-tailed Eagle (Haliaeetus albicilla) in the Czech Republic. Denisia 27: 65-77. – BirdLife international (2011): Review of the illegal killing and trapping birds in Europe. European Conference on Illegal Killings of Birds, Larnaca, Cyprus, 6-8 July 2011. Council of Europe Strasbourg, 74 pp. – Brown L. H. (1979): Birds of prey: Their biology and ecology. Hamlyn London, 256 pp. – Bušek O. (in press): Hnízdní výskyt orla křiklavého (Aquila pomarina) ve Slavkovském lese a další pozorování v hnízdní době v jihozápadních Čechách. Sluka. – Cepák J., Klvaňa P., Škopek J., Schröpfer L., Jelínek M. et al. (eds.) 2008: Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. Avicenum Praha, 608 pp. – CFCI (2012): Maintaining the integrity of Northern Goshawk nesting and post-fledging areas in the Ecosystem based Management Plan Area of Coastal British Columbia: Guidance for forest professionals. Vancouver, BC, 35 pp. – ČSO (2013): Karbofuran stále zabíjí. Pomozte ho zastavit! www.karbofuran.cz. – Finlayson C., Brown K., Blasco R., Rossell J., Negro J.J. et al. (2012): Birds of a feather: Neanderthal exploitation of raptors and corvids. PLoS ONE 7(9): e45927. Hanel J., Tomášek V., Procházka J., Menclová P., Kunca T. & Šťastný K. (in press): Hnízdní biologie jestřába lesního (Accipiter gentilis) v Libereckém kraji. Sylvia. – Hauff P. & Mizera T. (2006): Distribution and density of White-tailed Sea Eagles Haliaeetus albicilla in Germany and Poland: A current atlas-map. Vogelwarte 44: 134–136. – Hertl I. (ed.): Zpravodaj SOVDS. Skupina pro ochranu a výzkum dravců (SOVDS) při České společnosti ornitologické (ČSO) Praha, 32 pp. – Hlásek J. (1979): Třeboňsko, významné zimoviště orlů mořských. Živa 27 (4): 150-151. – Hlaváč V. & Beran V. (2011): Návrat sokola stěhovavého – úspěch ochrany přírody, nebo důsledek samovolného vývoje? Ochrana přírody 66 (1): 8-11. – Hlaváč V., Koubová M. & Neuwirthová H. (2012): Ochrana ptáků na linkách vysokého napětí. Blýská se na lepší časy? Ochrana přírody 67 (5): 7-9. – Hora J., Brinke T., Vojtěchovská E. & Kučera Z. eds. (2010): Monitoring druhů přílohy I směrnice o ptácích a ptačích oblastí v letech 2005 – 2007. AOPK ČR Praha, 320 pp. – Horák P. (1998): Úspěšné hnízdění orla královského (Aquila heliaca) na Moravě. Zpr. Jihomorav. pob. ČSO 12: 27-28. – Horal D. (2009): Orel královský na jižní Moravě. Ochrana přírody 64 (1): 12-14. – Hudec K., Černý W. et al. (1977): Fauna ČSSR. Sv. 21. Ptáci – Aves. Díl II. Academia Praha, 893 pp. – HUDEC K., ŠŤASTNÝ K. et al. (2005): Fauna ČR. Sv. 29. Ptáci – Aves. Díl II/1,2 (2., přepracované a weather on density and reproductive success in honey buzzards Pernis apivorus. In Meyburg B.-U. & Chancellor R.D. (eds.): Raptors in the modern world. World Working Group for the Birds of Prey and Owls Berlin: 187-181. – KunstmüllerI.,Kodet V., Skříček T., hobZA P. & Novák T. (2009): Ochrana hnízd motáka lužního (Circus pygarus) na Vysočině v roce 2009. Pobočka ČSO na Vysočině Jihlava, 6 pp. – Mandák M. (2010): Monitoring výskytu jestřába lesního (Accipiter gentilis) na území Moravskoslezského kraje. Krajský úřad Moravskoslezského kraje Ostrava, in ms., 17 pp .– MORIN E. & Laroulandie V. (2012): Presumed symbolic use of diurnal raptors by Neanderthals. PLoS ONE 7 (3): e32856. – Moser B. W. & Garton E. O. (2009): Short-term effects of timber harvest and weather on Northern Goshawk reproduction in Northern Idaho. J. Raptor Res. 43 (1): 1-10. – Peške L. (1997): Unikátní populace krahujce obecného v Praze. Nika 18: 38-39. – Saga Ø. & Selås V. (2012): Nest reuse by goshawks after timber harvesting: importance of distance to logging, remaining mature forest area and tree species composition. Forest Ecol. Manage. 270: 66-70.– Squires J. R & Ruggiero L. F. (1996): Nest-site preference of Northern Goshawks in southcentral Wyoming. J. Wildl. Manage. 60: 170-177. – Šťastný K. & Bejček V. (2003): Červený seznam ptáků v České republice. In Plesník J., Hanzal V. & Brejšková L. (eds.): Červený seznam obratlovců České republiky. Příroda 22: 95-110. – ŠŤASTNÝ K., RANDÍK A. & HUDEC K. (1987): Atlas hnízdního rozšíření ptáků v ČSSR 1973/77. Academia Praha, 484 pp. – ŠŤASTNÝ K., BEJČEK V. & HUDEC K. (1996): Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 1985 1989. Nakladatelství a vydavatelství HaH, Jinočany, 484 pp. – Šťastný K., Bejček V. & Hudec K. (2009): Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice, 2. vydání. Aventinum Praha, 463 pp. – Tomešek M., Kratěna L., Čermák K. & Tomešek K. (2011): Utilization of an video kamera in the study of the goshawk (Accipitergentlis) diet. Acta Univ. Agric. Silvic. Mendel. Brun. 59: 227-234. – TRPÁK P. (1987): Program "Haliaeetus" – úspěšná reintrodukce vyhubeného druhu. Památky a příroda 12 (9): 545-554. – Voříšek P., Bělka T. & Hlaváč V. (2006): Záchrana sokola stěhovavého. Příběh se šťastným koncem. Zatím. Vesmír 85: 40-42. – Voříšek P., Gregory R.D., van Strien A.J. & Meyling A.G. (2008a): Population trends of 48 common terrestrial bird species in Europe: Results from the Pan-European Common Bird Monitoring Scheme. Rev. Catal. d´Orn. 24: 4-14. – Voříšek P., Reif J., Šťastný K. & Bejček V. (2008b): How effective can be national law in protecting birds? A case study from the Czech Republic. Folia Zool. 57: 221-230. – Voříšek P., Klvaňová A., Brinke T., Cepák J., Flousek J., Hora J., Šťastný K. & Vermouzek Z. (2009): Stav ptactva České republiky 2009. Sylvia 45: 1-38.

Rámeček 1

Význam dravců pro přírodu a lidskou kulturu

Dravci (Falconiformes)¹významně ovlivňují populační hustotu, úspěšnost rozmnožování a chování kořisti: protože se snaží při lovu vydat co nejméně energie a naopak co nejvíce získat z potravy, odlovují často oslabené jedince. Vztah mezi dravcem a kořistí napomáhá udržovat ekosystémy zdravé. Kořistí dravců se stávají také z pohledu člověka ekonomicky závažní volně žijící živočichové, dříve označovaní jako škůdci, např. hlodavci či někteří ptáci. Podpora ptačích predátorů živících se hlodavci se proto využívá při biologické ochraně polních kultur a lesních porostů. Určití dravci citlivě reagují výskytem, početností či úspěšností rozmnožování na změny prostředí včetně těch vyvolaných lidskou činností, kupř. znečištěním prostředí cizorodými látkami. V neposlední řadě se dravci stali nedílnou součástí lidské kultury, inspirovali četné umělce a jsou předmětem oprávněného zájmu nejen vědců, ale i amatérských ornitologů a milovníků přírody. Heraldici mohou potvrdit, v kolika erbech šlechtických rodů či měst a státních znacích vystupují právě dravci. Nedávno uveřejněné výsledky ukazují, že již neandrtálci lovili před 300 000 až 45 000 lety orly skalní (Aquila chrysaetos) a další dravce pro drápy a letky, které využívali jako ozdoby. Obdobná činnost se až dosud přisuzovala pouze člověku rozumnému (Finlayson et al.2012, Morin & Lariulandie 2012).

Přestože podle novějších názorů podpořených biosystematickými studiemi patří dravci do tří řádů, podržíme se v dalším textu tradičního přístupu.

Rámeček 2

Jestřáb lesní versus člověk

Jak již napovídá jeho druhové jméno, v ČR zatím běžně se vyskytující jestřáb lesní (Accipiter gentilis) obývá výhradně lesní biotopy. I přes svou plachost a skrytý způsob života se dostává do popředí zájmu veřejnosti. Od pradávna jej využívají k loveckému výcviku a k chovu sokolníci. Někteří myslivci a chovatelé drůbeže nadále považují jestřába za „škodnou“ a pronásledují jej. Hlavní potravu jestřába tvoří drozdovití pěvci a holubovití, avšak někteří jedinci se zaměřují na bažanty či drůbež (Tomešek et al.2011). I v současnosti má více než polovinu úmrtí jestřábů v ČR na svědomí odstřel nebo odchyt a následné usmrcení (Cepák et al.2008).

Podle dostupných údajů se početnost jestřába v ČR snížila za posledních dvacet let o 10 % (Šťastný et al.2009). Úbytek byl zaznamenán i v oblastech, kde je tento druh dlouhodobě sledován, například na Ostravsku (Mandák 2010) či na jižní Moravě (Šimeček in Šťastný et al. l.c.). Uvedenou skutečnost přičítáme především snížení nabídky vhodných hnízdišť v důsledku intenzivní těžby v lesích. Kácení probíhá v krátkém časovém úseku, v několika sezonách, a pokud se týká více než třetiny vzrostlých porostů v teritoriu jestřábího páru, dravci je následně opustí.

Od roku 2010 probíhá na Liberecku a částečně také na Frýdecko-Místecku intenzivní výzkum hnízdní biologie a prostorových nároků jestřába lesního, při němž se využívá také telemetrické sledování. Hnízdní hustota se na studijní ploše na Liberecku pohybuje okolo 3 párů na 100 km²(Hanel et al. in press), zatímco na východě republiky byla v roce 2012 odhadnuta na 2,2 páru/100 km²(Tomášek & Hanel unpubl.).

Z hlediska lesního hospodaření je nutné přistoupit k aktivní ochraně hnízdního stromu a jeho bezprostředního okolí. To představuje plochu o rozloze minimálně 2,5 ha, jejíž pomyslný střed tvoří hnízdní strom (e.g. Squires & Ruggiero 1996, Saga & Seläs 2012). Je však také potřeba omezit těžební zásahy v širším okolí hnízda. Pro dlouhodobé využívání hnízdiště doporučujeme zachovat alespoň dvě třetiny vzrostlých porostů starších 80 let, a to do vzdálenosti 800 m od hnízda (Moser & Garton 2009, CFCI 2012). Vlastní těžba by však jednoznačně měla probíhat mimo období hnízdění, tedy od srpna do konce ledna.

Rámeček 3

Pražská populace krahujce obecného se dokonale přizpůsobila rušnému prostředí

Krahujec obecný (Accipiter nisus) je běžným malým dravcem lesnaté krajiny a zemědělsky využívaných oblastí s alespoň částečnými zbytky lesíků. V 70. letech 20. století, kdy byly i v tehdejším Československu zjišťovány ve snůškách vysoké koncentrace pesticidů, početnost krahujce poklesla. Později ale došlo k nárůstu populace přibližně na původní úroveň. Se zvýšením stavu může souviset i přizpůsobování ptáků životu ve vhodných biotopech evropských velkoměst včetně Prahy, zaznamenané zejména v 80. letech 20. století. Důvodem mohla být absence predačního tlaku jestřábů (v první fázi byla hnízda často na zcela nekrytých modřínech, asi čtvrtina z nich je umístěna na listnatých stromech), stabilnější potravní nabídka i v zimě (početné hrdličky zahradní a vrabci domácí, jejichž populaci tehdy ještě nehrozil zánik) a s tím související větší stálost patrně spojená s poklesem podílu migrujících ptáků, a to i u velké části tohoročních jedinců.

Pražská populace krahujců využívá nejen hlavní biokoridory na svazích Vltavy, ale i zarostlé svahy všech bočních údolí (Šárka, Draháňské údolí, Prokopské údolí, svahy Botiče atd.) a samozřejmě některé větší parky. Významným koridorem zůstává i zelený pruh od Xaverovského háje přes Počernický háj po severní svahy Vítkova. Zvýšená stavební aktivita a péče o parky či privátní zahrady vedly v poslední době k zániku mnohých hnízdních lokalit. Také staré a přerostlé, nyní „udržované“ parky bez podrostu (Stromovka, Petřín) krahujcům nevyhovují. Kombinace faktorů jako je věrnost k rodišti (filopatrie), značná věrnost hnízdících ptáků k lokalitě (fidelita) a velikost Prahy vedla k tomu, že zde hnízdící ptáci tvoří životaschopnou populaci, která se doplňuje a obnovuje především vlastními potomky. K výměně jedinců s okolím jistě v určité míře dochází (především u samic), ale potomci přivyklí ruchu velkoměsta naznačují vyšší úspěšnost reprodukce.

Údaje získané v pražské hnízdní populaci krahujce obecného v letech 1994–2007 ukazují velký nárůst hnízdních párů s maximem v roce 1991 (celkem 91 zahnízdění na ploše zhruba 230 km²) a postupné ustálení s mírnějším kolísáním okolo úrovně přibližně 50–60 párů, což pravděpodobně reprezentuje početnost odpovídající nosné kapacitě prostředí. I když maximální v Praze zjištěný věk krahujce obecného dosáhl 12 let, ostatní data naznačují ve srovnání s venkovským prostředím spíše mírně zvýšenou úmrtnost, způsobenou kolizemi s technickými překážkami, prosklenými plochami a auty. Tuto mortalitu ale úspěšně vyrovnává zvýšená pravděpodobnost zahnízdění teprve jednoletých jedinců. Bez takto urychleného rozmnožování by nemohla populace dlouhodobě přežívat (Peške 1997a unpubl.).

Rámeček 4

Co víme o změnách početnosti včelojeda lesního

Včelojed lesní (Pernis apivorus) je skrytě žijící, veřejnosti málo známý lesní druh dravce, jehož početnost v ČR zůstává dlouhodobě stabilní. Její nárůst, který je zřejmý z literárních údajů (např. Šťastný et al.1987, 1996, 2009), je způsoben spíše důkladnějším pokrytím celého území ornitology, kteří se alespoň příležitostně tomuto druhu věnují. Hnízdní početnost v některých podrobněji studovaných oblastech se totiž jeví jako stálá. Na jiných místech je však kolísání počtu párů výrazné. Někde byl zaznamenán nárůst počtu párů (např. Náchodsko), jinde je zřejmý mírný pokles (např. ptačí oblast Soutok–Tvrdonicko). Oblast Milovického lesa a národní přírodní rezervace Děvín v CHKO Pálava každoročně osidluje téměř stejný počet párů včelojedů (Mrlík unpubl.). Protože se včelojed živí – na rozdíl od svého rodového jména – zejména vosími larvami, jejichž zemní hnízda vyhrabává, může chladné a deštivé počasí ovlivnit potravní nabídku a následně i hnízdní populaci včelojedů (Kostrzewa 1989). Špatné povětrnostní podmínky v květnu obvykle vedou k nárůstu nehnízdících párů, protože mnohé páry nepřistoupí k hnízdění. Nepříznivé počasí v červnu může být důvodem snížení úspěšnosti rozmnožování, protože dochází k prochlazení vajec či vyhladovění mláďat v důsledku často dramatického úbytku vos a jejich hnízd.

Rámeček 5

Aktivní ochrana hnízd pomáhá motáku lužnímu

V otevřené zemědělské krajině se vyskytuje moták lužní (Circus pygargus). Početnost hnízdní populace v ČR lze v současnosti odhadnout na 170–200 párů, centry výskytu v letech 2009–2012 byly Českomoravská vysočina, střední Morava, Znojemsko a východní část Jindřichohradecka (Poprach, Kunstmüller & Veselý unpubl.).

Způsob hnízdění motáka lužního na zemi a využívání zemědělských kultur ke hnízdění je důvodem vyšších ztrát, způsobovaných zejména predací a vysečením hnízd během žní. Vzhledem k aktivní ochraně tohoto druhu ve zmíněných regionech, ale i jinde v ČR má přesto početnost motáka lužního v ČR dlouhodobě vzrůstající trend. Pozitivní vliv aktivní ochrany na vývoj jeho populace v regionu byl prokázán kroužkováním, příznivým faktorem je také vysoká návratnost vyvedených mláďat v pozdějších letech do rodného regionu (Poprach unpubl.). Zdárnému vyvedení mláďat rovněž nahrává určitá klimatická nestabilita v posledních letech, kdy byly zaznamenány četnější dešťové srážky v průběhu července, které oddálily žňové práce. V mokřadních biotopech mají silné deště na populaci motáka lužního naopak negativní vliv. Kunstmüller et al.(2009) uvádí na Českomoravské vrchovině v roce 2009 21 neúspěšných hnízd (z celkového počtu 38), z nichž 11 bylo opuštěno v kvůli jejich podmáčení vlivem dešťových srážek.

Na střední Moravě a Znojemsku se jako účinné ochranářské opatření osvědčila výstavba ohrádky kolem hnízda pomocí vztyčených kůlů a králičího pletiva (půdorys 2 ´ 2 m), chránící mláďata před vysečením či opuštěním hnízda v období žní a současně před predací. V posledních letech však bylo ve třech případech zaznamenáno zabití mláďat člověkem v ohrádce, která je v poli viditelná. K zamezení této kriminální činnosti může napomoci umístění méně nápadných ohrádek do výšky plodiny a současně osvěta mezi myslivci a zemědělci.

GrafPopulační trend motáka lužního (Circus pygargus) v oblasti střední Moravy v letech 1974–2012 (n = 259); Poprach (unpubl.).

Tabulka 1Odhad hnízdní početnosti dravců na území ČR v 70. a 80. letech 20. století (Šťastný et al. 1987, 1996)

Tabulka 2Odhad hnízdní početnosti dravců na území ČR, 2003–2012 (Bělka & Horal 2009, Horal 2009, Šťastný et al. 2009, Hertl 2012 a autoři)