Časopis vydává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci se Správou jeskyní ČR a Správou NP Šumava, Krkonošského národního parku, NP Podyjí a NP České Švýcarsko. V tištěné podobě vychází již od roku 1946.
cs / en
Ochrana přírody 1/2015 — 4. 5. 2015 — Mezinárodní ochrana přírody — Tištěná verze článku v pdf
Rezervace Ol Pejeta:
těžko uvěřitelné soužití farmaření a ochrany přírody
Necelých tři sta kilometrů severně od Nairobi, na severozápadním úpatí působivého horského masívu Mt. Kenya (5 199 m. n. m.), se nachází významná zemědělská oblast Laikipia. Hostí několik rozsáhlých farem, v nichž se nejenže daří početným stádům hovězího dobytka, ale které se současně mohou pochlubit překvapivě vysokou druhovou bohatostí a početností východoafrické fauny. Když se zeptáte keňských ochránců přírody, kde je v jejich zemi největší šance pozorovat velmi vzácného psa hyenovitého (Lycaon pictus), odpoví bez váhání: „Kde jinde než v Laikipii?“
Není divu, že do regionu míří desítky vědců a studentů doslova z celého světa, aby se přesvědčili o něčem, čemu je na první pohled obtížné věřit. Majitelé farem se v posledních desetiletích zaměřili i na ochranu a obnovu populací volně žijících živočichů včetně všech predátorů (!) a podpořili jinde problémové soužití zdánlivě protikladného zemědělství a ochrany přírody. Oblast už objevili turisté, ale dosud sem míří v daleko menším počtu než do většiny ostatních chráněných území Keni. V následujících řádcích se zaměříme na nejvýznamnější soukromou rezervaci v oblasti, přímo na rovníku ležící Ol Pejetu. Od roku 2004 ji vlastní známá mezinárodní nevládní ochranářská organizace Fauna & Flora International sídlící v britské Cambridgi.
Kde se střídají traviny se savanou
Rezervace Ol Pejeta v současnosti zabírá na 360 km2, tedy plochu odpovídající rozloze Krkonošského národního parku. Třetinu plochy pokrývají otevřené travnaté pláně jen s minimem stromů, v nichž výrazně převládají traviny, jako je štětkovka trojmužná (Themeda triandra) či dochan neboli vousatec (Pennisetum mezianum). Většinu chráněného území tvoří řídká nebo hustší buš, charakterizovaná zejména vřesovcovitým keřem Euclea divinorum a akácií Acacia drepanolobium. Jenom opravdu malé plošky připomínají les s převahou stromovité akácie Acacia xanthophloea. Ve sníženinách a u vodních toků Ngobit a Ewaso Ngiro vznikly nevelké trvalé anebo dočasné mokřady. Farma má také několik stovek hektarů kukuřičných polí, která ale leží už mimo hranice Ol Pejety. Aby se zabránilo pytláctví a současně se snížily střety zvířat s poměrně hustě zalidněným okolím, je celá rezervace oplocená. Výjimku představuje několik propustných míst na severu, která zajišťují pohyb volně žijících živočichů v rámci laikipijského ekosystému, tato ale výběrově zachytávají nosorožce.
Nosorožci a další obyvatelé
Každý návštěvník Afriky jižně od Sahary se dříve či později setká s výrazem velká pětka. V Ol Pejetě se vyskytuje všech pět – v minulosti lovci a dnes turisty s fotoaparáty – mimořádně ceněných druhů, konkrétně slon africký (200 jedinců), lev (50–70), levhart (20), buvol kaferský (1 700) a nosorožec. Rezervace se nachází v původním areálu rozšíření celosvětově kriticky ohroženého nosorožce dvourohého, který v ní díky systematické péči včetně opakovaných repatriací dosahuje jedné z největších početností a hustot na celém černém kontinentu. V poslední době čítá jeho tamější populace na sto kusů, přičemž nosná kapacita prostředí dosahuje nanejvýš 120 jedinců. Naopak populace nepůvodního nosorožce tuponosého jižního tvoří přibližně deset zvířat. Ve zvláště zabezpečené části soukromé rezervace žijí tři z pěti posledních nosorožců tuponosých severních (Ceratotheroum simum cottoni), nověji na základě morfologické a genetické odlišnosti považovaných některými odborníky za samostatný druh označovaný jako nosorožec Cottonův (viz výše).
Nosorožci Cottonovi: pomoci musí asistovaná reprodukce
Jako poslední šance k rozmnožení ve volné přírodě s největší pravděpodobností vyhubeného nosorožce Cottonova byli v roce 2009 do Ol Pejety přemístěni čtyři jedinci ze zoologické zahrady ve Dvoře Králové. Bohužel čtyřiatřicetiletý samec Suni v říjnu 2014 zahynul, nicméně se ukázalo, že nebyl upytlačen. Zdá se tak, že nosorožec Cottonův byl vyhuben v přímém přenosu. Přitom ještě před padesáti lety byl taxon poměrně běžný v Kongu a Jižním Súdánu, omezeně se vyskytoval také v Ugandě, Středoafrické republice a v jižním Čadu, přičemž se jeho početnost tehdy odhadovala na více než 2 000 jedinců. Protože další dva zbývající jedinci chovaní v lidské péči (v americkém San Diegu a ve Dvoře Králové) nedokáží přivést na svět mláďata, uvažuje se v současnosti o tom, jak získat z posledních jedinců v Ol Pejetě a ze samice v zoo Dvůr Králové vhodný reprodukční materiál pro budoucí přenos embryí.
Titulní fotografie článku:
Tisíce kusů boranského dobytka putuje rezervací a společnost mu běžně dělají volně žijící zvířata.
Foto: Martin Mulama
Žirafa síťovaná obývá severní Keňu a jižní Etiopii a snad ještě přežívá i v Somálsku. Červenohnědé mnohoúhelníkové skvrny na trupu a končetinách oddělují bílé čáry. V Keni se početnost poddruhu celkově snižuje, Ol Pejetu ale osídluje více než 200 exemplářů.
Foto: František Pelc
Rezervace Ol Pejeta vlastněná nevládní organizací Fauna & Flora International se nachází na planině v průměrné výšce 1 800 m n. m., přímo ve srážkovém stínu hory Mount Kenya.
Foto: František Pelc
V současnosti Ol Pejeta hostí tři z pěti žijících nosorožců Cottonových. Zvířata jsou přísně střežena před pytláky a pravidelně je sledován jejich zdravotní stav.
Foto: František Pelc