Jan Plesník

Anděra M.
Správa jeskyní České republiky Průhonice 2014.
166 str. ISBN 978-80-87309-22-3.
Cena160 Kč

Agentura ochrany přírody a krajiny ČR pořádá jako vědecký orgán CITES za podpory Ministerstva životního prostředí od roku 2010 pravidelné semináře, zaměřené na nejrůznější otázky související s naplňováním Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES) v České republice. Zúčastňují se jich nejen zamě stnanci státní ochrany přírody, kteří se uvedenou problematikou zabývají, ale i pracovníci botanických a zoologických zahrad, Státní veterinární správy a akademických pracovišť. Ve dnech 10.–11. června 2015 se v Bohuslavicích u Telče uskutečnil v pořadí již 6. ročník akce, tentokrát pod názvem Lovem k ochraně?, který se zaměřil na vztah mezi lovem a ochranou přírody.

Jan Čeřovský děkuje na 1. světovém kongresu ochrany přírody v říjnu 1996 v Montrealu za mimořádné ocenění, které se mu udělením čestného členství Mezinárodní unií ochrany přírody (IUCN) dostalo.

Tvrzení, že žijeme v informačním světě, není ani zdaleka nadsazené. Zatímco nejrůznější údaje se na nás valí doslova ze všech stran, jiné musíme často pracně vyhledávat. Uvedená zákonitost platí jak pro vlastní péči o přírodní a krajinné dědictví v České republice, tak pro možnost jejího financování v podobě dotací ze státního rozpočtu i zdrojů Evropské unie.

Ano, a dobře. Tak nějak by zněla lakonická odpověď na otázku z titulku. O tom, že se obdobná replika mnohem snadněji vyřkne než uskuteční, svědčí konference, kterou pod stejným názvem uspořádala 6.–8. listopadu 2014 v Banské Bystrici tamější katedra biologie a ekologie Fakulty přírodních věd Univerzity Matěje Bely ve spolupráci se Státní ochranou přírody SR a Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR. Akce se zúčastnili nejen pedagogové z univerzit v ČR a na Slovensku, ale i praktici působící na různých úrovních státní ochrany přírody obou zemí.

Mezi volně žijícími živočichy, planě rostoucími rostlinami a dalšími organismy se státní i dobrovolná ochrana tradičně zaměřuje na druhy ohrožené vymizením, tedy vyhynutím nebo vyhubením. Červené seznamy ohrožených druhů a jejich rozšířená verze, červené knihy, přinášejí hodnocení druhů (nebo jiných taxonů) právě z hlediska nebezpečí vymizení.

Necelých tři sta kilometrů severně od Nairobi, na severozápadním úpatí působivého horského masívu Mt. Kenya (5 199 m. n. m.), se nachází významná zemědělská oblast Laikipia. Hostí několik rozsáhlých farem, v nichž se nejenže daří početným stádům hovězího dobytka, ale které se současně mohou pochlubit překvapivě vysokou druhovou bohatostí a početností východoafrické fauny. Když se zeptáte keňských ochránců přírody, kde je v jejich zemi největší šance pozorovat velmi vzácného psa hyenovitého (Lycaon pictus), odpoví bez váhání: „Kde jinde než v Laikipii?“

Jméno, které činovníci Mezinárodního olympijského výboru s náležitou pompou vyřkli v červenci 2011 v jihoafrickém Durbanu, většině sportovních fanoušků po celém světě nic neříkalo. Jihokorejský Pchjongčchang, který bude v únoru 2018 hostit v pořadí již XXIII. zimní olympijské hry, se netěší věhlasu, kterým se může pochlubit Svatý Mořic, Grenoble či Sapporo. A to není jediným letoviskem, jako kupř. Špindlerův Mlýn nebo Davos, ale okresem v provincii Kangwon asi 180 km východně od Soulu.

Mezinárodní unie ochrany přírody (IUCN) obohatila od svého založení v roce 1948 péči o přírodní a krajinné dědictví o celou řadu novátorských přístupů. Za všechny jmenujme alespoň červený seznam celosvětově ohrožených druhů, informování, výchovu a vzdělávání veřejnosti i cílových skupin obyvatelstva nebo sjednávání mezinárodních mnohostranných úmluv zaměřených na ochranu biologické rozmanitosti. Nemalou pozornost nejvýznamnější nevládní ochranářská organizace na světě věnuje i tradičním způsobům, jak zachovat zdravé prostředí, tedy i územní ochraně.